Bájeslovný příběh letů amerických kosmonautů na Měsíc před půlstoletím stále inspiruje NASA a Washington. Zamýšlejí totiž znovu letět na Měsíc a dokonce i na Mars a po stejně falešné trajektorii.
Program Apollo přijatý v roce 1961 a údajné přistání Američanů na Měsíci je stále považován za bezmála největší úspěch v historii lidstva a za největší americký triumf nad všemi národy světa. Donaldem Trumpem proklamovaný slogan „America first“ se vztahuje i na vesmír. Jeho administrativa pověřila NASA poslat člověka na těleso obíhající kolem Země už v příštích pěti letech namísto původně plánovaného roku 2028. Obnovený projekt dostal název „Artemis“ – na počest starověké řecké bohyně Měsíce a sestry boha Slunce Apollóna.
Americký prezident Donald Trump přihodil na žádost NASA 1,6 miliardy dolarů k rozpočtu, čímž potvrdil dřívější plány na osvojení Měsíce a Marsu. Celkový rozpočet NASA na fiskální rok 2019 je 21,5 miliardy dolarů, tudíž pro skutečný let na Měsíc jde o kapku v moři, neboť tato agentura má mnoho jiných úkolů.
Připravuje se grandiózní operace
„Pod mou správou obnovujeme velikost NASA a vracíme se na Měsíc a pak poplujeme na Mars. Aktualizuji rozpočet a přidávám dalších 1,6 miliardy dolarů, abychom mohli uskutečnit velký návrat do vesmíru!“ oznámil nedávno Trump na svém Twitteru.
Je to právě prezident USA, komu je přímo podřízena Národní letecká a kosmická agentura NASA. A přestože Trumpovy kosmogonické představy jsou poněkud zvláštní (prezident například napsal - údajně žertem - na Twitteru, že Měsíc je součástí Marsu), peníze na výzkum dává on a Kongres je potvrzuje.
Na co jsou pak peníze skutečně použity, to je jiná věc. Trumpův vědecký poradce David Gelernter, jehož považují za génia, před časem prezidenta poučil, že USA nebudou schopny letět na Mars do roku 2030, tak jako nikdy neletěly na Měsíc, protože vědci dosud nenašli způsob, jak mohou lidé překonat Van Allenovy radiační pásy obklopující zemi, aniž by tím ohrozili vlastní život.
Ale každá show stojí peníze a tato není výjimkou. V úterý 16. července správce NASA Jim Bridenstine v rozhovoru pro televizní společnost CBS uspořádaném při příležitosti padesátého výročí vypuštění americké kosmické lodi Apollo 11 na Měsíc vysvětlil jejich nedostatkem „pozastavení“ lunárního kosmického programu. Jinak by podle něho Američané už dávno chodili nejen po Měsíci, ale také po Marsu. Bridenstine řekl, že v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí NASA zamýšlela „návrat“ na Měsíc a uskutečnění letu na Rudou planetu. Oba programy by však vyžadovaly příliš dlouhou přípravu a vysoké náklady. Poznamenal také, že vzhledem k nedostatku peněz se nemůže uskutečnit ani přistání na Marsu naplánované na rok 2024.
Trump je však nestálý: jednou chce letět na Měsíc, ale když mu řeknou, že je to nemožné, už zase nechce a navrhuje NASA „s ohledem na množství peněz, které utratí“, aby se zaměřila na „větší věci“: Mars, obranu a vědu.
Čtěte ZDE: Výročí letu Apollo 13 znovu otevírá nezodpovězené otázky: Velký skok pro lidstvo, nebo jen špatně zrežírovaný podvod? Patnáct důvodů proč člověk na Měsíc zatím nikdy nevstoupil
Proč chce Pence na Měsíc?
Měsíc je ovšem velmi potřebný pro viceprezidenta Michaela Pence. V březnu letošního roku v Alabamě stanovil pro NASA úkol poslat Američany na Měsíc do pěti let „jakýmkoliv způsobem“.
„Někdo řekne, že je to příliš složité, příliš riskantní, příliš drahé. Totéž však říkali v roce 1962,“ prohlásil viceprezident s odkazem na prezidenta Johna Kennedyho, který Američanům slíbil, že pokoří Měsíc.
Pence slíbil, že „první žena a další muž na Měsíci budou američtí astronauti vypuštění na americké raketě z amerického území.“
„Abychom přistáli na Měsíci v příštích pěti letech, musíme si stanovit naše cíle už nyní. NASA již dlouho ví, že jižní pól Měsíce má obrovský vědecký, ekonomický a strategický význam, a teď nastal čas tam letět,“ nastínil Pence podstatu problému.
Zároveň pohrozil, že v případě nepřipravenosti agentury NASA, která ovšem údajně vyjádřila velké nadšení nad takovýmito plány, se obrátí na soukromé společnosti. Patrně měl na mysli hochštaplera Elona Muska.
Jednoduché aritmetické výpočty ukazují, že zde mluvíme o roce 2024, kdy se budou konat příští prezidentské volby v USA, v nichž už nebude v žádném případě moci kandidovat Donald Trump, kdežto Pence, pokud se toho dožije, určitě ano. Jeho strategie nezná prohru: buď NASA, anebo soukromé společnosti určitě „vrátí“ Američany na Měsíc, pošlou je na Mars, nebo možná i na Jupiter, pokud ovšem klíčovou podmínkou zůstane „jakýmkoliv způsobem“.
Jinými slovy, pokud vesmírný projekt Trumpa a Pence, stejně jako bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona, bude realizovat Hollywood. Filmové záběry vyjdou relativně levně a přidělené prostředky bude možné ušetřit. Věří snad Pence i Trump, že USA budou opět schopny oklamat lidstvo?
Kaysing, Gelernter, Muchin, Popov: Američané nebyli na Měsíci
Pravdu nelze utajovat věčně a tvrzení, že Američané nikdy na Měsíci nebyli, se pravdě podobá celkem přesvědčivě. Lze směle tvrdit, že i Zemi poprvé obletěli teprve na svých raketoplánech. Všechny předchozí americké pilotované kosmické lety byly také do jisté míry podvodem. To platí i pro orbitální stanici Skylab a americkou část mise Sojuz-Apollo. Všechny „původní“ fotografie a fotografické materiály týkající se americké „měsíční epopeje“, dokonce i snímky stovek kilogramů „měsíční horniny“ – to vše vzniklo na zemském povrchu.
Každý, kdo by o tom chtěl pochybovat, má možnost si přečíst knihy A. Popova „Američané na Měsíci. Velký průlom nebo vesmírný podvod?“ a J. Muchina „Americký vesmírný podvod“.
Ovšem ještě předtím bylo zvednuto téma lunárního podvodu v samotných USA. Kniha amerického spisovatele Billa Kaysinga „Nikdy jsme nebyli na Měsíci“ vyšla už v roce 1974. Podobné publikace se objevily v USA před ním i po něm. Trumpův vědecký poradce David Gelernter, zmíněný výše, ve své knize na toto téma napsal:
„Mise Apollo měly být prvním případem, kdy lidé překonali Van Allenovy pásy představující jedno z několika radiačních rizik známých plánovačům vesmírných misí. Dodnes však vědci NASA přiznávají, že neumějí proletět mimo Van Allenovy pásy. Pokud vědci z NASA v roce 2012 upřímně přiznali, že dosud nepřišli na to, jak dostatečně ochránit kosmickou loď před radioaktivním zářením ve Van Allenových pásech, jak jsme potom, k čertu, mohli poslat lidi do kosmu ve skafandrech z hliníkových fólií? Navíc v čase kulminace sluneční aktivity? Odpověď musí znít prostě: nikdy se to nestalo!“
Nicméně v šedesátých letech měli Američané loď, která by mohla doletět na Měsíc, spíše než nyní, protože radioaktivní záření má škodlivý vliv na elektroniku, jíž jsou současné technologie přecpané. (Hubbleův vesmírný dalekohled, který se jako jeden z mála vesmírných těles pohybuje ve sféře Van Allenových pásů, se při průletu těmito pásy vypíná – pozn. PP). A to je jen jeden z tisíců argumentů ve prospěch toho, co Gelernter nazývá „největším podvodem v dějinách lidstva“.
Americká vlajka vlající ve vakuu v paprscích reflektoru na pozadí bezhvězdné oblohy, v blízkosti „přistávacího modulu“ vyrobeného z překližky a fólie, v němž není dost místa pro dva kosmonauty, nepřítomnost stop na povrchu Měsíce od raketových motorů lunárního modulu – to je jen malá část dlouhého seznamu nedostatků a absurdit, jichž se dopustili falsifikátoři „měsíční epopeje“.
Čtěte ZDE: Závod o vesmír trochu jinak: Astronauti všech zemí, spojte se? O čem se hraje nad našimi hlavami? Vyšetřování „nafilmovaného“ Apolla se odkládá. Přistanou na Rudé planetě kosmo-astronauti?
Proč SSSR podvod neodhalil a proč to jednoho dne udělají samotné USA?
SSSR předstíral, že věří, a neodhalil tento monstrózní podvod jen proto, že spolkl návnadu v podobě Washingtonem navrhované politiky zmírnění mezinárodního napětí, hospodářské spolupráce, povolení prodávat energetické zdroje na Západ, uznání poválečných hranic a sovětské elity jako rovnocenného partnera.
Celou pravdu o lunárním podvodu s největší pravděpodobností jednou odhalí samotná americká vláda. A vždycky najde důvody, proč se uchýlila k takové mystifikaci. Třeba, že to USA pomohlo, když nic jiného, tak porazit SSSR, který výměnou za hmotné výhody z této dohody souhlasil se svojí druhořadostí a vydal se na cestu sebezničení, včetně v té době pokročilejšího lunárního programu. Může také zmínit, že peníze přidělené na falešný „měsíční program“ byly vynaloženy na financování války ve Vietnamu a na rozvoj amerického vojenského průmyslového komplexu, když tato válka vyčerpala státní pokladnu. Lety Apollo skončily současně s koncem vietnamské války – jejich potřeba okamžitě zmizela. Ale od teď, řeknou Američané, bude všechno čestné.
Proč Leonov říká, že Američané byli na Měsíci?
V podmínkách, kdy dosud žijící američtí kosmonauti, kteří se účastnili lunárního podvodu, stále ještě mlčí (pouze Buzz Aldrin kdysi přiznal, že nikdy nebyl na Měsíci), nebo válčí s pochybujícími novináři, není nutné žádat od žijících sovětských kosmonautů, kteří měli nějaký vztah k popsaným událostem, aby Američany prozradili. Koneckonců, jsou také vojáci a kdysi podepsali závazek mlčenlivosti. A leckdo má dnes v USA své obchodní zájmy. Jeden z posledních amerických velvyslanců v Moskvě onehdy řekl, že Američané považují znamenitého sovětského kosmonauta Alexeje Leonova za „hrdinu Spojených států amerických a našeho přítele“.
Čtěte ZDE: Trumpova kosmická směrnice: bude lidstvo cestovat do jiných světů, nebo spíš na onen svět? Dávné příběhy letů k Měsíci. Fanatické humanitářství na úkor pokroku? Přírodní vědy jsou nekorektní. Docházejí Západu mozky?
Co zbývá?
Z lunárního programu Američanům zůstaly falešné muzejní exponáty, jako nepravé skafandry, makety „kosmických lodí“, které podle zjištění vědců startovaly z mysu Canaveral na Floridě bez astronautů, kteří je nepozorovaně opustili, a nad Atlantickým oceánem byly zničeny, aby astronauti odpočívající kdesi na tajném místě mohli vesele vylézt z kosmického modulu speciálně připraveného uprostřed Tichého oceánu. Přineslo to světu suché zipy a teflonové pánve.
Rusům, kteří prohráli „lunární závody“, zůstala kosmická loď „Sojuz“ a „Progress“, v níž by mohli, pokud by chtěli riskovat a obětovat zdraví kosmonautů, dokonce i dnes letět na Měsíc, a mají neocenitelné zkušenosti se stavbou spolehlivých orbitálních stanic. Pravda, na rozdíl od Američanů, kteří se ihned po „přistání“ vydali podat hlášení svému prezidentovi, ruští kosmonauti, kteří se vrátili ze stavu beztíže na Zemi, jen stěží dokázali hýbat údy. Samozřejmě Američané, kteří s nimi letěli na Sojuzech a neimitovali let na Měsíc v Apollu, na tom nebyli o nic lépe.
Nepřímým potvrzením toho, že Američané nemohli být a nikdy nebyli na Měsíci, je způsob, jakým slaví kulaté výročí jejich vesmírného podvodu. Činí tak s nejvyšší skromností a snášejí stále pochybnější důkazy o pravdivosti jejich mise.
Kdyby na Měsíci opravdu byli, z padesátého výročí této události by se stal národní svátek.
Zdroj.
