V cizí zemi umřel poslanec. A v českých médiích (i na politické scéně) to vypadalo, že tu snad máme náš domácí státní pohřeb.
Ano, byl to významný poslanec a je to významná země. Přesto měla mcCainovská mánie v Česku zcela nepříčetné parametry. Mnohaminutové oslavné medailonky, opakované reportáže z pietních akcí, mudrování analytiků. Mávl bych nad tím rukou s tím, že když můžeme mít v televizi nekonečný seriál o tom, co dnes ráno zase našli krásného v plenkách nějakého ostrovního princátka, proč bychom nemohli mít mediální tryzny za cizí poslance.
Jenže na té přestřelenosti mediální pozornosti věnované smrti amerického senátora Johna McCaina je nejbizarnější ta míra pokrytectví.
Aby bylo jasno, otevřeně jsem podporoval McCaina v prezidentských volbách před deseti lety. Mimochodem, v době konání republikánského konventu, který ho potvrdil coby oficiálního kandidáta na úřad prezidenta USA, jsem byl zrovna v pohoří Cascade ve státě Washington a byl jsem nadšen z jeho nominačního projevu a ještě víc z projevu jeho nominantky na funkci viceprezidentky Sarah Palinové. Chodil jsem tam s jejich samolepkami a přivezl jsem si je sebou i do Prahy, kde jsem jimi vyzdobil i své místo v hospodě, kam pravidelně chodívám. A tento svůj názor jsem říkal i novinářům.
Zapomíná se na to, ale v tu dobu česká média nemohla přijít McCainovi na jméno. Byl zde popisován jako neřízená střela, válečný štváč, ultrakonzervativní zpátečník, populista a extremista. Typický kontrast, jak byl minulé dny vychvalován a před deseti lety zatracován, představují titulky „John McCain a Sarah Palinová drží bobříka mlčení“ (web Českého rozhlasu, 2008) a „Zemřel klenot americké politiky“ (Reflex, 2018).
Třeba známý vykladač toho, co si máme myslet o Americe, Tomáš Klvaňa, napsal tehdy na Aktuálně blog s titulkem „Sarah Palinová, definiční chyba v systému“. Kromě toho, že si v něm pletl politickou funkci viceprezidenta s funkcí ředitele analytického ústavu, když jí vyčítal neznalosti v oboru zahraniční politiky (politik nemusí být odborníkem, ale má reprezentovat a prosazovat názory veřejnosti), především doslova napsal:
„…McCain (si) nezasloužil být zvolen a je dobře, že prohrál…“ Myslíte, že Klvaňa opakoval totéž, když byl v minulých dnech zván do České televize, aby oslavil McCainovu památku?
Čtěte ZDE: Krize v USA: Společnost se polarizuje. Na obzoru občanská válka? Solidarita a křesťanská smířlivost již nefunguje. Civilizační rozvrat a bezbřehá zášť liberálů. Trump je symbol důsledků i příčin. Tápající lidé nástrojem zla
Web České televize nesl před deseti lety titulek „Většina českých osobností by volila Obamu“ a cituje třeba herečku Evu Holubovou „Když srovnáte oba kandidáty, tak pan McCain mluví takové populistické řeči, národ, rodina, vlast, kdežto Barack Obama jde tvrdě na dřeň,“ či vítěze olympiády Aleše Valentu „(Obama) je umírněnější, připadá mi, že by mohl Ameriku posunout dál, a ne směrem ke zbrojení (jako McCain).“ Scénárista Ondřej Trojan pak zvolil rasové hledisko, když řekl: „Už jen to, že by vedl první mocnost světa černoch, mi přijde úžasné. Myslím, že je to velké vítězství demokracie.“
Podotýkám, že následné Obamovo zvolení bylo spíše vítězstvím rasismu než demokracie, protože ho volilo 95 procent černochů, zatímco mezi bělochy 45 procent. Že herečka, sportovec a scénárista nejsou dobrým vzorkem české populace? Ten vzorek jsem ale nevybral já, nýbrž tehdejší Česká televize.
A proč ten obrat od pošklebování k uctívání? To je jednoduché. Před deseti lety byl McCain u českých liberálních levičáků, kteří ovládají média, zloduchem, neboť si dovolil jít proti čokoládové hvězdě, socialistovi a mediálnímu miláčkovi. A proč je dnes naopak vynášen do nebe? Protože v posledních letech šel proti mediálnímu otloukánkovi, liberální levicí nenáviděnému Donaldu Trumpovi. Nenáviděl ho natolik, že se nechal na hlasování přivézt z nemocnice, aby mu zabránil zrušit Obamův systém zdravotního pojištění, který přitom sám kritizoval. Prostě Trumpovi zaškvařit. Jak jednoduché. Můžete být i ďáblem, ale když zaútočíte na Trumpa, stanete se v očích našich (i amerických) médií andělem. A naopak. Podpoříte ho, budete koňským ohonem.
Že smrt a pohřeb není vkusnou příležitostí k příspěvku na téma prezident Trump? McCainova dcera Meghan si to nemyslí, ta v otcově duchu k rýpnutí si do amerického prezidenta využila i svou pohřební řeč.
Před deseti lety jsem spolu s vámi, milí novináři, na McCaina neplival, dnes ho spolu s vámi nemusím vynášet do nebe.
