Nekonečný jaderný horor je zpět: Americká ambasáda v Praze nám opět pohrozila Westinghousem. Pokud už někdo zapomněl, o co jde, musí se vrátit o pár let zpátky do časů těsně před pádem Nečasovy vlády. Ta tehdy měla rozhodnout o Temelínu, respektive o firmě, která dostavbu naší největší jaderné elektrárny provede. Premiér Nečas odjel na jaře do Moskvy, kde neprozřetelně prohlásil, že soutěž o zhotovitele proběhne podle objektivních kritérií. Tím rozhodl o (nejen) svém osudu.
Dodnes chodí po soudech, jejichž autoritou se spiklenci pokoušejí legalizovat protivládní puč. Z údajných kil zlata a vybraných bankovních schránek zbyly nezdaněné kabelky Jany Nečasové (tehdy Nagyové) a „romantický“ příběh o zapojení tajných služeb do milostného trojúhelníku. Jenže ne a ne to odsoudit. Nezlomenou soudkyni Královou pohnal ministr Pelikán (ANO) už i před kárný senát, jenže ten ji osvobodil, takže rána dál hnisá. Pouze zapomínáme, co ji skutečně způsobilo. To, čím právě opět pohrozil nový americký velvyslanec King: Temelín prý dostaví Westinghouse.
Zombie se vrací
Tehdy, na jaře roku 2013 americká ambasáda v Praze, šokovaná Nečasovým prohlášením, okamžitě aktivovala své prodloužené paže v policii a prokuratuře. Lenka Bradáčová, Robert Šlachta, Ivo Ištvan a úzký okruh jejich spolupracovníků – pod vedením Obamova ambasadora Schapira – bleskově rozjeli vládní převrat. Hrozilo totiž nebezpečí z prodlení. Již na podzim měla vláda rozhodnout o vyhlášení tendru. A měl-li výběr zhotovitele proběhnout podle Nečasem avizovaných objektivních kritérií, byl americký Westinghouse pochopitelně bez šance.
Jenže po krachu „Topolánkova radaru“, proti němuž se vzbouřila veřejnost (a prezident Obama ho proto nakonec raději sám stornoval), zbýval pro záminku k umístění americké vojenské základny na našem území už jen Temelín: Spolu s Westinghousem by se u nás usadila „US posádka“, která by jej „chránila“. Nemluvě o tom, že řízení naší klíčové jaderné elektrárny by se fakticky přesunulo do Washingtonu: Zlobíte? Chcete vystoupit z EU či NATO? Cvak!
Trumpa nezajímáme
Nečasovu vládu tehdy americkou ambasádou řízení pučisté zlikvidovali, tendr se nekonal, byl odsunut kamsi do budoucna. Po půlroční vládě Zemanově obsadil Strakovku premiér Sobotka, kterého pevnou rukou dirigovala kancléřka Merkelová (přes Brusel). Ta ovšem v jednom ze svých záchvatů šílenství začala jednak vypínat německé jaderné elektrárny, jednak nechtěla připustit, abychom byli „elektřinově“ soběstační, takže dostavba Temelína šla k ledu.
A protože mezitím Westinghouse zkrachoval, zdálo se, že nebezpečí bylo protentokrát zažehnáno a americká armáda se omezí na slavnostní průjezdy svých jednotek (na ruské hranice) po našich chatrných silnicích. Omyl. Přestože premiérem je Andrej Babiš. Přestože pražskou ambasádu obsadil Trumpův velvyslanec (s heslem Amerika především na rtech). Zombie Westinghouse je zpět.
Čtěte ZDE: Amerika na prvním místě: Pavlík řečnil a vyhrožoval. Dalších sto roků samoty? Plaťte zbraně, a mlčte! Babiš a Řím. Čeká nás na Velký pátek tvrdé ruské embargo? Expert: Válka bude. Vejce a Apokalypsa
Mezi řečí
Stará „radarová parta“ (Vondra, Zahradil, Pojar atd.) si pozvala na kus řeči velvyslance Stephena B. Kinga. Již název toho večírku byl výhrůžný: „Česko-americké vztahy – dalších sto let právě začíná“. To doslovně odkazovalo na vystoupení „turisty“ Paula Ryana ve sněmovně, když si přijel pro Jevgenije Nikulina, kterého protiprávně vydal k mučení do USA ministr Pelikán. Moc tohle soaré nikoho nezaujalo – dokonce ani na nezávislých webech.
Tlachalo se tam o všem možném, jako vždycky, když se u nás utužuje družba a bratrství ve zbrani Na věčné časy a nikdy jinak. Jenže jak se soudruzi dostávali do ráže, občas probleskly i zajímavé poznámky. Třeba že „America first“ podle velvyslance prý neznamená „America alone“ – jak dokazuje právě v Sýrii, Koreji, dodávkami zbraní na Ukrajinu či výhrůžkami Íránu. Nebo že máme pro přesun vojsk na ruské hranice přednostně rychle dobudovat silnice, dálnice a železnice na ose západ - východ. Prý by nám to mohli započítat do dvou procent DPH, které máme pro jejich zbrojaře každoročně odvádět do pokladny NATO (něco jako daň z hlavy pro Českou televizi).
K nedávné schůzce s českým prezidentem King rozšafně poznamenal, že Zeman „byl k politice USA kritický“. Třeba prý pokud jde o Nikulina, se „shodli, že se neshodnou“. Pak ale mezi plkáním přišla skutečná bomba: King oznámil, že příští rok Babišova vláda vyhlásí tendr na Temelín, což prý bude velká příležitost pro Westinghouse. Firma se dle něj nyní dostává z finančních problémů, získala nové investory a má i nejmodernější technologie.
No. Tak to bychom měli. Nejenže Babišovi stanovil termín „soutěže“, ale už i vyhlásil vítěze – zkrachovalý Westinghouse (WH), s nímž už nechce mít nikdo nic společného, má být pro Babiše zárukou, že nebude následovat Nečasův osud.
Dědeček dodýchává
Aby bylo jasno: Westinghouse je opravdu na dně. Tento „dědeček jaderné energetiky“, jak o něm hovoří významná studie, vyhlásil nedávno bankrot. USA ho kdysi za nejméně trojnásobně nadhodnocenou cenu vnutily japonské Toshibě. Rázem se o něj začala zajímat také Čína. Doufala, že WH, s kořeny v americkém vojenském průmyslu, jí umožní přístup k technologiím, na něž by jinak nedosáhla. Dnes pláče nad výdělkem a dva rozestavěné „případy“ už začíná řešit podle svých vlastních projektů, které mezitím Američany technologicky předběhly. A spoléhá při tom na ruskou pomoc.
Pláče také Toshiba. Ta rozhodla, že WH se více nebude zabývat stavebními projekty a zůstanou mu jen návrhy a údržby reaktorů. Odpovědnost za výrobu primárního zařízení převedla do Japonska a Koreje. Dokonce i ve Spojených státech odstoupily objednavatelé od dvou projektů AP1000, což podle studie dokazuje, že WH v oboru končí. Experti shodně konstatují:
„Westinghouse nemá provozní zkušenosti s jadernou elektrárnou, schopnost financovat své projekty a schopnost zajišťovat dodávky paliva, ani nakládání s palivem vyhořelým. Dnes i nové trhy v rozvojových zemích vyžadují komplexní a integrované služby, které Westinghouse nemůže poskytnout. To je jeden z hlavních důvodů, proč firma utrpěla opakované porážky v mezinárodních výběrových řízeních.“
Dodýchávající „strategický dědeček“ je prostě na kapačkách. Jenže Američané do jeho udržování při životě nacpali tolik peněz, že chtějí na cizí účet alespoň něco umořit (America First!). Kam s ním? ptal se Jan Neruda – a to šlo jen o to, kam vyhodit „prošlý“ slamník. Velký Bratr má jasnou odpověď: K vám, drazí bratři ve zbrani! A tentokrát to bude bez odmlouvání!
Čtěte ZDE: Všechno visí na nitce: Jaderná bomba zvaná Westinghouse. Přijde druhý Černobyl? Atomová válka na zkoušku již probíhá. Žijeme iluzí voleb. Budeme o sobě ještě někdy rozhodovat?
Peklo na dosah
Obě naše jaderné elektrárny byly dosud naprosto spolehlivé – a především bezpečné. Pokud Babiš před americkým tlakem kapituluje, zatáhne k nám skutečného Trójského koně. Včetně oněch „bojovníků“ ukrytých v jeho útrobách, kteří pomocí této léčky Troju zničili. O vojáky jde ostatně až v první řadě. Jak již řečeno, budou součástí „vybavení“. Nemluvě o tom, že o bezpečnosti elektrárny budou moci nejen Rakušané konečně důvodně hlasitě pochybovat. Nám pak půjde bezprostředně o krk.
Není to nic nového – jen v opačném gardu. Sovětští generálové hledali příležitost, jak k nám dostat vojenskou základnu a jaderné zbraně, s nimiž by nám šlo bezprostředně o krk. Prezident Antonín Novotný ale umanutě trval na tom, že u nás žádné spojenecké armády nechce, a na to patrně dojel – a byl odstraněn. Čtenáři časopisu MY se o tom v posledním čísle mohli dočíst podrobnosti (objednat si ho lze zde).
Po něm nastoupil milovaný Slovák Alexandr Dubček, který svou totální politickou naivitou spolupřivodil srpnovou invazi. Další Slovák, svým způsobem geniální machiavelista Gustáv Husák, v souladu se svými osobními zájmy (které vydával za národní) nechal „jaderný sud prachu“ u nás již bez odmluv umístit – spolu s „dočasnými armádami“. Pozoruhodné podobnosti. Tragická historie. Pokud jí neporozumíme, mívá tendenci opakovat se jako fraška.
Milovaný Slovák Andrej Babiš má teoreticky ještě na vybranou. I když z hlediska jeho osobních zájmů (jiné vskutku nezná) lze sotva najít důvod, proč by měl zdejší občany současné verze „protektorátu Čechy a Morava“ před Bruselem (imigrantská invaze skrze Dublin IV) a Washingtonem (WH-Temelín) bránit.
Zbabělec je vždycky stejný
Jenže Velký Andrej je také velký zbabělec. Má sice za sebou hromady podivně získaných miliard, ale před sebou také podivně zkonstruované obvinění. To je samozřejmě tak chabé, že mu nemůže ublížit. A vzhledem k tomu, že má ve svých prachatých rukou rovněž prodejnou „americkou spojku“ (Šlachta-Ištvan-Bradáčová) a Zemana (řeč je o Pavlovi, nejvyšším státním zástupci, který brzy, až dokončí práci na Babišově beztrestnosti, zmizí kdesi v Bruselu), měl by být klidný. Jenže není.
Zbabělec prožívá svůj strach každodenně. Právě mu předvedli, že hranice mezi Pracháč (neomezený suverén) a Ubožák (vláčený po soudech s vidinou „tepláků“) je až nesnesitelně tenká. Zbaběle lavíruje mezi novičokem a Zemanem (řeč je o Milošovi, který politicky je o pět tříd nad ním, do Bruselu nemíří a zbabělec rozhodně není), mezi socialisty a Okamurou – a neví, co je pro něj bezpečnější. Nic. Pro zbabělce je nebezpečné všechno a každý.
Den vítězství
Národ však zbabělý není – i když mu to jeho věčné protektorátní elity neustále předhazují. Nesnadně a za velkých obětí, zrazen Západem, přežil i Hitlerovský protektorát (s pomocí Ruska a Rudé armády, o čemž se v aktuálním protektorátu nesmí mluvit, jako se předtím nesmělo mluvit o Američanech). Někteří potichu slavíme osvobození nikoli 8. (jak přikazuje hujerský zákon), ale 9. května, protože tehdy ještě Praha bojovala a její obránci umírali.
Byli jsme před Bruselem a Babišem a budeme i po nich. Umíme se bránit. Předvedli jsme to s Obamovým radarem, podaří se to snad i s Trumpovým Westinghousem. Když jde do tuhého, nedáme se. Smějící se bestie říkal o nás Heydrich, než jsme ho zabili.
Test Westinghousem také bude stát za to. Jedna vláda už kvůli němu padla. Další se právě chystá – jak jsme se od zástupce Washingtonu v roli ambasadora dozvěděli – vyhlásit tendr na dostavbu Temelína. Zatím to nikoho nezajímá. Jen velvyslanec v předstihu, ve veselé společnosti kámošů, bratrsky preventivně vyhrožuje. Marně. Nic lidského není na věčné časy. Dříve či později začneme opět o svých věcech rozhodovat u nás doma.
I na naší ulici bude jednou svátek.
