Víte, co je největší starostí Jerome Nadlera, nastupujícího šéfa výboru pro soudnictví amerického Kongresu? V kostce řečeno, že pokud tehdy ještě podnikatel Donald Trump skutečně nařídil svému právníkovi, aby zaplatil pornohvězdičce Stormy Daniels za mlčení o jedné noci, kterou spolu strávili o celé desetiletí dřív, v roce 2006, je to trestný čin, po němž by mohl následovat proces odvolání z funkce prezidenta, impeachment.
Jde jen o první vlaštovku: tohle téma - v širším smyslu - bude zaměstnávat naše sociální média, televize a ta stáda mluvících hlav, kterých jsou plná, celé další dva roky. Bude to píseň o jedné notě - a tou budou různé menší prohřešky a drobná přešlápnutí Donalda Trumpa z doby, než ho americký lid zvolil za prezidenta Spojených států.
Prezident jako škodná
“Ať se prezident Trump podívá kamkoli, všude na něj číhají nástrahy Demokratů, od New Yorku, přes Washington až do Marylandu… ať už je strojí zákonodárci, nejvyšší státní návladní, výzkumné týmy opozice, byrokraté i političtí aktivisté mezi právníky,” píše ve Washington Times Rowan Scarborough. “Jejich cílem jsou odhalení, týkající se spiknutí s Ruskem, Trumpova koncernu a jeho součástí, tedy Trump Organization, Trumpovy nadace, Trumpova hotelu, Trumpových daňových přiznání, financování Trumpovy kampaně či dokonce praní špinavých peněz.”
Demokraté už zkrátka nehodlají jen bránit na své půlce hřiště. Odteď už ve dne v noci uslyšíme stále tutéž Otázku s velkým O: Podaří se elitám, které Trumpa nenávidí, aby ho odstřelily, vyhnaly z prezidentského úřadu, obžalovaly a uvěznily?
Slovy Adama Schiffa, nastupujícího předsedy sněmovního výboru pro zpravodajské služby: “Donald Trump možná bude prvním prezidentem po celkem dlouhé době, kterému bude reálně hrozit pobyt za mřížemi.”
Čtěte ZDE: Pat Buchanan: Tuhle hru civilizované národy prohrají. Multi-kulti je zkáza. Co mají společného Orbán, Okamura a japonský premiér? Je snad čínským prezidentem Obama? Pád do propasti už žádný videorozhodčí nezvrátí
Chceme být jako Amerika...?
Co si asi pomyslí svět, který je, ať chceme či ne, divákem tohohle divadla? Hrajeme mu kus, v němž se Amerika pokouší zlomit a svrhnout dalšího prezidenta v řadě. Co myslíte, že si pomyslí lid v ochozech? To je skvělé, proč nemůžeme být jako Amerika? Myslíte, že nám svět stále ještě závidí náš takzvaně svobodný tisk, jehož hlavní náplní práce je bez oddechu vyhrabávat špínu na politické představitele a co nejvíce je veřejně zmrskat a potupit?
Mám za to, že mezi důležité důvody celosvětového úpadku demokracie a nedůvěry v ni patří i to, že její první obránce a záruka, Spojené státy, čím dál více začínají připomínat francouzskou Třetí republiku jen pár dní před tím, než ji zničila druhá světová válka. Kromě toho je stále evidentnější, že demokracie není zárukou vybudování prosperujícího a silného národního státu. Ba téměř naopak.
Žadoní Evropa o migranty?
V našem století už stihla Čína ukázat každému, kdo si dělá ambice vládnout, že může režim pod vládou jedné strany vytvořit světovou supervelmoc, a že demokracie vůbec není nezbytným předpokladem pozoruhodného ekonomického růstu. Vladimir Putin, nepochybně nacionalista s autoritářskými rysy, zase přehledně demonstroval, jak lze národ a stát pozvednout z trosek zpět na místo velmoci jak v očích vlastního lidu, tak celého světa, a vydobýt si zcela novou úctu a respekt.
A pak tu máme vládce, jako je turecký Recep Tayyip Erdogan, který razí heslo: “Demokracie je autobus, z něhož vystoupíš, když tě doveze, kam chceš!” Po pokusu o puč v létě 2017 Erdoganovy čistky odstranily z vlády i vojenských struktur desetitisíce jeho nepřátel. Turecko pod jeho vedením uvěznilo více novinářů, než jakýkoli jiný stát na zemi. Přesto je vítán ve všech hlavních městech napříč Zeměkoulí.
A co může světu nabídnout Amerika jako svou zásadní přednost, která jí má zajistit udržení na výsluní? “V různorodosti je naše síla!” tvrdí současná generace liberálních politiků. Podle nich jsme národ pozoruhodný tím, že se skládá z jednotlivců ze všech kontinentů, všech ras, etnik, kultur a vyznání na Zemi. Jenže není to právě etnická diverzita, od které například Evropa už docela otevřeně prchá? Nebo snad vidíme jakoukoli zemi Starého kontinentu, jak žadoní o další imigranty z Maghrebu, sub-saharské Afriky nebo Blízkého Východu?
Čtěte ZDE: Výročí vraždy v Dallasu: Kennedy i Trump sovětskými agenty? Suchá voda a studená válka. Svět se ideologicky přepóloval. Putin a mimozemšťané v tom mají prsty. Rozuzlení historických paralel
Zpátky k národním státům!
Všeobecně řečeno se zdá, že platí, že se svět odvrací od transnacionalismu a k definování světa na základě přirozené, řekněme “kmenové” či rodinné příslušnosti. A od takzvané diverzity zpět k národním státům, z nichž ostatně pochází význam slova národ. Divadlo, zvané diverzita, které nabízí americké politická scéna, u diváků propadá.
Ostatně - opravdová demokracie hodná svého jména sama o sobě ve skutečnosti není zárukou diverzity. To mohou dosvědčit etnické, rasové či náboženské minority po celém světě, ať jsou to Ujguři a Tibeťané v Číně, Rohingové v Myanmaru, černošské menšiny, decimované černoškými většinami v subsaharské Africe nebo bílí farmáři sdílející tentýž osud v převážně černošské Jihoafrické republice. Všichni si na vlastní kůži zažili to, že lidové hlasování a princip většiny obvykle vedou spíše k omezení, či dokonce úplnému zrušení, jakýchkoli menšinových práv.
Na Blízkém východě zase svobodné volby dostaly k moci prezidenta z řad Muslimského bratrstva (Egypt), hnutí Hammás (Palestina) či Hizballáh (Libanon). Po těchhle zkušenostech přišel i Bílý dům Bushe mladšího o iluze a odvolal křížové tažení za demokracii.
Horor, v němž jsme postavami
A když už jsme u těch menšin: Arcibiskup z Canterbury, Justin Welby, se nedávno vyjádřil k tomu, jak se k jedné takové menšině chovají denodenně ve většině muslimského světa:
“Křesťané čelí každodenní hrozbě násilí, vraždění, zastrašování, předsudků a chudoby… V posledních letech jsou vyvražďováni především takzvaným Islámským státem… Stovky tisíc jich musely uprchnout z vlastních domovů. Mnoho jich bylo zabito, odvlečeno do otroctví, kde jsou na nich dále páchána zvěrstva, nebo donuceno násilně konvertovat. I ti, kteří ještě zůstávají ve své domovině, čelí otázce: Proč vůbec zůstávat? Křesťanská společenství, která tvořila páteř církve, nyní stojí před nebezpečím vyhubení.”
Zatímco se po celém světě odehrávají tyto hrůzy, vypadá to, že jaderná smlouva Ronalda Reagana, která zakazovala střely s doletem mezi 310 a 3400 mílemi, možná zkolabuje. A iniciativa prezidenta Trumpa, která vypadala, že povede k jadernému odzbrojení Severní Koreje, se zdá být v ohrožení.
A uprostřed toho všeho se naše politická scéna další dva roky bude zabývat - víte čím? Tím, jestli nějaký podnikatel zaplatil pornohvězdičce za mlčení, tím, jestli to ospravedlňuje odstranění vlastního prezidenta, a kdy přesně právník Michael Cohen přestal s Rusy vyjednávat o tom, že by si u nich jeho šéf Donald Trump rád postavil v Moskvě barák.
Myslíme si možná tak trochu, že je to všechno legrace. Že se můžeme zabývat zbytečnostmi. Jenže žijeme ve smrtelně vážném světě. A co je ve scénáři psáno pro postavu, která lehkovážně nakráčí do nebezpečí, vědí všichni fanoušci dobrých dramat.
Zdroj.
