Praha volá o pomoc! Právě tato slova zazněla před čtyřiasedmdesáti roky z protektorátního rozhlasu, když se v něm k mikrofonu místo kolaborantů na chvíli dostali vlastenci. Pražské povstání proti po zuby ozbrojeným německým okupantům bylo nerovným střetem. Rozhlas prosil Rudou armádu, aby nám přišla na pomoc. Kupodivu ne americkou, která stála u Plzně, ale sovětskou, které se dnes říká ruská. A ona skutečně přišla a Prahu osvobodila, jak dokládají i dlouhé řady hrobů vojáků, kteří za naši svobodu padli vlastně už po konci války.
Nebyly ty oběti ale marné? Necelého tři čtvrtě století poté jsme opět součástí německého protektorátu. Říše to sice už není „třetí“, ale „čtvrtá“ a formálně nevládne Evropě z Berlína ale z Bruselu. U mikrofonů pražského protektorátního (veřejnoprávního) rozhlasu a (tehdy neexistující) televize jsou ovšem opět roty oddaných kolaborantů. A Rusko – na rozdíl od milovaného Německa – je v jejich podání opět tím nejhorším nepřítelem a nebezpečím naší velmi specifické podoby „svobody a demokracie“, tentokráte s přízviskem „liberální“.
Což je zhruba tak jediné, čím se v ideologické rovině liší od demokracie „lidové“, jež se u nás zahnízdila po „sametovém“ státním převratu v roce 1948, aby byla obdobným „sametovým“ státním převratem vystřídána v roce 1989. Bolševici se přesunuli z Moskvy do Bruselu – a jedeme dál. Převzali skoro všechno včetně názvosloví: máme zase komisaře (ne rudé, ale modré) a rady (sověty) a unii (sojuz) a tak dále. A proto samozřejmě rovněž bojujeme jako tehdy proti ideologické „diverzi“. I ten „boj“ je jako přes kopírák: ubohý a falešný – a skončí stejně jako ten před ním. Ale těch neštěstí a zmaru a vyhozených peněz, než se toho zase dočkáme.
Protiútok
Místodržící, ideologové a všechna ta mediální parazitní chamraď, jež má založené luxusní existence na tom, že propagandisticky zdůvodňuje existenci protektorátních institucí (a svou vlastní), začíná mít ovšem problém. Sociálně-inženýrská socialistická diktatura (nejen) otevřením bran muslimské migrační invazi překročila „mez pevnosti“ pák k rozbití států a likvidaci historických národů bruselského impéria. Stále významnější část veřejnosti pochopila, že se láme chleba, že jde o život, a pořád zřetelněji a hlasitěji říká diktátorům NE. Zatím ještě pokojně u voleb, které nám formálně zachovali, neboť musejí vytvářet zdání demokracie. Jedny takové se právě blíží – a pro „elity“ to v nich nevypadá dobře. Tak přešli do útoku, jenž v rámci lži coby základní metody vládnutí nazývají protiútokem:
Zavádějí cenzuru, kriminalizují svobodný projev, skandalizují a dehonestují každého a všechny, kdo se pokusí postavit se jim v politické soutěži. Pochopitelně, jakápak soutěž v diktatuře? Vždyť se již v revolučním poklusu podařilo legalizovat spoustu zničujících „hodnot“ pro totální mravní a společenskou destrukci: už docela malé děti učí ve školkách onanovat, znejišťovat, jestli jsou vůbec kluk, či holka, jestli jsou normální, či deviantní. Ty větší ve školách vystavují útokům ideových „letek“ svazáků z neziskovek, aby si nevážili vlastního státu a národních tradic. Ještě větší ženou v době vyučování do ulic, aby „protestovali“ proti Slunci v rámci náboženství „klimatické změny“. Aby ne, vždyť jsou v ní stamiliardy zisku nadnárodních korporací přisátých na daně a státní rozpočty. Mládí vpřed (za školu)!
Čtěte ZDE: Zázračný účet osmičkového roku: My žijem, otrokáři lkají. Klima je OK. Co dělá HAARP a práškování lidí? Špióni tu jsou. Řídí ČT. Koupí Kellner Novu? Zeman i Babiš zatím drží. Válka? Kdykoli. Dobrých zpráv je přesto dost
Nepřítel
Tím nejdůležitějším je ale „nepřítel“. Ten je v diktaturách klíčem ke všemu. Boj proti nepříteli přece právě umožňuje odůvodnit všechny ty zákazy, policejní odposlechy, kriminalizaci „disentu“ – ale především, je-li správně organizován, vyděsí občanstvo a nažene je do houfu ke společné podpoře tyranie. Právě tak to stojí v bolševických příručkách „ideologického boje“. V katastrofální podobě to předváděli vládci „reálného socialismu“ především v druhé polovině svého vládnutí, kdy už jim nikdo nevěřil. I s „chlupama“ to po nich převzali jejich dnešní následovníci. A tak svolali před eurovolbami konferenci. Do Prahy.
Nazvali ji „Evropské volby v kontextu hybridních hrozeb“. Už ten orwellovský „newspeak“ by stačil sám o sobě. Ale nestačil. Tak pálili ostrými. Soudruh Koudelka (ředitel současné StB) „překvapivě“ označil za hlavního nepřítele Rusko. Je prý „hlavním státním aktérem pokusů ovlivnit volby a demokratické procesy“na Západě – a tedy také u nás, neboť i my jsme přece jako zázrakem Západem, ač jsme byli dříve Východem, přestože jsme skoro přesně uprostřed. Tak už to v ideo-diverzních pohádkách chodí. Vždyť i ten magnetický pól se zase naopak přesouvá z Kanady do Ruska!
Diverzanti za každým rohem
A proč to ti Rusové dělají? No chtějí přece ochromit, nebo aspoň ohrozit obranyschopnost německé Evropské unie a Evropy jako takové – zrovna jako před těmi čtyřiasedmdesáti lety. Prý se na tom shoduje celá zpravodajská a bezpečnostní komunita demokratického světa. Jenže ti naši špióni a policisté tohohle nepřítele skvěle odhalili a rozebrali. Vědí o něm všechno. Rusko prý útočí ze tří směrů, ale hlavní je „manipulace s informacemi“: cílené zasílání e-mailů vytipovaným skupinám obyvatel, zakládání falešných identit na sociálních sítích a hackování a následné zveřejňování nelegálně získaných informací (o svinstvech politiků, pozn. PP), které poškozují určitou skupinu nebo určitého kandidáta.
To stojí za překlad: Soudruh chce říci, že nám tu prostě vedou ideologickou diverzi. Tomu rozumím, znám to z mladších let, akorát, že tehdy StB tvrdila, že ji vede proti nám naopak Západ. Mezi hlavní nástroje diverzantů patřilo „zasílání literatury vybraným skupinám“ (e-maily tehdy nebyly). A vysílání desinformačních stanic jako Hlas Ameriky či Svobodná Evropa financovaných Spojenými státy. Teď je to naopak televize Russia Today a web Sputnik. „Tyhle instituce šíří v zahraničí ruskou propagandu, tyhle instituce šíří v zahraničí ruské dezinformační kampaně,“vysvětlil zasloužilý bistébák Koudelka.
No ona to fakt není legrace. Třeba ve Spojených státech museli televizi Russia Today úplně zakázat, protože podle průzkumu ji už denně sledovala třetina Američanů. To se západním diverzantům nepodařilo u nás ani v době vrcholící studené války, kdy Hlas Ameriky a „Svobodku“ poslouchalo asi osm procent lidí – a to dokonce i tehdy, když už nebyla (zbytečně a neúčinně) rušena. Jak to dělají s těmi, kdo ji i tak sledují na internetu, nechci raději vědět. Mám své zkušenosti.
Čtěte ZDE: Nejtemnější rok našich moderních dějin: Před osmdesáti lety začala německá okupace. Je protektorát opět realitou - tentokrát přes Brusel? Kolaboranti nás přesvědčují o opaku. Poučili jsme se? Jarní volby napoví
Chtějí oslabit víru!
„Celá demokratická zpravodajská komunita je přesvědčena, že cílem je oslabit a narušit vnitřní integritu Evropské unie, oslabit demokratické instituce zemí evropských zemí, oslabit víru obyvatel těchto zemí ve svůj stát, ve své instituce, způsobovat sociální napětí, oslabovat jednotlivé země, a tak oslabovat Evropskou unii jako celek s výsledkem paralyzovat nebo aspoň ohrozit obranyschopnost Evropské unie a Evropy jako takové,“vysvětlil plukovník Koudelka, který za svou aktivitu a neohroženost dostal před pár dny vyznamenání v samotné centráleCIA. No nevěřte mu pak!
Jenom jestli to nemá soudruh přece jen v té hlavě kapánek pomíchané. Vždyť přece „víru ve svůj stát“ šíří především kremelští agenti jako Okamura a spol., o dezinformačních webech jako je Protiproud ani nemluvě. Brusel chce přece naopak „odstátnit“ členské země a učinit z nich jediný pozemský ráj – superstát. A sociální napětí (žluté vesty, Katalánci, nezaměstnané hordy mládeže především v jižních státech apod.) Russia Today zařídit nedokáže. Nebo ano? No, on ten Putin má prsty ve všem. Tak třeba jo. Hlavně je přece specialista nu tu víru. Měli bychom vyučujícího soudruha estébáka Koudelku brát vážně. Ta jeho organizace přece především určuje školám, co mají učit.
„My chceme, aby volby, a nejen ty evropské, byly soutěží reálných lidí, reálných politických subjektů s průhledným financováním, aby to byla soutěž lidí a myšlenek,“vzala si pak slovo soudružka eurokomisařka Věra Jourová. Volby prý nesmějí být soutěží „produkce umělé inteligence, špinavých peněz a špinavých metod“. No já vám nevím. Já bych to zase s tou sebekritikou nepřeháněl. Ona je soudružka sice v tom Bruselu už dlouho, ale zase ne tak, aby jí z těch miliónů, co jí tečou každý měsíc na konto jako úplatky za boj proti vlastní zemi, úplně zešílela. Sebekritiku ano, ale všechno má své meze. Nebo jestli ona není také už víc Putinova než Babišova…
Oslava
Je to vážné, protože zatímco takhle soudruzi mudrovali v českém Senátu, Putin nezahálel. Do pražských ulic vyslali jeho trollové hned dva rozvratné protestní průvody současně: Jeden se jmenoval Pochod za vědu. Jeho smyslem bylo ochránit prý stále víc potírané výsledky vědeckého výzkumu, který nás například bezpečně vede k umoření občanstva povinným očkováním. Druhý zase bojoval za legalizaci drog, konkrétně marihuany. V jeho čele šel Hřib (konečně má pražský primátor přiléhavé jméno) a s ním také jeho šéf – pokud jde o Pirátskou stranu. Jak to ten Putin dělá?!
Rozhlas před těmi čtyřiasedmdesáti roky volal o pomoc zjevně marně. Dostali nás – a teď si nás ještě porcují.
A ještě při tom mlaskají.
