Turecko deportuje příslušníky IS zpět do Evropy. EU nemá koordinovaný mechanismus pro rozhodování o dalším osudu členů skupiny „Islámský stát“ a kroky Ankary se Bruselu vůbec nehodí. Erdoganovy vztahy s Evropskou unií se zhoršují a takto turecký vůdce podle všeho dává najevo, co evropští partneři mohou ztratit.
Ankara přikročila k deportaci členů IS do jejich domovských zemí. Evropská unie tak opět čelí bolestivému a nevyřešenému problému. Otázka dalšího osudu jejích občanů, kteří odešli bojovat za IS, byla odložena k ledu, dokud Turecko nezahájilo vojenskou operaci proti Kurdům v severní Sýrii.
8. listopadu oznámil turecký ministr vnitra Süleyman Soylu, že ozbrojenci zajatí během turecké vojenské ofenzívy budou repatriováni.
„Řekli jsme jim: Vrátíme vám tyto lidi. A začneme od pondělí,“ prohlásil Soylu.
Ankara, která dříve kritizovala Evropskou unii za to, že odmítla vzít zpět zajaté teroristy, začala plnit svůj slib 11. listopadu.
„Po dokončení nezbytných právních procedur byl z Turecka vyhoštěn terorista IS a rodák z USA. Rovněž byly dokončeny přípravy na deportaci sedmi teroristů z Německa držených ve speciálních detenčních centrech, která se uskuteční 14. listopadu,“ řekl novinářům turecký mluvčí ministerstva zahraničí Ismail Chatakli.
Půldruhého tisíce bojovníků
Vedení země navíc ve svých prohlášeních neskrývá podráždění.
„Turecko není hotel pro teroristy,“ říká Soylu. „Každý se musí vypořádat s vlastními teroristy, které svého času vyslal. My jsme povinni pouze doprovodit tyto lidi do letadla. Ostatní je záležitost jiných zemí.“
The Guardian sděluje, že v tureckých detenčních centrech je zadržováno 1200 zahraničních bojovníků IS. Dalších asi 290 bylo zajato během turecké vojenské operace „Pramen míru“. Mimochodem, mezi členy IS jsou i tací, kteří již byli zbaveni státního občanství a sotva se mohou vrátit domů. Mnoho zemí požaduje seznam cestujících před tím, než povolí letadlům vstoupit do jejich vzdušného prostoru.
Turecko však neposkytlo údaje o množství bojovníků, které plánuje vrátit na Západ. Ankara také neřekla, co bude s osobami zbavenými státního občanství.
„Pokud (deportovaní členové IS) uvíznou na hranici, nás se to netýká. Budeme je i tak dál posílat. Ať už je převezmou nebo ne, to není naše starost,“ řekl Erdogan.
Občan USA, o kterém mluvil Chatakli, byl skutečně deportován. Nikdy se však nedostal do své země. Podle zpráv z médií se muž do USA odmítl vrátit a požádal, aby ho přepravili do Řecka. Atény však Američanovi vstup do země odmítly. Další jeho osud je neznámý.
Na svůj osud čekají kromě něho také bojovníci z Francie, Dánska, Irska a Německa.
Čtěte ZDE: Vražedná mise: Proměna Achillovy paty v Trójského koně. Proč se snaží Merkelová a její Bruselané, abychom zapomněli, co bylo a je Turecko? Ruské dokumenty v OSN: Erdogan je specialistou na export džihádistů
Bezradná Evropská unie
12. listopadu francouzský ministr vnitra Christophe Castaner oznámil, že Paříž přijme jedenáct zadržených členů IS s francouzským občanstvím. Německé ministerstvo zahraničí již potvrdilo, že jedna osoba dorazila z Turecka do Berlína, dalších devět bude deportováno později. Německo prověřuje jejich vztah k IS.
Co udělá Dánsko, není zatím známo. Koncem října však parlament země schválil zákon, podle kterého by úřady mohly zbavit občanství ty, kteří bojovali na straně islámského státu. A 13. listopadu dánská premiérka Mette Frederiksenová navrhla zpřísnění zákonů ve věci militantů.
Neméně radikální postoj zaujímá k teroristům Velká Británie.
„Naší prioritou je bezpečnost Velké Británie a lidí, kteří zde žijí. Ti, kdo bojovali za IS nebo jej podporovali, by měli být podle možností postaveni před soud za své zločiny v nejpříhodnější jurisdikci, tedy v oblasti, kde byly tyto zločiny spáchány,“ uvedlo minulý týden britské ministerstvo zahraničí.
Mimochodem, stejný postoj zaujímá také Belgie. Poté, co Turecko pohrozilo deportací bojovníků, Brusel oznámil, že členové IS by měli být souzeni „blízko míst, kde spáchali své zločiny“.
„Musí se to provést za spravedlivých podmínek a v souladu s mezinárodním právem. Věci se dále posuzují, ale Belgie je nadále přesvědčena, že takové řešení minimalizuje rizika pro naši společnost a respektuje práva obviněných, “ řekl pro Euronews zástupce belgického ministerstva zahraničí.
Názor Londýna není překvapivý. Téma teroristů přicházejících do země se stalo jedním z ústředních během kampaně za referendum o odchodu země z EU. Poukazování na proud teroristů překračujících otevřené hranice s Evropskou unií v mnoha ohledech pomohlo euroskeptikům vyhrát.
Pouhé politické gesto?
Pro Evropu byl odliv militantů do Sýrie a jejich pozdější zadržení v syrských nebo tureckých detenčních střediscích velice vítaný. Jejich deportace z Turecka nejspíše vypadá jako politické gesto. Erdogan doprovodil své hrozby poměrně jasnými náznaky.
„Měli byste znovu zvážit své postoje k Turecku, které v současné době drží tolik členů IS ve vězení a zároveň kontroluje ty v Sýrii,“ uvedl turecký vůdce ve směru k Evropě. „Vrata se otevřou a příslušníci IS, kteří se k vám začali vracet, v tom budou pokračovat. Pak budete mít problém.“
Vztahy mezi Tureckem a EU se postupně zhoršují. Nedávno EU schválila mechanismus uvalování sankcí proti Ankaře za nelegální geologický průzkum ve výlučné ekonomické zóně Kypru. Omezující opatření budou zahrnovat zákaz cestování do EU pro fyzické osoby a zmrazení bankovních aktiv fyzických a právnických osob.
Brusel navíc nadmíru negativně reagoval na zahájení operace „Pramen míru“.
„Jako jeden z bezprostředních důsledků těchto vojenských operací vidíme, že Islámský stát může znovu pro sebe získat prostor uvnitř této oblasti. To nás velmi trápí. Jedná se o přímé ohrožení bezpečnosti Evropské unie, ale především bezpečnosti regionu a mezinárodního společenství,“ uvedla vedoucí unijní diplomacie Federica Mogherini.
Nelze zapomínat ani na fakticky zmrazený proces přistoupení Turecka k EU v závislosti na řešení problému syrských uprchlíků Ankarou. EU se sama o sobě nedokázala vypořádat s vlnou imigrantů a následky krize Brusel pociťuje dosud. V Turecku se zatím nachází asi čtyři miliony běženců – Ankara dosud úspěšně izolovala EU od tohoto bolestného problému.
„Deportováním bojovníků Turecko vysílá do Evropy zcela jasné signály,“ říká Jurij Mavašev – ředitel Centra pro studium nového Turecka. „Země EU kritizovaly Turecko za vojenskou operaci („Pramen míru“) a to oznámilo: Otevřeme hranice a pustíme do vašich zemí určitý počet Syřanů, abyste pochopili, jak důležitou práci Turecko dělá. Je to ve skutečnosti varování. Je potřeba se na toto oznámení podívat podrobněji: Turecko je v zásadě jakýsi filtr. Pokud nebude existovat, bude mít Evropa velké problémy. A Turecko se samozřejmě rozhodlo celou věc dát patřičně najevo.“
Čtěte ZDE: Putin s Erdoganem zaskočili Západ: Evropa i USA jsou u vytržení. Rusku a Turecku současně nelze odporovat. Političky plácají nesmysly. Trumpovy triumfální pózy. Levá ruka neví, co dělá pravá. Konec války v Sýrii?
Kolektivní neodpovědnost zemí EU
Není to poprvé, co byla otázka osudu militantů před evropskými vůdci nastolena. V únoru vyzval prezident USA Donald Trump, aby příslušné státy převzaly odpovědnost za své občany, kteří bojovali na straně IS. A obracel se tím podobně jako Erdogan na Evropu.
„Spojené státy žádají Velkou Británii, Francii, Německo a další evropské spojence, aby si vyzvedli více než 800 bojovníků IS, které jsme zajali v Sýrii, a postavili je před soud,“ napsal Trump na Twitteru. „Jakákoliv jiná alternativa v dané věci je nežádoucí, protože jinak je budeme muset propustit.“
Už tehdy evropští politici došli k závěru, že bude třeba změnit způsob řešení problému s militanty. Odpověď však nikdy nepřišla. Pro Turecko je tak stále obtížnější plnit roli bariéry pro EU.
„Turečtí občané jsou proti tomu, aby jejich stát byl domem pro ubytování běženců nebo teroristů. Pokud dříve byli ochotni pomoci muslimským bratřím, nyní je vše již docela jiný příběh. Vzhledem k zhoršující se ekonomické situaci v Turecku jsou kategoricky proti jejich zaměstnávání, a to tím spíš, že Turci často sami nemají práci,“ poznamenává Mavašev. „Turecko proto již nemůže být takovým domem a vláda občanům ukazuje, že problém řeší. Na jedné straně jde o vzkaz související s pomstou Evropské unii a na druhé straně o poselství vlastnímu lidu.“
Zdroj.
