Trumpova administrativa se zjevně rozhodla neprodleně zahladit svoji vinu před americkými rusofoby zneklidněnými a pobouřenými nedávným telefonním rozhovorem mezi Trumpem a ruským prezidentem. Je třeba říci, že nový protiruský sankční balíček by byl pro ruskou ekonomiku opravdu vážnou ranou, pokud by nešlo o současnost, ale o ruskou ekonomiku v podobě, v jaké se nacházela v roce 1999 nebo 2000.
Podezření, že tyto sankce byly zavedeny z důvodu potřeby neprodleně přijmout jakákoliv protiruská opatření s cílem potlačit obrození tématu „ruského spiknutí“, které je tak toxické pro Trumpa, bylo nepřímo potvrzeno reakcí amerických médií, jako je například Forbes. Na nový balíček sankcí proti Rusku reagují američtí novináři s překvapením. Očividně neočekávali takovýto formát pokračování americko-ruského „politického dialogu“ a skutečnost, že jako záminku pro tento balíček museli jeho autoři „vykopat Skripala“, lze také považovat za nepřímé potvrzení teorie, že sankce se zavádějí za účelem řešení vnitřních politických problémů washingtonské administrativy a nikoliv z důvodu nějakého nového počínání Ruska.
Zákaz vměšování MMF a Světové banky
Nový sankční balíček stanoví zákaz financování ruské vlády ze strany MMF a Světové banky a toto opatření je rovněž doprovázeno zákazem poskytování ruské vládě „technické“ pomoci, která se obvykle týká konzultací o makroekonomických otázkách. Toto gesto z Washingtonu lze interpretovat různými způsoby: buď bylo vybráno čistě symbolické opatření, nebo „návrháři sankcí“ (což se týká mnoha senátorů a kongresmanů) uvízli ve vnímání Ruska v čase někde na konci devadesátých let. Pro mnoho rozvojových zemí nebo pro země v koloniálním postavení (jako je Ukrajina) znamená zákaz půjček ze strany MMF doslova likvidační opatření, po němž okamžitě následuje devalvace měny a v některých případech i masivní nepokoje.
Kdysi bylo Rusko v podobné situaci a „nátlak prostřednictvím půjček MMF“ byl skutečně nesmírně účinný. Například před 20 lety, ještě před tím, než se Vladimír Putin stal prezidentem, byly stránky zpravodajských agentur a médií plné titulků jako „USA jsou proti tomu, aby Mezinárodního měnový fond poskytoval Rusku nové půjčky, dokud nebude vypracována úplná zpráva o využití prostředků dříve přidělených této zemi,“ což způsobilo záchvat hysterie. Protože bez půjček MMF nemohlo tehdy Rusko vyplatit plné důchody a mzdy ve veřejném sektoru (přestože důchody byly na úrovni 17 dolarů) a navíc nemohlo obsloužit zahraniční dluh. Nyní tento problém neexistuje, protože půjčky MMF byly splaceny v předstihu v roce 2005 a poměr veřejného dluhu k HDP Ruska je jedním z nejnižších na světě.
Samozřejmě nelze říci, že účinek těchto amerických sankcí bude nulový, ale je obtížné jej hodnotit jako bolestivý. Pokud MMF v rámci dodržování ducha režimu sankcí přestane otravovat Rusko takovými radami, jako kam vložit ruské zlaté a devizové rezervy (tj. „poskytovat technickou pomoc“), ruské informační pole z toho bude jen a jen těžit.
Čtěte ZDE: Zničující diplomacie sankcí USA: Vyhrožování místo vyjednávání. Má šanci ekonomický a vojenský tlak? Jak dlouho to vydrží dolar? Dlouhá hůl na Rusko, Čínu a Turecko. Bez staré dobré diplomacie zbývá už jen válka
Zákaz půjčovat Rusku dolary
Druhé sankční opatření z nového balíčku zavedeného Trumpem vytváří obzvlášť podivný dojem. Sankce na úvěrování ruského státu by sice mohly způsobit nějaké škody na ruských finančních trzích a omezit schopnost ruských korporací získávat kapitál na mezinárodních trzích, ale v praxi vzniká dojem, že na textu sankcí zapracoval buď nějaký ruský lobbista, nebo někdo, kdo má velký zájem na podpoře zájmů amerických bank, které by nerady vlivem sankcí utrpěly nějaké škody.
Z čistě propagandistického pohledu znějí sankce velmi působivě: Ministerstvo financí USA se rozhodlo zakázat americkým bankám účastnit se primárního trhu s ruskými státními obligacemi, které nebyly vydány v ruských rublech. Z pohledu praxe to ovšem už tak působivě nevypadá: pokud se zákaz vztahuje pouze na primární trh s ruskými státními dluhopisy v cizí měně, znamená to, že ministerstvo financí USA udělalo vše pro to, aby vytvořilo co nejpohodlnější podmínky pro americké bankéře: rublové dluhopisy (které vydává ruské ministerstvo financí) nakupovat mohou, nakupovat ruské dluhopisy v cizí měně na sekundárním trhu (tj. od jiných držitelů) – mohou, kupovat dluhopisy ruských státních a nestátních společností je také možné.
Důležitá nuance: výše uvedené interpretace nejsou hodnocením novinářů, ale citáty ze speciálních technických vysvětlivek „sankčního oddělení“ ministerstva financí USA (které nikdo kromě odborníků a amerických bankéřů číst nebude): „zákazy se nevztahují na dluhopisy nebo půjčky denominované v rublech“ a sankce „nezakazují americkým bankám účastnit se sekundárního trhu s ruskými státními dluhopisy.“
Rovněž je třeba započítat, že tvůrci sankcí se omezili na zákazy uvalené pouze na americké banky a netýkají se investičních a penzijních fondů. Například Kalifornského důchodového fondu pracovníků služby hasičského sboru, a ani policie nebude muset prodat svůj skandální balíček ruských obligací, o němž psaly noviny Bloomberg a Los Angeles Times.
Dopad světové ekonomiky
Takže vlk se nažral a koza zůstala celá: v tom smyslu, že hodili kost rusofobům a nepoškodili americké investory, protože zahraniční investoři, jak se píše ve Financial Times, si velmi oblíbili ruské státní rublové dluhopisy, a tento zájem neoslabí riziko sankcí:
„Z finančního hlediska se jako nejzřetelnější znak toho, že sankce již nejsou považovány za důležitý faktor, jeví dynamika podílu OFZ – federálních rublových obligací – v rukou cizinců. Tento podíl se díky sankcím uvaleným na jaře roku 2018 výrazně snížil, ale zahraniční investoři se nedávno vrátili na místní trh a podíl OFZ ve vlastnictví cizinců se postupně zvýšil zhruba o jednu třetinu.“
Pokud Trumpova administrativa chtěla dosáhnout určitého oslabení rublu a dopadu na ruský finanční trh, potom byla úspěšná. Ovšem nikoliv díky sankcím, ale vlivem Trumpova prohlášení o pokračování ekonomické války mezi USA a Čínou a o zavedení kázeňských cel na čínský dovoz ve výši 300 miliard USD. Toto prohlášení podkopalo důvěru finančních trhů ve světlou budoucnost světové ekonomiky (přinejmenším v dohledné budoucnosti) a v důsledku toho byl na finančních trzích zahájen totální výprodej aktiv: do prodeje šly americké cenné papíry a čínské akcie, a také ropa a valuty rozvojových ekonomik, včetně rublu. V celkovém účtu je to jen další připomínka toho, že zdraví globální ekonomiky jako celku má větší vliv na Rusko než americké sankce.
To ovšem neznamená, že se určité kruhy ve Spojených státech zastavily: nikdo nezrušil úkol dokázat americké veřejnosti, že Trump je „nejtvrdší prezidentem ve vztahu k Rusku“.
Zdroj.
