Dnes v Ruské federaci fungují tři protichůdné opoziční skupiny, které mezi sebou vystupují jako nepřátelské protipóly a mají blíže ke stávající vládě než k sobě navzájem.
Patří sem nepočetná intelektuální opozice, která poukazuje na nízkou civilizační úroveň vnitřních vztahů a vystupuje s projektem „SSSR 2.0“, tj. s návrhem na zvýšení oné nízké civilizační úrovně společnosti a sociálních vztahů. Jsou to chytří a sympatičtí lidé, ale jedná se o úzký kruh a jsou ve skutečnosti „daleko od národa“.
Mnohem početnější je opozice „situační“. Vyrůstá z nespokojenosti, nedostatečnosti, nespravedlnosti a dotýká se nejširších vrstev populace, neboť nízká civilizovanost vztahů neustále doplňuje řady vyloučených.
Kdo je kdo
Jestliže intelektuální opozice (neosovětská) připomíná lékaře, potom situační opozice značí nemocné. Nemocní pláčou a sténají, ale zdaleka ne vždy chápou zdroj své nemoci. A zdroj spočívá v předchozím (post-sovětském) odmítnutí Civilizovaného obrazu života (právní teorie předpokládající nejkomplexnější souvztažnost mezi počínáním člověka a jeho oceněním). Tím se rozumí radikální podkopání civilizační úrovně systému Jelcinovými stoupenci a privatizátory a degradaci vztahů mezi lidmi na úroveň prvobytné matrice. A ta je tvrdá, riziková a hladná právě proto, že je prvobytná, což znamená primitivní.
Čili cesta k uzdravení nevede přes nesmyslné a chaotické protesty obyvatel, ale přes dobře promyšlenou a naplánovanou koncepci překonání Jelcinovy éry a obrody ducha sovětů. Chaotické davové bouře vedou k témuž, jako třepotání mouchy v pavoučí síti: čím více se moucha zmítá, tím více se zaplétá do pavučiny (živou ilustrací jsou protesty na Ukrajině).
A pak tu máme třetí typ opozice, degenerativní opozici s jejím asociálním zaměřením. Právě ona je nositelem civilizační destrukce Ruska i celého světa. A dnes pokračuje v tom, čím začala: působí rozvrat, boří dosud nezbořené, vyžaduje „pokračování banketu“ pekelných ruských 90. let.
S Ruskou vládou to není až tak horké, řekněme pouze, že je poněkud přízemní. Ačkoli její akceschopnost přesahuje míru její progresivity, žádný rozvoj to nepřináší. Ovšem samorostlá a z bažin privatizace vzešlá „elita“ je předurčena podlehnout degenerativní opozici podporované zahraničím a nepřáteli Ruska.
Čtěte ZDE: Útoky na Sýrii: Začíná Armagedon? Poslední bitva Velké války kontinentů. Střetnutí v zemi Spasitele. Vstupuje Rusko do dimenze katechonu? Jednoduchá vysvětlení nestačí. Bude Endkampf ještě jednou odložen?
Stojaté vody v poločase rozpadu
Hlavní myšlenka spočívá v tom, že dnešní „stabilita“ při nízké úrovni a nízké sociální kvalitě nemůže být zakonzervována pro budoucnost, tím spíše ne navždy. Ve skutečnosti by šlo o zakonzervování poločasu rozpadu společnosti. Ale poločas rozpadu musí být překonán, jinak nevyhnutelně přeroste do úplného rozkladu.
Pokud vláda nezajistí koherentní civilizační perspektivu a neprovede srozumitelná a logická opatření pro lepší budoucnost, potom bude pohlcena generací „Navalných“, zvířat, jež zabijí svůj lid i sebe sama.
Kasparovově a Chodorkovského spodině nyní v ruské vládě nečelí žádní géniové ani akademici. V lepším případě tam najdeme dobromyslného středního byrokrata, pořádkumilovnou zaostalost s velmi úzkým rozhledem a omezenými zájmy. Taková hierarchie nemůže odolat silným vnějším útokům podpořeným davy zklamaných a zbídačelých občanů naštvaných na nemohoucí ekonomikou.
Přestože v určitém okamžiku právě nevýraznost a nevybíravost poskytly orgánům „Erefie“ (pejorativní označení Ruské federace – pozn. PP) přiměřenost a akceschopnost, což bylo pochopitelné pro marasmus post-perestrojkových mas, může se tento přístup stát hrobařem jeho nositelů.
Zatuchlá bažina zaostalosti a tržní svévole oligarchů, jež pomalu a hrozivě stravuje chudinu, zajisté jednou vybuchne podobná plynu, který se nahromadí hnilobným duševním procesem, pokud se vláda nepokusí o zásadní změnu.
Nemůžeme nečinně sedět v tomto poločase rozpadu. Buď začneme stoupat vzhůru po civilizačním žebříku (jde především o zásadní de-jelcinizaci všech sfér života, osvobození se od prokletého dědictví sociální degenerace), nebo budeme staženi do propasti. Kdo si zvykl na Jelcina, přivykne i Navalnému, protože jedno vyplývá z druhého.
Bandité a okupanti
Hlavním nástrojem degenerativní opozice pod znamením „konce národa“ vždy bylo a bude hamižné rozkrádání (rabování). Právě možnost rabovat přitahuje k degenerativní opozici její příznivce a nazývá se to „snížená sociální odpovědnost“.
Problém je v tom, že stát, národ, lid, říše, kultura nevznikaly současně. Oni, stejně jako vysoká úroveň občin, se utvářely s vývojem civilizace jako její nezbytné součásti. Civilizovaný člověk má svůj stát, kdežto divoch nikoliv. Proč? Protože civilizovaný člověk chápe, proč je stát potřebný. Divoch nechápe, a proto nic takového nepotřebuje. Národ, vlastenectví, to jsou také produkty vyšší duševní aktivity a rozvinutých intelektuálních schopností.
Opice nebo divoši na úrovni svého plemenného rodu nemají žádnou představu o nacionalismu, mocném národě či o velkém vlastenectví. Pro ně již v sousedním lese žijí „nepřátelé, které by bylo dobré obrat“. Pokud člověk na civilizační stupnici degradoval na úroveň barbara, ztratí představu o nacionalismu a vlastenectví. Takový tvor obzvlášť inklinuje k pokušení dravce, který si vezme všechno, co má po ruce.
Rabování převedené na teritoriální úroveň se nazývá „separatismus“. Separatismus se od běžného rabování liší pouze tím, že obyčejný bandita loupí movitý majetek, kdežto separatista nemovitý. Za „přehlídkou suverenity“ při perestrojce nebylo nic jiného, než rabování ze zahraničí organizovaných gangů, které se rozhodly „zprivatizovat“ kus cizího státu a prohlásily ho za vlastní.
Takový náš bandita není jen přisluhovač okupanta, on představuje materiálně stimulovaný nástroj okupanta. Za svou zradu dostává konkrétní hmotné výhody ve formě ukořistěného movitého a nemovitého majetku odumírající (z vnějšku privatizované) země.
Čtěte ZDE: Lži o novičoku mají pozitivní stránku: Londýn chce vyhnat ruské zloděje. Balí si oligarchové čemodány? Tereza si na ně došlápne. Co bylo ukradeno, bude rozkradeno. Dárek pro Putina a ruský národ. Můžeme začít tleskat?
Jak rozparcelovat a zničit Rusko
V současné fázi není strategie degenerativní opozice (která se aktivně snaží spojit se zklamanou situační opozicí) žádným tajemstvím, a nemá ani dvojsmyslný význam.
Jde o široké spektrum technologií, které jsou řízeny a financovány ze Západu a jejichž úkolem je zničení ruské státnosti. Zadavatel je jasný (ti, kteří chtějí „konečné řešení ruské otázky“) a vykonavatelé předvídatelně nabírají zločince, marginální parazitické vrstvy a degeneráty.
Z těchto tří zdrojů, tří stavebních komponent, sestavují jádro „sveřepého davu“, jehož budou obklopovat vrstvy všech dotčených, vyloučených a situačně nespokojených. Liberální parta v podobě příznivců A. Navalného, který si udržuje akční štáby v hlavních městech milionářů, K. Sobčakové a D. Gudkova má oficiálně za cíl atakovat volby vedoucích představitelů Moskvy, moskevských periferií a Petrohradu a místních zastupitelů ve městech Ťumeň a Jekatěrinburg.
11. - 12. dubna 2018 ve Vilniusu proběhlo tzv. „Fórum svobodného Ruska“ (FSR) organizované G. Kasparovem a jeho příznivci. Na něm se organizovaně a definitivně schválila strategie Západu podporovat rozvratné bandy kriminálních a separatistických elementů. Mezi 200 účastníky fóra se nacházeli „hosté“ z téměř 50 ruských měst. Všichni se těší, jak se při zhroucení státnosti obohatí osobní účastí na organizování smrti vlastního národa a státu.
Byl zvolen stálý výbor tohoto zločinného „Fóra“, který má v úmyslu věnovat se „přípravě Mezinárodního veřejného tribunálu za účelem vedení Ruska.“ Organizátoři FSR zdůraznili požadavek na sjednocení pučistických skupin „projektu Navalnyj“, band M. Chodorkovského, diverzantů G. Kasparova, L. Nevzlína, V. Ašurkova a všech ostatních protivládních atamanů od nacistů až po nacionál-nihilisty.
Ale co je nejdůležitější, Vilnius-2018 oficiálně vyhlásil „optimální variantu“ budoucnosti Ruska, která předpokládá rozpad současného státu na 10 znepřátelených „knížectví“. Diskuse o takovémto výsledku boje za demokracii probíhají již dlouho, ale dosud byly neformální. Nyní je rozparcelování Ruska vytýčeno jako oficiální cíl manifestu.
Mobilizace zločinců
Účastníci FSR, mezi nimiž byl jeden z ideologů Navalného týmu a aktivní stoupenec „bojkotu voleb“ politolog F. Krašeninnikov, věnovali velkou pozornost situaci, která se rozvíjí v Jekatěrinburgu kolem E. Roizmana a nadcházejících voleb do městské dumy.
Krašeninnikov uvedl, že domovina jelcinismu a hlavní město zločinu Ruské federace Jekatěrinburg, kde „nadále pracuje štáb Navalného, je jedno z důležitých měst“. Jedná se o pokračování směru z let 2010-2011, kdy F. Krašeninnikov, L. Volkov a A. Navalnyj publikovali knihu „The Cloud Democracy: v ní se popisuje, jak diverzní technologie mohou rozleptat „staromódní archaické vertikální politické systémy“.
Není těžké pochopit, že byla zahájena mobilizace všech sociopatů a kriminálních zločinců v Ruské federaci coby tradičních dvou opor prozápadního kurzu v zemi. S aktivnější podporou západních kurátorů už brzy využijí poměrně širokou škálu „technologií“ pro narušení ruské státnosti. Na srdci každému z nich ovšem leží jeden a tentýž slib: příslib tunelování a rozkrádání. Svrhněte autoritu, nabádá je Západ, a odevzdáme vám města v plen.
Analytici píší, pokud se dobře podíváte na některé ze spojenců a přívrženců starosty E. Roizmana a rovněž na účastníky volební kampaně v roce 2018 v Jekatěrinburgu, uvidíte zástupce místní opoziční elity, doupě jelcinismu, v nepřijatelném světle.
V hlavním městě kriminality Ruské federace, které už jednou dalo zemi vládu zločinné mafie, je stále plno osobností majících podstatný vliv v regionu a spojených s projekty ohrožujícími integritu Ruska. Nezapomínejme, že tam vznikla „Uralská republika“, ošívá se tam další ataman rozkladu – jekatěrinburgský politik (bývalý poslanec Státní dumy a regionálního zákonodárného shromáždění Petrohradu), podnikatel, vůdce Monarchistické strany Ruska A. Bakov.
Rozdmýchat protestní aktivity v ruských regionech s cílem vyvolat v zemi separatistické nálady je nejdůležitějším tématem diskusí na zahraničních platformách za účasti domácích politických emigrantů.
Čtěte ZDE: Amerika na prvním místě: Pavlík řečnil a vyhrožoval. Dalších sto roků samoty? Plaťte zbraně, a mlčte! Babiš a Řím. Čeká nás na Velký pátek tvrdé ruské embargo? Expert: Válka bude. Vejce a Apokalypsa
Hrozí destrukce
Pokud vláda nemá sílu vyjádřit jasnou a přitažlivou ideu obrody a světlé budoucnosti, jestliže „elita“ jako dnes představuje nevýrazné a matné uskupení chamtivých a pokryteckých zbohatlíků snažících se zachovat nespravedlnost místního kořistnického systému, není kompetentní ani předložit nějaký druh „společného díla“.
V důsledku toho budou chtít mladí lidé pouze ničit. A již tak činí. Civilizace vyžaduje, aby vlády všech věků o ni pečovaly. A když se pokouší přeměnit ji na zlatý důl pro sebe, postavit své osobní sobecké zájmy nad zájmy obecného všestranného pokroku, krutě se jim to vymstí nihilismem v řadách mládeže.
Tam, kde není a ani se neočekává rozkvět, kde chybějí velké plány na velké skutky, zraje přesvědčení, že je nutné všechno zbourat, spálit na troud, podobně jako negramotní rolníci pálili centra kultury (a útisku) – velkostatkářské usedlosti.
Idea totální destrukce – systému, vlastní země, národa a budoucnosti – podobá se hysterii: je iracionální, ale velmi vzrušená. Hysterie sebepopírání je ve společnosti vždy spojena s tím, že vláda neumí nabídnout přitažlivou představu o budoucnosti.
Rusko si musí pomoci samo
Rusku nikdo nepomůže pozvednout se výš. Ale upadnout, zřítit se dolů, zhroutit se – pro takovou práci je pomocníků víc než dost – všechny speciální služby všech kontinentů, s výjimkou Antarktidy...
A na to je třeba pamatovat: pokud vláda neuslyší civilizovanou opozici, která vybízí k cestě vzhůru, pak se obrovský dav situační opozice nechá strhnout degenerativní prozápadní opozicí národního sebepopření.
Degeneráti mají obrovskou výhodu oproti progresivcům: upadat je mnohem snadnější, než se zvedat. Zjednodušovat a ponižovat, bořit a zahazovat je mnohem jednodušší a rychlejší, než zdokonalovat, pěstovat, budovat a pozvedávat.
Musíme na to pamatovat, pokud jsme rozumní lidé. Chce se věřit, že rozum porazí temné a nelidské instinkty.
Ale síla instinktů šelmy je ta nestrašnější.
Zdroj.
