Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Atentát na poslance: Levičácké eskadry smrti udeřily. Hořící kanceláře a bombové útoky. Hitler by měl radost. Lidé určení k likvidaci. Jak dlouho si budeme i u nás hrát s ohněm? Čekáme na první mrtvé?

Atentát na poslance: Levičácké eskadry smrti udeřily. Hořící kanceláře a bombové útoky. Hitler by měl radost. Lidé určení k likvidaci. Jak dlouho si budeme i u nás hrát s ohněm? Čekáme na první mrtvé?

8. 1. 2019

Tisk článku

Pavel Kopecký komentuje vražedný útok levicových teroristů na demokratické instituce nejen v Německu a ptá se, kdy se něco podobného stane i u nás

Franka Magnitze, poslance německého Bundestagu za Alternativu pro Německo (AfD), přizabila obnovená komanda SA nazývající se tentokrát Antifa. Politik byl brutálně zmasakrován, těžce zraněn, a bojuje v nemocnici o život. Zprávu, která v pondělí šokovala německou i světovou veřejnost, nemohla přejít mlčením už dokonce ani ČT. Vypadá to, jako by tímto útokem byl překročen Rubikon. Ten však byl již mnohokrát dříve – jen o tom média hlavního proudu „kupodivu“ neinformovala. Před kancelářemi AfD vybuchují bomby, bojůvky rozbíjejí okna a zařízení, blokují stranická shromáždění, napadají jejich účastníky.

Takhle totiž vypadá nastupující (neo)nacismus. Jde opět zleva, jako už jednou. Hitler vedl socialistickou partaj, takže lži o tom, že nacismus kořenil v pravicové části politického spektra, jsou typický propagandistický „fake“ (jen se tomu tak tehdy neříkalo). Jedno je nepochybné: atentát na poslance za protiimigrační stranu AfD, ke kterému došlo v pondělí 7. ledna ve Frankfurtu nad Mohanem je jen příslovečným vrcholkem (hodně horkého) ledovce. 

Neomylná inspirace

Levičácká teroristická organizace „Antifašistická akce“ (Antifa) rozpoutala už před rokem teror proti všem, kteří si dovolili veřejně nesouhlasit s oficiální linií Bruselu a kancléřky Merkelové v organizaci a podpoře migrační invaze. Kdo mají zásadní výhrady proti pádu do propasti, jenž pro státy a národy připravuje pod německým vedením Evropská unie obecně. A jestliže AfD roste a je už v celoněmeckých průzkumech tak vysoko, musel přijít úder proti.

Vypálené kanceláře, napadení aktivisté a politici, rozhánění mítinků a: tyto praktiky úderné pěsti politických „neziskovek“ mají jasnou inspiraci ve svých vzorech z období Třetí říše. A není rovněž nové, že hlavní média a většina politiků včetně kancléřky dělají z oběti zločince a rozpoutávají hysterii proti demokratům. Tvrdí, že nebezpečím pro německou demokracii je právě ostrakizovaná AfD – a mezitím náckové z levičáckých komand Antify terorizují veřejnost.

Čtěte ZDE: Vraždy, které by nebyly: Atmosféra v Německu houstne. Merkelová přistižena při další lži. Spílání demonstrantům do fašistů přestává fungovat? ARD v čele fake news. Der Spiegel: Všichni Sasové jsou nacisté

Komanda smrti nejen pro Německo?

Zprávy o napadení politiků, aktivistů ale i prostých občanů, kteří se vysloví proti Bruselu či imigrační vlně, přicházejí dlouhodobě z celého Německa, ale také z dalších evropských zemí. Hlavní média je většinou ignorují či alespoň zlehčují a omlouvají. Stejně jako politici se frankfurtským atentátem stávají de facto spolupachateli s krví na rukou. Brutalita, která neměla za cíl nic jiného, než fyzickou likvidaci opozičního poslance parlamentu opravdu bere dech. Člověku se chce těžko uvěřit, že by se šlo „jen“ o levicové studenty a „pomatené intoše“, ze kterých se většinou proimigrační aktivisté rekrutují. 

Spíše jsme svědky toho, že tyto skupiny již přímo vytvářejí komanda smrti, složená z protřelých kriminálníků a imigrantů se zkušeností s otevřeným terorem. Tento smrtící koktejl, který z Antify a jejích spřízněných organizací dává vzniknout zabijáckému monstru, se v Evropě teprve mixuje. Ve Frankfurtu a dalších městech pak zažíváme jeho první ochutnávky. Po včerejšku to však teprve lze říci s jistotou: frankfurtský atentát je podobně přelomový, jako byla Křišťálová noc. 

Německo už nemůže být stejné jako před 7. lednem 2019. Občanská válka levičáckých elit proti vlastnímu obyvatelstvu, jíž jsou násilnické bojůvky jen prodlouženou paží, tak nabírá konkrétní podobu. Skvělé logistické zázemí, zpravodajské praktiky sledování, nezájem bezpečnostních složek státu. To vše nám říká jasněji, než kdykoli dříve: ode dneška si nikdo v Evropě nemůže být jist svým životem. Vzhledem k tomu, že neexistují hranice, může se podobná akce odehrát v jakékoli evropské zemi, kde se objekt, který se vládnoucím bruselským elitám znelíbí, právě nalézá. 

Budou mít známé metody úspěch?

Připomeňme ve stručnosti, co se ve Frankfurtu vlastně stalo: Poslanec byl přepaden třemi maskovanými a zjevně vycvičenými muži, kteří ho kopali a mlátili ho pěstmi. Když padl na zem, dál ho a mlátili dřevěnou pálkou a kopali do hlavy tak dlouho, dokud jevil známky života. „Exekuce“ neměla jiný smyl, než demonstrativně umlátit k smrti významného protiimigračního politika. „Kouzlem nechtěného“ se pan poslanec Frank Magnitz, který je zároveň šéfem AfD v Brémách, vracel z novoročního setkání, které pořádal frankfurtský Goethe-Institut. 

Zhruba ve stejnou dobu v Sasku explodovala nálož u kanceláře AfD. Lze říci něco jiného, než že se občanská válka v Německu opět o něco přiblížila? Je to ovšem z hlediska vládnoucí moci celkem pochopitelné. Je pouze pár měsíců před volbami do Evropského parlamentu, ve kterých má AfD velkou šanci dosáhnout historického vítězství a podle některých průzkumů obsadí druhé místo za CDU. Bruselské síly se tak snaží zastrašit opoziční veřejnost a politiky. 

Panika z toho, že nové složení evropského parlamentu významně posílí protiimigrační aktivity občanů evropských států, dostala frankfurtským atentátem další rozměr. Dosáhnou svého, nebo naopak brutální útoky a zastrašování politických soupeřů bude mít právě opačný efekt? To zatím s jistotou nelze říci. Co však už s jistotou říci můžeme, že veřejnost v Německu stejně jako v dalších evropských zemích má už plné zuby bruselské proimigrační věrchušky. Ta proto stále častěji inspiruje své sympatizující guerilly k metodám, které se jako vejce vejci podobají svým nacistickým vzorům. 

Čtěte ZDE: Připravme se: Z Německa přijdou zase problémy. Merkelová odchází, nezmění se nic. CDU je levičácké monstrum. Kulturní revoluce náplní politiky? Země, kde je pravda tabu. AfD na křižovatce. Strach a islám

Na co ještě čekat?

Navlas stejné metody používají diktátoři s plnými ústy takzvané liberální demokracie od státního převratu na Ukrajině. I tam je už pět let na denním pořádku zastrašování a napadání všěch, kteří nesouhlasí s pučisty. Řádně zvolení poslanci byli veřejně lynčováni na ulicích a všichni, kteří se v Kyjevě nechtěli smířit s nástupem pučistického režimu závislého na neonacistech, byli vystaveni nepředstavitelnému teroru, jehož mementem je dodnes nevyšetřené a nepotrestané upálení téměř stovky opozičních občanských aktivistů v Oděse.

Pokud bude nervozita proimigračních (tzv. liberálních) sil dále narůstat, můžeme se i u nás brzy nadít toho, že i zdejší „antifácké“ bojůvky brzy vycení zoubky tak jako na Ukrajině nebo v těchto dnech v Německu. Koneckonců Praha je polepená stejně jako ostatní evropská města samolepkami kde do ležícího muže kope aktivista Antify s textem „Good Night White Pride“. Včera jsme to viděli nikoli na „instruktážních“ nálepkách, ale v praxi.

S teroristickým logem Antify se rádi nechávají fotit i bruselské výsadky levičáckých imigračních aktivistů, jimž se podařilo už proniknout i do našeho Parlamentu. Předseda Pirátů Ivan Bartoš se tím ostatně nijak netají. Zatím jen trhají plakáty a ničí billboardy „xenofobů“ z SPD. Můžeme se jen dohadovat, jak ale dlouho bude trvat, než jim jejich kolegové z Německa pošlou soudružskou výpomoc. Ostatně ani to nepotřebují.

Teroristickou základnu už mají vybudovanou na žižkovské Klinice, kterou stále okupují. Soudy i stát marně požadují vyklizení ukradeného objektu, ale policie nekoná. Jak by mohla, když nedostane rozkaz. Jak by mohl přijít, když ministrem vnitra je socialistický levičák? Jsou přece nad zákonem. Také proto, že obdivovatelé Antify dnes mají primátora už i v našem hlavním městě.

Jak dlouho si budeme hrát u i nás s ohněm? Čekáme snad na první mrtvé?

Doporučujeme

Na začátek stránky