Ideologická krize v USA je zvláště patrná na příkladu Demokratické strany. Podle průzkumu, který nedávno provedla společnost Gallup, má 57% příznivců této strany pozitivní vztah k socialismu a pouze 47% se přiklání k principům fungování tradiční tržní ekonomiky.
Bylo by bezpochyby odvážné předpokládat, že většina respondentů má velmi neurčitou představu například o učení Karla Marxe, avšak z nejnovější studie o společenských trendech je patrný hluboký odpor k původnímu systému a převládá touha po jakési změně.
Radikalizace menšin
Nedávné vítězství mladé radikální socialistky Alexandrie Ocasio-Cortezové v primárkách demokratické strany v New Yorku se stalo „spouštěčem“ intenzivní diskuse o nových trendech v americké společnosti, kterou nelze nazvat jinak než bezprecedentním společenským a politickým rozvratem v zemi. Zvláště vnímaví lidé vůči domácí americké politice o tom začali mluvit také po fenomenálním úspěchu nesystémového kandidáta z Demokratické strany Bernie Sanderse.
Vlna střetů mezi radikálními skupinami „alternativní pravice“ a neméně radikálními socialisty a Afroameričany na čas utichla, ale její ozvěny jsou pevně přítomny ve veřejném diskursu. To vše burcuje neustále vzpurná nálada mezi islamisty, kteří pronikli do Demokratické strany a mezi nimiž se zvláště proslavila svojí nesmiřitelností Sandesova oblíbenkyně Linda Sarsourová.
Zároveň se kandidátem do Kongresu z třetího okrsku Chicaga nedávno stal člen (v tomto případě opravdu) neonacistické skupiny Arthur Jones.
Čtěte ZDE: Šok pro washingtonské bažiny a jejich média: Za Trumpa se žije líp. Proč demokraté soptí vzteky? Levičáci nepřejí blaho vlastní zemi. Jak se zbavit prezidenta? Jedině bez voleb!
Riziko občanské války
Výše uvedené příklady se týkají radikálnější stránky americké domácí politiky, ale současně se jeví jako vážné příznaky krize. Není pochyb, že aktuálně nejvýznamnějším faktorem „radikalizace“ a „polarizace“ je přítomnost „nesystémového“ prezidenta, který mění pravidla hry. Jeho snaha skutečně splnit předvolební sliby je ze strany jeho oponentů rovněž vnímána jako nesystémový radikalismus.
Otevřená výzva bývalých es zpravodajských tajných služeb USA (Johna Brennana, Michael Haydena a Michaela Morella), aby jejich současní kolegové rezignovali na své funkce, neměla účinek. Nicméně samotný fakt, že vysocí důstojníci strhli pokřik, který hraničí s občanskou neposlušností, je v USA nebývalý jev.
Zvýšená míra společenského varu se odráží v nedávné studii vydavatelství Rasmussen Reports. Asi třetina voličů v USA věří, že USA čeká v příštích pěti letech občanská válka. 59 procent se obává, že liberální oponenti prezidenta Trumpa se mohou uchýlit k násilí.
Nic není jako dřív
V minulosti existovalo mnoho styčných bodů a široký konsensus mezi americkými konzervativci a liberály, což se odráželo i v případném hlasování demokratů v Kongresu spolu s republikány na podporu jejich iniciativ a naopak. Tak například liberál z Demokratické strany se mohl stát jestřábem v otázkách zahraniční politiky a kovaný republikán mohl hlasovat proti většině svých stranických kolegů za povolení potratů. Dnes tomu tak není.
Pokud máme důvěřovat průzkumům, potom institut Pew zjistil, že v roce 1994 podporovalo konzervativní politické a ideologické postuláty 64% dotázaných voličů republikánské strany, v roce 2004 to už bylo 70% a v roce 2014 celých 92%. Podobné výsledky byly získány také z průzkumů voličské základny Demokratické strany. V obou případech jsou lidé uzavřeni ve svých vlastních představách a projevují čím dál menší ochotu pochopit postoje svých rivalů.
To vytváří problém pro fungování státních institucí. V nedaleké minulosti prezidenti přicházeli a odcházeli, ale státní aparát pracoval bez konfliktů. Prezidenti přinášeli vlastní metody a propagovali vlastní myšlenky, ale nedostávali se do stavu nesmiřitelného ideologického konfliktu se svými oponenty. V současné době je i systém „státní služby“ mimo politiku stále více ohrožen. Vidíme to na případu válečného tažení ze strany bývalých ředitelů tajných služeb proti prezidentovi Trumpovi a proti jeho pokusům smířit se s Ruskem.
Čtěte ZDE: Zuří rozhodující Trumpova bitva s bažinami: A bude ještě brutální. Prezident zvedá rukavici. Hádej, kdo přijde na večeři? Vyhladoví válečnické jestřáby k smrti? Kennedyho tehdy zavraždili za menší "provinění"
Rivalita na nejvyšší úrovni
Cesta k rozpolcené polarizaci mezi republikány a demokraty je patrná i v Kongresu. Profesor Carletonské university a odborník na volby Stephen Shear vypracoval studii, podle níž v roce 1968 mělo mnoho republikánů a demokratů identický světový názor. Kromě toho tehdy existovali ultra-konzervativní demokraté a ultra-liberální republikáni, což se odráželo i v jejich hlasování. A v roce 2008 už nic podobného pozorovat nelze. Aby toho nebylo málo, současný Kongres je nejvíce polarizovaný za celou historii od roku 1870. Nikdy předtím neexistovalo podobné nekompromisní stranické rozpolcení.
V takové situaci je nevyhnutelný rozsáhlý stře - čímž nutně utrpí i státní instituce. To lze vidět na schvalování rozpočtu v a zvyšující se rozpolcenosti Nejvyššího soudu.
Politická rozrůzněnost americké společnosti byla dříve kompenzována vysokou úrovní religiozity Američanů. Ta sice nebyla tolik patrná u obyvatel velkých měst, ale zásadně utvářela sociální ráz a způsob života na venkově.
Eroze duchovnosti
Nedávný průzkum úcty Američanů k Bibli, který publikovaly noviny Washington Times, poukazuje na pokračující zájem o Knihu knih ve Spojených státech. 58% Američanů tvrdí, že Bible vážně ovlivnila jejich světový názor, a 53% se k jejím textům obrací alespoň jednou týdně.
Přesto však obecná úroveň religiozity klesá. Na otázku, zda věří v Boha, sice 80% Američanů odpovídá kladně, ale pouze 56% potvrzuje víru podloženou biblickými zdroji. Čili tento obecný základ společné báze rovněž podléhá erozi.
Navíc dříve odsuzovaná rostoucí role televize a internetu dnes představuje univerzální fenomén. Americká společnost se prostě zjevně pohybuje směrem ke hranici nezvládnutelné radikalizace.
Tento problém se ovšem netýká pouze Ameriky, ale celé západní civilizace, která pod praporem liberalismu rezignovala na tradiční hodnoty. Jedná se o takové hodnoty, jako duchovně podložená zdrženlivost, oddanost vlastní zemi, vlasti a národu, nedotknutelnost tradiční rodiny, úcta k otci, úcta k předkům či nadřazenost zájmů celku nad zájmy jedince. Nezbývá, než si položit otázku: Cui bono?, kdo tohle chce?
Mnozí tušíme.
Zdroj.
