Volby do Kongresu USA neurčily jasného vítěze na všech frontách. To znamená, že neokonzervativcům z Demokratické strany se nepodařilo v Kapitolu dosáhnout jasné (nebo přinejmenším rozhodující) převahy, a strategicky tak prohráli. Impeachment, odvolání prezidenta z funkce, se nekoná. Na druhé straně Trump posílil své pozice pouze v Senátu, což mu může komplikovat příští volební kampaň.
Nicméně, jak říká základní marketingové pravidlo, politik musí být schopen i porážku podat jako vítězství, s jehož výsledky je osobně vcelku spokojen. Tudíž všechno jde podle plánu, tak jedeme dál.
Právě to bylo smyslem Trumpovy povolební tisková konference 7. listopadu. Jejím účelem bylo formální potvrzení oficiálních výsledků, ale ve skutečnosti se stala vyhlášením klíčových bodů strategického programu "posíleného" prezidenta pro příští období, které Americe vrátí její ztracenou velikost.
Čínská globalizace se zatím nekoná
Hlava Bílého domu přišla s novým odhalením. Čína již není jen nějaká asijská země na druhé straně Tichého oceánu kdesi mezi Vietnamem a Ruskem. Z nějakého nepochopitelného důvodu její vůdci mají o sobě velmi vysoké mínění a dokonce si dovolili tu drzost vyložit světu své globální ambice ve fundamentálním dokumentu s názvem „Strategie 2025“. Z něho vyplývá, že k uvedenému datu hodlá Podnebesí ekonomicky předstihnout USA a tak se stát světovým - patrně ne jen hospodářským - lídrem a tedy svrhnout z výšin současného hegemona.
Skandální nepatřičnost takových nároků zjevně do hloubi duše urazila amerického prezidenta. Přitom jako by nevěděl, že program „Vyrobeno v Číně – 2025“ byl oficiálně vyhlášen čínskými úřady přinejmenším před rokem a dočkal se široké ozvěny jak ve vlastním čínském, tak i ve světovém tisku. Máme nyní uvěřit tomu, že se o tom Trump doslechl teprve včera.
V průběhu vystoupení prezident třikrát zdůraznil své rozladění z programu rozvoje ČLR a uvedl, že jako americký vůdce udělá všechno proto, aby se nic takového nikdy nestalo. Přesvědčivým důkazem opodstatněnosti jeho varování mají být dodatečné příjmy ve výši 11,7 bilionů dolarů, které v podobě obchodních sankcí uložených Číně brzy začnou zásobovat americký státní rozpočet. Amerika se proto stane bohatší a Čína citelně zchudne.
Čtěte ZDE: USA versus Čína: Studená válka budoucnosti? Nové oboustranné sankce. Kdo bude určovat pravidla hry pro 21. století. Na Rusko můžeme zapomenout? Největší Donaldovo dobrodružství za "America First"
Úskalí
Celkově ale Trump proti Pekingu vůbec nic nemá a je připraven obnovit spolupráci pod podmínkou uzavření nové obchodní dohody mezi oběma zeměmi. Ovšem za předpokladu, že smlouva bude pro Ameriku bezpodmínečně spravedlivá. V současné době probíhá od 9. listopadu další kolo pracovních konzultací oficiálních zástupců obou zemí, na nichž se má teoreticky připravit úspěšné setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga v rámci summitu G20 ke konci listopadu v Argentině.
Jak citují američtí komentátoři, údajně ze zdrojů blízkých státníkům, když americký vůdce slíbil normální spolupráci a nedotkl se obvyklé mantry o potlačování náboženských a politických svobod v Číně, vyvolalo to na čínské straně velkou spokojenost.
Je tedy jasné, že Trump podobně jako římští císaři bude moci velmi brzy triumfálně hodit k nohám amerického lidu ještě větší vítězství, než jakým bylo nahrazení špatné smlouvy NAFTA vynikající a spravedlivou smlouvou USMCA.
Takové jsou podle všeho cíle současné americké administrativy, avšak zůstává velkou otázkou reálnost jejich praktické dosažitelnosti.
Čína v defenzívě?
Formálně má Trump všechny předpoklady k tomu, aby porazil rudého draka v Argentině. I sankce proti Číně byly vcelku úspěšné. Peking tím, že zůstal v mezích zrcadlových odpovědí, zcela vyčerpal své možnosti objemem dovozu amerického zboží do Číny. Ten je třikrát nižší, než objem vývozu čínského zboží do Ameriky, což Washingtonu umožňuje v klidu uvalit na Čínu třikrát vyšší cla, než může ona sama.
Pravda, tady Trump, mírně řečeno, poněkud čaruje s čísly. 11 bilionů mu to z celních opatření přinést nemůže. Už pouze proto, že celkový objem čínského vývozu do USA činí 436 miliard dolarů a clo dělá 25% z této částky.
Vedle toho se však Čína opravdu nezmohla na tvrdší odpověď. Myšlenka úplného zrušení dovozu ropy z USA by byla dobrá, pokud by to fungovalo. Jenomže zaprvé celá operace Číně nepokryje rozsah sankčních ztrát a zadruhé americký Kongres připravuje zákon NOPEC, který dá Washingtonu právo personálního nátlaku na kteroukoli zemi ropného Kartelu.
Příklad s Íránem ukazuje, že to může mít přímý politický dopad, a jak je vidět z historie se systémem SWIFT, americké úřady jsou schopny dostat se na kobylu nežádoucím subjektům prostřednictvím bankovního sektoru, a to třeba na základě rozhodnutí téměř bezvýznamného místního soudu někde v srdci Idaho. Američané proto doufají, že budou mít možnost přinutit i ostatní země, aby odmítly prodávat ropu Číně.
Čtěte ZDE: Globální stínová vláda: Čím finančníci ovládají svět? Brexit a Trump chybami v Matrixu? Čína na páky bez války nedosáhne. Proč přijel šéf ruské rozvědky nečekaně do Washingtonu? Chobotnice, o níž veřejnost nic neví
Obchody podle USA
A nejen ropu. Ve skutečnosti Trump přímo nastínil svou vizi spravedlivých obchodních vztahů jako přísně jednostranných a pouze ve prospěch USA. Zájmy všech ostatních jsou z principu vedlejší.
Jinými slovy americký prezident otevřeně vyhlásil obchodní válku Číně coby svému hlavnímu geopolitickému nepříteli. Toto už není jen obchodní spor mezi dvěma velkými hospodářskými subjekty, ale je to bitva o přežití, v níž Amerika zásadně nehodlá ustupovat, byť by tak činila obcházením mezinárodních pravidel, nebo v přímém rozporu s nimi.
Čínské vedení nemůže nechápat povahu a směr této tendence. V současné době není ekonomika země kriticky závislá na vývozu jako celku, ale ukazuje se, že je bytostně napojená na jeden hlavní trh, totiž na ten americký, a právě ten jí hodlá Trump, jak veřejně pohrozil, zcela uzavřít. „Spravedlnost“ podle jeho názoru znamená, že zahraniční obchodní saldo Číny musí být trvale deficitní.
Z toho plynou dva závěry. Zaprvé, Peking bude schopen obnovit strategickou rovnováhu pouze za předpokladu, že najde nějakou principiálně asymetrickou odpověď v oblasti, která je v současné době špatně čitelná, což vylučuje možnost preventivního opatření ze strany USA. Za druhé, čas na to zbývá přesně do okamžiku, než ve Washingtonu projde schvalovacím řízením zákon NOPEC a vyzkouší si ho na libovolné zemi spadající do Organizace exportérů ropy (OPEC).
Najde Čína řešení?
Pokud bude Peking ve zbývajícím čase, tedy maximálně do jara roku 2019, schopen tento problém vyřešit, bude mít šanci udržet svoji globální opozici proti USA - zatím stále ještě v rámci mírové hospodářské soutěže. V opačném případě je geopolitická porážka Podnebesí nevyhnutelná. Vše bude jen otázkou času. A vzhledem k Trumpově rozhodnosti to nebude trvat dlouho.
V takovém případě Peking spadne zpět na úroveň ne-li konce 80. let minulého století, tak určitě poloviny prvního desetiletí nového milénia, což bezpečně zaručuje masivní pokles domácí životní úrovně, krizi dlouhodobé strategie rozvoje státu a možná i pád současné vládnoucí garnitury. A otázka, zda to proběhne bez masových nepokojů.
Projekt „Pás a stezka“, pokud nebude zcela zrušen, dozná téměř jistě drastických omezení v rozsahu, cílech i geografickém rozmístění. Dokonce i další schopnost ČLR utvářet vlastní udržitelný a soběstačný hospodářsko-politický klastr v Asii bude sporná.
Jestliže tedy Čína nestačí ve zbývajícím čase realizovat nějakou dramatickou asymetrickou odpověď, potom kromě horké války s USA jí toho už moc dalšího nezbude. A takový závěr určitě nikoho nepotěší. Je to totiž jasné, že i napohled malý ozbrojený konflikt mezi Pekingem a Washingtonem pak může rychle vyústit ve vzájemnou výměnu strategických jaderných útoků.
Není příliš bezpečné tlačit Podnebesí do kouta. Zda si tohle Trump uvědomuje se však z žádné tiskovky nedozvíme.
Zdroj.
