„Good night, patriarchát!“ říkal nápis, který jakýsi aktivista (či aktivistka) nalepil na jeden ze strojů během právě proběhlého víkendového srazu majitelů motocyklů Harley Davidson. Napsal mi dnes o tom jeden čtenář.
Čím se provinili právě motorkáři? Jsou na jejich akcích ženy nějak bity či jinak ponižovány? Je motorkářská hospoda taková mešita, kde jsou ženy drženy v odděleném prostoru a do mužské části smějí jen v neprůhledném obale?
Nesnesitelný patriarchát
Žádné takové náznaky samozřejmě nejsou. Dopis stejného čtenáře ostatně pokračuje: „V mé blízkosti zaparkovala svůj stroj partnerská dvojice věkem okolo padesáti. Žena oblečená v džínovině s koženou vestou pošitou ironickými vzkazy adresovanými okolnímu publiku, sluneční brýle, vlnité, lehce stříbřité vlasy, plná sebevědomí a rozradostněná celkovou náladou dne… O kousek vedle další pár sestoupil z motorky, s níž právě dorazil na setkání: manželé v zaujetí obhlíželi motocykly svých kamarádů, vzájemně do sebe šťouchali lokty, upozorňovali se na pozoruhodné detaily jejich stavby… Paní byla oblečená v rozervaných černých legínách a na hlavě měla dosud přilbu s motivem umrlčí hlavy…"
No, většina lidí si představuje útlak a nesnesitelný patriarchát poněkud jinak. A každý, kdo zná motorkářskou komunitu aspoň zpovzdálí, mi dá za pravdu, že jsou příklady typické, nikoliv výjimečné.
Opět jsme narazili na novou definici „útlaku“ a „násilí“, jak proti nim feministické hnutí bojuje. Tento útlak a násilí mají spočívat v tom, že muži i ženy si žijí podle svého – včetně toho, že na sebe reagují, přeskakují mezi nimi jiskry, někdy se strhávají hormonální bouře a někdy vytváří páry. To je „útisk,“ který musí být odstraněn. Zkrátka, ve skutečnosti jde o vymýcení normální zdravé sexuality, přirozených vztahů mezi mužem a ženou a jakéhokoliv spontánního jednání.
Čtěte ZDE: Pomlázka je tu: Perverzní Češi v zákonných mezích? Karlíčku, prožeň ty báby americké! Střet se světovou kulturní normou. Roste v USA dostatek vrb? Něco na tom zvyku bude. Tak bohatou koledu!
Bylo by to legrační
Ben Kuras před časem napsal, že současná vlna feminismu se snaží zničit civilizaci. Někteří konkrétní feministé o to možná opravdu usilují. Ale většinou hraje roli jiný mechanismus. Popsal jsem ho v patnácté kapitole Prolomení hradeb. Jde o to, že dobrých opravdu dobrých pracovních míst pro aktivisty není dost a konkurenční boj je stále ostřejší. Každý se tedy snaží na sebe upozornit, nejlépe tím, že bude radikálnější než ostatní. Ideologie tak nabírá stále absurdnější podobu.
A protože se to vše odehrává v prostředí, kde jsou hlavními rysy zbabělost a konformita, nikdo se neodváží říct nahlas, že poslední vlna požadavků je úplně pitomá a směšná. Hranice se posouvají v mnoha směrech – k požadavku neomezené imigraci, respektování islámského práva, genocidy bělochů… a také vymýcení mužského a ženského principu.
Bylo by to vlastně legrační, kdyby to nebylo spojené s miliardovými rozpočty a propojené se systémem vládnutí.
Zdroj.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde