Kurdové mají přísloví: "Nemáme žádné přátele, máme pouze hory." V Afrínu je však ani hory nemohly ochránit před tureckými bojovými letadly a islámskými milicemi, spojenci Ankary. I když videa děsivých poprav určitě nejsou v tragické syrské válce nijak výjimečná, v tomto případě bylo video natočeno teroristickou skupinou operující pod velením Turecka, členské země NATO.
Video ukazuje, jak příslušníci syrských milicí znesvěcují mrtvolu Aminy Omar, kurdské bojovnice, která byla také známá jako "Barin Kobani". Byla zabita při obraně Afrínu, okresního města v Sýrii, které bylo napadeno tureckou armádou Recepa Tayyipa Erdogana.
Zrada Kurdů
Amině Omar, člence ženského útvaru Kurdských lidových obranných jednotek (YPG), ve videu nadávali "svině" a jeden voják se postavil na její prsa. Znesvěcení její mrtvoly symbolizuje nejen zuřivost kurdských nepřátel, ale také pocit obrovské, nesnesitelné morální a politické zrady, kterou Kurdové utrpěli z rukou svých Západních spojenců.
"Hanba: Západ zavírá oči nad osudem Kurdů" napsal Ivan Rioufol ve francouzském deníku Le Figaro. "Bojovali spolu s námi ve válce proti ISIS. Erdogan označil za 'teroristy' tento malý národ neváhající vyzbrojit i ženy, které bojují po boku svých mužů s vlasy vlajícími ve větru a s náboženstvím ponechaným ve svém soukromí."
Západní sdělovací prostředky ignorovaly osud Kurdů, národa, který pro nás porazil ISIS.
"Moje sestra Barin bojovala proti Islámskému státu po boku koalice ve městě Rakká a na mnoha dalších místech," uvedl bratr Aminy Omar deníku The Times ve městě Kobani. "Jaká asi může být mezi spojenci spravedlnost a důvěra, když koalice povýší svůj vlastní prospěch nad morálku a dovolí Turecku napadnout nás, navíc se zbraněmi NATO?"
Čtěte ZDE: Vražedná mise: Proměna Achillovy paty v Trójského koně. Proč se snaží Merkelová a její Bruselané, abychom zapomněli, co bylo a je Turecko? Ruské dokumenty v OSN: Erdogan je specialistou na export džihádistů
Srovnání s Mnichovem
Sandeep Gopalan, profesor práva na Deakinově univerzitě v Melbourne prohlásil, že u většiny vedoucích představitelů Západu nastalo "ohlušující ticho", pokud šlo o Kurdy trpící nelegální tureckou invazí. Všechny evropské vlády ponechaly Kurdy jejich osudu.
Myslím, že pouze britský ministr zahraničí Boris Johnson tweetoval, že "Turecko má právo zajistit si bezpečné hranice." Západ tím dal Turkům zelenou k masakru Kurdů.
Ale je to ještě horší, jak nám připomíná tento odstavec z článku publikovaného v New York Review of Books:
"Turecký útok na Afrín byl naprosto nevyprovokovaný. Afrín byl po větší část syrské války tak klidný, že se stal bezpečným útočištěm pro desítky tisíc uprchlíků - a někteří z nich jsou nyní uprchlíky podruhé. Kanton, ovládaný kurdskými jednotkami se stal v Sýrii zcela jedinečnou oázou místní samosprávy, ženských práv a sekulárních pravidel."
Bitva o Afrín znamenala pro syrské Kurdy obrovskou porážku, navíc s hrozivými důsledky. V akci bylo zabito nejméně 820 kurdských bojovníků. Mnoho dalších padlých bude nutno ještě potvrdit. Pro srovnání, 660 Kurdů padlo v rámci Syrských demokratických sil, podporovaných Spojenými státy, v bitvě o osvobození města Rakka de facto syrského hlavního města kalifátu ISIS.
Robert Ellis přirovnal Afrin k Sudetům ve třicátých letech minulého století:
"Dva dny před odstoupením Sudet ve prospěch nacistického Německa v září 1938, považoval britský premiér Neville Chamberlain v Mnichově tento problém za 'hádku ve vzdálené zemi mezi lidmi, o kterých nic nevíme'. Totéž lze říci o postoji Západu k útoku Turecka na kurdskou enklávu Afrín v severozápadní Sýrii."
V ranních hodinách 30. září 1938 schválily Velká Británie, Francie a Itálie nacistům anexi Sudet, součást Československa. Československá vláda se postavila proti a trvala na svém, ale její Západní spojenci se rozhodli vyhnout se válce "za každou cenu" a byli ochotni jednat s Adolfem Hitlerem. Mnichovská dohoda však nepřinesla Evropě mír, naopak, přinesla válku.
Stejně jako Češi byli obětováni marně, tak i Kurdové byli v posledních třech letech třikrát zrazeni Západem. Poprvé v Kobani, obklíčeném kurdském městě na hranici s Tureckem, kde se plně "odhalila bezmocnost Západu tváří v tvář radikálnímu džihádu", a kde se obyvatelé snažili uniknout jisté smrti z rukou ISIS. Po Kobani byli Kurdové znovu opuštěni v září minulého roku, během svého referenda o nezávislosti na Iráku. A nyní byli opět zrazeni v Afrínu, v syrském kantonu, kam uprchlo v průběhu syrské války mnoho příslušníků různých menšin.
Čtěte ZDE: Boj o Sýrii v nové fázi: Operace v Afrínu oslabuje americké pozice. Vystoupí Turecko z NATO? Výzva Erdoganovi: Spolupracuj se Sýrií, nebo odstup! Těžiště světové ekonomiky se přesouvá na Východ a do Eurasie
Neodpustitelná chyba
Když se Zápaďáci na konci roku 2014 rozhodli zasáhnout přímo, aby se zbavili kalifátu ISIS, narazili na obvyklý problém. Jak by mohl Západ porážet islamisty, když už není ochoten riskovat životy svých vojáků a jednotek v pozemním boji? Jedině prostřednictvím Kurdů. Byly to kurdské jednotky, které první poskytly pomoc Jezídům prchajícím před genocidou, kterou proti nim vedl ISIS. Tisíce Jezídů skončily v hromadných hrobech nebo byly chyceny a uvrženy do sexuálního otroctví. Tehdy začalo Německo dodávat zbraně Kurdům. Nyní však Jezídové v Afrínu trpí znovu, další vlnou pronásledování, tentokrát od tureckých spojenců.
Bernard-Henri Lévy, francouzský filosof, nedávno v deníku Le Figaro uvedl:
"Tragédie, kterou Kurdové prožívají, je známkou bezprecedentní slabosti Západu. Že by to byl ekvivalent bitvy u Adrianopole, která předcházela pádu Říma? Doufám, že ne, ale rezignace je naší obrovskou hanbou... Je to jedna z těch zdánlivě bezvýznamných malých událostí, které signalizují velké změny ve světě. Není to poprvé, kdy Západ zklamal své spojence nebo spřátelené národy. Bylo tomu tak během nástupu nacismu a poté při přenechání poloviny Evropy komunismu."
Kurdové byli našimi ideálními spojenci. Otevřeli svá města, jako například Erbíl, desítkám tisíc iráckých křesťanů vyhnaným ISIS z Mosulu. Irácký Kurdistán je dnes jediným místem na Blízkém východě, společně se státem Izrael, kde jsou chráněny všechny náboženství a menšiny. Bývalý poslanec Evropského parlamentu Paulo Casaca uvádí, že kurdská regionální vláda projevuje velký respekt vůči všem menšinám, které byly v jiných oblastech Iráku pronásledovány.
V provolání, které podepsali francouzští intelektuálové Pascal Bruckner, Bernard Kouchner a Stephane Breton se uvádí:
"Opustit je, by bylo neodpustitelnou morální chybou. Syrští Kurdové porazili islamisty, kteří spáchali nejhorší útoky v naší historii. Zvěrstva spáchaná v Afrínu tureckými islamisty nevěští nic dobrého. Mladí, obdivuhodně odvážní, kurdští bojovníci jsou chytáni džihádisty, jsou mučeni, vykuchávání a rozřezávaní na kusy. Toto barbarství je neudržitelné. Kurdové jsou naši jediní spojenci v regionu a již dostatečně prokázali svoji efektivnost v boji. Pokud je opustíme, nebude už nikoho, kdo by nám pomohl při novém výbuchu terorismu proti nám. Zkrátka, syrští Kurdové budují demokratickou společnost, která respektuje etnický a náboženský pluralismus a rovnost mezi muži a ženami. To bude mít hluboký vliv v oblasti zničené tyranií."
Na Západě se nyní objevil nový "mnichovský syndrom". Kurdové, když nezískali svůj vlastní stát, tak si zasloužili přinejmenším naši ochranu, zvláště poté, co nám výrazně pomohli zastavit ty, kteří nám podřezávají hrdla na pařížských bulvárech.
Zdroj.
