Tajné služby mívaly původně státy od toho, aby se podílely na zajištění jejich vnitřní a vnější bezpečnosti – prostředky logicky skrytými před zraky (vnitřní a vnější) veřejnosti. Co jsou bezpečnostní zájmy státu definovala v moderní republikánské epoše výkonná moc. Tedy vláda a prezident. Ti se dostali na vrcholek vládnutí tím, že si je většinově a svobodně zvolili občané. Říkalo se tomu demokracie. Právě tu měly tajné služby bránit.
Ovšem jako vždy, když se v nějaké instituci hromadí důvěrné informace (získané často nezákonným způsobem), nevolení jmenovaní, kteří tento úřad řídí, dostanou občas chuť vládnout místo zvolených. Začnou produkovat vlastní politiku – obvykle ve spojení s partou místních pěšáků Páté kolony cizích zájmů. Není to nic nového. Občas tak dojde k puči proti zvoleným, jenž se může projevit třeba jako státní převrat. Tajní prostě začnou informace používat po svém.
Pouštějí například (ilegálně) svým spojkám střípky utajovaných informací do médií, kde se pak z nich vytvářejí kampaně proti nepohodlným zvoleným. Nové je jen to, že se toto začalo dít i v zemích, které dosud byly poměrně stabilní. Své o tom ví prezident Donald Trump ve Spojených státech. Tam se vrstvě spiklenců říká Deep State (vláda nevolených mocných pod zdánlivě demokratickým povrchem), což se rychle rozšířilo do zbytku světa. Dnes již nějakou dobu tomuto hluboce zakořeněnému „neviditelnému“ státu čelí také český prezident a premiér.
Systém ke zničení státu
Jak došlo u nás k této vzpouře tajných služeb, v normální společnosti posuzované jako zrada zájmů vlasti? Nešlo to hned, vyžadovalo to několik kroků. Po převratu 1989 zničil Václav Havel drasticky naše tajné služby. Vypadalo to logicky. Byly prodlouženou rukou systému, který státnímu převratu podlehl. Pochopitelně za přispění části těchto služeb, které byly napojeny na část služeb likvidovaného Sovětského svazu. Ta spolupracovala s tajnými službami úhlavního nepřítele, řekněme obecněji Západu. Dominovaly samozřejmě CIA a další tajné složky Spojených států. Tehdy šlo o to, aby se převrat uvnitř velké jaderné mocnosti obešel bez fatálního válečného konfliktu (dnes jde o pravý opak).
Do vedení našich tajných služeb nastoupili „disidenti“. Zničenou strukturu, v níž pracovali mnozí skvělí odborníci, musel někdo nahradit. Služba změnila jméno a rozdělila se. Formálně i neformálně. „Domácí“ civilní rozvědka dostala jméno Bezpečnostní informační služba (BIS). Vedle toho ještě vznikla zahraniční rozvědka (USZI) a vojenské zpravodajství (VZ). A začal boj. Vně i uvnitř. Místo někdejších sovětských nastoupili američtí, britští a izraelští „poradci“.
Pak přišel další krok. Skupiny a politické strany orientované na rozbití státu ve prospěch globalistických zájmů nadnárodních korporací a politických „inženýrů“ EU, se s nimi propojily – pokud přímo nevznikly za jejich „dohledu“: typicky třeba obsazení České televize (tzv. televizní krize r. 2000 – 2001). Nebo „její“ Člověk v tísni – v podstatě otevřená zpravodajská agentura stínující humanitární neziskovku. Politické strany jako TOP 09, STAN či „sudeťáčtí“ lidovci. Později Piráti, strana přímo vytvořená jako mezinárodní organizace v Bruselu a řízená muslimským vůdcem (v zahraničí už její boom končí, u nás se zpožděním teprve roste). To je stav, v němž se právě ocitáme.
Čtěte ZDE: Dugin: Západ již dočista zblbnul. Má šéf NATO duševní chorobu? Jak Bažiny uhnaly Trumpa. Přechod k nové logice. Chceme více atomovek? Rusko blbne také, ne však ještě tolik
Burza Intimních Sprostot
BIS zůstávala dlouho téměř neviditelná. Měla sice svůj podíl na pádu vlády Petra Nečase, ale nikoli rozhodující. To obstarávala přímo americká ambasáda přes své paže ve speciálních policejních složkách (plukovník Šlachta) a v prokuratuře (Lenka Bradáčová). Teprve souboj premiéra Sobotky s Andrejem Babišem vyvrcholil tím, že si Sobotka do čela BIS přivedl svého člověka: jistého Michala Koudelku. Muže, jehož loajalita nikdy nepatřila České republice: absolvoval dva zpravodajské výcviky u britské tajné služby a jeden zpravodajský u kanadské (fakticky americké) kontrarozvědky. Od té doby, kdy BIS převzal, začal přímý boj.
Sobotka sice ve volbách propadl a zvítězil Andrej Babiš, ale „Deep State“ v zádech s tajnými už jel naplno. Konspirační web „Šuman“ (různá „udání“ na Babiše), „operace Čapí hnízdo“ či v poslední době nechutná záležitost s Babišovým nemocným synem, evropskými dotacemi a spol. – to už je přímé dílo BIS v koordinaci s médii (Slonková) a velkými byznysovými protihráči AB. Ale také s „neziskovkami“ (Transparency International) a politickými stranami (dnes hlavně Piráty, protože ostatní již padají do bezvýznamna). Zkratku BIS můžeme dnes interpretovat spíše jako „Burzu Intimních Sprostot“, na níž se „obchoduje“ v konspiracích proti premiérovi a prezidentovi, kteří „neposlouchají“ – především pokud jde o jejich neústupnost v muslimské migrační evropské invazi.
Celé je to vedlejší produkt celého souboru různých amerických tajných služeb pokoušejících se odstranit prezidenta Trumpa. V Evropě jsou jejími nejbližšími spolupracovníky Britové a Němci. A dnes již také české tajné služby. Hlavním šlágrem je boj proti Rusku, neboť Vladimír Putin rovněž odmítl spolupracovat na „společném“ globalistickém ovládnutí planety v rámci Nového světového řádu.
Státní převrat na Ukrajině – který Obamova CIA organizovala a platila – a všechny jeho následné konsekvence (Krym, sestřelené malajské letadlo atd.) jsou jen ouverturou k potenciálnímu vyvolání světového válečného konfliktu. Ten je poslední pojistkou „spojených“ Deep State pro případ, že bude „moc nevolených“ definitivně ohrožena všude tam, kde voliči posílají do vlád „pravicové populisty, extrémisty, xenofoby a – agenty Kremlu“, jak jim říkají nevolení politici (tzv. novináři) z médií hlavního (kolaborujícího) proudu.
Otevřený střet
„Doufám, že neprozrazuji jiné státní tajemství než tajemství o neschopnosti BIS. Za šest let není jediný údaj o tom, že by se podařilo odhalit byť jen jediného ruského nebo čínského špióna,“ řekl prezident Zeman v televizi Barrandov. Nejde o žádné „vypovězení války“, ale naopak jen reakci na její vyhlášení ze strany BIS. Trvá již dlouho, ale otevřeně se tak stalo při „kauze Skripalovi“, kdy tato dnes již zapomenutá ubohá provokace britských tajných služeb (a v tomto případě i slaboučké Mayové vlády) měla zvýšit mezinárodní napětí před několika důležitými volbami v evropských zemích.
BIS vydala „pravidelnou zprávu“, která opakuje letité strašení Ruskem a Čínou – aniž řekne cokoli konkrétního. Prý proto, že ve veřejné zprávě nemůže, tvrdí zdejší Pátá kolona v ČT a Bakalově klanu. Jenže prezident má k dispozici i její neveřejnou část, a tak nám mohl říci: „BIS si chce zachovat svůj rozpočet, či ho dokonce zvýšit. Jak to má dokázat? Musí přesvědčit veřejnost o své užitečnosti. Když budou plácat o tom, že se to tu hemží ruskými a čínskými špiony, a přitom za šest let nedokázala chytit byť jen jediného, tak je to plácání,“ konstatovala hlava státu.
Prezident také sdělil, že když BIS před lety žádal, aby sledovala činnost islamistů na českém území, dostávalo se mu ujištění, že muslimská obec je prý u nás mírumilovná. A teď byl pražský imám obviněn z podpory terorismu. „Jsou to čučkaři. Protože tam, kde mají najít teroristu, a on opravdu existoval, a ostatně i Národní centrála pro odhalování organizovaného zločinu říká, že u nás jsou teroristé, tam ho nenašla,“ řekl prezident republiky (připomeňme, že imám Samer Shehadeh byl u nás loni obviněn, utekl, byl dopaden v Jordánsku a nyní je v Česku ve vazbě).
Čtěte ZDE: Hanba Západu: Válečné zločiny dle squatterských pravidel. Je Rusko nebezpečně nerozhodné? Všechna krveprolití posledních let založená na lžích. Kdo zastaví šílený Washington?
Dobrovolní špióni
Miloš Zeman je samozřejmě dlouhodobě označován za kremelského agenta (jako před ním Václav Klaus) prostě proto, že důsledně sleduje české národní zájmy. Má tu výhodu, že byl zvolen v přímých volbách, takže má vysokou politickou legitimitu. Právě tak jako Andrej Babiš, který ve volbách zvítězil zcela suverénně a jeho pronásledovatelé se scvrkli v trpaslíky. Fakt, že oba nejvyšší představitelé exekutivy nehrají podle not bruselských, berlínsko-pařížských, londýnských či washingtonských „majitelů klíčů“, z nich okamžitě dělá „muže určené k likvidaci“ – podobně jako se stalo Trumpovi.
Zeman s Babišem by již dávno neexistovali, kdyby nebyli součástí středo a jihoevropských států, které se formují do opozičního bloku vůči Bruselu, takže „odstřelit“ jednoho z jejích vůdců nemá valný smysl. Zbývá skandalizace a naděje, že se tím podaří ovlivnit veřejné mínění natolik, že budou muset z politiky odejít. To v případě českého prezidenta nehrozí – není moc, která by ho k tomu donutila – a Andrej Babiš, v důsledku neskutečného přestřelování (overkill) médií a trpasličích politiků Páté kolony, rovněž naopak posiluje.
Zbývá tedy útok na nezávislá média. O těch BIS s lítostí praví, že se nepodařilo najít žádnou stopu, která by svědčila o tom, že jsou placena z Kremlu. Soudí tedy, že jde o „dobrovolníky“, kteří zneužívají svobodu slova k tomu, aby z nějakých nepochopitelných důvodů šířili názory blízké cílům „hybridní války“, kterou proti NATO a EU vede Rusko. Jinak řečeno, pokud (jako třeba Protiproud) šíříte informace a názory, které usvědčují NATO, Brusel a Washington z přípravy útoku na Rusko a vyvolání fatálního jaderného konfliktu, jste sice „neplacený nepřítel“, ale nepřítel. Nikoli ovšem své země, proti níž vede ředitel BIS a jeho spojenci záškodnickou válku, ale „západního společenství“ nevolených vyvolených.
Až se válka rozhoří
Neslavný homo-pornoherec řídící bruselskou „neziskovku“ Evropské hodnoty, to také již říká zcela naplno. Česká republika v této světové strategii prý Rusku a Číně slouží jako zdroj informací o poměrech v EU, a současně Čína usiluje o to, abychom nestáli při USA jako pevný spojenec, „až se naplno rozhoří vzájemná velká konfrontace“. Oni s tou válkou už nejen počítají, ale toužebně k ní vzhlížejí. Co o nich říci? Nic, řekne to na sebe jejich slavný herec sám: Součástí strategie podle něj je i to, že „lidé varující před poklonkováním největšímu světovému totalitnímu režimu budou izolováni a vykresleni jako blázni.“ Bez komentáře.
Je koneckonců lhostejné, co říká zpráva BIS. Víc, než k tomu poznamenal prezident republiky, stejně není možné říci. Podstatné však je, k čemu to celé slouží. Že se zdejší bolševici již poněkolikáté neúspěšně snaží o puč proti prezidentovi a premiérovi, je také jenom ornament. To hlavní se jako vždy odehrává za našimi hranicemi.
Kyjevská junta v čele s pučistickým „prezidentem“ Porošenkem narazila na své meze: lidé ji v blízkých volbách „sundají“. Porošenko proto, přesně podle instrukcí washingtonského Deep State (protitrumpovských generálů z Pentagonu), připravil primitivní provokaci u Krymu. Současně vrcholí dovoz amerických zbraní na Ukrajinu. Ruské tajné služby oznámily, že Kyjev chystá útok na vzbouřené Luhansko a Doněcko. Generálové z NATO vzápětí dali najevo, že Ukrajina sice není součástí aliance, ale budou ji „bránit“. Americké válečné lodi vypluly směr Krym.
Čtěte ZDE: Hon na Babiše pokračuje: Po krachu puče jde Kavárna na střídačku. Do boje jde Brusel. Řídíš se zákonem? Jsi zločinec. Nehraješ s námi? Zhyň! Proroctví o 40%. Vzhůru do hrobu, soudruzi! A co tombola?
Jde pořád o všechno
Zdálo by se tedy, že naše „vlnka“ se spikleneckým ředitelem BIS, útokem na Andreje Babiše, Miloše Zemana a (na západních tajných službách a penězích Páté kolony) nezávislá média, jsou jen nepodstatnou položkou ve válečném pokeru těchto šílenců. Jenže ono to tak není. Rozpoutat válku bez toho, aby se s ní občané ztotožnili, je mimořádně riskantní záležitost. Jaderné rakety nepoletí hned. Mnozí zvlášť tupí generálové NATO dokonce chovají naději, že nepoletí nikdy a válka v Evropě se „lokálně omezí“. Nesouhlas veřejnosti s jejím rozpoutáním může tedy být pro strůjce konce civilizace zničující.
Boj proti válce, který šéf BIS (a jeho nohsledi) s takovou nelibostí sledují, má proto vysokou „přidanou hodnotu“. Měl by si to uvědomit každý. Jako téma pro adventní rozjímání to sice na první pohled není právě nejhezčí, ale zato pravé. Ostatně Vánoce nám přinášejí „radostnou novinu“: Narozením Spasitele jsme v poslední fázi dějin světa.
Nikdo sice přesně neví, kdy tento okamžik nastane, ale byli jsme informováni (ani o tom BIS zjevně neví), že podle některých znaků lze poznat jeho blízkost. Jde o všechno. Je tedy na každém, zda, tak jako patrně již nejednou v posledních dvou tisících letech, přispěje k jeho urychlení či oddálení.
Modlitbou. A prací.
