Z USA zaznívá stále více schizofrenních výroků o situaci ve Venezuele. Jeden analytik veřejně navrhl vyvolat navzdory Rusku druhou Karibskou krizi. Zdá se, že americkou elitu zcela opustil strach z jaderné války. Co to znamená pro Rusko a zbytek světa?
Americký sloupkař Donald Luskin navrhl uspořádat námořní blokádu Venezuely. I když není mladý, je mu 65 let, za časů karibské krize byl dítě a zjevně si nepamatuje strach, jaký zažívali lidé, jimž se zdálo, že na ně užuž padají z oblohy jaderné bomby. Nebo je svatosvatě přesvědčen, že v tomto případě Americe nic nehrozí.
Hurá, na Rusy!
Tento populární publicista napsal: „Jestli to myslíme vážně, potom existuje pouze jedno místo, kde se můžeme utkat s Ruskem. Tím místem jsou mezinárodní vody. Měli bychom zvážit zopakování karibské krize z roku 1962. Nestačí pouze restriktivní opatření proti bankám, ale je třeba skutečná fyzická blokáda. Rozmístíme naše lodě u pobřeží Venezuely a řekneme: Nic neprojde ven ani dovnitř. A uvidíme, kdo tentokrát mrkne jako první,“ uzavřel Luskin.
Je třeba poznamenat, že Spojené státy se považují nejen za vítěze studené války, ale také karibské krize. Formálně mají pravdu, stejně jako Francouzi mají formálně pravdu, když se považují za vítěze v bitvě u Borodina. V roce 1812 ruská armáda ustoupila, a v roce 1962 SSSR přistoupil na odstranění jaderných zbraní z Kuby. Ale v situaci, kdy hrozí třetí světová válka, soutěžit „kdo mrkne jako první“ vypovídá o jakémsi zastydlém chlapectví či infantilitě v tom nejhorším slova smyslu.
Není divu, že jiný uznávaný americký analytik Brad DeLong nazval Luskina „nejhloupějším mužem na světě“. Pravda, bylo to při jiné příležitosti týkající se sporu ohledně Lafferovy křivky.
Čtěte ZDE: Krachující Venezuela: Nové bojiště mezi Ruskem, Čínou a USA? Největší zásoby ropy na světě - proč je země před bankrotem? Kondor zranil, hyena MMF obchází kolem. Trump pokračuje v hrobaření. Chávezovo zlato láká
Kde zůstal zdravý rozum?
Pokud však posloucháte některého z ruských odborníků v každodenních televizních rozhovorech, nic takového neslyšíte, tedy až na ukrajinské „analytiky“, kteří by nejraději rozpoutali jadernou válku třikrát denně (dej jim pánbůh svobodu slova). Návrh Luskina na jedné straně nemá žádný reálný základ. Ale na druhé straně činy a slova těch, kdo mají ve Spojených státech nějakou moc, nevypadají o moc lépe.
Co se skrývá například za návrhem člena Kongresového výboru USA pro zahraniční věci Brada Shermana, aby Venezuela nesplácela své dluhy Rusku?
„Pro Venezuelu je to přímý signál ke konsolidaci obyvatelstva unaveného ekonomickými a sociálními problémy. Je to signál ke konsolidaci kolem tzv. nové vlády reprezentované samozvaným prezidentem Guaidó. Je to zatahování venezuelských občanů do této politické pasti prostřednictvím slibů, které nejsou v žádném případě v souladu ani s pravomocemi Spojených států, ani se suverénními závazky Venezuely vůči jiným státům, včetně Ruské federace. Jedná se ze strany USA o velmi špinavou politiku. Nemá to nic společného s mezinárodním právem ani s respektem k suverénním vztahům třetích zemí vůči sobě navzájem,“ komentoval Shermanův výrok ruský senátor Konstantin Kosačev.
Nicméně vše se děje na pozadí výzev zástupce USA pro Venezuelu Elliotta Abramse ve směru k venezuelské armádě, aby podpořila samozvaného prezidenta Juana Guaidó a splnila jeho přímé hrozby: Až se opozice dostane k moci, připomene lidem, „kdo stál za národem“.
Páni světa
USA i ve 21. století pokračují ve staré politice a drží se konceptu „zadního dvorku“ ve vztahu k zemím Latinské Ameriky a zejména ke karibské oblasti. Příkladů přímého vměšování do vnitřních věcí těchto zemí je ve 21. století více než dost. Byly to i přímé intervence, jako v případě Panamy a Grenady, a podpora ozbrojené opozice, jako v Nikaragui a na Kubě. Neměli bychom zapomínat ani na různé operace zvláštních služeb různých stupňů utajení, i když většina z nich je stále přísně tajná.
V celém tomto příběhu nejde o nic překvapivého, ale nutí nás to zamyslet se nad jednou věcí. USA absolutně všem zemím světa upírají právo mít nejen své „zadní dvorky“, ale vůbec jakékoliv národní zájmy mimo vlastní hranice (a na vlastním území musejí dodržovat americké normy a pravidla, samozřejmě pokud nejde o Saúdskou Arábii). Čína si nesmí činit nárok na Jihočínské moře, Rusko na svůj vliv v postsovětských republikách, Evropská unie na obchod s Íránem, Latinská Amerika na širokou spolupráci s Čínou a Ruskem.
Zároveň by bylo nesmírně hloupé myslet si, že Washingtonu se daří dosáhnout svého jen hrubou silou – vojenskými a sankčními údery. USA při své hře úspěšně využívají rozporů mezi ostatními hráči a nakonec dobudou svých cílů. Evropané se historicky bojí Ruska, a tak podporují protiruské sankce a jsou na straně USA i ve Venezuele. Východoasijské země se bojí Číny, a proto schvalují americké lodě hlídkující okolo sporných Spratlyho ostrovů. Latinskoamerické země si historicky konkurují navzájem a do unijní jednoty mají daleko, tudíž ve Venezuele podporují USA. Čína velmi potřebuje dál vydělávat na pro ni největším americkém trhu, a tak se Peking snaží zahladit všechny skandály vznikající v souvislosti s USA.
Ve výsledku zůstane Rusko ve Venezuele ne-li osamoceno, pak alespoň bez jasných spojenců.
Čtěte ZDE: Intervence USA ve Venezuele: Maduro narušitel amerického vlivu. Zadní dvorek pro Rusko a Čínu? S emisí podložené kryptoměny to přehnal. Ohrozit dominanci dolaru je trestné. Damoklův meč konflitku s Čínou?
Klid před bouří
Washington zatím nemá důvody pro vojenskou invazi do Venezuely, ale víme velmi dobře, jak rychle a účinně si USA takové důvody umějí najít. Marie Zacharová popsala možný scénáři vývoje událostí následovně: Juan Guaidó již dříve řekl, že republika začne od 23. února dostávat humanitární pomoc zvenčí. „Nesmíme klamat sami sebe ani ostatní – pod rouškou humanitárního konvoje se připravuje provokace, a budou oběti. Jako záminka to stačí pro silovou akci zvenčí,“ domnívá se oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí. (Armáda poslušná legálně zvoleného prezidenta Madura prozatím blokuje konvoje na hranicích Venezuely, brzy má přesto dorazit další velká karavana s „humanitárním“ nákladem – pozn. PP)
Venezuela je daleko od Ruska a ruská armáda tam není, takže vývoj situace v této zemi se z ruského pohledu jeví méně zásadní a méně důležitý než v Sýrii nebo na Ukrajině. Ale pro USA všechno vypadá přesně naopak: je to jejich „zadní dvorek“, kde se odvážily přistát ruské dálkové bombardéry.
Je jistě nepravděpodobné, že dojde k námořní blokádě a vojenskému napětí podobnému karibské krizi. Nicméně je jisté, že USA budou nadále vyvíjet na Venezuelu tlak, stejně jako po celá desetiletí vyvíjely tlak na Kubu.
Připomeňme, že oficiální Havana dlouhou dobu mlčela o tom, co se děje ve Venezuele, ale 14. února kubánské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, které rozhodně nevypadá jako blahopřání ke dni sv. Valentýna. Na internetových vládních stránkách se píše, že podle údajů Kubánců připravují Spojené státy ve Venezuele „vojenské dobrodružství“ pod rouškou „humanitární operace“. Pro potvrzení se uvádí informace o zvýšené činnosti leteckých sil USA v Karibiku počínaje 6. únorem 2019.
Rusko v roce 2019 sotva podpoří Venezuelu stejně nezištně jako Kubu v roce 1962. Ani USA nemají důvod pro stejný nátlak, jako tomu bylo tehdy. V současném konfliktu nefigurují jaderné zbraně. Proto druhá karibská krize ve smyslu „za pět minut vypukne Třetí světová válka“ v případě Venezuely nenastane.
Ale pokud se Evropa bude i nadále bát Ruska a Čína bude dál předstírat, že se jí to netýká, podobných situací po celém světě bude přibývat a dříve nebo později bude nutné učinit zásadní rozhodnutí.
Zdroj.
