Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který komentoval možnost odstoupení USA od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), učinil prohlášení, že Západ (a zejména NATO) „nechce nové závody ve zbrojení s Ruskem“.
Takové prohlášení, učiněné na pozadí rozhodnutí USA zrušit omezení uložená touto smlouvou, vypadá paradoxně a je v přímém rozporu s americkou deklarací. Pokud by Západ opravdu nechtěl „nové závody ve zbrojení s Ruskem“, nejenže by zachoval všechny stávající smlouvy, které omezují rozsah vzájemného strategického potenciálu, ale aktivně by podporoval nové dohody analogického charakteru. Navíc by to odpovídalo postoji, který vyjádřil Donald Trump při volební kampani, během níž opakovaně vyzýval k obrácení pozornosti od Ruska na jiné objekty a země představující hlavní potenciální protivníky USA. To také bylo částečně důvodem obvinění proti němu, že údajně za jeho kampaní stojí Rusko, které se prý „vměšovalo do voleb“.
Kdy začne být Rusko agresivní?
Z mého pohledu by ovšem bylo logické se vměšovat, protože přesně to celých posledních třicet let dělal neúnavně sám Západ v případě voleb v Rusku. Zákony vedení kybernetické války jsou stejné pro všechny: jestliže Západ nás napadne na našem území (například v případě podpory čečenských separatistů v minulosti, nebo nastrčením Navalného coby předáka "nespokojených studentů"), pak máme všechny důvody udělat – nebo alespoň se pokusit udělat – totéž na jeho území. Jenomže nejenže není odhodlání, ale nejsou k dispozici ani vhodné nástroje, aby v tom Rusko bylo efektivní.
Proto je naše zapojení do vítězství Trumpa zjevně přehnané (bohužel – doplnil bych sám za sebe). Trump na začátku slíbil přejít v mezinárodních vztazích od liberalismu k realizmu a vyhlásil válku liberálním globalizačním bažinám s oporou v americkém pravicovém populismu (jak vysvětlil Trumpovi vynikající teoretik a zároveň technolog Stephen Bannon). Když se však stal prezidentem, opustil svoji dřívější populistickou rétoriku a začal se sbližovat s americkými jestřáby, s Deep State a s neokonzervativci. Jeho deklarace o odstoupení od smlouvy INF je živým důkazem toho, že nakonec „Trumpa uhnali“. (Trump is hijacked by the swamp.)
Čtěte ZDE: Hybridní válka: Jaké přesně používá metody? Rusko musí být zničeno! Poznáme, až se povede proti nám? Heartland a obchvat anakondy. Západní cyklus dějin se završuje. Skončí Putin u reklamy na pizzu?
Schizofrenie Západu
Proč Stoltenberg v takové situaci černé nazývá bílým a přímou deklaraci o začátku nového kola závodů ve zbrojení, zejména s Ruskem a nikoliv s jinými „potenciálními protivníky“, komentuje prohlášením, že NATO něco takového nechce, zůstává do jisté míry záhadou. Něco jako buddhistický jinotaj z kategorie „potkej Buddhu – zabij Buddhu“, nebo „tleskej dlaní jedné ruky“.
Racionálním vysvětlením takovéto rétorické invence může být pouze kvalitativní úpadek mentální úrovně západní společnosti jako celku, která již není schopna rozpoznat protimluv ve výroku „závody ve zbrojení nejsou závody ve zbrojení, ale naopak závody v odzbrojení“. V tomto případě se západní společnost, která zde nevidí sémantický posun, skutečně jeví jako duševně nemocná.
Podle francouzského filozofa Gillesa Deleuze musí být západní společnost v postmoderní éře čím dál víc a víc schizofrenní (dokonce zavedl termín „schizomasy“), když přechází od obvyklé logiky k nové neobvyklé logice, která v sobě zahrnuje současně dvojí (přinejmenším) navzájem se vylučující smysl. Podle téhož schématu slyší schizofrenici ve své hlavě hlasy, které je nutí cosi nemístného udělat – tak jedná rozpolcené vědomí (to je i význam řeckého slova „schizofrenie“). Stoltenbergovo prohlášení je schizofrenické jak z lékařského, tak z filozofického hlediska: vyvrací to, co tvrdí, čili dva hlasy v hlavách západní veřejnosti říkají současně dvě různé vzájemně se vylučující věci. Stoltenberg vysvětluje, proč NATO vystupuje ze smlouvy INF, ale neuvádí to jako cestu ven, ale jako cestu dovnitř. Ze všeho nejzajímavější je však skutečnost, že takovým protimluvům už nikdo nevěnuje pozornost.
Západ ztrácí schopnost rozlišovat
Zajímavě se tu „směšují různé hlasy v jedno“. Dříve se pro rozporná prohlášení týkajících se zahraniční politiky a strategie používal binární model dokonale odrážející americký politický systém dvou stran. Demokraté (až na některé výjimky) vystupovali jako holubi a mluvili o nepřípustnosti závodů ve zbrojení, zatímco republikáni (kromě paleokonzervativců a izolacionistů) ztělesňovali jestřáby a trvali na zvýšení vojenského rozpočtu, přičemž barvitě popisovali nebezpečí, které může pocházet od předpokládaného nepřítele – především od SSSR a později Ruska.
Vyjádření holubů se chytala šestá kolona v Rusku: tak vidíte, říkají, že chtějí jen mír a dobro, takže bychom měli také odzbrojit (v Ruské federaci takový názor panoval za Gorbačova a Jelcina). Vyjádření jestřábů sloužila jako argument pro konzervativce a realisty: podívejte, považují nás za hlavního nepřítele, tak se připravme na odražení možné agrese (to se stalo samozřejmostí za Putina).
Samozřejmě rozdělení rolí mezi holuby a jestřáby neodstranilo ten fakt, že americký Deep State důsledně směřoval k tomu, co se nazývá full-spectrum dominance (dominance ve všech parametrech a ve všech oblastech), čemuž sloužili jak holubi uklidňující nepřítele, tak jestřábi mobilizující americký stát a jeho mladší partnery v NATO. Nicméně postmodernismus dnes zašel tak daleko, že toto rozdělení již nemá význam. Nyní se ve Stoltenbergově tváři zračí ve stejném okamžiku holub i jestřáb, tak jako v hlavě schizofrenika znějí dva hlasy současně a povolávají ho k rozporným činům. Naprosto pochopitelné rozpolcení, pokud se za filozofickým programem skrývá postmoderna. Stoltenberg ztělesňuje významové transgrese, transsexuální nastavení.
Čtěte ZDE: Týden zostřené nenávisti: Srpnová invaze 68 – "osvětimská lež" v podání ČT. Rusko nás neokupovalo. Brání lidovci Adama Bartoše? Bacha na žehličky a lednice! Kalousek jako Kapek. Kdy další srpen?
Ruské ozvěny
Zde si dovolím věnovat pozornost tomu, jak ruská společnost, která není tolik propadlá postmoderně, vnímá a dešifruje toto schizoidní poselství.
Především v Rusku posuzují zjevné nesrovnalosti ve Stoltenbergově projevu jako dvojí standardy: „Západ zase říká jedno a dělá druhé.“ A je dobré, že stále ještě takto vnímáme selhání systému. Na druhé straně v samotném Rusku postupně politická třída onemocněla vlastním postmodernismem – to když ti stejní lidé po celých třicet let střídali všechny možné ideologie, od komunismu a komsomolu, přes liberalismus až po putinský realismus a konzervatismus.
Dnes si nejsou jisti, jaký hlas v nich momentálně hovoří. Nedávno oslavovali globalizaci a liberalismus, dnes se mají přesvědčivě radovat, že „Krym je náš“. Vzniká tak efekt podobný západnímu: postupně se stírají rozdíly ve významech, v politických postojích, v ideologii a dokonce i v jednoduchých prohlášeních – tak postmoderna začíná ovládat ruské „schizomasy“. A jejich avantgardou je bezesporu politická elita, jejíž vyjadřování občas připomíná Stoltenberga.
Ale dobrá zpráva je, že tak daleko jako na Západě věci v Rusku ještě nezašly. A že ve Stoltenbergově hlavě „není něco v pořádku“, vidí ruští odborníci a politici docela jasně.
To samozřejmě potěší.
Zdroj.
