Show Slon trká velrybu pokračuje v nejlepší tradici stále nudnějších televizních seriálů. Obchodní jednání mezi USA a Čínou nejsou sice tak velkolepá jako „Hra o trůny“, ale také o nic méně zajímavá. Poprvé za mnoho desetiletí se americká arogence střetá s protivníkem, jehož nedokáže rozdrtit ekonomicky ani ideologicky.
Donald Trump, který v roce 2016 vyhrál bitvu za obsazení oválné pracovny Bílého domu, slíbil národu, že nahradí všechny obchodní dohody novými, tentokrát samozřejmě spravedlivými pro Ameriku. Těžko se tudíž může smířit s faktem, že při největším meziročním obratu zahraničního obchodu na světě (téměř 3,5 bilionu dolarů) dosahují ztráty USA 910 miliard. A v astronomické dluhové pasti se mu také příliš nelíbí.
Ždímání spojenců
Nejprve šéf Bílého domu otestoval svoji obchodní zdatnost na nejbližších obchodních partnerech USA – Kanadě a Mexiku. Nahrazením dohody NAFTA platné od ledna roku 1994 novou dohodou USMCA se podařilo snížit schodek zahraničního obchodu se sousedy USA o téměř 20%. Amerika zůstala sice ještě asi 100 miliard v minusu, ale prezidentových „dvacet vytlačených“ se i tak počítá. A vše směřuje k úspěchu s ohledem na další opatření, která se mimo jiné týkají povinného zvýšení úrovně homologace automobilů dovážených z Kanady a Mexika z 62,5% na 75%. Celkový ekonomický profit se tak odhaduje na 30-35 miliard dolarů ročně.
Horší je to s Evropskou unií, protože tady pokus o podobnou revizi dohod skončil kupodivu bez výsledku. Po sérii neúspěšných setkání s vůdci předních evropských zemí si Trump stěžuje na Evropu už více než rok. Krom toho vyhrožuje, že ji zaplní zkapalněným zemním plynem až po okraj vyhlídkového ochozu Eiffelovy věže, aby spojenci NATO nebyli kriticky závislí na zlém Gazpromu. Po hříchu jde však o fragmentární příběh, jehož celkový obraz zatím není k dispozici.
Čtěte ZDE: Šokující bankovní operace Basilej III: Revoluce, které si nikdo nevšiml. Kdo si vytvořil zlaté rezervy, neprohloupil. Kdo zlato prodával, jako ČNB, míří do pekel. Pád dolaru začíná. Držte si klobouky. Čeká nás divoká jízda?
Zhurta na Čínu
Zato od léta roku 2016 se odvíjí fascinující seriál „Trump zdolává Velkou čínskou zeď“. V jedenácti předchozích dílech už Američané vyzkoušeli všechno: hrozby, lichocení, báječné sliby. Ke slovu přišli i klasičtí rukojmí. Nicméně zjevně padla kosa na kámen. Původně slibná výchozí pozice USA k vítězství nepřivedla. Na 575 miliard dolarů čínského vývozu do Ameriky připadá čínský import z USA ve výši pouhých 200 miliard dolarů.
Přesněji řečeno, připadal koncem roku 2016. Sankce, z nichž některé byly zavedeny, jiné byly použity pouze jako hrozba, měly dva nejednoznačné účinky. Zvýšení cel přineslo Washingtonu asi 50 miliard dodatečných příjmů do státní pokladny. Ovšem Čína na ně zrcadlově odpověděla a na své hranici si také strhla podobnou sumu z cen amerického zboží. Tím se bilance vzájemných úderů prakticky vynulovala.
Ačkoli Trump hodně hovořil o úspěších, ve skutečnosti se mu dostalo potvrzení platnosti starého šachového pravidla: při rovnosti sil se stejné pozice vždy přeskládají opět na stejné pozice. Objem čínských dodávek zboží do Ameriky sice klesl na 477 miliard, ale vývoz z USA do Číny se také snížil na 133 miliard. Vyjádřeno v procentech Podnebesí ztratilo 17,1% a globální hegemon 33,5% z příjmů za vývoz. Bílý dům je na tom tedy hůře než před zavedením cel. Pokud v roce 2016 byla obchodní bilance 1:2,9 ve prospěch Číny, v roce 2018 tento poměr klesl na 1:3,5.
Další výhrůžky
Ve skutečnosti vedení Čínské lidové republiky zahnalo prezidenta USA do protiproudu a způsobilo mu polízanici v partii, která může trvat věčně. Na první pohled se zdá pozice Číny zranitelnější. Jelikož zůstává v mezích norem WTO může Si Ťin-pching pouze zrcadlově reagovat na Trumpovy útoky do výše importu z USA. Jeho objem se však vyčerpal a navíc se snižuje.
Současně ovšem celková bilance nejenže vyznívá ve prospěch ČLR, ale dokonce se zisk Pekingu stále zvyšuje. Čínská strategie protahovaného vyjednávání se tím vysvětluje. K tomu zvýšení cen v důsledku růstu cel nakonec zaplatí Američané a nikoli čínský spotřebitel.
Není proto divu, že v současné dvanácté sérii rozhovorů o podmínkách nové obchodní dohody Trumpovi opět došla trpělivost. Jak se dnes už stalo módou, americký prezident na svém Twitteru oznámil plán zavést nová cla na čínské zboží dovážené do USA. Nyní zaujímá 25% z cen první skupiny celních prohlášení v celkovém objemu asi 50 miliard dolarů, a 10% z druhého seznamu, který představuje přibližně 200 miliard dolarů. Od 10. května 2019 bude i „druhý seznam“ zatížen clem ve výši 25%. A pokud Bílý dům nebude spokojen s dalším průběhem jednání, pak se pod americkou čtvrtinovou sazbou ocitnou zbývající dovozy z Číny za 325 miliard.
A to tím spíše, že podle nedávných zpráv analytiků Pentagonu využívá Čína přebytek obchodní bilance a uspořené prostředky na to, aby urychlila svůj vojenský program zaměřený na zbrojní zabezpečení minimálně asijsko-pacifického regionu a Jihočínského moře.
Čtěte ZDE: Zničující diplomacie sankcí USA: Vyhrožování místo vyjednávání. Má šanci ekonomický a vojenský tlak? Jak dlouho to vydrží dolar? Dlouhá hůl na Rusko, Čínu a Turecko. Bez staré dobré diplomacie zbývá už jen válka
Máchání virtuálním bičem
Tisk okamžitě Trumpovu hrozbu nazval tvrdým bičem amerického prezidenta na Rudého draka a soudě podle reakce čínských burz, šanghajský index klesl o 5% za jeden den a v Šen-čenu o 7%, což draka prý velmi bolelo.
Trápit se s dopady na čínskou ekonomiku nemá smysl. Jistě, indexy poskočily, ale většinou pouze v oblasti spekulativních peněz amerických investorů, kteří nedávno před tím přibyli do Číny v reakci na akce USA. Čínská lidová banka otevřela zahraničním společnostem přístup k některým dříve uzavřeným odvětvím domácí ekonomiky. Vlastní čínský kapitál se podle současných údajů po americkém zásahu ani nepodrbal.
A proč by se měl zneklidňovat, když v reakci na máchání bičem Peking otevřeně hovoří o souboru opatření, jímž se zavádějí široké kompenzace pro čínské podniky (zejména malé a střední), které by měly pokrýt ztráty jejich příjmů v důsledku amerických akcí. Soubor obsahuje jak cílené snížení daní, tak dlouhou řadu různých finančních i nefinančních preferencí pro vývozce.
V překladu do srozumitelného jazyka to znamená návrat konfrontace k dřívějšímu pobíhání v kruhu. Čínského vedení svým protiopatřením udrží a místy dokonce zvýší střední úroveň ziskovosti čínského vývozu do USA, přičemž se může spolehnout na to, že Podnebesí si i nadále udrží trojnásobný pozitivní převis ve vzájemné obchodní bilanci a dokonce ho ještě zvýší.
Ukrajinský scénář pro USA
Jak dlouho? Tato otázka zůstává otevřená. Je však možné s jistotou říci, že až do amerických voleb v roce 2020 si Trump nedovolí úplně zmrazit obchod s Čínou. V americkém informačním prostoru stále vypadá jako vítěz. Současná míra nezaměstnanosti v zemi se snížila na rekordní minimum za posledních 20 let. A růst cen dovozního zboží drží při zemi měnová politika FEDu, který přestal zvyšovat úrokovou sazbu a postupně začíná hovořit o vhodnosti návratu k bývalým téměř nulovým hodnotám.
V důsledku toho se přinejmenším do konce tohoto a možná i příštího roku situace v obchodu mezi USA a Čínou zásadně nezmění. Strany budou dál obcházet konferenční stůl, aniž by dosáhly nějakého výsledku. Přinejmenším proto, že prostě nikdo nemůže nahradit Čínu v roli dodavatele tak obřího podílu spotřebního zboží.
Na rozšíření sankcí Trump nyní vydělá 30 miliard dolarů, ale nadále ztrácí americkou ekonomiku jako celek. Hlasitá a líbivá jednorázová opatření umožnila zvýšit celkový vývoz ze 184 miliard v listopadu 2016 na 215 miliard v červnu 2018, ale šéfovi Bílého domu se nepodařilo přetvořit dopingový efekt na trvalý růst: v důsledku obchodních válek prakticky se všemi partnery objem zahraničního obchodu USA opět spadl na 209 miliard.
A co je nejdůležitější, zdvojnásobil se v něm podíl potravinářských výrobků a jedenapůlkrát stoupl podíl nerostných surovin. Přičemž tok průmyslového zboží na export naopak neustále vysychá. Amerika tak namísto dřívějších strojů, televizorů, či mikroprocesorů postupně přechází k dodávkám uhlí, plynu, ropy, rud a sóji.
Zjevné paralely s Ukrajinou tu mluví samy za sebe.
Zdroj.
