Zadržení vrcholové manažerky největší soukromé společnosti v Číně a její případná deportace do USA je událostí, jež by se neměla podceňovat. Vznikl tak zásadní precedens, od něhož závisí mnohé. Washington při své snaze udržet si světové vůdčí postavení vyhnal opět sázky velmi vysoko. Ve skutečnosti se dopouští "jaderného útoku" v obchodní válce.
Kanadská policie zadržela Meng Wang-čou, klíčovou manažerku telekomunikačního giganta Huawei. K zatčení došlo 1. prosince, ale veřejně to bylo oznámeno až 5. prosince. Pravým důvodem je útok USA na avizované světové prvenství čínské společnosti Huawei. Jako formální důvod uvádějí USA porušení sankcí vůči Íránu, který ovšem v Číně neuznávají.
Jak to všechno začalo?
Na počátku byl íránský jaderný a raketový program. Deset let tlaku na Teherán mimořádně tvrdými sankcemi prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN nemělo úspěch a všechny strany se rozhodly uzavřít dohodu, kterou nazvaly Společný komplexní plán činnosti. Šestice zprostředkovatelů (přesněji formát 5 + 1 – členové Rady bezpečnosti OSN Rusko, Čína, USA, Británie, Francie a s nimi Německo, které není stálým členem RB OSN) a vedení Íránské republiky se dohodli, že Íránci zmrazí část jaderného programu a pustí k sobě inspektory, přičemž uvedená šestice zemí kompenzuje Íránu všechny ztráty a zruší většinu sankcí. Šlo o historický průlom podstatně snižující nebezpečí války.
O tři roky později Donald Trump oznámil, že Spojené státy odstupují od této „nejhorší možné dohody“. Důvody, které uvedl, nebyly ani formální, ale čistě řečnické: Írán údajně porušuje „ducha“ dohody, a to i přesto, že kontrolní orgány (včetně amerických) byly do té doby se vším spokojeny. Trumpovo rozhodnutí odmítli v podstatě všichni, kromě malé skupiny vazalských států USA včetně Izraele a Saúdské Arábie.
V polovině května USA zavádějí balíček sankcí, jímiž se zaměřují nikoliv na raketový nebo jaderný program, ale na ekonomiku Íránu jako celku. Uplynulo šest měsíců a kanadská policie na žádost Washingtonu zadržela finanční ředitelku čínské společnosti Huawei Meng Wang-čou, již obvinila z porušování režimu obchodních sankcí proti Íránu. Sankcí, jejichž platnost nikdo na světě neuznává - kromě USA a zmíněné malé skupiny vazalských blízkovýchodních států.
Čtěte ZDE: Trump: Čínu před sebe nepustíme! Zadrhne se čínská globalizace? Peking defenzíva podlomí. Přijde asymetrická odpověď? Tlačit do kouta jadernou velmoc může být fatální
Proč je to tak vážné?
Roční obrat společnosti Huawei činí 92,5 miliardy dolarů. Je to největší soukromá společnost v Číně, která je na druhém místě na světě v prodeji smartphonů, hned za korejským Samsungem, ale před Applem. Do roku 2020 holding patrně dosáhne vedoucího postavení na světě.
Pro Spojené státy je problém v tom, že Huawei prakticky nelze koupit a ovládnout: akcie tohoto giganta totiž nejsou obchodovatelné na akciovém trhu, ale jsou rozděleny mezi zaměstnance společnosti v duchu ideje „socialismu s čínskými specifiky“. Představuje pýchu a hrdost – skutečného titána „národního hospodářství“ ČLR, s nímž konkurence na světovém trhu bojuje pouze přes rozvědky. A tak přichází obvyklý scénář: zpravodajské služby USA a Británie obviňují telekomunikačního giganta z průmyslové špionáže a práce pro čínskou armádu. Trnem v oku je jim především v Číně nesmírně vlivný Žen Čeng-fej, zakladatel a prezident Huawei, bývalý důstojník čínské armády a spolupracovník reformátora Teng Siao-pchinga.
Meng Wang-čou není jen finanční ředitelka a místopředsedkyně představenstva Huawei, ale zároveň dcera Žen Čeng-feje. Nyní USA na základě rozhodnutí soudu v New Yorku požadují její vydání do Států.
Zprávy o tom, že Američané zahájili hon na vrcholové manažery Huawei, kolují již několik měsíců. Současně Spojené státy tlačí na svoje partnerské země, aby následovaly jejich příkladu, a odmítly kupovat špičková zařízení a služby společnosti Huawei pro státní organizace (údajně kvůli ohrožení jejich kybernetické bezpečnosti). Nyní je v rukách Američanů (i když zatím stále v kanadských) vysoce postavený čínský rukojmí – ukázka, jakými metodami si USA vynucují od zbytku světa poslušnost následovat jejich problematické zájmy.
K čemu to všechno?
Donald Trump musí být s průběhem událostí spokojen hned z několika důvodů, přičemž uměle vytvořené "íránské nebezepčí" je tím posledním, co by koho zajímalo. Trump především bojuje proti nebezpečným konkurentům amerických společností. A proto nyní vytahuje velmi nebezpečné zbraně proti Pekingu, s nímž je v (zatím jen obchodním) válečném stavu.
Hodně bude nyní záviset na postoji Kanady. Meng Wang-čou je podle všeho kanadskou občankou. To samozřejmě také cosi vypovídá o metodách zahraniční expanze společnosti Huawei. Pokud jde o sankce proti Íránu, kanadské vládě je rozhodně bližší evropský postoj. Ale Spojené státy jsou zase fyzicky blíže a především jsou hlavním partnerem, politickým patronem a jediným sousedem Kanady. Fakt, že za pět dní se čínské straně nepodařilo přesvědčit kanadské úřady, aby Meng Wang-čou propustily, rovněž vypovídá o mnohém. Aktuálně se hovoří o tom, že soud sice propustí Meng na kauci 10 miliónů dolarů, ale vše bude doplněno ještě dalšími "elektronickými" nástroji, aby nemohla odejet ze země do rozhodnutí o jejím vydáním či nevydání do USA,
Čtěte ZDE: Centrum moci se přesouvá na východ: Čína do čela Světové vlády. Nahradí zlato dolar? Rothschildové zametají stopy. Peking cídí ekologický mýtus. Trumpova mise: kamufláž nové osy Washington – Londýn – Peking
Chyba?
Po zprávě o zatčení vyjádřilo čínské velvyslanectví v Kanadě „rozhodný protest“, který ovšem neobsahoval nic konkrétního. A to navzdory tomu, že tato událost je pro Peking principiální a bolestivá. To však neznamená, že sáhne k nějakým „rozhodným činům". V dosavadním průběhu obchodní války Číňané sice projevují odhodlanost, ale zatím fakticky ustupují a získávají čas. Možná - věrni své tisícileté strategii - předpokládají, že Trump představuje pouze dočasný fenomén. Že stačí pár let vyčkat a dynamika ostatních událostí vše vyřeší vlastní setrvačností. Pokud to tak je, je otázka, nejde-li tentokrát o mylný předpoklad.
Ať tak, či tak: bezprecedentní událost s Huawei ukáže zbytku světa mnohé. Především jak daleko mohou USA v pokusu vyřešit své hospodářské problémy zajít - a jak tvrdě je Donald Trump připraven jednat. Ukáže se, zda je svět schopen čelit americké diktatuře – od čínských nepřátel až po evropské spojence. Ukáže se také, na co se má připravit Rusko.
A ukáže také, zda měl starý Henry Kissinger pravdu, když řekl, že tlačit Moskvu a Peking k ještě pevnější alianci byla největší chyba Ameriky.
Zdroj.
