Praha je na prahu závěrečného týdne „zostřených oslav“ převratu zorganizovaného před třiceti roky Gorbačovovou KGB ve spolupráci s americkou CIA. Marketingová nálepka „sametová revoluce“ byla první významná mystifikace (moderním slangem „fake news“) popřevratového režimu. Právě tak jako Havlův (sebeudavačský) slogan „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“.
Disidenti tak plynule navázali na lži a mystifikace režimu předchozího, jehož mrtvolu dostali jako dárek od levičáckých „Spojených sil pro novou totalitu“, jež právě na Západě nastupovala do mohutného „pochodu institucemi“. Některé obsadili, jiné rovnou vytvořili – a revoluci nazvali (samozřejmě opět mystifikačně) „liberální demokracií“. Že není demokracií a už (k jiným názorům) liberální? Stejné jako s tou „pravdou a láskou“. Vezměte cenné pojmy, namočte je do fekálií – a pak běhejte a vykřikujte, že smrdí. A že dokud smrdět nepřestanou, ani vy nepřestanete jimi mávat.
Nyní se pokoušejí hystericky a zběsile ten zápach oslavovat, protože vnímají, že navzdory počátečním úspěchům většina ovládaných už trik prohlédla a začíná se aktivně bránit – zatímco oni slábnou. A to přes to, že mají nadále v rukou většinu státních institucí a propagandistických médií, na prvním místě svých „družstevních“ (tzv. veřejnoprávních). Proto je to opět především „jejich“ Praha, kde budou slavit – a prostřednictvím médií vytvářet iluzi, že s nimi ten puch oslavuje celá země. Začali oslavou „pádu Zdi“ v Berlíně. Z ní můžeme zcela přesně „odečíst“ míru pokrytectví, falešnosti – ale i strachu – jež současné bolševické elity v zemích krachujícího impéria s centrem v Berlíně (domněle v Bruselu) prožívají. A jež také nás v příštích dnech čeká a nemine.
Bramboračka z hor
Neumějí to jinak: opět nebylo lze pustit ani žehličku bez rizika, že se z ní neozve oslavná óda na pád „berlínské zdi“. Dominovala v tom samozřejmě jako vždy ČT, která udává „tón a rytmus“ médiím bakalovským a lukačovičovským (Novinky, Seznam atd.). Křetínského mediální stáj (Blesk, Reflex atd.), nedávno ještě též docela dominantní – právě tak jako jím vlastněná a zničená fotbalová Sparta – zůstává ve všem jaksi „napůl“: ani k životu, ani k smrti.
Kupodivu nejsvobodněji se nyní chová MAFRA, poté co ji koupil, a posléze byl (zvláštním zákonem parlamentních stran Kavárny pouze pro něj) donucen odložit do svěřeneckého fondu Andrej Babiš. Zvláště MfDnes (šéfredaktor Jaroslav Plesl) se už nějaký čas začíná chovat jako skutečné noviny, takže ji lze i číst. A rovněž TV Prima (o Soukupově Barrandovu nemluvě) nesdílí diktát Kavčích hor formálně řízených „veřejnoprávním milionářem“ Petrem Soukupem (jenž je řízen z dalekého zahraničí). A teď bude Nova patřit Petru Kellnerovi… No nemají to naši revolucionáři lehké. A proto také tak zoufale řvou a mlátí kolem sebe hlava nehlava.
Především ČT (a její zmíněná „odvelená pracoviště) servírovala nesnesitelně obrovské porce „berlínské lži“: Kancléřka Merkelová a její „genosse“ děkovali pokrytecky za „sjednocení Německa“ na všechny strany. Nejen Spojeným státům (prezident Trump se tomu prozíravě vyhnul a nechal trpět svého ministra zahraničí), které spolu s Gorbačovem jsou jediní reální adresátí „díků“ za další rýsující se krizi v Evropě opět úpějící pod německou „integrační“ dominancí. Díky se však nesly i k nám, Polákům, Slovákům a Maďarům. Tedy fakticky ke „komunistickým“ vládám, které tehdy podle příkazu z Gorbačovovy Moskvy nechaly vše bez protestů padnout.
Čtěte ZDE: Masová (sebe)vražda na Letné: "Overkill" kam se podíváš. Potrat Majdanu. Gréta ve sklenici. Semín hvězdou proti své vůli. Pláč trpaslíků ve sněmovně. Ruka neudělá kluka. Možná přijde ze záhrobí i Havel
Zeď
A teď si „liberálně-demokratičtí soudruzi“ intenzivně lámou hlavy nad tím, jak je možné, že ta proklínaná Zeď byla sice z větší části fyzicky rozebraná, ale přesto stojí – a pevněji než kdysi. Proč občané východního Německa (někdejší NDR) jsou nadále „jiní“ než jejich blahobytem se zalykající „sjednocení“ spoluobčané z někdejší NSR, přestože jim už třicet let hrnou na východ úplatky v podobě hor „marek“ (tzv. eura), každoročně zhruba ve výši českého státního rozpočtu. Čím to, že ten nenáviděný „komunismus“ jim zůstal v hlavách natolik, že podle (i tak cinklých) průzkumů restauraci kapitalismu (jak se nazývá restaurovaná socialistická totalita v mnohem horším vydání) ve své zemi většinově nepřijali. Učiněná kurská anomálie!
Bylo by jim to srdečně fuk, opovrhují svými „Východňáry“ právě tak jako Středoevropany z V4, jenže se jim to nepříjemně promítá do mocenských her: v NDR lidé většinově stále volí jinak než ve zpovykaném „zbytku“ Německa. Merkelová je sice původem také od nich, ale o to víc ji jako odrodilce nesnášejí. Zrovna tak jako migrantskou invazi, kterou někdejší úspěšná svazačka zplna nakopla. A tak volí bývalou komunistickou stranu (Linke) nebo vzpurnou Alternativu pro Německo (AfD) v míře větší než malé. A to už je problém. Formální legitimace pro předstírání demokracie se stále ještě vyžaduje.
Někdejší „Enderáci“ jsou totiž uprostřed opět již fanatizované německé říše nesnesitelně normální. Zkušenost, v mnohém podobná té naší, je před novou totalitou spolehlivě varuje. To žádné peníze nenahradí. A tak se za svou Zdí brání přílivu nových „ušlechtilých“ lží a šílených sociálních experimentů: oslava buzerantů (a jejich „výroba“ z normálních dětí již od mateřských škol), „kulturní obohacení“ migranty převážně muslimskými či velkokapitálovou „investicí“ do klimatického apokalyptického chiliasmu je nebere. Intuitivně vědí, že jde jen o jinou kulisu téhož, před čím (lidsky pochopitelným omylem) chtěli před třiceti roky utéci na Západ.
Podobnosti nikoli náhodné
Je to velmi podobné jako u nás. A v Polsku kde „nepochopitelně“ opět zvítězila na celé čáře konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslava Kaczynského či v Maďarsku Viktor Orbán. Společně s dominantním Andrejem Babišem a prezidentem Milošem Zemanem vzdorují témuž zlu, kterému „odzbrojení“ východní Němci dávají jako kanárci v dolech plněných výbušným plynem (zatím bezmocně) stopku ve volbách.
Převrat se prostě nezdařil. Sledujeme pouze tragikomický pokus udržet jeho mediální obraz, který však přes Zeď již pro většinu lidí neproniká. Alespoň pokud jde o větší část těch, kteří mají vlastní zkušenost z doby „před tím“. Tím pozoruhodnější, že již i nikoli bezvýznamná část mladých, soustavně zpracovávaných po bolševicku v současných „neziskovkových“ školách od prvních let svého života. Opět je to podobné s předchozí epochou. Ani většinu z nás, kteří jsme vyrůstali v padesátých letech, nikdo nepřiměl dobrovolně „oslavovat“ třicáté výročí gottwaldovského „sametového“ převratu. Maximálně jsme se nevzpírali, abychom na sebe neupozorňovali násilnickou moc. Právě tak, jako dnes.
Oslavovali buďto jeho organizátoři, anebo ti, kdo z toho žili a tyli. Právě tak jako dnes. A ČST do toho bušila zrovna tak jako dnes ČT. Právě zveřejnila další „průzkum veřejného mínění“, jenž její agentura Kantar (zakotvená tam, odkud ze vzdáleného zahraničí přicházejí instrukce) vytvořila jako optimistické pozadí k „oslavě“. A jaký div, podstatně se liší od průzkumu jiné domácí agentury: Babiš má méně, Piráti a Fialova „normalizovaná“ ODS více, Kalouskova TOPka podle toho ještě těsně „nad čárou ponoru“ žije, právě tak jako její kavárenské havlistické klony STAN a lidovci. Jen „zrádná“ ČSSD a SPD (v onom předchozím „netelevizním“ průzkumu posilující) by prý do sněmovny nevešly. Stejně jako Trikolóra VKml.
Čtěte ZDE: Zděšení z průzkumu: Ti, kteří mohou srovnávat, by většinou chtěli zpět. Svoboda pouze pro souhlas. Všechno jako kdysi – jenže horší. Ze skleníku to tak nevypadá. Sorosova šlechta. V soutěži s Jakešem? Jejich tupost – naše naděje
Kupředu?
Lhaní si do kapsy je prostě poslední, co jim zbývá. Nemá smysl se tím v nejmenším zabývat, natož znepokojovat. Ony už ani ty průzkumy nemají tu někdejší skvělou manipulativní sílu. Nemluvě o tom, že příští volby jsou ještě v nedohlednu. Teď však soudruzi připravují („tradičně na Letné ,jako Husákovy První máje) shromáždění věrných. Bude se řečnit, spílat imperialistům (z Ruska), umělecká a kulturní „fronta“ přidá něco revolučních „pravdivých a láskyplných“ opusů.
A pak ještě totéž na Národní a na Václaváku. V podstatě pražská „akce pro členy strany“ (Chvilky pro – liberální – demokracii). Nemá smysl jim při tom dělat křoví. Jen v případě, že to kontrolují v zaměstnání (opravdu to dělají, zvláště ve firmách usazených zde ze zahraničí) nemá smysl riskovat potíže. Jinak kdo nemusí, nepůjde. Až na pár poněkud naivních „disidentů“, kteří si myslí, že se „JIM“ musí v ulicích postavit. Budou však sloužit jen jako „materiál“ do televizních záběrů. Ty budou chtít na nich dokazovat, že tyto „oslavy“ ještě nesou nějakou emoci. A že mají „nepřátele“.
Rozumným tohle divadlo za to nestojí. Proto i prezident Zeman oznámil, že se jim vyhne. Dobře dělá. Je dostatečně zkušený. Měli bychom ho následovat. My, kteří si myslíme, že naděje na svobodu ještě existuje. A identifikujeme se s hlubokou myšlenku velkého filosofa svobody Gilberta Keitha Chestertona:
Kupředu znamená dnes zpátky!
