Čtyři příslušníci ruské vojenské mise v Sýrii zemřeli u města Dajr az-Zaur v důsledku útoku teroristů. Tři další byli zraněni.
Tak začínají prakticky všechny zprávy o nových obětech v boji za osvobození Sýrie od teroristů. Všichni víme, že "teroristé" jsou nástroj k prosazování zákulisních cílů. Jsou zbraň. A my nebudeme obviňovat zbraně ze zabíjení. Zbraně totiž samotné nestřílejí. Střílejí lidé.
Co se stalo?
Čtyřicet tři teroristů bylo zlikvidováno při hodinové bitvě mezi bandity z IS a bojovou jednotkou dělostřelecké baterie syrských vládních vojsk v syrské provincii Dajr az-Zaur. Dělostřeleckou palbou z baterie bylo také zničeno šest terénních vozidel s instalovaným kulometem velké ráže.
V průběhu boje na místě zahynuli dva ruští vojáci z řad vojenských poradců vyslaných k dělostřelecké baterii syrského vládního vojska a bojujících spolu se Syřany. Dalších pět ruských vojáků bylo zraněno. Ti byli převezeni do ruské vojenské nemocnice a tam další dva z nich zemřeli i přes veškeré úsilí vojenských lékařů.
Bože chraň! – nikdo neučí, jak je potřeba podávat zprávy. Ale tahle postmoderní vášeň zatížit mozek obyvatel především tělesnými ostatky obětí bohužel zachvátila i ruské Ministerstvo obrany. Ano, zemřeli mladí muži a zaslouží soustrast. Ale byli to vojáci, sami si vybrali své povolání, v němž položit život za vlast a na její příkaz neznamená víc, než jedno ustanovení smlouvy. Jakkoliv to může znít cynicky.
Vždyť ti chlapi nezemřeli při bitce opilců. Ale ve válečné bitvě, v přední frontové linii, kam je poslala jejich domovská zem. Takže není až tak důležité, že zemřeli, ale zda nezemřeli marně? Padli, ale pomstili se, svůj život vyměnili za život většího počtu jimi zabitých nepřátel. Dokonce i prozápadní informační zdroje nepřátelské vůči Rusku uvedly, že spolu s Rusy zahynulo dalších 26 syrských vládních vojáků. Soudě podle dřívějších zkušeností je toto číslo nadhodnoceno alespoň dvakrát. Ale i tak je možné hovořit o tom, že v průběhu boje právě teroristé utrpěli porážku, právě na jejich straně byly vážně ztráty a právě před nimi ruští vojáci nevyklidili pole.
Ano, padli. Ale – nikoliv marně...
Čtěte ZDE: Buchanan: USA musejí přijít k rozumu! Zpackané války a barevné revoluce. Co udělá Trump s Koreou a Íránem? Úpadek Spojených států již nelze zakrývat. Přiznáme si realitu, nebo způsobíme světovou katastrofu?
Jenomže jejich smrti se dalo předejít...
Z kusých oficiálních zpráv žádné podrobnosti nevyčtete. Možná později poskytne ruské ministerstvo obrany plnou informaci o posledním boji čtyř vojáků. Nicméně přinejmenším jeden zveřejněný detail umožňuje pozorovateli vyvodit velmi pravděpodobné závěry.
Ministerstvo obrany uvedlo, že dělostřeleckou baterii napadlo několik mobilních skupin teroristů „v temných nočních hodinách“. A my víme, že teroristé IS byli vytlačeni do hloubi pouště v provincii Dajr az-Zaur. Tam se tiše utábořili za dostatečně spolehlivé podpory místních beduínských kmenů. Těm je na jedné straně jedno, s kým bojují. Život beduínů vyžaduje neustálý a přiměřený válečný stav, patří to k jejich obyčeji a diktuje jim to sama příroda, která nutí obyvatele pouště takovým způsobem regulovat demografické zatížení chudých přírodních zdrojů. To trvá po celá staletí, je tomu tak i nyní a zdá se, že ještě dlouho bude. Na druhé straně jsou beduíni převážně sunnité a v důsledku drsných podmínek života v poušti také islámští fundamentalisté. Islám je totiž v principu úžasně ekologicky šetrné náboženství.
Takže se sešli takříkajíc „dva samotáři“ - a IS nyní provozuje svoje záškodnictví obrazně řečeno na hřbetech beduínů v poušti, a to jak na levé, tak na pravé straně Eufratu.
A proto lze s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předpokládat, co se stalo. Mobilní skupiny teroristů podle všeho na ozbrojených džípech a s využitím znalosti terénu obešly pozice vládních vojáků a z týlu neočekávaně zaútočily na baterii. Proto ty rychlé a významné ztráty. Stráž nejspíš útok prospala.
Ale vzhledem k tomu, že boj skončil tak, jak skončil, je možné předpokládat, že právě ruští poradci se stali páteří obrany, kolem níž se zorganizoval odpor. Stačí si vzpomenout jak více než před dvěma roky Syřané utíkali před podobnými náhlými útoky „černých“, přičemž v neuspořádaném úprku za sebou nechali všechno a všude. Tak svého času ztratili i Palmýru. Avšak tentokrát, jak se zdá, ani výbuch „džihád – mobilu“ (nejspíš právě na jeho účet je třeba připsat ztráty mezi Rusy a Syřany, když dokonce ani moderní medicína nedokázala zachránit raněné) nevedl k vyřazení obrany baterie. V každém případě nevedl k vítězství teroristů.
Avšak hlavní závěr zdá se být velmi smutný. Cosi nebylo v pořádku s organizací výzvědné a strážní služby. Cosi bylo nedomyšleno nebo zanedbáno, když se nepřítel mohl dostat až dovnitř baterie. Nebýt toho, ztrátám bylo možné zabránit.
Čtěte ZDE: Slyšme je a nezapomeňme: Test Sýrií - aneb kdo je kdo. Kontejner je prostě... kontejner. Komediant hraje skeč Bílých přileb. Fiala jim tvrdí muziku, které se lid už ani smát nemůže. Jsme v jejich nebezpečných rukou. Dokdy?
A teď se potážu USA
Řada zdrojů již spojila dnešní zprávu Ministerstva obrany Ruska s informací portálu „chita.ru“ o smrti čtyř vojáků pocházejících ze Zabajkalska při bojích v Sýrii. To bylo 23. května.
Pokud souvislost mezi informací a událostí tam je, pak známe jména hrdinů padlých v Sýrii. Je to 32letý staršina Sergej Elin a 23letý seržant Igor Michajlov. Další mrtvý může být 26letý Cyril Poliščuk. Jméno čtvrtého padlého známo není.
Ne náhodou bylo řečeno, že teroristé z IS jistý čas seděli tiše v poušti poté, co je vytlačili z Dajr az-Zaur, Mayadina a Abú Kamál. Popravdě, co jiného jim zbývalo? Od zbraní pouze to, co sami unesli, jídlo museli dobývat během dne střelbou, týlové zabezpečení žádné. Z vojenského hlediska měli pravdu ruští velitelé, když oznámili konečné vítězství nad Islámským státem. „Hrdlořezové“ zatlačení do pouště už žádnou vojenskou hrozbu nepředstavovali.
Pokud by ovšem USA tentýž IS neposílily politicky i vojensky a nezachránily ho na východním břehu Eufratu. Vyvezly bojové oddíly z Rakky a umístily je na údajné administrativní pozice ve východní části Sýrie údajně kontrolované Kurdy.
A jakmile se toto přechodné období skončilo, začaly do pouště na západním břehu Eufratu létat zbraně, munice, peníze a vše nutné pro vedení bojových akcí. Létat v pravém smysl toho slova, protože ve vrtulnících USA. Tento přepravní kanál se velmi jasně ukázal, když jeden z amerických vrtulníků převážející zbraně byl sestřelen na pravém břehu Eufratu poblíž Abú Kamál.
Další závěry si můžete udělat sami, protože jsou očividné. Prostě střílelo se ze zbraní, které Američané dodali teroristům. A pod jejich palbou padli ruští vojáci. Jinými slovy, vina nemůže být připsána pouze bojovníkům z Islámského státu.
Nikdo se nemstí pistoli, jejíž kulkou byl zastřelen člověk. Zaplatit musí držitel pistole.
Válka mezi mocnostmi není tak úplně studená. A tak je to v Sýrii od samého začátku.
Zdroj.
