Liberální demokracie v Evropě prožívá hlubokou krizi, již mocenské kruhy začínají hasit ryze totalitními metodami včetně všech forem násilí a teroru proti oponentům režimu. To vše pochopitelně ve jménu „evropských hodnot“. Jenže zamaskovat tento teror již nejsou schopni politici ani jejich výkonní „specialisté“.
Francii přivedly k pouličním bitvám za účasti vojenských jednotek Macronovy reformy. Němce by mohlo podobně nadzvednout „progresivní“ napadení otce několika dětí a brémského poslance za Alternativu pro Německo (AfD) údajnými bojovníky za mír a evropské hodnoty a rovněž teroristický útok u kanceláře této strany ve městě Döbeln.
Jak poznamenali samotní příznivci AfD, současné útoky nejsou ani tak důsledkem neúspěchu těch správných stran, ale dokonalým nepochopením světa, v němž žijeme. A jestliže zlikvidují jejich stranu, pak zbude lidem jediné východisko: obléci žluté vesty a vyrazit do ulic.
Proti vymývání mozků ve školách
Na podzim minulého roku si AfD vyžádala od „demokratického“ vedení Německa, které tak s oblibou kritizuje „autoritářské režimy“, aby vyšetřilo, proč v německých školách dávají dvojky z chování dětem, které se vyjadřují proti politice vlády. Předseda parlamentní frakce AfD v Hamburku Alexander Wolf na to reagoval na svých internetových stránkách článkem pod názvem „Hysterické reakce učitelů chycených za ruku“. Podle jeho názoru vládne v německých školách stále „represivnější klima“ zastrašující jinak myslící žáky, jimž hrozí špatné známky a dokonce i šikana.
„Kritická vyjádření k tématům, jako je přistěhovalecká politika Angely Merkelové, islám, politika v oblasti klimatu, EU nebo genderové otázky, jsou zakazovány. Mladí lidé jsou nuceni k tomu, aby nekriticky chválili politiku, která vážně ohrožuje jejich budoucnost,“ říká Alexander Wolf. Aby shromáždila fakta, založila AfD internetovou stránku, kam mohou školáci i rodiče psát o podobných případech nuceného zavádění „evropských hodnot“. Wolf říká, že webový portál „Neutrální školy v Hamburku“ je protiváhou těm učitelům, kteří „vystupují v roli politických aktivistů a bez nejmenší pedagogické zdrženlivosti vtloukají do hlav mladých lidí svoji levicově-liberální ideologii rozmanitosti“.
Čtěte ZDE: Německé kavárny vzhůru nohama: Židovská platforma v AfD je realitou. Proč lezou do "antisemitské" strany? Padla facka kritikům a demagogům. Důvody jsou nad slunce jasné. Ne všichni však žijí v realitě
Reakce liberálních demokratů
V AfD pochopili, že tím šlápli na kuří oko globalistům, pro něž „osobní svoboda“ není nic víc než pustá fráze. Nicméně od té chvíle celý konflikt získal novou dimenzi. Myšlenka vytvořit pro mladé studenty v Německu „portály politických žalob“ vyvolala ostrou kritiku. „Všechny diktatury se uchylují k organizovanému donašečství. Pokud strana použije takovýto nástroj k odhalení nepohodlných učitelů a vystaví je na pranýř, pak to říká mnohé o její představě o demokracii,“ sdělila sociální demokratka Catherine Barkleyová novinám Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Křesťanská demokratka a ministryně kultury a výchovy v Bádensko-Württembersku Susanne Eisenmannová zase zdůraznila, že považuje „za absolutně nemístné a pro demokracii vysoce škodlivé takovéto uchylování se k nástrojům autoritářských režimů“. Předseda Strany zelených ve východoněmeckém Brandenburgu Clemens Rostock odsoudil myšlenku AfD slovy: „donašečství připomínající Stasi“.
Z toho je patrná celá hloubka morálního úpadku. V zemi, kde ministerstvo zahraničí vyjádřilo „znepokojení“ nad rozhovory ruských učitelů s ruskými školáky o jejich účasti na shromážděních Navalného, požadují z ministerské úrovně zakázat žaloby na porušování vzdělávací legislativy a nedat občanům EU možnost, aby se mohli vyjadřovat k politickým a společenským otázkám.
Navíc v říjnu loňského roku, něco přes měsíc po pokusu AfD udeřit na liberální diktaturu ve školách, skupina neznámých levicových liberálních teroristů zaútočila na kancelář místopředsedkyně AfD Beatrix von Storchové známé kategorickým odmítáním „sňatků homosexuálů. Celý příběh skončil masovou hysterií „duhových médií“, které jásaly ve smyslu „patří jí to“.
Násilný teror proti zástupcům AfD
Na počátku roku 2019 dal režim této „vzorové demokratické země“ otevřeně najevo, že názory AfD nebude tolerovat. 3. ledna zahřměla exploze u dveří jejich döbelnské kanceláře v saském okresu Chemnitz. „Vyšetřováním trestného činu, který byl údajně spáchán z politických důvodů, se zabývá oddělení pro boj proti extremismu a terorismu saského vyšetřovacího oddělení,“ uvádí Deutsche Welle.
Německá média se snažila absurdně tvrdit, že výbuch neznamenal útok na kancelář politické strany. A tak 7. ledna napadli za denního světla tři maskovaní muži člena Bundestagu a předsedu zemského oddělení AfD v Brémách Franka Magnitze nedaleko historického centra města. S těžkými úrazy byl odvezen do nemocnice.
Čtěte ZDE: Atentát na poslance: Levičácké eskadry smrti udeřily. Hořící kanceláře a bombové útoky. Hitler by měl radost. Lidé určení k likvidaci. Jak dlouho si budeme i u nás hrát s ohněm? Čekáme na první mrtvé?
Poslance u divadla Theater am Goetheplatz Magnitze srazili na zem, začali ho brutálně kopat a pokoušeli se mu rozbít hlavu. „Mírumilovní“ útočníci by poslance patrně utloukli k smrti, kdyby mu nepřišel na pomoc pracovník ze sousedního staveniště. Ten rovněž zavolal policii a vypověděl, že útočníci měli v rukách dřevěnou tyč, s níž mlátili na zemi ležícího politika. Poslanec si detaily útoku nepamatuje, vzpomíná pouze na okamžik, kdy mu jeho zachránce chtěl pomoci na nohy.
Hned 9. ledna ovšem zveřejnilo německé vydavatelství DW na základě informací z prokuratury poněkud jinou verzi vražedného incidentu: podle ní poslance nikdo tyčí nebil, jen do něho jeden ze tří útočníků zezadu strčil, takže upadl a zranil si hlavu. To samozřejmě zásadně mění celou záležitost a není už daleko k tomu, aby se ukázalo, že lidový zástupce sám zaútočil na tři „puberťáky“ v maskách a pak v návalu zlosti začal sám bít hlavou o dlažbu.
Poslanec a otec šesti dětí Frank Rüdiger Heinrich Magnitz je starý 66 let. Má ekonomické a pedagogické vzdělání. Stejně jako mnoho členů AfD přišel z Německé komunistické strany, kde byl rozčarován současnou německou levicí a v květnu 2013 vstoupil do nově založené „Alternativy pro Německo“, aby vedl její pobočku v Brémách. Magnitz je známý jako bojovník za tradiční hodnoty, normální vztahy s Ruskem a za kontrolu nad nelegální migrací. V roce 2017 se stal členem Bundestagu a v srpnu 2018 navštívil ruský Krym.
Násilím zastrašit a politicky zničit!
Vedení AfD je přesvědčeno, že cílem útoku na poslance bylo zastrašit ostatní členy a příznivce AfD. Předseda občanského hnutí „Ruští Němci za politickou stranu Alternativa pro Německo“ Jevgenij Schmidt v rozhovoru pro EurAsia Daily uvedl, že „německé politické elity se chopily otevřeného násilím rukama najatých levicových extremistů“.
A příliš to ani neskrývají, i když levicoví liberálové na tom svoji účast popírají. V rozhovoru pro DW řekl místopředseda německé sociálně demokratické strany (SPD) Ralph Stegner: „Nemám s násilím nic společného. Neschvaluji ho a neobhajuji, a nezáleží na tom, proti komu je namířeno“. Vedle toho ovšem bychom podle Stegnera měli proti pravicovým nepřátelům demokracie bojovat všemi mírovými i politickými prostředky. Politickou stranu AfD obviňuje z „podněcování nenávisti“ v Německu. To je totéž, jako kdyby řekl: nebyli jsme to my, nicméně AfD je synonymem zla, které je nutné zničit.
O tom, že AfD od jejího založení němečtí „elfové“ z médií a blogů označují za „děsivé fašisty“ a na jejích akcích oponenti z liberálního nebo levicově liberálního tábora organizují provokace. Jenomže politika „stability“ Merkelové vyvolala nespokojenost a tím více „bodů“ získali euroskeptici z AfD, kteří v posledních volbách zaujali třetí místo a ohrožují tak „nástupce“ Merkelové ze sociálně demokratické strany v „klidném převzetí moci“.
Důvody poklesu popularity strany Merkelové a jejich spojenců nejsou žádným tajemstvím. AfD je pojmenovala přesně: běsnící juvenilní justice, sexuální výchova a podpora zvráceností, problémy s imigranty a neustálé poklonkování USA na úkor Němců. Merkelová nemůže vyřešit žádné z těchto problémů z toho prostého důvodu, že je vytvořila. A řešit je nehodlají ani sociální demokraté, kteří se často odlišují od CDU/CSU Merkelové pouze svým názvem. Obě strany byly vytvořeny podle amerického vzoru „republikánů a demokratů“ s přizpůsobením místním podmínkám: patří k politickému středu a často používají jedny a tytéž slogany.
Čtěte ZDE: Připravme se: Z Německa přijdou zase problémy. Merkelová odchází, nezmění se nic. CDU je levičácké monstrum. Kulturní revoluce náplní politiky? Země, kde je pravda tabu. AfD na křižovatce. Strach a islám
Cesta k povstání národů
Nicméně AfD již byla přidělena úloha v politické mašinérii: mají upustit Němcům páru a postrašit „slušné Němce“. Ti šli od televize rovnou volit „správné“ homosexuály. A tak by to mohlo jít dál, kdyby AfD neudeřila na nejcitlivější místo v Německu, totiž na totalitní systém „hodnot“, což bylo ze strany establishmentu pochopeno jako vypovězení války. Podle mínění příznivců AfD však vítězství provládních stran v této válce může tyto partaje přijít dráž, nežli porážka.
„Reakci vlády a levičáků s liberály na pokusy jednoduše zveřejnit to, co se děje školákům v příkladné německé demokracii, lze srovnat pouze s reakcí na znásilňování žen v Kolíně nad Rýnem, kdy úřady začaly bojovat nikoliv se zločinci, ale s oběťmi, které kazí obraz jejich krásné země. Ano, mohou zastrašit členy strany a dokonce je zničit z nějakého smyšleného důvodu, jako je „putinovská propaganda“. Jenomže nechápou, že pokud zbaví značnou část obyvatel Německa legálního orgánu prosazujícího zájmy občanů, lidem nezbude nic jiného, než obléci žluté vesty a vyjít do ulic či obsadit silnice. V loňském roce se choval stejným způsobem Macron, jednoduše ignoroval obyvatele, a teď se stejnou cestou rozhodla jít i Merkelová. Nezbývá nic jiného, než popřát jí a ostatním hodně štěstí v obtížném úkolu přivést obyvatelstvo k masovým protestům a pogromům,“ sdělil novinářům německý přistěhovalec z Kazachstánu a člen strany Alternativa pro Německo – Michail.
Zda hnutí „žlutých vest“ ve Francii přeroste v povstání, nebo ne, ukáže teprve čas. My jen poznamenáme, že krize režimu v EU je dnes již nepopiratelný fakt, a jak se tak často stává, tato krize ukazuje odvrácenou stranu demokracie, k níž bylo vedeno Rusko v devadesátých letech a Ukrajina od kyjevského Majdanu, a k níž se modlí všichni liberálové – pražskou kavárnou, Piráty a ČSSD počínaje a falešnou pravicí typu ODS či TOP 09 konče.
Zdroj.
