Sobotní incident v Brně, při němž desítky s(S)lušných lidí bránily kulturu před jejími znesvětiteli, svědčí, kromě jiného, o dobře promazaném stroji strategického spojenectví sekulárních liberálů s muslimy. Kdybychom byli ohrožováni toliko zvenčí, byly by šance obou stran v zásadě vyrovnané. Útočí-li však islám na společnost, jejíž elity činí vše pro to, aby se svých vlastních tradic a hodnotových norem vzdala, je jen otázkou času, kdy v ní tato cizorodá ideologie nastolí svá vlastní pravidla. Taková, která i z fetiše umělecké svobody učiní zakázaný artikl.
Pamatujme si proto jména ředitele Národního divadla v Brně Martina Glassera či Babišova brněnského primátora Petra Vokřála, a spolu se všemu slušnými lidmi jim připomínejme, že svou pokřivenou obhajobou svobody připravují půdu pro její definitivní zničení. Zato na Miroslava Kalouska, který si v jednotě s pokrokovou kulturní frontou a bývalou členkou Nejvyššího sovětu (krycím jménem Ústavní soud) uvědoměle zatweetoval Je suis Husa na provázku, snad už naopak raději definitivně zapomeňme.
Západ? Spíše Soumrak
„Patříme na Západ“, tluče nám do hlav „jediná alternativa k polokomunistické vládě“, Fialova pokroková ODS. Strana, která chce do Senátu procpat další liberální eso z Brna, rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka. A pak že je v Brně nuda.
Myslí ODS oním Západem i právo „umělců“ hanobit Ježíše Krista a ty, kteří v něj věří, stejně jako dosud jen stěží představitelné zneuctění naší státní vlajky? Asi ano, jinak by proti zvráceným husám protestovali. Ale oni mlčí.
Mezitím ten jejich „Západ“ stíhá slušné lidi i na jiných místech Evropy. Případ, který v posledních dnech vzbudil asi největší rozruch, se odehrál v anglickém Leedsu. Zde byl ke 13 měsícům trestu odnětí svobody odsouzen aktivista a nezávislý publicista Tommy Robinson za to, že streamoval průběh soudního líčení s islámským gangem, trávícím svůj volný čas – jiný ani nemají, když nemají žádné pracovní návyky – znásilňováním nezletilých bílých domorodkyň. A o tom se mluvit nesmí, protože – jak praví žalobce – tím dochází k podněcování etnické nevraživosti.
Kritik islamizace britské monarchie byl odsouzen ve zkráceném řízení a bez přítomnosti svého právníka. A aby toho nebylo málo, tentýž soudcel vydal příkaz médiím - s úřední výjimkou dvou titulů – že o kauze Robinson nesmějí referovat. Výsledek? Poslušné stažení všech zpráv a reportáží o Robinsonově hanebném zatčení. Nebohého anglického vlastence eskortovali do basy, kde mu místní vyznavači „náboženství míru“ jistě připravili nezapomenutelný večírek na přivítanou. Co na to houser Kalousek?
Čtěte ZDE: Teroristé pod ochranou úřadů: Česká vlajka vytahovaná z vagíny. Kristus znásilňující muslimku. Jejich násilí se již před ničím nezastaví. Slušní lidé zvedají hlavy. Struna brzy praskne
Nejvyšší čas!
Ne ve všem však mají muslimové prsty – za notný kus té evropské EUtanázie si můžeme sami. Dokonce i v zemi, o níž mediální mainstream nepřestává mystifikačně mluvit jako o „silně katolické“. Řeč je o Irsku, které se v sobotu zařadilo po bok ostatních států Evropy, v nichž je dovoleno zabíjet děti před tím, než se narodí.
V irském parlamentu se nenašla jediná politická strana, která by podporovala zachování 8. dodatku irské ústavy, stvrzujícího právo na život. Jak je možné, že v „silně katolickém“ Irsku nemají křesťané jediného politického zástupce? Ale to bychom chtěli po našich mediálních eskamotérech moc, aby si takovou samozřejmou otázku položili. Zmínka o katolické identitě irského národa však možná není jen výsledkem jejich hlouposti a neznalosti. Vždyť každý jen trochu informovaný člověk ví, že země sv. Patrika již dávno katolickou není.
Co nezvládly modernizační reformy uvnitř církve samotné, pasivní episkopát a zcela mlčící papež František (kdyby se konalo referendum o právech migrantů či klimatické dohodě, to by bylo panečku kázáníčko!), to dorazily směrnice Evropské unie a nevysychající Sorosovy fondy. Jinak by se nemohlo stát, aby tu již před třemi roky podobný plebiscit odsouhlasil homosňatky. Když už i to „silně katolické“ Irsko uznává, že dva chlapi mohou spolu uzavřít manželství, tak jak by mohl dějinnému pokroku odolávat „nejateističtější“ stát v Evropě, jak se optimisticky traktuje v prostředí našich protirodinných neziskovek. Irský premiér a praktikující homosexuál Leo Varadkar, jemuž krátce po vyhlášení výsledků referenda gratulovala "konzervativní" Theresa Mayová, splnil zadaný úkol. Teď už je i oficiálně jedním z NICH.
Je nejvyšší čas, aby se slušní lidé začali bouřit. Zatím jsou to někde – jako v Brně – desítky, ale před Westminsterským palácem protestují za propuštění politického vězně Tommyho Robinsona již tisíce.
To JEJICH násilí však není zaměřeno jen proti naší národní a kulturní identitě, či občanským svobodám. Za své výchozí bitevní pole si již kdysi dávno zvolili mateřské lůno. Nejen multikulturní ideologie a masová migrace, ale i liberální postoj k potratům nakonec povede k nezvratné demografické proměně Evropy.
Liberálně-muslimská unie razí cestu zániku a smrti. Chceme-li proti ní uspět, musíme zvolit život. Bez něj totiž nedávají vůbec žádné hodnoty smysl.
