Ve Španělsku právě vyšla kniha Stephena Smithe „Útěk do Evropy“. Přísně vzato, v Americe ji vydali v roce 2018, ale v Evropě by si jí „nevšimli“, pokud by Angela Merkelován nepřiznala katastrofální chyby v migrační politice a neoznámila svůj bezprostřední odchod. Tehdy se chopili překladu Smithova díla Španělé.
„Za 30 let přijde do Evropy 150 milionů Afričanů“
Stephen Smith (nar. 1956, Connecticut) je jedním z předních světových odborníků na Afriku. Několik let pracoval jako korespondent pro vydavatelství France-Presse a Reuters v západní a střední Africe, vedl oddělení pro africké oddělení francouzských novin Libération a Le Monde a byl analytikem OSN pro africké otázky. Od roku 2007 působí na Dukeově univerzitě (Severní Karolína, USA).
Teze, kterou rozvíjí ve svém „The Scramble for Europe,“ je jednoduchá: „Zatímco Evropa stárne a rozpadá se, Afrika roste a zaplňuje se mladými lidmi: 40% obyvatel je mladších 15 let. K této populační explozi je třeba připočítat, že kontinent se začíná vyhrabávat z absolutní chudoby. A to znamená, že stále více lidí má ekonomické prostředky na to, aby si zaplatili cestu do Starého světa při hledání lepší budoucnosti.“
Ve třicátých letech čítala populace Afriky asi 150 miliónů. Pro kontinent, který je více než šestkrát větší než Evropa, to byl ukazatel extrémně nízký. Během následujících třiceti let se zdvojnásobila. A díky zlepšené hygienické a zdravotní péči dnes počet obyvatel Afriky dosáhl 1,3 miliardy lidí a do roku 2050 vyroste na 2,4 miliardy. Podle Smithe je to důsledek rychlé obměny generací – polovina obyvatelstva černého kontinentu se reprodukuje ještě před osmnáctým rokem svého věku.
Vědci nepochybují o tom, že „rychlý nárůst populace a výjimečně mladá populace afrického kontinentu způsobí masivní migraci do Evropy. Jakmile bude mít tato mládež prostředky k odchodu, tak odejde.“
Po těchto slovech se autor pouští do argumentace, že očekávané „zaplnění Evropy“ Afričany samo o sobě není až tak hrozná vyhlídka, jak se na první pohled zdá. Američan je přesvědčen, že s pomocí „svěží krve“ mohou státy Evropské unie, kde stárne obyvatelstvo, vyřešit problém zabezpečení důchodců: příliv migrantů údajně dovolí vytvořit velké množství pracovních míst a to povede k tomu, že na jednoho penzistu budou tři nebo čtyři lidé v produktivním věku, jejichž odvody do penzijních fondů budou stačit nejen na uživení důchodců, ale také na vytvoření pojistné rezervy do budoucna.
Čtěte ZDE: Viktor Orbán: Nechceme migranty, ale maďarské děti! Hlas rozumu vyvolal zděšení. Řvou feministky, barevné aktivistky i papaláši v EU. Brusel trvá na bílé genocidě. Program na záchranu národa. A co my?
To nejlepší z autorových bludů
V těchto argumentech zvlášť zaráží formulace „vytvoření pracovních míst“. Jak víme, tato místa nejsou vytvářena v závislosti na počtu osob registrovaných na úřadech práce, ale na základě potřeb podniků. V dnešní době, kdy automaty a mechanizace nahrazují stále větší počet pracujících, kteří nepotřebují žádnou kvalifikaci, je velmi pochybné tvrzení, že se náhle objeví nová pracovní místa pro nově příchozí. Navíc Američan předpokládá, že do Evropy zběhnou vzdělaní lidé i s penězi a dobře připravení profesionálové:
„Většina se domnívá, že z afrického kontinentu utíkají „ nejchudší z chudých“, protože tam prožívají „peklo“ a touží začít nový život v evropském „ráji“, ale to není pravda,“ píše Stephen Smith. „Na cestu do Evropy, samozřejmě v závislosti na výchozím bodu z jihu Sahary, potřebujete alespoň 2500 eur, což je více než roční průměrný příjem na obyvatele v mnoha zemích jižně od Velké pouště. To znamená, že emigrují nikoliv ti nejchudší, ale zástupci nově vznikající africké střední třídy, čili ti nejvzdělanější. S výjimkou zemí, které prodělávají existenciální krizi, jako je Somálsko nebo Jižní Súdán, pochází většina migrantů ze států Afriky, kde lze doufat v lepší budoucnost: Senegal, Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie, Keňa, Jihoafrická republika. Obecně platí, že k přesunu z Afriky do Evropy potřebujete pouze diplom, peníze a dostatek odhodlání.“
Tak to uveďme na pravou míru. Ze tří vyjmenovaných věcí disponují současní afričtí migranti pouze tou poslední – odhodláním. Prohlášení o „vznikající střední třídě“ a „vlastnictví potřebného množství prostředků“ je pouze zbožným přáním vydávaným za skutečnost. Důkazy k tomu předkládá stálý autor několika francouzských vydavatelství Jacques Guilleman:
„V mnoha afrických zemích mají HDP na obyvatele menší než 1000 eur ročně. Pokud chtějí někoho dostat do Evropy, celá velká rodina střádá dlouhou dobu peníze z drobných. Běženec je jakýsi vyslanec rodiny, jíž je vzhledem k velkému počtu příslušníků správnější nazvat kmenem, a odchází nikoliv s cílem pomoci rozvíjet evropskou vědu, technologii a kulturu, ale jednoduše poslat domů to, co vydělá v onom „ráji“, kam se tak hrnul. Jakmile imigrant získá legální status, okamžitě podá žádost o sloučení rodiny a všechny k sobě dotáhne. A pro stát se to ukáže být zvýšenou finanční zátěží ve formě výplat sociálních dávek.“
V takové situaci tvrdit, že „noví osadníci“ vydělají dost na to, aby nakrmili důchodce, znamená prostě nemít představu o výdajové stránce státního rozpočtu. Výše odvodů do penzijního fondu jsou nižší než sociální dávky nepracujících členů rodiny přistěhovalce.
Francie podle novináře „tratí až 50 tisíc eur ročně na výživu jednoho nezletilého běžence a Afričané, kteří přicházejí studovat na našich univerzitách, což je asi 60 tisíc lidí, se po obdržení diplomů nevrátí domů, aby pomohli ekonomice své vlasti, ale raději se usadí ve Francii. Přitom 90% přistěhovalců nemá vůbec žádné vzdělání ani kvalifikaci a přicházejí sem ne za poznáním, ale v očekávání nebeské many zvané sociální dávky.“
Podle stejného francouzského autora z milionu uprchlíků, kteří v roce 2015 přišli do Německa, je zaměstnáno pouze 5%. Stephen Smith buď záměrně přikrašluje obraz budoucnosti Evropské unie, nebo z nevědomosti upadl do velkého omylu. To ví jen on.
Čtěte ZDE: Žalostná demografická budoucnost: Původní obyvatelé Evropy podlehnou imigrantům. Političtí vůdci buďto bezdětní, nebo úchylní. Opakování pádu starověkého Říma? Nikoli. Bude to ještě horší. A všichni víme proč
Do roku 2050 Evropa zčerná
„Ve zprávě OSN s názvem„ Alternativní migrace – východisko pro stárnoucí obyvatelstvo?“ se konstatuje, že „k řešení problému nedostatku mladých lidí musí Evropská unie každoročně přijmout nejméně milion přistěhovalců,“ píše Guilleman. „Pomatení ekonomové jsou přesvědčeni, že to vyřeší problém zachování důchodového systému. Ale vůbec neberou v úvahu, že tak mocná invaze Afričanů povede nejprve ke konfliktu kultur a následně k zániku evropské kultury pod tlakem kultury nově příchozích.“
„V Evropě žije nyní asi 9 milionů Afričanů. Během dvaceti let může jejich počet klidně narůst na tento počet jenom v samotném Španělsku,“ tvrdí Smith.
Jedním z mnoha historických precedentů analyzovaných v jeho knize je mexická imigrace do Spojených států od roku 1975 do roku 2014: 12 milionů Mexičanů se svými dětmi přišlo do Spojených států a zvýšilo tak mexickou menšinu na 30 milionů lidí, což je takřka 10% americké populace.
„Pokud Afrika nyní dosáhne úrovně rozvoje srovnatelné s Mexikem v roce 1975, pak by se mělo očekávat, že příliv Afričanů přinese do Evropy v příštích třiceti letech 150–200 milionům černochů,“ upozorňuje autor.
Existují důvody k obavám, zejména pokud věnujeme pozornost další jeho informaci, v níž uvádí: počet původních obyvatel v EU je dnes 510 milionů. Do roku 2050 toto číslo klesne na 450 milionů. Ještě dvě nebo tři desetiletí takovýmto tempem a...
Hraběcí rada pro Evropany
Aby se omezil odchod Afričanů z kontinentu a jejich přestěhování do Evropy, navrhuje Stephen Smith, aby „Evropané investovali do rozvoje africké ekonomiky, protože kontinent je bohatý na různé suroviny a doslova sedí na penězích, přitom jich má nedostatek.“
Počítat s rozvojem Afriky, tj. se zvyšováním blahobytu obyvatel tamních zemí, je přinejmenším nelogické. Koneckonců sám Smith tvrdí, že mladí lidé, jakmile uspoří potřebnou částku k odchodu, okamžitě spěchají do Starého světa k prostřenému stolu. Růst jejich příjmů pouze zvýší počet potenciálních euro-běženců.
Nelze ovšem popřít, že investice do Afriky jsou ekonomicky výhodné pro Evropany. Je zde však zapotřebí komplexní přístup. Státy EU se musí chránit před invazí vetřelců, musí prostě zavřít dveře před nelegální imigrací. To znamená uvést do praxe všechny ty projekty zastavení obchodu s migranty a zablokování lodí s nimi ještě před opuštěním teritoriálních vod afrických a blízkovýchodních zemí Středomoří. Ve skutečnosti však tyto hlídky žádné výsledky nepřinášejí – vojenské lodě migranty „nezahlédnou“ a mnoho plavidel neziskových a dobročinných organizací, které pendlují po námořních trasách do Evropy, nabírají migranty z moře a vozí je do přístavů v Řecku, Francii, na Maltě jako vylovené a zachráněné lidi, jimž nelze odmítnout pomoc.
Je přitom těžké uvěřit, že s tak závažným krokem se v EU stále váhá, zatímco se okamžitě rozdmýchávají diskuse o neúctě k evropským hodnotám. Itálie, která uzavřela přístavy pro příjem nelegálních imigrantů, je toho živým příkladem. Ani země Visegrádské čtyřky, které odmítají přijímat migranty „podle rozdělovníku“, neslyší z Bruselu žádná milá slova.
Jak uvedl výše zmíněný Jacques Guilleman, „na jedné straně se Evropa bojí, že ztratí svou duši, když učiní tvrdá rozhodnutí ve vztahu k lidem, ale na druhé straně, pokud se chce vyhnout rozkladu, tj. smrti, nezbude jí nic jiného, než se této své humánní image zřeknout.“
Pokud ovšem existují mocné vrstvy, které o takový rozklad za každou cenu usilují, potom jsou podobná nabádání hraběcími radami. Humánní image Evropy je eufemismus pro natolik oslabenou a morálně zdevastovanou Evropu, že se ošívá znechucením už při pomyšlení, že by měla jednat podle vlastního pudu sebezáchovy.
Zdroj.
