Turecký prezident oznámil novou vojenskou operaci v Sýrii.
„Vstoupili jsme do Afrínu, Džarábulusu a Al-Bábu. Teď půjdeme na východ od Eufratu,“ řekl Recep Tayyip Erdogan při slavnostním otevření dálnice.
Třetí vojenská operace
V letech 2016–2018 provedli Turci v arabském státě dvě úspěšné vojenské operace. Nejprve vytěsnili ISIS z „trojúhelníku“ Azaz – El-Báb – Džarábulus, poté vyhnali kurdské „Oddíly lidové domobrany“ z Afrínu. První operace nesla název „Štít Eufratu“, druhá „Olivová ratolest“.
Recep Erdogan již dva roky mluví o tom, že jeho jednotky zahájí ofenzivu na území za východním břehem Eufratu. Turecké ozbrojené síly (TOS) však dosud žádné reálné kroky neučinily.
Jediným průlomem byla dohoda se Spojenými státy o vytvoření tzv. „bezpečnostních zón“ podél syrsko-turecké hranice. Turci a Američané se na nich dohodli na začátku roku, ihned po oznámení Donalda Trumpa, že stáhne americké vojáky ze Sýrie. Navzdory veškerému patosu tato dohoda ovšem v život nevešla. Naprosto stejnou blamáží se ukázala být myšlenka společné americko-turecké kontroly nad Manbidžem – nejzápadnějším městem v Sýrii ovládaném kurdskými oddíly YPG.
Podvedený Erdogan
Erdogan si uvědomil, že s Donaldem Trumpem problém východního břehu Eufratu nevyřeší. Že USA nebudou souhlasit s vyhoštěním bojovníků YPG, s nimiž válčili bok po boku proti „Islámskému státu“. A to i přesto, že americký spojenec v NATO Turecko považuje kurdské milice za teroristy blízké Kurdské dělnické straně (PKK).
PKK po tři desetiletí bojuje s TOS, aby odtrhla východní provincie obývané Kurdy od Turecka. Ankara je přesvědčena, že pokud dovolí vytvoření syrského Kurdistánu, pak se určitě objeví i Kurdistán turecký. Přítomnost YPG je hrozbou pro národní bezpečnost Turecka.
Erdogan je znám svými "silnými" výroky. Dnes může nazvat Angelu Merkelovou „fašistkou“ a zítra si s ní potřást rukou a požádat Německo o finanční pomoc. Není však radno ho považovat za jalového populistu. Před útokem na Afrín někteří experti také pochybovali, že turecký prezident přikáže bombardovat americké spojence. Ale operace „Olivová ratolest“ se uskutečnila. A Washington se technicky sám odklidil z cesty, přičemž prohlásil, že Afrín není v zóně odpovědnosti americké armády.
Jaká jsou rizika?
Skeptici mohou oponovat. Území za Eufratem není jako Afrín. Tvoří celou jednu třetinu syrského území, je na něm soustředěno hlavní ropné bohatství Sýrie a nachází se tam sedmnáct amerických vojenských základen. Invaze TOS by mohla vést ke střetu s Pentagonem. Takové riziko jistě existuje, ale žádná ze stran o podobnou eskalaci nestojí. Turecko se bojí, že bude odříznuto od amerických finančních trhů, a USA, že ztratí vojenskou leteckou základnu Incirlik v Turecku.
Vojenský expert Michail Alexandrov v jednom z rozhovorů pro televizní kanál Cařihrad uvedl, že Turci mohou operaci provést s „chirurgickou přesností“ a obejít přitom opěrné body Američanů, nebo je obkroužit. Pak prý žádné riziko eskalace nenastane.
Čtěte ZDE: Další migrantská invaze před výbuchem: Otevře Turecko opět brány? Dohoda pozastavena. Bruselští papaláši vytrženi ze spánku. Turek bez víza a kyperský plyn. Budeme nadále řešit blbosti?
Proč teprve nyní?
Pokud může Turecko tuto operaci provést samostatně, proč to za celé dva roky už neudělalo? Zpoždění je spojeno právě s politickými a ekonomickými riziky. Erdogan si nedělá starosti s tím, zda Američané zastaví jeho pěchotu, ale co se potom stane s americko-tureckými vztahy.
Zahájení operace může být podmíněno dvěma faktory. Minulý měsíc začalo Rusko dodávat Turecku systém protivzdušné obrany S-400. Po jeho nasazení již Turci nepotřebují podobné americké systémy. Erdogan se cítí sebejistější, nezávislý na NATO. Teoreticky lze S-400 použít také při útoku na východní břeh Eufratu, pokud Turci budou souhlasit s tím, že tyto prostředky protivzdušné obrany budou řídit ruští vojenští instruktoři.
Druhý „stimul“ dává Erdoganovi turecká ekonomika. Pokles liry o 40% a rostoucí nezaměstnanost ohrožují oblíbenost prezidenta. Porážka provládního kandidáta, republikánského Ekrema Imamoglu, ve dvou volbách starosty Istanbulu ukázala pokles důvěry ve vládu. Nová vítězná válka sice lidem nedá chléb, ale poněkud růžovější brýle určitě. Oblíbenost „džmuhurbašchána“ se v případě úspěšné operace v Sýrii opět zvýší.
Dokud turecké tanky nepřekročily Eufrat, dělali Američané „zoufalé pokusy“, aby zabránili zhoršení vztahů. Když se však na hranici se Sýrií shromáždily desítky tisíc tureckých vojáků, Bílý dům pochopil, že si nedělají legraci.
Ruské zájmy
Aby odradili Erdogana od dobrodružných akcí, dorazili do Ankary představitelé Pentagonu. Smyslem posledního zoufalého pokusu bylo odradit Turecko od zahájení syrské operace. Washington opět přemlouvá Turky ke společnému vytvoření bezpečnostních zón v severní Sýrii. Podle amerického plánu vytvoří armády obou zemí na syrsko-turecké hranici demilitarizovanou zónu o šířce 15 a délce 140 kilometrů. Bojovníci YPG z ní budou vyvedeni.
Jak jednání skončí, zjistíme brzy. Pokud zkrachují, pro Rusko to nebude žádná ztráta, ale spíše zisk. Nakonec Moskva má zájem na vytlačení „amerických okupantů“ ze Sýrie. Z pohledu spojenců v Damašku by mohl vzniknout dojem, že namísto jedněch „okupantů“ (Američanů) přicházejí druzí (Turci). Nakonec ruské ministerstvo zahraničí, stejně jako to syrské, vyzvalo ke stažení všech zahraničních jednotek ze Sýrie.
Kremlu je však v současné situaci Ankara mnohem bližší než Bílý dům. Má s Tureckem společné miliardové kontrakty na systém S-400, plynovod Turecký proud a jadernou elektrárnu Akkuyu. A s občas nepříjemným Erdoganem se Vladimír Putin domluví mnohem rychleji než s těmi, kdo uvalují sankce na jeho zemi.
Zdroj.
