Tak nám prý do okurkové sezóny nečekaně vtrhla politika. Totiž tím, že prezident Zeman oznámil sladké tajemství, že jakéhosi pana Šmardu nejmenuje ministrem kultury – jak mu to ostatně už sdělil před dvěma měsíci. Alespoň tuto domnělou „invazi politiky“ do poklidného toku prázdnin oznamuje šéfredaktor Lidových novin. Zřejmě byl doteď někde hodně daleko na dovolené, protože neví nic o dalším utužování totality. O vyhrožování nezávislým médiím, soudních procesech proti lidem, kteří někde na sociálních sítích vyjádří své názory. O nepřetržitém kopání do prezidenta a premiéra většinou mainstreamových dezinformačních médií včetně toho, kterému velí.
To všechno je politika, víc než cokoli jiného. Stejně jako přemnožené myši (připomínka přicházejících „egyptských ran?) a zakazování použít na jejich redukci jedů. Prý by to mohlo sekundárně ohrozit nějakého (na rozdíl od člověka chráněného) dravce, takže je lepší, když úrodu sežerou hlodavci. Samozřejmě, vždyť člověk má podle eko-náboženství vyhynout (stejně jako domácí zvířata, která od nepaměti chová, aby měl co jíst), čímž prý nejvíce prospěje planetě.
Obdobně jí prospějí homosexuálové, neboť jejich ekologicky vzorně neplodné „manželství“ nebude reprodukovat žádné další děti – a ty, které se narodí v nudných a podřadných nedeviantních vztazích muže a ženy, si oni vezmou na převýchovu. Na festivalech „pýchy na dobyté území“ jim podporu slibuje primátor Hřib. Mrkne na to ve volných chvílích, kdy zrovna nebude znárodňovat byty jako v padesátých letech za předchozích bolševiků, jež Piráti tolik touží „dohnat a předehnat. Nejspíš se jim to povede, protože Pražáci (respektive jejich významná část, která je volila) jsou zjevně opravdu „zpovykaní“, jak správně odhadla předchozí primátorka Krnáčová (ANO) – a stálo ji to kariéru.
Politika pro plebs
To všechno je samozřejmě politika nejtvrdšího kalibru, která se na nás „plebs“ přes léto valí týden za týdnem a v níž nám jde doslova o život. Někdejší letní okurkovou sezónu si nevolení politici v médiích a mocných bohatých „neziskovkách“ dávno ukradli jako optimální dobu k prosazení svých obludností, protože většina lidí má v červenci a srpnu nejblíže k tomu, co by mělo být normální: příliš si všech těch „politikařících buzerantů“ nevšímat. Jenže dnes už je to nebezpečné, protože jejich napojení na profesionální politiky je součástí zdejších „bažin“, hluboce zakořeněného „podzemního státu“, jenž činí věci, které náš svět mohou zničit, aniž jsme si toho v prázdninové atmosféře stačili všimnout.
Proti tomu jsou příběhy o výměně-nevýměně jednoho ministra kultury jen okrajová pěna dní. Proč jsou jimi tedy všechny ty mainstreamové mediální instituce tak vzrušeny, že dokonce vyhlašují předčasný konec prázdnin? Dokonale se v tom zrcadlí dvě podstatné věci, kvůli kterým má vůbec smysl učinit na toto „okurkové“ téma pár poznámek: Ukazují tím dokonale své odtržení od života většiny normálních lidí – právě tak jako politici (za Miloše Zemana) mocné ČSSD, jichž se to primárně týká. Nikoli jen shodou okolností jsou si v tom „zrcadlově podobni s politiky (za Václava Klause) mocné ODS. Pro ně je to téma života a smrti (spíše toho druhého).
Doposud to bylo tak, že ať lid volil, jak volil, v parlamentu nakonec vždycky dali tihle Šmardové dohromady nějakou tu většinu, která stejně udělala, co požadovali v Bruselu (nebo ještě mnohem dál jejich „neviditelní“ soudruzi a sponzoři). Jenže teď se stalo, že byl opětovně v přímé volbě zvolen prezident, který na nich není závislý. A v duelu s premiérem, jenž na něm naopak závislý je, činí kroky, které jsou skandálně v našem národním zájmu: o otevření hranic migrantům nechtějí ani slyšet, a o bláznění s ekologicky svatou Grétou a spol. rovněž ne. A nyní dal prezident najevo, že navzdory brutálnímu tlaku neuhne a politického trafikanta socialistů na ministerstvo kultury nejmenuje.
Čtěte ZDE: Prezident a pidižvíci: Zeman není mechanický panáček. Chtěli jste přímou volbu. Hlas kavárny versus zkušenosti matadora. Socialisté propadli hysterii a stále vyhrožují. Andrej Babiš jako uvážlivý mediátor
Fraška
Propagandistické bubny dezinformačních médií ale rachotí do prázdna. Většinu voličů, kteří příště půjdou k urnám, tyhle hrátky pochopitelně nezajímají. Už na to soudruzi dokonce přicházejí. Poté, co tlačili vyhublou umírající ČSSD ke vzdoru proti prezidentovým logickým námitkám, teď ji zase vláčejí zpátky: prý ať navzdory tomu ve vládě zůstane. Sice ve stavu klinické smrti, ale pořád je to prý lepší, než aby prezident a premiér doplnili kabinet o lidi, kteří by protičeskou politiku nedělali. Na socialisty stačí zadupat – a už dají na ministerstvo zahraničí asistenta Bruselana Pocheho, před nímž nás prezident ráčil ochránit, ale nestačilo to: místo práce budou asistentovi podřízení na ministerstvu „stávkovat“ proti oteplování, zřizovat úly pro čmeláky a mezitím útočit na Rusko, na Čínu, abychom následovali přemnožené hlodavce v představení „Myš, která řvala“.
Že prý otálením se jmenováním onoho Šmardy prezident porušuje ústavu. Odmysleme si, že Šmarda má nahradit ministra, který odhalil miliónové podvody v institucích jemu svěřených, za což si vysloužil nenávist elit „kulturní fronty“, neboť ta na stejných podvodech s penězi daňových poplatníků má postavenu většinu svých parazitních živností. A velitel socialistů Hamáček se těchto „mravních obrů“ s dlaněmi nataženými ke státnímu rozpočtu bojí, takže ministra mění, přestože mu předtím slíbil opak. To je ale všechno věc těchto politických mrtvol, které žijí z „vládních kapaček“, nás to nemusí zajímat.
A je to tak: Tahle fraška havlistického absurdního divadla opravdu většinu lidí nezajímá nejen v létě, ale ani v zimě či na jaře. Na podzim to bude jiné, protože mocná a bohatá dezinformační média (ČT, Čro, respektový Bakala a seznamový Lukačovič) budou předstírat opak a vytvářet podmínky pro státní převrat. Jsou totiž kovaní demokraté a obránci ústavy – takže už vědí, že legálním způsobem se k té své „demokracii pro vybrané“ nepropracují. Aby fraška měla opravdu „umělecké rozměry“ hodné Václava Havla (na jehož „světové opusy“ žádný normální člověk nikdy nepůjde), připravil senátní kompars bezvýznamných politických vyžírků (vedených nenávistcem s příznačným jménem Láska) žalobu. Chtějí, aby „jejich“ ústavní soud prezidenta odvolal, neboť prý porušuje ústavu.
Plody falešné setby
S tou naší ústavou se to má podobně jako s tou senátní žalobou a fraškou socialistů a jejich Šmardy: nikoho nezajímá. A důvodně. Veřejnost se ve své většině obvykle nemýlí – a tohle většinový názor bezpochyby je. Lid správně tuší, že žádnou ústavu nepotřebujeme. Británie, pokládaná (do Brexitu) i našimi elitami za „kolébku demokracie“ také žádnou nemá. Od francouzské a americké revoluce jde pouze o nástroj, kterým pučisté legitimizují státní převraty. U nás v roce 1918, 1948, 1989 (respektive 1992).
A podle toho se s ústavou také zachází. Ta česká třeba definuje naši republiku jako suverénní stát. Když ale na tomto ústavním principu chtěl v případě Lisabonské smlouvy (která nám samostatnost již zcela bere) trvat prezident Klaus, ústavní soud ho bez projednávání donutil „smlouvu“ podepsat, zatímco Senát mu současně v případě nepodepsání hrozil – no samozřejmě, tímtéž, čím nyní prezidentu Zemanovi: „impeachmentem“, odvoláním z funkce.
Na Zemana nyní vytahují, že jako premiér se proti Havlovu zasahování do vládní sestavy bránil právě poukazem na ústavní článek o jmenování a odvolávání ministrů. Byla to zdánlivě tatáž hra, jen mediálně-politická Pátá kolona byla tehdy (jak jinak) na straně prezidenta, tehdejší svaté Gréty. Ale ve skutečnosti to bylo úplně jiné: Tehdy jsme ještě suverenitu v podstatě měli (do EU jsme vstoupili až v roce 2004), a proto ústava teoreticky ještě mohla něco znamenat.
Ale především – volbu prezidenta neměl ještě v rukou lid ale parlament. Havel by v přímé volbě prezidentem nikdy nebyl. I na tu parlamentní museli protiprávně na pár dní zavřít do vězení poslance Miroslava Sládka, jinak by nebyl „zvolen“ ani tam. Nemluvě o tom, že dokonce ani tuto dnešní ústavu-neústavu Miloš Zeman neporušuje. Jen s rozkoší zkouší její „gumové“ mantinely – vystavěné původně jen pro Havla a jeho „nepolitickou politiku“, která měla učinit politické strany (zvláště Klausovu ODS) proti prezidentovi bezmocné. Teď Havlovi dědici žnou plody falešné setby svých tehdejších „ústavních otců“ - a řičí bezmocí.
Čtěte ZDE: Lhaní a naříkání: Co s tím? Kavárna si kouše nehty. Ústava byla šitá Havlovi na triko. "Jiný výklad" pro nástupce? Právo i mravy dávají Zemanovi zapravdu. Kdo je Fajt? A proč za něj "umělci z ČT" tak srdnatě bojují?
Na prahu skutečné změny?
Je vcelku jedno, jak fraška dopadne. Miloš Zeman již nyní (respektive již před pár měsíci) v ní bezpochyby vyhrál. Byla by ale chyba myslet si, že jeho současné kroky míní pouze jako demonstraci tohoto vítězství proti nezměrné přesile totalitního klanu dezinformačních médií a bruselských agentů (Piráti, ODS, TOP, KDU, STAN) v parlamentu. Jdou mnohem dál. Bez ohledu na to, koho nakonec ministrem jmenuje, nebo zda dojde k vytlačení socialistů a rekonstrukci Babišovy vlády smysluplnějším sborem, nastoluje jiné téma. Zemanův případný vládní gambit (oběť figury za strategickou výhodu) otevírá dveře případné dalekosáhlé systémové změně.
Mám na mysli změnu uspořádání z nefunkčního „německého“ kancléřského, v systém prezidentský (nebo jeho varianty). V něm je hlava státu současně šéfem vlády a parlament jejím partnerem. Nic nového: USA, Rusko, Francie, koneckonců i stát-nestát Ukrajina a další. Přímá prezidentská volba k tomu nakročila, ale uvízli jsme na půl cesty. Znamenalo by to současně elegantní přechod na většinový volební systém, v němž ten, kdo vyhraje, bere vše. Jinými slovy konec podrazů, při nichž trpaslíci, kteří taktak přelezou „limit“, se spojí proti vítězi, nebo ho vydírají (typicky lidovci). Konec alibi v příšerných koalicích, kde se všichni vymlouvají, že v koaličním uspořádání nemohli provést sliby ze svého programu: Jsi vítěz, uskutečni program – a my tě příště opět zvolíme – nebo také ne.
Výhodou je především personifikace vítěze do lídra – prezidenta a šéfa vlády. Jednak to pomáhá na svět silným charismatickým postavám, jednak celý systém je vertikální: hlavní odpovědnost nese „ten nejvyšší nahoře“, někdo konkrétní, nikoli „sbor“ individuí, z nichž někteří jsou přijatelní, jiní podivní nebo nekompetentní. Šmardové pak nemají velkou šanci.
Příležitost je právě teď
Je jasné, že Pátá kolona (Kavárna, Deep State, Bažiny, jedno, jak ty elitářské protilidové guerilly nazýváme) a její nástroje – bohatá dezinformační média na místě prvním – se budou něčemu takovému zuby nehty bránit. Zasáhlo by je to totiž na místě nejcitlivějším: v možnostech manipulací s volebními výsledky. Hamáčkové a další současní parlamentní trpaslíci nám právě dokonale předvádějí, jak jsou v jejich vleku. Dvě tři silné strany, které by šly do přímých prezidentských voleb se silnými lídry a jasným programem, by jim vyrazily zbraně z rukou.
Víme, že Andrej Babiš je pro většinový volební systém, už to několikrát řekl. Prezident Zeman by změnu na prezidentský systém patrně rovněž podpořil. Uměle vyvolaná „krize“ (žádná samozřejmě není) nazývaná vládní či dokonce ústavní, by byla docela přijatelným pozadím pro razantní zásah. Předpokládal by „vylít“ socialisty z vlády, a najít vhodný okamžik pro vyhlášení předčasných voleb. Není daleko. „Bugr“, který chtějí „pučisté“ připravit kolem podzimních „oslav“ (to je tedy co oslavovat!) listopadového převratu z roku 89, velmi pravděpodobně „probudí“ i tu část veřejnosti, která jinak ještě stále spí. Protože si (vcelku důvodně) myslí, že celá ta slavná demokracie je podvod, v němž hrají jen roli křoví, které má legitimizovat pořád stejnou mašinérii.
Znechucení (a jistě i obavy) v důsledku toho, co budou všichni ti „chvilkaři“ a spol. v médiích a na ulicích předvádět, by mohla být dostatečným motivem pro každého, kdo se o naši budoucnost právem obává. Kdo ví, že všechny svaté Gréty či muslimské a africké masy invazních druhů nezastavíme, nebudeme-li mít opět možnost o sobě rozhodovat. Prvním krokem by byla změna systému. Předčasné volby by toto téma musely jasně nést. Pak by nebylo nereálné, že z poslanecké sněmovny zmizí tři čtyři trpaslíci (kéž vytvoří s Fialovou ODS koalici!) a vznikne ústavní většina „odhodlaných“. Nepochybně by pak došlo k souboji s patnácti nevolenými strážci totality (ústavní soud), ale zkušenost s destrukcí volebního systému na Havlovu žádost, by měla být mementem mnohem lepší právní přípravy.
Je pravděpodobné, že Zemanovy strategické úvahy jdou nějakým takovým či podobným směrem. Určitě však oznámení, že nechce jmenovat onoho Šmardu není „protiústavní“ a už vůbec ne „schválnost“ vůči ČSSD. Ta bude mít teď stejně spoustu práce s vylučováním zbytku zdravého poslaneckého klubu reprezentovaného Jaroslavem Foldynou. Udržet se ve vládě za každou cenu však socialisté míní především proto, že jí to „doporučují“ v podstatě všechna dezinformační média – která ji předtím na absurdní souboj s prezidentem „vyhnala“. I kdyby se měla umírající strana kvůli tomu zlomit v ponižujícím předklonu – před kýmkoli.
Politika je s námi v tomto létě (které právě vstupuje do své chladnější části, chudák svatá Gréta na oceánu!) pořád. Epizodka s nejmenováním Šmardy je proti všemu, co jsme si již museli v minulých týdnech zažít, jen drobný úsměv na Zemanově tváři.
Šance, že bychom se nakonec přece jen smáli všichni, kteří tuto republiku považujeme za svou vlast a domov, nejenže je, ale narůstá. Hysterické a vlastně už i komické reakce mediální a politické Kavárny to jen potvrzují.
Prázdniny nekončí!
