Pro Benjamina "Bibi" Netanjahua, druhého nejdéle sloužícího premiéra Izraele (o jeden rok déle sloužil pouze zakladatel David Ben Gurion), to byl triumfální týden.
V ten týden se totiž americký prezident Donald Trump nejprve vysoukal z jaderné dohody s Íránem, jak po něm Bibi požadoval. Hned poté ve čtvrtek, jak Írán vystřelil 20 raket na Golanské výšiny, odpověděl Bibi hned sedmdesáti raketami vystřelenými na Sýrii.
"Když na nás prší, bude na ně bouřit. A doufám, že jsme tu epizodu uzavřeli," uvedl izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman vytahující se tím, že izraelské útoky zničily téměř veškerou íránskou infrastrukturu v Sýrii.
Sběrač vavřínů
Den předtím byl Bibi v Moskvě přesvědčovat Vladimíra Putina, aby zrušil dodávku ruského systému protivzdušné obrany S-300 do Damašku.
Vyvrcholením toho všeho pak byl slavnostní přesun americké ambasády do Jeruzaléma, u čehož nemohla chybět Trumpova dcera Ivanka a zeťák Jared Kushner - v den, který Bibi nazval "slavným". Vskutku málokdo si vzpomene na dobu, kdy to s Izraelem a jeho mezinárodní pozicí vypadalo takhle dobře.
Bílý dům a republikánská strana, která toho času kontroluje Kongres, stojí pevně za Izraelem. Egypt spolupracuje při nahánění teroristů po Sinaji.
Izrael je nyní de facto spojencem Saúdské Arábie a menších monarchií v Perském zálivu. A Palestinci nebyli nikdy více rozdělení, izolovaní a osamocení.
Přesto má příbeh minulého týdne i svoji velmi temnou stránku, také však zřetelně viditelnou.
Vada na kráse?
Zatímco probíhal televizní přenos ze slavnosti na novém velvyslanectví v Jeruzalémě, v rohu obrazovky byly vidět záběry protestujících Palestinců, z nichž bylo 52 zastřeleno a tisíce zraněno ostrou izraelskou střelbou. Na protest proti přemístění amerického velvyslanectví se jich shromáždilo kolem 40 tisíc.
Ještě předtím, než byla známa tato čísla, oznámil úřad, jenž funguje jako ministerstvo zdravotnictví Gazy, že v průběhu posledních šesti pátků, kdy se konaly symbolické "Pochody návratu", bylo zabito 49 Palestinců a 2240 zraněno ostrou střelbou izraelských jednotek.
Tito mrtví a ranění Palestinci nejspíš nebudou v Gaze jen tak zapomenuti. A zatímco Izrael ještě nikdy neměl po boku tolik arabských států ochotných spolupracovat a kout pikle proti Íránu, nazval šéf Ligy arabských států Ahmed Abú al-Ghajt přesun americké ambasády do Jeruzaléma "jasným porušením mezinárodního práva".
Al-Ghajt dodal: "Smrt palestinských mučedníků pod kulkami izraelských okupačních sil musí spustit alarm ... rezonovat ve všech zemích, jimž dosud nepřišlo nic špatného, amorálního a ilegálního na tom, čeho jsme všichni byli svědky."
Čtěte ZDE: Vraždění v Gaze: Krvavý vykřičník západního pokrytectví. Prezident Zeman na jedné lodi s Kavárnou. Bestiální poprava neozbrojených nikomu nevadí. Proč mlčí i Rusko? Souhlasem jsme udělali krok do tmy
Trhlina sem, trhlina tam
Hizballáh, který vznikl na základě odporu vůči izraelské okupaci Libanonu v roce 1982 (a vyhnal izraelskou armádu o 18 let později), vyhrál minulý týden v Libanonu volby. A koalice jištěná Hizballáhem bude pravděpodobně tvořit novou vládu v Bejrútu.
Michael Oren, bývalý velvyslanec Izraele v USA (a Bibiho kamarád) řekl, že na jakýkoli útok Hizballáhu by měl Izrael reagovat vyhlášením války Libanonu.
Zatímco Izrael podnikl v posledních letech zhruba 100 útoků na Sýrii, syrský prezident Asad se udržel pomocí Hizballáhu, Íránu a Ruska - a vyhrál občanskou válku.
Ve chvíli, kdy prezident Trump, nepostradatelný spojenec Izraele, mluví o stahování amerických vojáků domů ze syrských bojišť, je Asad a jeho spojenci mnohem silnější, než předtím. V průzkumech sice většina Američanů stojí za Izraelem, současně si však přeje konec blízkovýchodních vojenských dobrodružství Spojených států.
Také v neděli utrpěly USA další politickou porážku. Irácký premiér Hajdar al-Abádí ztratil šanci na své znovuzvolení. Zvítězila koalice šíitského duchovního Muktady al-Sadra, proti jehož silám američtí vojáci bojovali před deseti lety. Jakmile bude v Bagdádu sestavena nová vláda, orientace Iráku bude bezpochyby směřovat dále od Spojených států.
Historická otázka
Izrael je momentálně nejsilnější mocnost v regionu. Jak dlouho však zvládne věznit dva milióny palestinských Arabů v trestanecké kolonii v pásmu Gazy? Jak dlouho zvládne držet dva milióny Palestinců na západním břehu Jordánu v podmínkách, o nichž dokonce i izraelští představitelé mluví jako o apartheidu?
Vedle toho na Západu roste mezi různými vrstvami odpor vůči Izraeli, vzniklo hnutí BDS vyzývající podniky a spotřebitele k bojkotu izraelských produktů - a stále sílí.
Možná budou Palestinci zcela odvrhnuti arabskými vládci a okolním světem. Přesto nás historie jasně a opakovaně učí, že pokud jsou lidé nuceni přežít v takovýchto těžkých podmínkách, jejich vzpoura nakonec nabere obrovskou sílu a změní se v revoluci, která přinese krutou odplatu těm, od nichž bylo pociťováno příkoří.
Republikánští vůdci často říkají, že nesmíme dopustit vznik ani jediné skulinky v semknutí USA a Izraele.
Jak potom může země, která s velkým humbukem po desetiletích odsoudila případ čtyř studentů, zastřelených na Kent State Univerzity zpanikařenými členy Národní gardy státu Ohio, tiše sedět a koukat na to, jak jsou neozbrojení demonstranti po desítkách zabíjeni a po tisícovkách mrzačeni izraelskými jednotkami v Gaze?
Bibi a Izrael se zdají být na vítězné vlně.
Těžko však nyní říci, jak dlouho jim to vydrží.
Zdroj.
