Příznivci samozvaného prezidenta Venezuely Juana Guaidó se pokusili uchvátit moc násilím. Bylo dokonce oznámeno, že „armáda učinila správnou volbu“, což údajně znamená, že hodlá podpořit Guaida a svrhnout legitimního prezidenta země Madura. Nakonec pokus o vojenský puč selhal. Jak a proč se tak stalo?
V úterý 30. dubna kolem sedmi hodin ráno místního času došlo ve Venezuele k pokusu o převrat. Sám sebou jmenovaný a Amerikou (ostatně i českým prezidentem) uznaný „prezident“ Juan Guaidó vtrhl z kolumbijského velvyslanectví do oblasti letecké základny La Carlota a obklopen uniformovanými lidmi oznámil zahájení „finální fáze operace Svoboda“, která v jeho terminologii má znamenat „osvobození země od útlaku“.
Tyjátr hadrových loutek
Invazní ozbrojená skupina čítala asi 70 lidí a za řinčení neznámého druhu zbraní se pokusila „probít“ k prezidentskému paláci Miraflores. Po cestě byla jednoduše zablokována na silniční křižovatce ve čtvrti Altamira v Caracasu. Před tím se jí podařilo osvobodit z domácího vězení hlavního opozičního předáka Leopolda Lópeze, který je v místních liberálních kruzích mnohonásobně populárnější, než Juan Guaidó i s jeho charisma připomínajícím Baracka Obamu.
Po pár hodinách bezradného přešlapování na altamirké křižovatce byla odbojná skupinka zpacifikována granáty se slzným plynem a v mžiku odzbrojena. Juanu Guaidóvi se však během trapného čekání v zablokovaném konvoji podařilo prostřednictvím telefonu rozhlásit, že „armáda učinila správnou volbu“ a údajně přešla na jeho stranu. Vedle toho přes sociální sítě vyzval obyvatele Caracasu, aby přijeli demonstrovat na leteckou základnu La Carlota, a povolal vojenské příslušníky venezuelské armády, aby vyjeli do ulic a svrhli prezidenta Madura, což lze interpretovat jako přímou výzvu k vojenskému převratu. Někteří venezuelští politici rovnou obvinili sousední Kolumbii ze snahy o vyprovokování vojenského povstání.
Venezuelský ministr informací Rodriguez pro pořádek zveřejnil, že probíhá operace zneškodnění „skupinky vojáků“. Ministr obrany generál Vladimir Padrino Lopez ubezpečil veřejnost, že situace ve všech kasárnách je klidná, a nazval vojáky, kteří se přidali na stranu Guaidó, „zrádci“ a „zbabělci“. Guaidó oněch několik hodin tvrdnutí v zablokované koloně hlásil v rozhovoru pro americká média, že „většina armády“ přešla na jeho stranu, avšak pouze do chvíle, než pořádkovým silám Venezuely došla trpělivost a celou „vojenskou vzpouru“ rozprášily slzným plynem.
Do oběda bylo po vzpouře, pouze ojedinělé skupinky mládeže se v bílých obvazech snažily prorazit plot letiště. O něco později se zde s křížkem po funuse srotil nevýznamný dav.
Čtěte ZDE: Napětí kolem Venezuely: Co napsal nejhloupější muž na světě? Dvojí metr Spojených států. Bude druhá karibská krize? Vojenské dobrodružství pod rouškou humanitární operace. Zadní dvorek a ruské bombardéry
Dezinformační fraška Západu
Název „letecká základna“ pro La Carlota je poněkud nadnesený. Ve skutečnosti je to odlehlá část Caracaského mezinárodního letiště pojmenovaného po generalissimu Francisco de Mirandovi. Je tam dislokována lékařská jednotka první pomoci a plocha základny je povětšinou využívána jako místo pro pořádání rockových koncertů. Vystupoval tam celý dlouhý seznam místních a světových rockových hvězd, od Shakiry a Lady Gaga až po Juliana Marleye a UB40. Žádné bojové jednotky na základně La Carlota nejsou. Jen to dotvrzuje již dříve zjištěnou skutečnost, že se Juanu Guaidó a Američanům za posledního půl roku podařilo přetáhnout na svoji stranu pouze vojenský odpad z týlových jednotek a důstojníky bez naděje na kariérní postup, nikoliv skutečné bojové oddíly.
Přesto o něco později začala západní média s pocitem nesplaceného dluhu rozhlašovat, že na stranu Guaidó přešel „první venezuelský generál“, náčelník tzv. Strategického štábu venezuelského letectva Francisco Janes Rodriguez, který vystoupil s odpovídajícím prohlášením prostřednictvím sociálních sítí. Faktem však je, že generál Rodriguez přešel na stranu Guiadóa už v lednu, a poté se ukryl do podzemí, odkud dosud šíří své věštby. Mezi příslušníky vzdušných sil země byl už dávno prohlášen za zrádce. Navíc „strategické štáby“ ozbrojených sil byly svého času zřízeny jako platforma okázalých odstoupení a odstranění nepohodlných nebo bezperspektivních důstojníků venezuelské armády. A to je přesně ten vojenský kontingent, u něhož CIA hledá „armádní podporu“. „Strategické štáby“ se neúčastní reálného velení nad bojovými jednotkami.
Nesmyslný refrén pučistů
Jinými slovy, byli jsme svědky pokusu oprášit starý plán vojenského puče z ledna letošního roku. V jeho centru zůstala základna La Carlota. Vládní místa v zemi, včetně budovy prezidentského paláce Miraflores a vojenských základen v okolí Caracasu, měly být obsazeny během tří dnů. Vůbec nic se nezměnilo.
Přísně vzato nebyl to ani pokus o vojenský převrat, ale zpackaný puč vedený omezenými silami. A Guaidó při něm naletěl na falešný trik. Zřejmě ho někdo přesvědčil, že armáda může přejít na jeho stranu. Guaidó tak z nějakého důvodu provokuje k silovému scénáři. Buď mu začaly selhávat nervy, nebo ho někdo k takovému vývoji událostí dotlačil. V každém případě spoléhat se na pár desítek týlových vojáků neznamená nějakou „finální fázi operace Svoboda“, ale šlo o naprostý nesmysl.
Samotný Guaidó oznámil „největší“ demonstraci proti Madurovi na 1. května, což zapadá do taktiky „třídenního převratu“. Popisované události měly být den první. Druhý den se měla konat masová demonstrace v Caracasu. Třetí den „svržení diktátora“.
Čtěte ZDE: Intervence USA ve Venezuele: Maduro narušitel amerického vlivu. Zadní dvorek pro Rusko a Čínu? S emisí podložené kryptoměny to přehnal. Ohrozit dominanci dolaru je trestné. Damoklův meč konflitku s Čínou?
Venezuelané jsou proti
Zde je třeba připomenout, že život v Latinské Americe se jakžtakž rozbíhá kolem poledne. Shromáždit dav lidí v sedm nebo v devět ráno je zcela nereálné. Když obyvatelé oblastí Caracasu, které sousedí s La Carlota, uslyšeli střelbu, rozhodli se neposílat děti do školy a sami nevyšli ani na ulici, takže o nějakém masovém protestu lze sotva mluvit.
Proto je důvod se domnívat, že většina obyvatel Caracasu se nehodlá zúčastňovat násilných akcí, jako tomu bylo před několika lety, a doufá v mírové řešení konfliktu. Lidé nechtějí opakovat události z počátku roku 2014, které vedly k úmrtí několika lidí během pouličních střetů v Caracasu. (Stoupenci svobody a demokracie vyvolávali na Prvního máje násilné střety pouze před venezuelským vyslanectvím v Chile a v Argentině – pozn. PP) K tomu venezuelská armáda v absolutní převaze vyjadřuje loajalitu vůči prezidentu Madurovi, což potvrdily i současné události. A to navzdory šesti měsícům zákulisních intrik a diverzní snaze CIA za přispění Kolumbijců.
A jak se to má s Prvním májem? Předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello pozval příznivce Madura, aby se shromáždili u prezidentského paláce. A Cabello je velmi populární. Tradičně se každé opoziční shromáždění koná o víkendech a organizovat pokus o vojenský puč 30. dubna brzy ráno byla velká chyba. Ano, v Latinské Americe už něco podobného dříve zafungovalo. Zmíněný Leopoldo López v roce 2002 zvládl s extrémně omezenými sílami zorganizovat únos Huga Cháveze, jehož tehdy vozili od jedné vojenské základny ke druhé, než byl nakonec osvobozen vojáky téže armády. Ale dnes je situace úplně jiná.
Akce pod falešnou vlajkou?
Podle všeho hlavním výsledkem událostí z 30. dubna nebude pokus o podivný a zpackaný vojenský převrat, ale právě osvobození Leopolda Lópeze z domácího vězení.
Na jedné straně se jedná o faktické porušení zákona zastánci Guaidóa (dokonce i López sám souhlasil s domácím vězením, jinak by musel čelit trestu odnětí svobody za terorismus). Na druhé straně je López extrémně populární u liberálně smýšlející části obyvatelstva a teď bude muset nějakým způsobem sdílet s Guaidóem jeho poslání (pokud samozřejmě nebudou oba v blízké budoucnosti zatčeni pod těžkým paragrafem organizace státního převratu).
Kolumbie a Brazílie se s největší pravděpodobností omezí na hlasitá prohlášení. Kolumbie je hlavní nepřítel, ale technicky není schopna napadnout Venezuelu, nemluvě o tom, že kdykoli mohou být v Kolumbii aktivovány levicové partyzánské skupiny. Brazílie není fyzicky schopna bojovat v neprostupné džungli a nálady v brazilské armádě poté, co byl zvolen prezidentem Bolsonaro, nejsou ani zdaleka tak růžové, jako tvrdí americká propaganda.
Skutečným výsledkem tak je, že 30. dubna večer dokázala Madurova vláda schopnost samostatně se vyrovnat s tímto druhem falešného povstání. Otázkou je, zda budou Guaidó a López zatčeni, protože Washington právě násilné akce proti Guaidóovi označil jako další nepřekročitelnou „červenou čáru“. Ale Guaidó sám si o to říká.
Je za tím snad nějaký jiný plán - především otevřená vojenská invaze USA?
Zdroj.
