Zatímco většina lídrů západních zemí (včetně těch tehdy poražených) slavila 6. června 2019 v Normandii 75. výročí „Dne D“, neboli otevření anglo-americko-francouzské druhé fronty proti hitlerovskému Německu, představitelé Ruska a Číny se sešli v Petrohradě. Tato okolnost dokumentuje změny, k nimž došlo a které přetrvávají na mezinárodní politické scéně. Do centra pozornosti se totiž dostalo dění na břehu Něvy, nikoli na francouzském pobřeží - aniž by to bylo z médií patrno, celý svět ve skutečnosti nastražil uši, aby zaslechl, co v ten den řekli Vladimír Putin a Si Ťin-pching, a ne o čem slavnostně řečnili Donald Trump, Alžběta II., Emmanuel Macron, Angela Merkelová, nebo Theresa Mayová.
Před námi se rozprostírají dvě globální mocenská centra se všemi jejich silnými i slabými stránkami: jedno staré, rozvrácené konflikty a rozpolcené na dvě soupeřící a znepřátelené části; druhé nové, teprve se formující a společně hledající a rozvíjející svůj potenciál. Navíc souběh těchto dvou událostí, a to jak v čase, tak z hlediska struktury (předtím Donald Trump navštívil Londýn, a Si Ťin-pching Moskvu), nepůsobí jako náhoda, ale jako projev historické zákonitosti, byť skryté a dosud ne zcela projevené.
Pro vlastní dobro
To vše dodalo Petrohradskému mezinárodnímu ekonomickému fóru nový a neočekávaný politický význam, plně srovnatelný s významem například ekonomického fóra v Davosu, avšak pro tyto dny důležitější. To proto, že se stalo platformou pro ohlášení „nové éry“ (resp. projektu „nové éry“) v rusko-čínských vztazích. Na této formulaci se nepochybně obě strany dohodly během předběžných vzájemných konzultací. Navíc 5. června Vladimír Putin i Si Ťin-pching v Moskvě konstatovali, že tyto vztahy se nacházejí na bezprecedentně nejvyšší historické úrovni a jsou příkladem dobrého sousedského soužití a vzájemně prospěšné spolupráce, která má udržitelný a stabilní charakter, nepodléhá vnějším vlivům a disponuje ohromným vnitřním potenciálem a širokými perspektivami pro svůj rozvoj.
Přirozeně se vnucuje otázka: v čem ona „nová éra“ spočívá a jaké konkrétní vyhlídky se k ní pojí?
Odpověď byla dána v textu „Společného prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o rozvoji vztahů založených na komplexním partnerství a strategické spolupráci vstupujících do nové éry.“
Především jde o společný postup Moskvy a Pekingu při „dalším sjednocování úsilí s podobně smýšlejícími zeměmi za účelem obrany světového pořádku“. A aby nebylo pochyb o tom, kdo je narušitelem tohoto pořádku, Vladimír Putin tentokrát jasně označil jako viníky „západní partnery“ v čele s USA. V Americe pro to mají známé příznačné přísloví: „Pokud něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna a kejhá to jako kachna, pak to s největší pravděpodobností bude kachna.“ Stejně tak, pokud „komplexní partnerství a strategická spolupráce“ deklarované Ruskem a Čínou mají všechny funkční atributy strategické aliance, pak to s největší pravděpodobností bude strategická aliance. Putin navíc již na plenárním zasedání petrohradského fóra upřesnil: „Nevytváříme s Čínou vojenský pakt. Ano, jsme strategičtí spojenci. Ale nepracujeme proti nikomu, pracujeme pro vlastní dobro a dobro našich partnerů.“
Čtěte ZDE: Rusko si docela věří: My jsme tu válku nezačali - ale skončíme ji. Pět pilířů americké hegemonie. Jak dolar vydělává dolary? WTO vyklízí pole, země EU střízliví. Cosi se zvrtlo. Kdo přežije tektonické změny?
Strategické partnerství
Společné prohlášení navíc oficiálně potvrdilo existenci nebývalého „kanálu bilaterálních vztahů zajišťovaného administrativou prezidenta Ruské federace společně s aparátem Ústředního výboru Komunistické strany Číny“, což znamená systém přímé výměny informací v reálném čase, který by měl být navíc zdokonalen a rozvíjen především v části věnované problematice národní a mezinárodní bezpečnosti, včetně bezpečnosti informační.
Zdůrazňuje se v něm také potřeba rozvíjet a realizovat soubor opatření na mezinárodní scéně s cílem překonat historicky zavedený systém nerovnoprávné výměny zboží a služeb, překonat nebezpečné projevy protekcionismu a diskriminace. To obecně znamená likvidaci celé současné finančně ekonomické struktury.
K tomu přidejme „potřebu společného úsilí o udržení globální a regionální strategické stability, jakož i ústřední úlohu OSN jako zdroje a ručitele současného mezinárodního práva, zejména v oblasti kontroly zbraní hromadného ničení“ (včetně nových typů těchto zbraní), a obecná představa o tom, co představuje „nová éra“ rusko-čínského „komplexního partnerství a strategické spolupráce“, by měla být víceméně jasná.
V této souvislosti jde o program integrace logistického a informačního prostoru obou zemí a o realizaci celého komplexu finančních, hospodářských, infrastrukturních, environmentálních a kulturních programů, včetně dohody o rozpočtech a platbách poskytující finanční základ pro stimulaci bilaterálního obchodu a pro všechny společné rusko-čínské projekty cestou rozšíření „bezdolarové zóny“ a vytvoření nové mezinárodní účetní jednotky. Patří sem také smlouva o výstavbě dvou energetických bloků pro čínské jaderné elektrárny a propojení největšího ruského mobilního operátora MTS s čínskou společností Huawei).
Je třeba poznamenat, že petrohradské ekonomické fórum dříve hrálo roli ruské prozápadní a proamerické platformy, kde domácí liberálové a oligarchové komunikovali se svými zahraničními protějšky. Letošní pohled na tisícihlavou delegaci čínských podnikatelů vedený „předsedou Si“ nenechal nikoho na pochybách, že tentokrát vypadá situace poněkud jinak. Stín čínského komunistického kolosu se zde protnul se stínem ruských Avangardů a Poseidonů v poněkud impozantní „politické prezentaci“ před oznámenou schůzkou Si Ťin-pchinga s Donaldem Trumpem na summitu G20, který proběhne ve dnech 28. až 29. června v japonské Ósace. Ostatně není vyloučeno ani setkání Putina s Trumpem a Mayovou.
Putinův projev
Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum se blýsklo mimořádným projevem ruského prezidenta, v němž Vladimír Putin de facto naznačil možné navedení Ruska na kurz zásadních finančně ekonomických a vojensko-politických změn ve světě.
Zmínil v něm charakteristiky krizové situace ve světovém hospodářství a ve světových financích, což připomnělo jeho mnichovský projev v roce 2007, po němž se v galerkách „kolektivního Západu“ přestali ptát „Who is mr. Putin?“, protože usoudili, že mají co do činění s „obtížnou vší“. Čas ukázal, jak krutě se mýlili, a zřejmě pod vlivem omamných látek začali pod onou vší vidět přinejmenším skutečného „ruského medvěda“. Pokud si tuto historku promítnou na finančně-ekonomickou sféru, mají se Američané čeho obávat. Putin si v podání své řeči už nebral žádné servítky:
„Co se týká financí, musím poznamenat: hlavní globální instituce byly vytvořeny jako součást Bretton-Woodského systému před 75 lety. V sedmdesátých letech ho nahradil Jamajský valutový systém, který potvrdil dominanci dolaru, avšak neřešil klíčové problémy – především rovnováhu měnových vztahů a obchodních výměn. Během této doby se objevila nová ekonomická centra, narostla role regionálních měn a změnila se rovnováha sil a zájmů. Tyto hluboké změny samozřejmě vyžadují přizpůsobení mezinárodních finančních organizací, přehodnocení role dolaru, který tím, že převzal úlohu světové rezervní měny, dnes představuje nástroj nátlaku emitující země na zbytek světa.
Upřímně řečeno, podle mého názoru, je největší chybou amerických finančních kruhů a politických center, že si sami ničí své vlastní výhody, jakých docílily při ustanovení Bretton-Woodského systému. Důvěra v dolar jednoduše upadla,“ řekl Putin a pokračoval: „Program technologického rozvoje by měl sjednocovat země a lidi, nikoli je rozdělovat. A k tomu potřebujeme spravedlivé principy spolupráce v klíčových oblastech, jako jsou high-tech služby, vzdělávání, transfer technologií, nová odvětví digitální ekonomiky a globální informační prostor. Ano, vybudovat podobný harmonický systém určitě nebude snadné, ale je to nejlepší recept na obnovení vzájemné důvěry, a není jiné cesty... Systém, pokud je založen na stále zjevnější nespravedlnosti, nikdy nebude udržitelný a vyvážený ... (Je nutné) provést svého druhu demilitarizaci klíčových oblastí globální ekonomiky a obchodu, a jmenovitě zabránit obchodním a sankčním válkám v dodávkách zboží základní potřeby: léčiv, zdravotnického vybavení.“
Ruský prezident zároveň naznačil tři hlavní problémy, podle nichž se bude určovat „hranice rozvodí“:
- Podlomení globálního systému mezinárodní bezpečnosti způsobené odstoupením USA od všech smluv upravujících „závody ve zbrojení“;
- Zasahování do vnitřních záležitostí suverénních států, včetně uznání samozvaného prezidenta Venezuely Juana Guaidó ze strany USA a jejich spojenců a situace v Sýrii a na Ukrajině;
- Faktické zformulování dohody o nových „obecných pravidlech“ jednání na světové scéně závazných pro všechny strany dohody.
Pokud mají první dva problémy aktuální a velmi konkrétní charakter, potom třetí je poněkud abstraktní a vágní. Nicméně je tím nejzákladnějším a hlavním, protože bez něho v zásadě nelze uspět v dosažení žádného udržitelného řešení prvních dvou. A zahajovat rozhovory bez záruky schopnosti domluvit se v rámci všech zúčastněných stran nedává žádný smysl.
Čtěte ZDE: Šokující bankovní operace Basilej III: Revoluce, které si nikdo nevšiml. Kdo si vytvořil zlaté rezervy, neprohloupil. Kdo zlato prodával, jako ČNB, míří do pekel. Pád dolaru začíná. Držte si klobouky. Čeká nás divoká jízda?
Podmínky rusko-čínské aliance
Jaké hlavní závěry lze učinit ze státní návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Rusku, která byla jednoznačně spjata s Petrohradským mezinárodním ekonomickým fórem?
Zaprvé, Rusko a Čína jsou na prahu uzavření oficiální strategické aliance. Zda bude tento krok učiněn, závisí na postoji Washingtonu, na nějž tlačí jak Moskva, tak Peking, čímž oba deklarují vlastní připravenost ke konstruktivnímu dialogu ve světě a k řešení aktuálních problémů pro celé lidstvo, které navíc mají globální a systémovou povahu.
Zadruhé, tato připravenost je zároveň podmíněna rozhodnutím vybudovat multipolární svět i bez USA, v jiné konfiguraci, s jinými dominantními centry podkopávajícími americkou hegemonii. Samozřejmě, jak USA tak i jejich hlavní spojenci velmi dobře chápou, co a jakým způsobem z takovýchto rozhodnutí vyplývá: spolupráce s plynulým upuštěním od vlastních privilegií, nebo nekompromisní konflikt s nadějí na vítězství „kolektivního Západu“ a pokračování dosavadní historie lidstva. Tady zjevně znamená „sázka víc než život.“
Zatřetí, pokud jde o všechny hlavní problémy světa, postoje Ruské federace a Čínské lidové republiky jsou buď již vzájemně odsouhlaseny, nebo budou schvalovány operativně. V Moskvě i v Pekingu zejména kategoricky odmítají případnou válku „západní koalice“ proti „osamělému“ Íránu.
Začtvrté, v případě potřeby je možné překonání existujících ideologických a strukturálních rozporů mezi Ruskem a Čínou přechodem Ruska od současné liberálně monetaristické matrice „washingtonského konsenzu“ k modelu mobilizované společnosti s vysokou úrovní sociální spravedlnosti, což se nyní vzhledem k „post-sovětským“ historickým zkušenostem jeví jako irelevantní, nebo dokonce vůbec nemožné.
Nicméně „okamžik pravdy“ v té či oné podobě je nevyhnutelný – a rychle se blíží.
