Spojené státy vypověděly smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) a Ruská federace vzápětí „zrcadlově“ udělala totéž. Takže jsme tam, kde jsme byli: Po krk v bahně studené války, která (na rozdíl od klimatu) kdykoli může „změnit teplotu“ – a stát se tak horkou, že se v ní vypaříme, aniž to postřehneme. Zvláště zde, ve Střední Evropě.
Řečeno prostě a přehledně: Po třech dekádách trmácení se v NATO a EU jsme došli v kruhu do původního bodu – a opět na špatné straně. Je zjevně na čase upravit známý vtip na aktuální znění: Kapitalismus (demokracie) je trnitá cesta od socialismu (totality) k socialismu (totalitě).
Bez peněz
S tím samozřejmě souvisejí i stále napjatější vztahy s Amerikou. Donald Trump se rozhodl přiškrtit téměř již zvítězivší Obamův zámořský socialismus, takže padají obchodní smlouvy jedna za druhou. S Íránem už máme zaracha, takže se to obchází dohodou EU, Ruska a Číny, jakýmsi výměnným obchodem bez použití dolarů. Banky tak žádné převody nenahlásí, čili vlastně obchod nebude – a nebude ani na koho z bratrské EU uvalit sankce. Panečku, to jsme chytré horákyně!
O něco složitější by se zdálo vymyslet nějakou takovou fintu s plynem. USA chtějí prodávat ten svůj drahý břidlicový přes půl světa do Evropy, a tak tlačí na Německo a spol., aby zlikvidovaly plynovody Nord i South Stream, téměř již dobudované ve spolupráci s Ruskem. Jenže to se vůbec nelíbí vládnoucím německým průmyslníkům. Po blázinci s uzavíráním jaderných a uhelných elektráren bude Říše potřebovat naši elektřinu (kterou nám tak dramaticky zdraží) a alespoň dvojnásobek nenáviděného ruského plynu.
To jí zaručí jen potrubí, které současně vyřadí z provozu ukrajinskou vyděračskou a zlodějskou kartu (a partu). A tak finta bude spočívat v tom, že se formálně nechají ještě chvíli v platnosti sankce proti Moskvě. Ty stejně už dodržujeme asi jenom my, protože ministr zahraničí Poche-Petříček chce s ukrajinskými hrdiny-nácky-banderovci porazit Rusko.
Čtěte ZDE: Jak na to v novém roce: Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší. Od proletariátu k menšinám. Kobyla bude kopat. Online zrcadlo úpadku? Bolševici změnili barvy. Tady máte svoji mozkovou diagnózu. Važte slova
Blázinec na kolečkách
A protože i Čína nejen dohnala, ale předhání strýčka Sama už i v sofistikovaných technologiích, máme také zákaz kupovat levný Huawei. Jak by k tomu všechny ty drahé Apply a spol. přišly, kdyby musely soutěžit o zákazníka na volném trhu? Takové sprosté slovo do socialismu ostatně vůbec nepatří. Chceme snad, aby americké špionážní telefony (tak kvalitní, že ani Mutti Merkelová si toho nevšimla) zkrachovaly? To bychom snad i prostředky ke šmírování občanů měli kupovat na Jedné čínské stezce?
Proto zakažme, cenzurujme, zdaňme. A především zabraňme, aby se informace šířily jinak než pod kontrolou unijního Velkého Bratra. Vždyť lidé si už málem myslí, co chtějí, kupují, co chtějí, léčí se, jak chtějí, volí, jak chtějí. Skripalům se smějí, za nepřítele pokládají Brusel. No naprostá cochcárna! Kam to máme okna? Rusko přece musí zůstat největším nepřítelem! A tak soudruzi generálové v Bruselu srazí naleštěné podpatky a sborově zapějí: Rakety budou! Že je to blázinec na kolečkách? Pouze v případě, že ta kolečka jsou od evropského vozíku pro invalidy.
Vyděrači
Spojené státy uvedla vnitřní válka do chaosu. Washingtonské bažiny začínají vysychat a jejich politický eko-systém se hroutí. Boj proti Donaldu Trumpovi zastínil vše ostatní. Dvacet čtyři hodin denně již po dva roky mají jediné téma: zbavit se kuny v kurníku. Jenže pořád nic. A prezident proto dramaticky kličkuje. Svádí zápas s vlastními tajnými službami prorostlými s Deep State, ale také potřebuje naplnit očekávání svých voličů: Amerika na prvním místě, zeď proti migrantské invazi, ukončení válek po celém světě, především na Blízkém východě. Současně musí prokazovat, že není agent Kremlu ani Pekingu, a tak všechny zavléká do obchodních válek.
Přivedl tím Brusel do přímo ukázkové schizofrenie. Budování socialismu se všemi jeho nekonečnými „pokrokovými“ regulacemi, omezeními, zákazy a příkazy, vede samozřejmě k hospodářskému marasmu. Ten už nezvládá ani nekonečná výroba ničím nekrytých eur. Narazil také import muslimů a Afričanů, kteří se v představách sociálních inženýrů měli stát základem pro „nový lid“, levnou pracovní sílu a „naředění“ národů. Konečný cíl – likvidace historických států a vznik totalitního superstátu – se zadrhl. Británie má již s Titanikem jisté zkušenosti, a tak ho na poslední chvíli opouští. Snaha ji za to potrestat dopadne ovšem primárně na poddané Bruselu, nikoli naopak, jak usilovně tvrdí Česká televize.
A tak všichni vydírají všechny: Amerika Unii, Unie své členské státy, jejich politické reprezentace své občany. A protitlak se již také rýsuje. Je nezvladatelný, protože jde „zdola“, od občanů, kteří na rozdíl od zaprodaných vydíratelných (a vydíraných) politiků mohou ztratit jen své okovy. Volby proto vynášejí na světlo nové strany a hnutí, které opět začínají bránit autentické zájmy lidí: to jsou všichni ti extrémisté, xenocokolifobové, fašisté a pravicoví (přestože jde většinou programově o levicové) populisté. Jenže ani nálepky už nefungují, protože Velký Bratr ztrácí monopol na propagandu, které eufemisticky říká informace. Na řadu přichází tedy tvrdá cenzura a nemaskovaná totalita se naplno odkopává.
Čtěte ZDE: Smutné rejdy bruselských bažin: Kterak bajonetem nahnat národy do šťastné budoucnosti? Evropská unie na kapačkách. Komu bude nakonec nejhůře? Útoky na Orbána - střelba broky na slona. Horor, který musí přijít
Zpátky v maléru
Střední Evropa má relativně dostatek nedávných zkušeností jak se socialismem, tak s totalitou. Proto byla první, kde se zformoval odpor. Vypovězení smlouvy INF je ovšem daleko daleko dramatičtější ranou, než si zatím uvědomujeme. Pokud skutečně dojde k dalším závodům ve zbrojení, ocitáme se ve stejném maléru jako v dobách Železné opony – jen na daleko vyšší technologické úrovni: máme opět „reálný socialismus“ se vším všudy.
Nesmíme obchodovat s kým chceme, navíc nám Unie zlikvidovala schopnost soběstačnosti – ne jen potravinové. Díky Maďarům a Polákům se sice ani Sobotkovi nepodařilo otevřít naše (neexistující) hranice pro muslimskou migrační invazi, ale zcela se zato otevíráme pro totéž z Ukrajiny. Vznikne z toho problém, jaký zatím ani zdaleka nedohlédáme. Pod záminkou nedostatku pracovních sil pro české firmy (čato však se zahraničními vlastníky) se stáváme jednou ze zemí v přepočtu na hlavu nejvíce postižených imigrací.
Kam s ním?
Shrbeni před americkým diktátem blázníme s Huawei, tajné služby řízené agenty cizích rozvědek („vystudovali“ u nich) píší „normy“ pro vyučování dějepisu, opouštíme trhy (především v Rusku), které mezitím sankce-nesankce obsazují Němci, Američané a Čína. A teď ještě se logicky a nutně staneme jedním z prvních cílů jaderné odvety, protože soudruzi generálové už nepřísahají na zničení Západu (jako za svého mládí), ale Ruska. Generál Petr Pavel, jenž se z bolševika Varšavské smlouvy stal bolševikem NATO, je velký vzor. Topíme se v cenzuře a když se „mladý“ Klaus pokusí proti ní vytvořit zákon, je skandalizován co „nepřítel lidu“.
Že je to déja vu? Jasně, všechno tu už bylo. Jen na trochu přijatelnější úrovni. Třicet roků po převratu si tak rozumný a svobodymilovný člověk (se zbytky paměti) musí položit otázku, která už tím, že vůbec zazní, je vlastně současně odpovědí: Nebylo to za pozdního a unaveného „bolševika“ vlastně lepší? Z toho však plyne otázka další, tradiční, skoro nerudovská: Kam s ním? Kam s tím novým čerstvým reálným socialismem, s novými čerstvými bolševiky v zeleném, duhovém a modrozlatém unijním, k nimž logicky patří i život ve stínu jaderných raket, které nás zasáhnou jako první?
Jistou malou nadějí se mohou stát květnové volby.
Pokud bude koho volit.
