Americký finanční tisk přežvykuje informace o tajném setkání nejvyšších představitelů ministerstva financí USA a Federálního rezervního systému (Fed), jehož hlavním tématem byla otázka „toxických dluhů“, které by mohly být zdrojem krize srovnatelné s globální finanční krizí v letech 2008–2009.
Finanční noviny The Street uvádějí: „Rada pro dohled nad finanční stabilitou zahrnující skupinu předních regulačních orgánů USA zodpovědných za prevenci budoucích finančních krizí se sešla 30. května, aby posoudila vážný nárůst zadlužení korporací za poslední desetiletí. Růst jde z velké části na vrub společností se špatným úvěrovým ratingem. Ekonomický pokles pravděpodobně povede k vlně snížení úvěrových ratingů korporací a k nesplácení dluhů, což by mohlo negativně ovlivnit finanční trhy.“
Ekonomický bod zlomu
Problém podle expertů odpovědných za prevenci příští finanční krize spočívá v tom, že podle některých ukazatelů situace již připomíná stav těsně před krizí, a v případě, že začne vlna platebních neschopností korporací, bude velmi těžké ji zastavit, a důsledky budou mnohem horší než při minulé hospodářské krizi. Neboť tentokrát nebudou zasaženi toliko obyčejní spotřebitelé, ale zadlužené korporace. Hromadné platební neschopnosti korporací budou nejen předzvěstí jejich masivních bankrotů, ale také rostoucí nezaměstnanosti a problémů penzijních fondů či dalších nebankovních finančních organizací, které poskytovaly úvěry společnostem s „nízkým ratingem“ při snaze o vyšší zisky.
V číslech je situace následující: podle vlajkové lodi amerických ekonomických novin Wall Street Journal „dosáhl podle Federálního rezervního systému na konci loňského roku poměr korporátního dluhu k hrubému domácímu produktu USA 73,1 procenta, což je mírně pod maximálním limitem 73,7 procenta stanoveným v roce 2009. Mezitím se objem dluhů amerických korporací s úvěrovým ratingem BBB, což je nejnižší stupeň úvěrové spolehlivosti, více než zdvojnásobil.“
Pokud tyto statistiky přetlumočíme do srozumitelné řeči, ukazuje se, že celková výše dluhů dosáhla kritického bodu a zároveň se kvalitativně zhoršila (vysoký podíl úvěrů poskytnutých společnostem s pochybnou finanční situací a společností typu Horns a Hooves Incorporated). Pokud se z nějakého důvodu ekonomická kondice USA třeba jen o trochu zhorší, pak se celá tato dluhová pyramida zhroutí jako dům z karet a způsobí vážné škody ekonomice jako celku.
Investoři bijí na poplach
Na poplach bijí nejen experti z oblasti financí, ale i profesionální investoři. S velmi negativním hodnocením rizik „toxických dluhů“ přišel také Scott Mather, investiční ředitel Pacific Investment Management Company (PIMCO), jednoho z největších investičních fondů specializujících se na dluhopisy a ostatní dluhové nástroje.
Agentura Bloomberg informuje o důvodech, které ho značně znepokojují: „Máme tu pravděpodobně nejrizikovější úvěrový trh, jaký kdy u nás byl.“ Také Mather soudí, že se to velmi blíží předkrizové situaci. „Vidíme to jako zvyšování korporátní zadluženosti, pokles úvěrové kvality a snižování úvěrových standardů – to vše je příznak konce ekonomického cyklu, jaký jsme zaznamenali v letech 2005 a 2006.“
Problém je v tom, že situace nemá jednoduché řešení: pokud donutíte banky, penzijní fondy, investiční fondy a další potenciální věřitele společností s nízkými úvěrovými ratingy, aby urychleně zvýšily své úvěrové standardy, krize vypukne okamžitě, protože tito nespolehliví korporátní dlužníci nebudou schopni dál fungovat bez možnosti stálého a levného refinancování svých dluhů. V lepším případě budou moci (se skřípěním zubů) platit úroky, ale rozhodně ne splácet vlastní dluhové závazky z přijatých úvěrů.
Čtěte ZDE: Západní paradox: Bohatí si stěžují na nedostatek peněz. Chudí na to hledí s úžasem. Jak obstát ve své třídě? Nikdo nebere dost. Většina je pod finančním tlakem. Za vodou jsou už pouze nadlidé? Život konzumenta
Toxické půjčky narůstají
Pokud situace zůstane taková, jaká je, pak z toho nic dobrého nevzejde: vnější šok či přirozený konec hospodářského cyklu povede dříve či později k řetězové reakci platebních neschopností, ovšem s mnohem horšími důsledky, protože rizikové toxické dluhy neustále porostou. Navíc, pokud se situace nezmění, pak neproduktivní zombie společnosti (tj. oni „rizikoví dlužníci“) budou na sebe alokovat úvěrové zdroje, které by za normálních podmínek mohly jít do efektivnějších společností. Tento problém obzvlášť výrazně vystupuje v souvislosti s pokusy Trumpovy administrativy zahájit reindustrializaci USA: kdo založí „jalové“ výrobce hypotetických ledniček s nízkou ziskovostí, když je možné úvěrovat (ve snaze o vysokou ziskovost) další ztrátové, ale zato módní startupy, jako například firmu UBER?
Mezi dalšími problémy stojí za zmínku fakt, že i když považujeme uměle zavedenou úvěrovou podporu neefektivních a rizikových společností s nízkým ratingem za určitý sociální projekt, o jeho přínosu lze s úspěchem pochybovat. Podle specializované analytické firmy Experian „téměř 25 procent Američanů se zadlužilo tím, že si bere půjčky na uhrazení základních potřeb, jako jsou výdaje na potraviny.“ To naznačuje paradoxní situaci (ale z pohledu ekonomické teorie předvídatelnou): nalévání peněz formou kreditů do neefektivního korporátního sektoru, jež by mělo přispět k veřejnému blahobytu, ve skutečnosti nepřispívá ke zvýšení životní úrovně společnosti jako celku. Navíc skutečnosti, na něž upozornil Experian, pouze podtrhují zranitelnost řadového amerického spotřebitele před ekonomickými otřesy.
Co udělá Trump?
V této souvislosti je těžké zbavit se pocitu, že spěch, s nímž Donald Trump vede obchodní válku s Čínou, s Evropskou unií a dokonce i s Indií a Mexikem, je podmíněn vnitřními ekonomickými důvody: Trump nutně potřebuje (v souladu s tradiční americkou strategií), aby se ekonomiky amerických geopolitických rivalů zhroutily dřív, než se naplní veškerá systémová rizika spojená s americkou ekonomikou.
Možná se mu to podaří, avšak problémem spočívá v tom, že všechny dřívější americké úspěchy tohoto druhu byly možné jen proto, že tehdejší američtí konkurenti soupeřili sami mezi sebou, kdežto tentokrát je vše naopak: Donald Trump zběsilým tempem kuje protiamerickou koalici od Caracasu po Teheránu a od Bruselu po Hong Kong.
Doufejme proto, že poprvé v americké historii nebude mít Washington možnost rozpoutat světovou válku, aby tak vyřešil své vlastní problémy.
Zdroj.
