Jeden z hlavních úkolů, který stojí před každým člověkem, je naprosto nezbytný pro jeho hladkou socializaci, totiž naučit se rychle a jasně vysvětlit novým lidem, kým opravdu je. Špatné uchopení tohoto úkolu ho může přijít velmi draho, neboť vedle jeho zařazení na stranu nepřátel (což nemusí hned pochopit) může časem vzniknout situace, že nebude přijímán tak, jak by si zasloužil.
Názorným příkladem je mondénní žena, která je mimo svoji úzkou skupinu vnímána jako dáma se sníženou sociální odpovědností. A překonat tuto představu je nesmírně obtížné, protože je sdílena jako obrázek, u něhož je těžké určit, jaké kroky je třeba udělat pro to, aby byl vymazán.
Podobně názorný a přitom aktuální příklad dal Putin, když poskytl rozhovor jednomu britskému deníku, v němž prohlásil, že „liberalismus se vyčerpal“. Projevil tak úroveň svého poznání problémů současného světa a ochotu podílet se na jejich řešení. Tím se však ostře vymezil proti samotnému „liberálnímu řádu“, v němž Západ žil od počátku osmdesátých let minulého století a Rusko (a zbytek světa) někdy od počátku let devadesátých.
Horlivý lokaj Donald Tusk
Můžeme s ním souhlasit, nebo ne (pro liberály se Putin ukázal být nepřítelem, byť jím byl už dříve), ale pořád to bude jen názor. Kdežto jeden z formálních vůdců tohoto liberálního řádu, předseda Evropské komise Donald Tusk, se rozhorlil, že Putin ničemu nerozumí, protože každý, kdo si cení svobody a demokracie, by se nikdy liberalismu nezřekl.
Co tím Tusk o sobě prozradil?
- Za prvé, že není moc chytrý člověk, protože nikde není psáno, že svoboda a demokracie mohou existovat pouze v rámci „liberálního řádu“. Nebo se jednoduše ukázal jako ryzí propagandista, který se nesmí odchýlit od své předepsané liberální partitury.
- Za druhé, že je úzce spjat s liberálním modelem společnosti a žádný z jeho odsudků na toto téma nemá valný význam, protože nic jiného ani dělat nemůže.
- A konečně, že ani ve svém liberálním mocenském uskupení nezaujímá žádné rozhodující postavení, protože nemá právo vyjadřovat se k podstatě věcí.
Pokud mám použít jednoduchou analogii, tak velitel jednotek týlového zabezpečení se nemůže zúčastnit porady vrchního velení o tezích polního maršála, ať už jde o činnost vlastní armády nebo armády cizí.
Čtěte ZDE: Svět po summitu: Jen dál stejným směrem! Donald Trump: Minula léta bláznovství a hlouposti. Evropané musí přestat krást. Studená válka II nebude? Sada otázek na tělo. Bažiny a média na prahu šílenství
Tereziny tanečky
Mimochodem, Theresa Mayová to všechno velmi dobře pochopila, a to ještě před Putinovým interview. Leč spíše se mi zdá, že samo interview se ukázalo být z Putinovy strany podmínkou pro setkání s Mayovou. A je jasné proč: jestliže se totiž Putin podílí na debatě o nových modelech, které by měly nahradit „liberální řád“, pak se s ním bude muset vypořádat, ať se jí to líbí nebo ne. Ještě předtím, než si v Anglii uvědomili, odkud vítr vane, několikrát Putina nepěkně urazili (v domnění, že nejde o mocnou postavu, s jejímž názorem je třeba počítat), ale teď, když se situace vyjasnila, rychle pochopili, že svoji chybu musejí napravit.
Zdá se mi, že naprosto debilní situace, do níž Anglie zabředla, byla zapříčiněna nedostatkem dobrých stratégů a příliš silným „závazkem“ vůči „liberálnímu řádu“. A je pochopitelné, proč rozhovorem s Putinem byla pověřena právě Mayová – protože je zodpovědná za poslední provokace britských speciálních služeb – otrava Skripalových apod. Dnes už je jasné, k čemu tyto kauzy anglická elita potřebovala (nemohla připustit, aby Skripal začal předávat americké justici informace o tom, kdo v Anglii připravuje pro Hillary Clintonovou falešné materiály proti Trumpovi), ale Putina to urazilo tak jako tak. Mayová proto zaúkolovali, aby tento problém vyřešila.
Jenomže selhala. Putin se v interview ukázal jako státník světového formátu a je naprosto zřejmé, že musel rozhovor s Mayovou zahájit nějakou přirozenou otázkou. Ale nikoli „Co Vás přivádí?“, jak někteří očekávali, ale úplně jinou: „Kdo jsi?“ A tady, soudě podle fyziognomických pozorování, Mayovou oblilo horko. To znamená, že nedokázala jasně vysvětlit, koho zastupuje a proč je v Putinově zájmu s těmito silami jednat. Což také jako výsledek setkání s Putinem sdělila svým zaměstnavatelům a široké veřejnosti.
Samozřejmě existují ještě další možnosti. Například, že se s Putinem domluvila, ale rozhodla se to z nějakého důvodu zamlčet. Takovou možnost však nemá smysl rozebírat pro její exotičnost a konspirativní charakter, takže se raději vrátím k summitu jako celku.
Rozdělení skupiny G20
Všichni jeho účastníci se v určitém smyslu nacházejí v pozici Mayové, protože vlastní smysl G20 se radikálně vyprázdnil. Jelikož se v době svého vzniku (po krizi v roce 2008) skupina G20 vytvořila jako velící štáb „liberálního řádu“ z důvodu ohrožení jeho „unipolární“ verze (s americkou hegemonií) a s touto krizí se zjevně nevypořádala, liberální řád se vyčerpal. Avšak nový řád, který by dal smysl „podmíněné G 20“, ještě není k dispozici. A existují pouze tři země, které mohou rozhodovat o tom, jak bude tento nový řád vypadat. Nebo alespoň v jakém formátu o něm budou jednat.
Z toho důvodu očekávat nějaké průlomové dokumenty ze summitu v Ósace nemělo smysl. Prostě vzniknout nemohly, protože takové dokumenty musejí být napsány v rámci jasně daného modelu. Ten starý (jak vysvětlil Putin) již neexistuje a nový ještě neexistuje. O čem lze potom mluvit? A tak se všichni účastníci summitu rozdělili do několika skupin:
- Hlavní skupina: Donald Trump, Vladimír Putin a Si Ťin-pching (s možnou účastí lídra Indie, který byl, mimochodem jako obvykle, nastaven poněkud filosofičtěji), kteří přemýšlejí o tom, jak a na co by měl být „liberální řád“ přebudován. A samozřejmě nikomu nic neřeknou, dokud se nerozhodnou. Kdy se tak stane, nikdo z nás neví. Možná to nevědí ani oni sami.
- Druhou skupinu tvoří ti, kteří podobně jako Tusk chtějí tomuto procesu zabránit a „liberální řád“ vrátit zpět. Pochopitelně nemají žádný konstruktivní plán a kromě nesmyslů už dlouho o ničem jiném nemluví. Ale protože si každý na ty své nesmysly dávno zvykl (ve skutečnosti se z nich staly nesmysly až poté, co se liberální řád vyčerpal), společnost jako celek jim mezitím přestala rozumět. A slušní lidé jim vystavili nelichotivou diagnózu, na níž už nehodlají nic měnit.
- Třetí skupina, to jsou ti, kdo už všechno pochopili a chtějí, aby bylo jasno, že právě oni byli u toho, když „velcí“ učinili osudová rozhodnutí. Mimochodem, Mayová je jedna z nich. Ale předchozí chyby (jak s Trumpem, tak s Putinem) její úkol znesnadnily (pochopila to, a proto byla ochotna zaplatit za to samotným faktem setkání s Putinem) a ona se s tím nedokázala vyrovnat. Nicméně vypovídá to pouze o tom, že její nástupce bude muset vynaložit o to více snahy, a myslím, že to brzy uvidíme. Poznamenávám, že snažit se bude s největší pravděpodobností právě směrem k Putinovi, protože Trump bude těžko schopen odpustit Británii její pochybné hry s Clintonovou v době jeho předvolební kampaně.
Čtěte ZDE: Rusko a Čína: Bude vojenská a politická aliance realitou? Nová éra mezinárodních vztahů. Co řekl Putin v Petrohradu? Huawei jde do Ruska. Za pár dní s Trumpem v Ósace. Dolar v centru pozornosti. Tři hlavní problémy
Mimo liberální řád
Někdo nemusí s touto interpretací souhlasit. Pro toho však mám další velmi konkrétní argument. Nesporný fakt je, že „Jaltská konference“ chápala druhou světovou válku jako boj spojenců (USA, Velká Británie, SSSR) proti nacismu a fašismu. „Liberální řád“, který ho nahradil (čili éra nadvlády „západního“ globálního projektu), interpretoval tuto válku jako boj „svobodného světa“ proti „totalitním diktátorům“ Hitlerovi a Stalinovi. Putinovo pozvání Trumpa na oslavy pětašedesátého výročí Vítězství nad Hitlerem znamená signál celému světu: Donald a já (oba!) jsme mimo liberální řád!
Zda Trump přijede, nebo ne, to je zatím otázka (ačkoli skutečnost, že přímo neodmítl, jistým indikátorem je), ale jeho celková reakce na setkání, a tedy i na pozvání, byla pozitivní. Různé současné fašistické režimy, jako pobaltské státy nebo Ukrajina, pochopitelně hořekují. Závěr je ovšem jasný: Putin tento okamžik vnímá citlivě a používá jej k objasnění skutečného podtextu setkání s Trumpem.
Ale nesmíme zapomenout, že je tu ještě další skupina tvořená jednou zemí – Německem. Frau Merkelová dlouho před summitem vysvětlila, že jejím úkolem je zařadit Německo mezi členy té skupiny, která bude řešit nový, neliberální řád. Soudě podle fotografií, Si a Putin nebudou v zásadě nic namítat (pokud se Merkelová s úkolem popasuje), ale v případě Trumpa – tady bude muset Merkelová tvrdě zapracovat a není vůbec jisté, že bude úspěšná.
Celkově lze o summitu konstatovat, že se překvapivě odlišil od všech předchozích. Časy se snad přece jen mění.
Zdroj.
