Systém otevřených představuje jeden z hlavních symbolů integrované Evropy. Nyní by však měl být omezen. Tuto radikální myšlenku nevyjádřil nějaký okrajový politik, ale nejvyšší představitel jedné z hlavních zemí evropského společenství: francouzský prezident Emmanuel Macron. Proti komu je tato iniciativa namířena a má šanci na uskutečnění?
Francouzský velikáš
„Rozhodli jsme se přeměnit hněv lidu na státnická řešení,“ takovýmito pompézními slovy někdejších sovětských aparátčíků zahájil Macron před několika týdny jeden ze svých projevů. Odpovídající reformy by měly podle něj zahrnovat soubor politických opatření, která chtěl oznámit 15. dubna během svého obrácení se k národu. Ano, to bylo právě to představení, které muselo být odloženo kvůi záhadnému požáru v katedrále Notre-Dame.
Projev francouzského prezidenta obsahující „spásný plán“ byl proto zveřejněn až 25. dubna. Poté následovala tisková konference – mimochodem první za dvouleté Macronovo působení ve funkci, skoro světový rekord. A právě při ní zaznělo z jeho úst poselství, kterému by měla být věnována zvláštní pozornost. Navrhl totiž „ořezat" schengenský prostor.
Podle Macronova záměru by měly být ze Schengenu vyloučeny státy, které nechtějí přijímat imigranty a nesouhlasí s jejich direktivním přerozdělováním. Migranti se samozřejmě tlačí především do nejbohatších zemí Evropy. Vyloďují se obvykle na jihu, odkud je chtějí rozesílat dalším členským státům EU. Ale ne všechny země jsou s tím dobrodiním srozuměny.
Trest pro zlobivé
Takto nesolidární (ze zpátečnické touhy po zachování národní identity) se ukazuje být především Maďarsko, Polsko, Česká republika a Slovensko. Tyto země tvoří tzv. Visegrádskou čtyřku, která vyjádřila svůj nesouhlas s politikou proporcionálního přerozdělování imigrantů. Také Rakousko v roce 2016 uzavřelo hranice pro nelegální přistěhovalce, kteří se pokoušeli dostat na jeho území z jiných zemí EU. A Lotyšsko, Litva a Estonsko vyjádřily obavy, že nebudou schopny poskytovat přiděleným běžencům dostatečnou životní úroveň a prý také „málo vědí o arabských a afrických kulturách – zda jsou či nejsou kompatibilní s kulturami evropských národů“.
Svého času i britský premiér David Cameron opakovaně hovořil o nutnosti „provést migrační reformy“ v Evropské unii s cílem omezit pohyb cizinců. Ostatně neochota umožnit arabsko-africkým nelegálním přistěhovalcům, aby prchali do blahobytu, byla jedním z důvodů, proč se v referendu většina lidí ve Velké Británii rozhodla opustit „společenství“.
Čtěte ZDE: Deset let v Schengenu: Hlavní vchod i byty bez dozoru? Nechtěný mejdan za naším prahem. Vzájemná důvěra je v troskách, zbývá návrat k zámkům. Oslavíme napřesrok letní dveřovrat?
Porušení základního principu
Na první pohled porušují dramatické výroky francouzského prezidenta jeden ze čtyř hlavních principů svobod Evropské unie, a to svobodu pohybu osob. Ve skutečnosti to má ovšem negativní dopad také na ostatní tři svobody: volný pohyb zboží, služeb a kapitálu. Návrh prvního Francouze tedy vypadá téměř jako smyčka pro EU - a pozvánka k oběšení.
Invaze přistěhovalců ze severní Afriky a zemí Blízkého východu je v posledních letech tak silná, že pohlcení púvodně křesťanské Evropy muslimy představuje existenční skutečnou hrozbu národům a státům. Hlasy stran vystupujících na obranu národní identity členských zemí EU jsou slyšet každý den zřetelněji. Roste také jejich podpora veřejností, což mírně řečeno "znepokojuje" vládnoucí elity. Nemluvě o tom, že volby do takzvaného Evropského parlamentu jsou za dveřmi.
Nátlakovou kartu migrace je třeba rozehrát teď, zítra už může být pozdě. Je však nutné to dělat chytře, nejlépe tak, že se břemeno ve značné míře přesune na ramena druhých. A v tomto ohledu se Macronova idea zdá být logickým krokem.
Nezájem
Zdálo by se, že nejlepší by bylo zablokovat prostě nelegálním přistěhovalcům přístup do zemí EU, což je čistě technická záležitost a snadno řešitelná. Totéž udělal vicepremiér italské vlády Matteo Salvini, když zakázal plavidlům přepravujícím uprchlíky vstup do středomořských přístavů. Většina nově příchozích se dostává do Starého světa po moři. Ale kupodivu je to problematické: nelegální přistěhovalci vyrážejí od libyjských břehů v křehkých nafukovacích člunech. Počítají s tím, že budou vyloveni loděmi různých nevládních organizací, které pendlují po Středozemním moři právě za účelem odchytu a exportu těchto běženců na evropský kontinent.
Vskutku ušlechtilá mise: hodit člověka přes palubu je porušení všech psaných i nepsaných pravidel mořeplavby. Jak na tom tyto organizace vydělávají, či zda a jak jsou přímo spojeny s převadčskou mafií, je už téma pro jinou debatu. Je však nutno konstatovat, že na moři sebraní migranti mají být vysazeni na souš v nejbližším přístavu. Odepřít jim to formálně nelze, jsou to přece oficiálně trosečníci.
Tudíž aby se zabránilo vstupu imigrantů na území Evropy, musejí být zastaveni ještě v Africe. Taková myšlenka v Bruselu zazněla a jednalo se o ní, ale peníze pro uskutečnění projektu (na zajištění sběrných a filtračních míst na území Libye, Sýrie a Turecka) uvolněny nebyly. Kdy bude tento problém vyřešen – nikdo neví. A vetřelců stále přibývá a někam se umístit musejí. Východisko je nasnadě: diktát redistribuce v rámci EU.
Čtěte ZDE: Zčernání Evropy: V roce 2050 tu bude 200 miliónů Afričanů. Nás-důchodce to neuživí. Přijdou k prostřenému stolu? Pracovat nehodlají. Humánní Evropa je pouze eufemismus pro slabost a nemorálnost
Skvělý totalitní diktát
Ale jak na vnitřní vzpouru a nesouhlas s touto ušlechtilou myšlenkou? Neposlušní musejí být potrestáni. A zatímco kdesi v Bruselu už roky nečinně přemítají, co dělat, Monsieur Macron přichází se svým geniálním nápadem vyloučit ze Schengenu státy, které nechtějí přijmout svůj povinný přísun imigrantů.
Není příliš pravděpodobné, že se to uskuteční. Ale pokud k tomu dojde, lze s úspěchem pochybovat, že zavedení hraničních kontrol na hranicích Maďarska nebo České republiky Evropské unii prospěje. Naopak, byl dar z nebes pro země Visegrádské čtyřky. Pouze vykořenění kosmopolité toužící se volně potloukat po celé Evropě, žmoulajíce přitom bankovky eura v kapse, by si nad takovým opatřením zoufali. A samozřejmě podnikatelé a politici, kteří mají zabořené sosáky do unijních penězovodů a bruselských kalichů hojnosti.
Macronova iniciativa je samozřejmě ve skutečnosti docela drzý pokus, jak se zbavit potenciálních teroristů směřujících do Francie. Přerozdělení nebezpečných lidí do dosud relativně bezpečných zemí, které nezvané arabsko-africké hosty ochotně přijmou z obavy před vyloučením ze Schengenu, je ovšem hodně naivní. Nemluvě o tom, že vetřelci nemají nejmenší zájem žít společně se Slováky nebo Čechy a učit sejejich nepochopitelné slovanské jazyky. Vyhodíte je z Francie dveřmi a vrátí se oknem. To však francouzští občané nepochopí hned. A dokud je Francie zaplněna nejen imigranty, ale rovněž „žlutými vestami“, je pro Macrona výhodné zlepšovat preference absurdními nápady na cizí účet.
Je čas vystoupit z EU
Pokud by Macronův nápad chtěl Brusel uskutečnit, Evropská unie se střelí do vlastní nohy. Ve skutečnosti jde o pobídku, aby se středoevropské státy vážněji zamyslely nad otázkou, zda přece jen není čas na vystoupení z EU.
Pro krátkodobý PR efekt může být bláznivý výrok francouzského prezidenta použitelný. Co na tom, že zrovna Schengen není oním příslovečným perníkem, pro nějž by Visegrádská čtyřka byla ochotna obětovat národní svébytnost svých zemí. Západní státy na ni tak snadno své stále nesnesitelnější migrační břemeno nepřehodí. Děsivý příval běženců do „evropského ráje“ se nezastaví, pokud Evropská unie skutečně neuzavře své vnější hranice.
Macronův požadavek "ořezat Schengen je samozřejmě jen velkohubým plácnutím do vody. Otázka je, koho tím nakonec nepříjemně postříká.
Zdroj.
