Často slyšíme již překonaný slogan: „Kdo ovládá informace, ten ovládá svět“, připsaný Nathanu Rothschildovi a později Winstonu Churchillovi. Jenomže tehdy byla ještě doba vědění, především sakrálního, všeobecného a filozofického. Dnes namísto vědění přichází informační balast, čím dál tím nesmyslnější a neodvolatelnější.
Jak by také ne, když za poslední dobu bylo vyprodukováno tolik informačních záznamů, že je pro lidské vědomí obtížné si dokonce jen představit jejich objem. Už nehovoříme o obsahu, kvalitě, významu. Lavina informací, jež po krk zavalila současníky, nedává dnešní populaci, která je mnohem početnější než za dnů Nathana Rothschilda nebo Winstona Churchilla, žádnou šanci na kvalitativní poznávání.
Jak vytvořit požadovanou informaci?
V současné době se objem digitálních dat každé dva roky zdvojnásobuje. Do roku 2020 bude na Zemi 44 zettabytů dat (číslo obsahující 21 nul). Takový objem informaci doslova znehodnocuje, mění ji v nic, v prach, a má nulovou cenu. A tady vstupuje do dění jako klíčový parametr systém zpracování dat a vypreparování potřebné a smysluplné informace z nich. Algoritmy práce s takzvanými Big Daty jsou důležitější, než samotná Big Data, která se bez těchto algoritmů mění v bezvýznamnou a nestravitelnou masu nevhodnou pro využití.
Vzhledem k popsaným trendům čelí správci databází jinému problému: způsob, jak příjemci zpřístupnit relevantní informaci. Vždyť člověk je schopen pojmout poměrně malé a na současné poměry značně omezené množství informací.
Dnešní, chcete-li, stále hloupější člověk je schopen toho pročíst, prostudovat a ještě si zapamatovat opravdu jen velmi málo. Pak se unaví, cítí se přesycený a v určitém okamžiku dokonce začne být znechucený informacemi. Nechá smartphone doma, uteče do lesa, vymaže stránky v sociálních sítích.
Informace pro konzumenty na zakázku
Redakce sdělovacích prostředků jsou již nuceny bojovat o pozornost publika, protože v současném informačním světě, mám-li parafrázovat Rothschilda, pouze ten ovládá svět, kdo ovládá prostředky k tvorbě a poskytování informací spotřebiteli.
Pouze záruka, že zákazníkem požadovaný obsah bude upotřeben konečným příjemcem, přivádí tohoto zákazníka blíže k vládě nad světem. Ať už je to národní vláda, nadnárodní korporace nebo náboženská sekta. Jednou přijde doba, kdy bude nutné platit příjemcům informací za to, že budou ochotni věnovat čas a pozornost na jejich vnímání.
Informační média, která pracují pro zákazníka, budou muset vymyslet způsoby, které by dokázaly přinutit příjemce upotřebit ten nebo onen materiál – článek, příběh nebo jiný obsah – v zájmu zákazníka. Ten za to bude muset samozřejmě zaplatit. A pokud se tak stane, pak bude spotřebitel zcela oprávněně požadovat pro sebe část těchto peněz za to, že utrácí svůj čas, aby zhltal takové množství informací. Koneckonců, možnost jejich smysluplného využití je velmi malá.
Čtěte ZDE: Kdo vládne daty, vládne vším: Jak sociální sítě vyhrávají volby. Známe vás lépe než vaše manželka. Digitální revoluce přináší nový rozměr světové politiky. Stojí za vítězstvím Trumpa a brexitem psychometrie?
Za požadovaný charakter člověka
Zákazník platí za konečný cíl: dopad na spotřebitele, tedy za jeho manipulaci. Výsledek je kvalitní, pokud spotřebitel informací jedná tak, jak potřebuje zákazník: kupuje správný produkt, službu, myslí požadovaným způsobem, vytváří si požadovaný systém hodnocení a hodnotících kritérií, patřičně se chová a má žádoucí hierarchii hodnot. Spotřebitel informací si tím osvojuje takový charakter, jaký zákazník potřebuje.
Samozřejmě vždy existují výjimky: lidé se schopností samostatného myšlení, s citem pro pravdu, zločinci, lidé pod opačným vlivem, různí devianti a delikventi. Většinou se však zákazník zajímá o většinové trendy, masové či typické reakce, statistické hodnoty, formování veřejného mínění v rozsahu státu, civilizace, celé planety. Kdo má možnost ovlivnit globální společenské vědomí, ten může vládnout světu – tak by měl dnes znít Rothschildův a Churchillův slogan.
Samozřejmě, že populace planety není zdaleka homogenní. A pojem „informační společnost“ se nevztahuje na všechny její regiony. Ale jen prozatím, odpoví vám globalisté. A obecně vše, co nezapadá do západního postindustriálního a postmoderního síťového informačního modelu, se nepočítá, řeknou.
Patříme na Západ?
Standard je daný: současná západní společnost coby absolutní a univerzální lidská zkušenost. Vedle toho existuje cosi, co k ní zatím nedozrálo, co jí ve všech směrech neodpovídá, jinými slovy, co není dostatečně civilizované. Britský ekonom John Hobson napsal: „existuje civilizace – to je Západ, a jsou také divoši – to je nedoZápad, a barbaři – to je neZápad, ti se jím vůbec nechtějí stát.“
Taková je logika kruhů, které aspirují na světovou vládu. A samozřejmě taková je i logika hlavního zákazníka informačních procesů a produktů. A pro vytvoření globálního (konečný cíl), civilizovaného (jak sám sebe vidí), rozvinutého (z jeho pohledu) typu člověka, je nutné vytvořit totalitní systém globálního informačního pokrytí. Systém, který bude pře(u)tvářet obsah – a co je nejdůležitější – v univerzálním jazyce.
Zde samozřejmě nejde jen ani tak o angličtinu, jako o jazyk civilizovaného chápání, o určité znaky a kritéria hodnocení. Co je dobré a co je špatné – ale pouze z pohledu západní civilizace. Jak jednat v té či oné situaci – ale jen tak, jak je to obvyklé na Západě. Co nosit, poslouchat, co hrát, co jíst, jaké značky kupovat, jak vychovávat děti, jak formovat sexuální chování, v co věřit – Západ předkládá etalon, informačně si ho vynucuje a poté vyžaduje poslušnost a podvolení.
Pokud ve vaší společnosti máte jiný názor nebo jiný hodnotový systém, diagnóza je zřejmá: nejste dosud dostatečně rozvinutí a civilizovaní a je třeba na Vás informačně zapracovat – čtěte západní tisk, sledujte hollywoodské filmy a poslouchejte západní hudbu. Už jste pochopili, jak máte reagovat, žít a myslet? Dobře, tak můžete dál nakupovat a nabírat ve smyslovém prostoru předepsané zkušenosti západního člověka. Ale nesnažte se tomu odporovat. Jinak se nejprve dostanete pod informační tlak, a pak k vám přiletí bombardéry NATO a americké „velmi chytré“ a civilizované Tomahawky.
Čtěte ZDE: Digitální demence: metla dnešní doby. Zakrnělý mozek, rozklad osobnosti, emoční poruchy, duchovní život v troskách. Trpíme skoro všichni. Jak vykročit z neviditelných stěn vězení? Desatero pro zdravý život
Co znamená informační suverenita
Informační nezávislost v současném světě je možnost mít vlastní, systém interpretací, vlastní svobodná média, která nehovoří předepsaným jazykem a neprodukují klišé, která zapadají do globalizačního modelu, ale používají jazyk vlastní autentické civilizace, národa či státu. A zde nastává hlavní problém. Jakmile novinář, autor, nebo publicista začne předávat osmyslenou alternativu a používat jiný osobitý jazyk, je okamžitě označen za „necivilizovaného“, „barbarského“, a následně jsou mu přisuzovány deklasující nálepky v závislosti na významovém kontextu (nácek, extrémista, xenofob, rasista atd.)
Informační suverenita znamená interpretační suverenitu: anexe nebo přistoupení; vnější agrese nebo občanská válka; chemický útok nebo provokace na zakázku. A tak by se mohlo pokračovat. Kódy, znaky, pojmová matrice: jsou naše nebo cizí? Teprve odtud se lze ptát: jste přítel nebo nepřítel, „civilizovaný“ nebo „barbar“?
Informační suverén je ten, kdo má možnost interpretovat informace na základě svých vlastních významových kódů a počínat si tak ve svém vlastním zájmu. To znamená, nepoužívat vypůjčený nebo vynucený hodnotový systém, ale nezávisle určovat vlastní systém hodnot a informační jazyk, v němž je interpretace vedena.
Nic nejde bez boje
Byl vytvořen monopol na významové kódy. Většina médií mluví předepsaným jazykem, poskytuje předepsané interpretace a není suverénní ve své volbě pod hrozbou marginalizace a obstrukce ze strany spotřebitelů informací. Ti si totiž už ve většině zvykli přijímat pouze západní pojetí a podání.
A v tomto boji za informační, politickou a civilizační svrchovanost, právo zůstat a být sami sebou, mít svou vlastní historii a své vlastní hodnocení, nestačí pouze odpoutat se od cizího jazyka. Je třeba si vzpomenout na svůj vlastní jazyk a umět ho vytvořit. A to je mnohem obtížnější, než jen poskytovat uvolnění a odreagování od reality.
Zdroj.
