Dnes uplynul měsíc od chvíle, kdy se na prknech brněnského divadla Husa na provázku pokusili místní (a bosenští) kulturní revolucionáři otevřít další z „Overtonových oken“ mající za cíl rozbití základů zbytku civilizačních hodnot, na kterých stojí naše společnost. Otevřený útok na křesťanské symboly, ruku v ruce s výsměchem a zneuctěním symbolů našeho státu, se pro organizátory asi nečekaně setkal se znechucením a dokonce aktivním odporem značné části veřejnosti.
Brněnská kavárna zaskočena protestem občanů před divadlem i přímo při představení se pokusila zpochybnit aktéry protestu s obvyklým odkazem na jejich údajně extremistické smýšlení. Skupina brněnských obhájců tradičních hodnot, která se nenásilným protestem postavila proti divadelní blasfémii, dostala v mainstreamových médiích řadu známých nálepek. Aktéři protestu byli navíc dehonestováni jako pracovníci bezpečnostních agentur, provozovatelé fitness center a vyhazovači z nočních podniků.
Šermovalo se obvyklými termíny fašismus či nacismus, podávala se trestní oznámení pro výtržnost. Jako obvykle je však skutečnost mediálnímu obrazu na hony vzdálená. Konzervativní spolek Akce D.O.S.T. se proto rozhodl pozvat představitele protestujících, organizovaných ve sdružení Slušní lidé, na svůj pravidelný diskusní večer s názvem Hovory na pravici. Tentokrát se uskuteční ve čtvrtek 28. června od 18 hodin v Praze na Novotného lávce. Své základní stanovisko vyjádřila Akce D.O.S.T. zcela jasně:
Akce D.O.S.T. k událostem na brněnském divadelním festivalu
Přes oprávněné protesty mnoha veřejných i církevních osobností, varujících před rozdmycháváním náboženské nesnášenlivosti, vedení ND Brno neustoupilo od svého záměru a v sobotu 26. května uvedlo propagandistickou frašku Vaše násilí, naše násilí, vydávanou za divadelní hru.
Je smutnou skutečností, že etická i estetická měřítka řady lidí jsou posunuta takovým způsobem, že prakticky neexistuje nic dostatečně zvrhlého, aby se to nepokoušeli hájit, a totální subjektivizace všech hodnot, nutně vedoucí ke konfliktům a rozvratu, je chápána jako ideál. Snad ještě horší je však jednostrannost, kterou stoupenci těchto představ z tábora „pravdolásky“ uplatňují v praxi: jim musí být dovoleno vše, jejich kritikům nic. Nedávné události během zmíněného brněnského představení, a zejména po něm, to dokládají více než výmluvně.
Fakt, že je na pódiu ND v Brně uvedena a z veřejných prostředků dotována „hra“, v mnoha ohledech stojící za hranou platných zákonů, obhajovali tito lidé zaklínadlem „tvůrčí svobody“, zatímco kritické reakce nespokojených diváků by nejraději kriminalizovali (i Zelená senátorka Wagnerová by přitom mohla vědět, že bučet, pískat, dupat či jinak vyjadřovat nespokojenost s exhibicemi živého umění je svatým právem diváků už od časů Shakespearova divadla Globe).
Čtěte ZDE: Teroristé pod ochranou úřadů: Česká vlajka vytahovaná z vagíny. Kristus znásilňující muslimku. Jejich násilí se již před ničím nezastaví. Slušní lidé zvedají hlavy. Struna brzy praskne
Organizátoři brněnského „představení“ asi očekávali, že proti „hře“ vystoupí „jen“ skalní věřící, kterým bude snadné se v médiích vysmívat a před širší veřejností je karikovat. Například tím, že kamera ukáže jejich rozrušené emoce, či vybere ty nejméně fotogenické seniory. S takovými postupy „objektivního“ zpravodajství mají zastánci tradičních hodnot četné zkušenosti a my v Akci D.O.S.T. jsme se něčeho takového obávali. Tentokrát však osvědčení tvůrci veřejného mínění narazili na něco nečekaného. Na poklidný, ale rozhodný projev nesouhlasu vesměs mladších osob ze skupiny „Slušní lidé“. To je evidentně poněkud vyvedlo z konceptu. Hned proto spustili povyk o nebezpečných svalovcích, jali se šťourat v minulosti jednotlivých účastníků a připomínat, že ten či onen z nich je „pravicovým extrémistou“.
Jako by nestačilo, že strážci mainstreamové ideologické čistoty hájí svobodu slova a zároveň se domáhají jejího omezování, ale, jak se zdá, přijali již za svou i základní premisu nacistického soudnictví, totiž, že při posuzování činu nemá být hodnocen jen samotný čin, ale především to, kdo ho spáchal.
V tuto chvíli víme o skupině „Slušní lidé“ jen málo, mnoho jsme se však díky brněnské kauze dozvěděli o intelektuálech postmoderní ražby, které jejich myšlenkové tápání dovedlo až na samotné dno cynismu.
Profesora Halíka nedojímá osud křesťanského aktivisty, který proti veřejné podpoře urážky své víry protestuje hladovkou, ani smutek vysoce uznávaného estetika, který už nedokáže mlčet k další devalvaci umění. Ne. Pan profesor se nezarazí ani tentokrát, neboť musí všechny pěšáky „pravdolásky“ svým prohlášením instruovat, jak se mají k věci stavět, i kdyby to třeba, kdesi v koutku duše, cítili jinak.
Se sobě vlastní nadřazeností světu sděluje, že této „hře“ neporozuměli jen „prostí věřící“ a že protest, který její uvedení provází, je dílem novodobých fašistů. Tedy urážka na osmou. Nejen, že věřícím křesťanům na dotovaném festivalu plivají na vše, co je jim svaté, nejen, že v přímém přenosu překrucují dějinné skutečnosti, nejen, že veřejně zneuctí státní symboly, ale ještě drze obviňují urážené a ponižované z cenzorství, náckovství a násilnictví. No to už je tedy docela silná káva.
Už s ohledem na to chceme protest skupiny „Slušní lidé“ alespoň ex post podpořit. Jde o svobodu a zbytky důstojnosti nás všech.
Akce D.O.S.T.
