Ukazuje se, že napadení Skripala v Salisbury není jediným případem tajemných útoků a záhadných úmrtí v tomto městě. Za stejně nevyjasněných okolností tam dříve zemřel jiný a ještě výše postavený přeběhlík z Ruska, Vladimír Pasečnik, bývalý ředitel leningradského Ústavu vysoce čistých biopreparátů. Měl hodnost generálmajora a zabýval se tajným vývojem. Tamtéž z neméně záhadných příčin zahynulo ještě dalších jedenáct (!) britských vědců a specialistů jejichž práce měla souvislost s vývojem bakteriologických zbraní.
Stejně jako Skripal, také Pasečnik žil v Salisbury. Proč? Proč ne v útulném Londýně – obvyklém to útočišti všech přeběhlíků a zrádců z Ruska? S největší pravděpodobností proto, že v sousedství na území vojenského výzkumného parku „Porton Down“ je laboratoř vědeckotechnického výzkumu vojenské obrany (DSTL). Vzorky látky, kterou byl otráven Skripal a jeho dcera, byly odeslány odborníkům na analýzu právě do DSTL.
Všechny myslitelné jedy
Přísně tajný komplex „Porton Down“ v obci Porton byl vybudován už v letech první světové války. V „Porton Downu“ pracovali fyziologové, patologové a meteorologové z nejlepších britských univerzit. Zpočátku experimentovali na zvířatech. Ale v roce 1917 vznikla speciální laboratoř pro pokusy na lidech, protože účinky chemikálií na lidské orgány a tkáně nemohou být vždy predikovány z experimentů na zvířatech. Během existence komplexu se více než 20 tisíc lidí zúčastnilo tisíců testů účinků toxických plynů, přenašečů moru či antraxu, stejně jako omamných látek.
Právě zde se nachází jeden z největších skladů se zásobami nervově paralytických plynů v západní Evropě. V polovině padesátých let byl v „Porton Down“ testován plyn VX. Patří do stejné třídy organofosforových bojových otravných látek jako údajný „Novičok“, který byl prohlášen za příčinu otravy Skripala.
Tento plyn (VX) byl „prarodičem“ celé třídy otravných látek, do jejichž rodiny by měl patřit také „Novičok“. Plyn VX Britové následně předali do USA a tam byl zařazen do výzbroje. Mimochodem - právě tímto plynem byl vloni na letišti otráven bratr severokorejského vůdce Kim Čong-una – Kim Čong-nam.
Jak psala evropská média, specialisté z „Porton Downu“ byli často zapojeni do experimentů s lidmi, včetně civilního obyvatelstva z okolí. Převážná většina dobrovolníků (a v 50. a 60. letech jich bylo asi 16.000 !) nevěděla nic o účelu „Porton Downu“. Mnozí věřili, že na nich budou zkoušet vakcínu proti chřipce. Jak uvedl španělský deník „El País“, dvacetiletý letadlový mechanik Ronald Maddison také souhlasil s experimentem, aby se mohl vidět se svojí nevěstou, která žila blízko Portonu. Maddisonovi a jiným bylo řečeno, že se na nich budou testovat účinky chemikálií přes oblečení a může je postihnout jen „lehká churavost“, jinak si nemusejí s ničím dělat starosti.
6. května 1953 Maddison a pět dalších dobrovolníků vstoupili do testovací komory s plynovými maskami. Nevěděli, že byli vystaveni 200 mg čistého sarinu. Po 20 minutách padl Maddison na zem. Byl odvezen do nemocničního komplexu, kde tentýž den zemřel. „Prostřednictvím manipulací, v nichž figurovaly vyšší šarže z ministerstva obrany, byli příbuzní a přátelé Maddisona informováni, že zemřel na akutní pneumonii, jejíž průběh byl komplikován experimentem,“ uvádí se v článku „El País“.
Od roku 1946 do roku 1976 provedli vědci z „Porton Downu“ až 750 testů v otevřeném prostoru. Pět experimentů bylo prováděno v moři s použitím přenašečů antraxu nebo dýmějového moru. V roce 1964 při vojenském cvičení v okolí Portonu se 16 britských vojáků námořnictva začalo chovat podivně, uvádí „El País“. „Někteří vyšli ven na otevřené pole přímo do palebné zóny protivníka, jiní krmili imaginární ptáky, další se vydali do kopců nebo vylezli na stromy a předváděli opice,“ píše novinář Miguel Angel Criado. V tajné zprávě byl učiněn závěr, že mariňáci „nebyli schopni provádět žádné rozkazy.“ Ani velitel ani vojáci netušili, že dostali dávku LSD. Jednalo se jen o jeden z tisíců experimentů na lidech, které britská a americká armáda prováděla při vývoji chemických a bakteriologických zbraní.
Čtěte ZDE: Válečnická hysterie v ČR: Rusko jen konstatovalo fakt. Novičok se u nás vyrábí. Bude Zeman obžalován za to, že chce znát pravdu? Kavárna ztrácí příčetnost. Obviní Kalousek s Farským BIS z napomáhání Putinovi?
Řadová formace smrti
Oficiálně Británie v roce 1989 od vývoje nervového plynu upustila. Avšak v letech 1990 a 2000 došlo poblíž Salisbury a jinde k řadě záhadných úmrtí mezi vědci, kteří měli přímý vztah k vojenskému výzkumu.
V roce 2003 zemřel za dosud nevyjasněných okolností spolupracovník vojenské výzkumné základny Dr. David Kelly. Jeho tělo bylo nalezeno v lese u Portonu. Dva roky před smrtí Davida Kellyho se v Kalifornii zastřelil americký vědec Larry Ford, který s ním spolupracoval. Nástupce Dr. Kellyho, Paul Norman, havaroval v roce 2004 v soukromém letadle. Celkově z různých důvodů, jak již bylo zmíněno, zahynulo 11 spolupracovníků Porton Down.
A došlo tam k další obětem. Slavný astrobiolog David Wynn-Williams, spolupracovník Britské antarktické společnosti, který studoval život mikrobů ve vesmíru, byl během ranního běhu sražen autem. Druhý den Stephen Mostov, přezdívaný Dr. Grippe (Chřipka), zemřel - zřejmě za své úspěchy při léčbě této nemoci. Jeho osobní letadlo se zřítilo v Denveru. Tuto tragickou spojitost vysledovali žurnalisté z kanadských novin „Glob and Mail“.
Záhy zemřeli další dva odborníci z mikrobiologie. Dr. Patrick Kieley, odborník na nemoc šílených krav, a Dr. Robert Shope, virolog, který varoval před epidemií nemoci šílených krav v USA, skončili se životem v roce 2002. Od 11. září 2001 počet zabitých a „náhle“ zemřelých mikrobiologů dosáhl 50 osob.
Mezi nimi byl již zmíněný generálmajor Vladimír Pasečnik, mikrobiolog a pracovník ministerstva obrany. Pasečnik utekl do Velké Británie v roce 1989. Byl to on, kdo informoval Londýn o tajném vývoji bakteriologických zbraní v SSSR. Doktor Kelly byl přítomen při jeho výsleších, a poté informoval britskou zpravodajskou službu MI6 o výzkumech Pasečnika, na něž byl také naverbován.
Pasečnika, stejně jako Skripala, britská zpravodajská služba ubytovala v Salisbury. Pozoruhodná shoda, že? Kelly často navštěvoval Pasečnika a bral ho s sebou do „Porton Downu“, kam měl přísně zakázaný vstup každý, kdo nepodepsal příslušné dokumenty o zachování tajemství. 21. 11. 2001 byl Vladimír Pasečnik nalezen mrtvý ve svém domě.
Oficiálně uvedená příčina smrti byla mrtvice. Jeho syn Nikita však tvrdil, že jeho otec byl pravděpodobně zavražděn. Nicméně žádný skandál tehdy Británie nevyvolala, ačkoli Pasečnik byl mnohem důležitější osoba než Skripal, a není těžké odhadnout proč: Jelcinovské Rusko v té době ještě poslušně plnilo všechny pokyny Západu.
Kde je vlastně Skripal?
Skandál okolo Skripala a směšné obvinění Ruska dnes politici a média nafukují ve světovém měřítku. Ale při tomto humbuku a křiku nějak zapomněli nejen na ostatní podivné oběti smrtícího plynu v Salisbury, ale i na samotného „hrdinu“ skandálu. Kde se teď vůbec Skripal nachází? Říkají, že v nemocnici se svojí dcerou, a údajně jsou v kómatu. Ale korespondent televizního kanálu „Rossija“ tuto nemocnici v Salisbury navštívil, a byl překvapen, když zjistil, že v blízkosti nemocnice a dokonce ani uvnitř není žádná ostraha. Zvláštní ... Proč? U lavičky v parku Salisbury, kde byly nalezeny oběti útoku, policie dosud vartuje, ale u nemocnice a v ní z nějakého důvodu nikoli.
Mimochodem během stejně podivné a tajemné historie otravy agenta Litviněnka poloniem v Londýně byla okamžitě vystavena v médiích jeho fotografie na nemocničním lůžku. Aby všichni viděli: zde trpí umírající nešťastník. A proč teď v příběhu Skripala nefiguruje žádná taková fotka otráveného zrádce? Ani na lavičce v parku, ani na nemocničním lůžku. Vnucuje se zcela přirozená otázka: kde vůbec je nešťastný Skripal?
Podezření prohlubuje skutečnost, že ruští diplomaté, kteří do Salisbury přijeli, nemohli vidět ani Skripalovu dceru, přestože je občankou Ruské federace. Jak uvedl ruský velvyslanec ve Velké Británii Alexandr Jakovenko, nikde není fotka nebo informace o stavu postižených. „Jsou naživu? Možná, že jsou zdraví. Nikdo nesměl promluvit ani s lékaři,“ řekl.
Diplomat poznamenal, že do tohoto případu není vůbec vidět, a to vyvolává obavy a pochybnosti. Zdůraznil, že Velká Británie tím, že odmítá konzulární přístup k ruské občance Julii Skripalové, porušuje mezinárodní právo. „Jejich chování [britských úřadů] vyvolává mnoho otázek,“ řekl Jakovenko v rozhovoru pro televizní kanál Russia Today.
Čtěte ZDE: Ďábel Putin dal sestrojit "nooscope": Čím Kreml ovládá myšlení lidí? Trump, brexit, Katalánsko, "novičok". Moskva umí skenovat interakce mezi lidmi, věcmi a penězi. Tohle vyřeší jen válka!
Plyn v kufru?
Všechno je to mírně řečeno podivné. Odborníky překvapily i fotografie specialistů podobajících se kosmonautům ve speciálních ochranných oblecích, kteří pracovali v blízkosti lavičky, kde našli Skripala a jeho dceru. Nuže, smrtelně nebezpečné! Podívejte se, co tihle darebáci Rusové udělali! Útok nervovým plynem v centru klidného britského města! Horor! A hle, na fotografii vedle „astronautů“ v monstrózních kombinézách si stojí britský policista – ruce v bok, bez ochranného oděvu a plynové masky. Není to tu snad smrtelně nebezpečné? Nebo jsou ochranné obleky jen "filmová" maškaráda pro důvěřivou veřejnost?
A další absurdita. Anglický deník Daily Telegraph, který se odkazuje na jakési spolehlivé zdroje, zveřejnil, že vyšetřování údajně dospělo k závěru, podle něhož nervově paralytický plyn dovezla dcera Skripala v kufru z Ruska. V něm ho propašovala společně se svršky a kosmetikou.
Experti však namítají, že v takovém případě by Skripalova dcera okamžitě schytala smrtelnou dávku ihned po otevření kufru v hotelu a jednoduše by nedošla ani do pizzerie, kde večeřela s otcem. Tento plyn působí okamžitě: dvě nebo tři minuty a konec!
A proč, když na místě napadení, u lavičky, byl otráven policista, který se jen přiblížil ke Skripalovým, nebyl nikdo zraněn v hotelu ani v restauraci? Jedním slovem další hustá mlha!
Verze „Daily Telegraphu“, podle níž dcera bývalého důstojníka GRU Sergeje Skripala dovezla v kufru z Moskvy do Velké Británie nervový plyn, nemůže obstát před žádnou kritikou. Uvedl to i prezident Mezinárodního sdružení veteránů z protiteroristické jednotky „Alpha“ Sergej Gončarov. Podle něj provézt takový plyn přes hranice není možné ani teoreticky. „Pokud s sebou vezete třeba jen pilulky a podaří se vám je propašovat přes naši hraniční kontrolu, nikdo na světě vás nepustí do země s neznámými tabletami,“ řekl. Proto říkat, že Skripalová klidně provezla plyn nebo jiné podobné věci ve svém zavazadle, „není seriózní ani reálné,“ poznamenal Gončarov.
Je tu ještě jedna záhada související s nahrávkami bezpečnostních kamer v Salisbury ze 4. března. Média rozšířila dvě videa. Na jednom z nich, v čase 15:47, jak se tvrdí, „je zaznamenán Sergej Skripal a Julie v centru města.“ Žena, která jde ruku v ruce se Skripalem, je blondýnka v tmavém kabátě s jasně červenou kabelkou přes rameno. Stejná kabelka byla později nalezena vedle Julie na lavičce (svědčí o tom zveřejněná fotografie). Nicméně Julie Skripalová byla brunetka.
Později se objevil druhý záznam, který se uskutečnil v 16:08. Na něm je podle britského tisku také Sergej Skripal, který projde kolem restaurace v Salisbury spolu se dvěma ženami. V popředí jde tlustá dívka podobná Julii se světlou kabelkou a vedle Skripala – opět ona blondýnka v tmavém kabátě, ale nemá už červenou, ale bílou či béžovou kabelku (nebo balíček), a v ruce drží nějaký podivný dlouhý předmět podobný deštníku. I britští reportéři se stále ptají, jak vysvětlit tyto podivné nesrovnalosti. Buďto na záznamech není Skripal, nebo se Julia narychlo přebarvila na blondýnku a navíc mezi oběma záznamy si vyměnila kabelku za jinou - nebo ona blondýna jednoduše není Julie...
Oběť amerických zájmů?
Prezident Akademie pro geopolitické otázky plukovník Leonid Ivašov se domnívá, že se Sergej Skripal stal jednoduše obětí amerických obchodních zájmů v Evropě.
USA investují spoustu peněz do výstavby terminálů LNG (zkapalněný zemní plyn) a hodlají vytlačit Rusko z trhu. Ale udělat to bez hlasitého skandálu, jakým nepochybně útok na Sergeje Skripala je, by bylo velmi obtížné.
„Za tímto skandálem s otravou ruského přeběhlíka,“ řekl L. Ivašov, „je problém amerického zkapalněného plynu: Američané sázejí na nasazení více než 20 terminálů LNG do Evropy, aby jí pokryli vlastním zkapalněným plynem, i když je dražší než ruský a horší kvality, ale Američané potřebují pozvednout svoji ekonomiku a potřebují peníze. Stejné peníze, a nemalé, jsou dnes potřebné i Britům, aby zaplatili za Brexit a za odchod z EU. A Rusko zásobilo Evropu vlastním plynem, proto je nyní třeba Rusko vytlačit, a to i za cenu takovýchto absurdních provokací. Nebo dokonce za cenu ozbrojeného konfliktu, což je stálá americká myšlenka.“
Generál připomněl, že Rusko je poslední na seznamu podezřelých, kteří by se mohli teoreticky pokusit zabít Sergeje Skripala: „Rusko za tímto případem rozhodně nestojí. Skripal pro nás není vůbec zajímavý – podvrhli ho, nač bychom to potřebovali, zejména v předvečer voleb? ... V této situaci Rusko musí odpovědět, bezpodmínečně odpovědět, protože na Západě bylo přijato toto šílené rozhodnutí, a pokud nic neuděláme, budeme čelit ještě větším provokacím. ... Musíme přijmout nějaká ještě tvrdší opatření, než jaká uplatňují ve vztahu k nám, možná tím organizátoři přece jen trochu vystřízliví,“ řekl L. Ivašov.
Čtěte ZDE: Nové ruské zbraně: Západ je zmatený a hysterický. Bude odpovídat další provokací? Pentagon: V tuto chvíli se nejsme schopni ubránit. Generálové blufují zatímco armády upadají. Může si NATO za Putinovu odpověď samo?
Plyn z Uzbekistánu, nebo z USA?
Mnozí Britové koneckonců sami bezradně vrtí hlavami.
Například bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray napsal ve svém blogu, že Spojené království nejen nemá důkaz o ruském zapojení do otravy bývalého důstojníka GRU, britského agenta Sergeje Skripala, ale také nevědí, zda šlo skutečně o bojový plyn „Novičok“.
Craig Murray se ve svém posudku odkazuje na své vlastní zdroje. Trvá na tom, že jediný, kdo mluvil o přítomnosti plynu „Novičok“, byl jiný přeběhlík, Vil Mirzajanov, chemik, který utekl z Ruska do Spojených států. Odhalil prý také vzorec plynu. Tudíž by ho mohli vyrobit nejen ve vojenské laboratoři, ale také „na lavičce v parku“ – ve skutečnosti byla technologie jasná dokonce i pro komerční podniky, uvádí Murray.
Přes jasnost technologie však Londýn zjevně nemá vzorek plynu, který by se mohl stát důkazem ruské účasti na případu. A stejně tak neexistují důvody, proč by „Novičok“ museli vyrobit pouze ruští chemici. Je třeba vědět, že tento plyn se vyráběl v Uzbekistánu, dodává bývalý velvyslanec. A ze současného Ruska to není zase tak blízko, jak by se zdálo zemím Západu.
Craig Murray učinil několik závěrů:
- Vláda Velké Británie nemá žádné důkazy o tom, že otrava Skripala je dílem Ruska.
- V OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní) nejsou vůbec přesvědčeni vůbec o existenci plynů typu „Novičok“.
- Londýn odmítá poskytnout OPCW vzorky látky, jíž byl otráven Skripal s jeho dcerou.
- Pokud „Novičok“ existuje, mohl by se vyrábět kdekoli na světě.
- Program „Novičok“ nicméně existoval v Uzbekistánu, nikoliv v Rusku. A odtud jeho výrobu převzali Američané.
To potvrdil Alexandr Šulgin, stálý zástupce Ruska v OPCW. Podle jeho slov v Ruské federaci nebyl nikdy realizován žádný program pod kódovým označením „Novičok“. Poznamenal, že existuje vysoká pravděpodobnost, že látka, která byla použita proti Skripalovi a jeho dceři, pochází z laboratoří v USA a ve Velké Británii. „Je možné s velkou pravděpodobností předpokládat, že látka použitá v Salisbury pochází z některých laboratoří v západních zemích, kde se takový vývoj úspěšně prováděl, o čemž svědčí publikace z otevřených zdrojů. Abychom nechodili okolo horké kaše, jmenuji tyto země přímo. Je to především samotná Velká Británie, a také Spojené státy.“
Šulgin připomněl, že v roce 1992 ruský prezident Boris Jelcin „přerušil všechny práce. Výzkum a výroba chemických zbraní byla zastavena.“ Poté, co se Rusko připojilo ke konvenci, začal proces postupného ničení chemických zbraní. „V loňském roce jsme tento proces dokončili, zničili všechny naše zásoby chemických zbraní a tento fakt je oficiálně certifikován OPCW,“ poznamenal A. Šulgin.
Jedním slovem je jasné, že nic není jasné. Rusko nic takového nepotřebovalo, ale existuje více než dost náznaků, že na otravě Skripala se mohli podílet především Britové, nebo USA.
Specialisté na otravy z CIA
Velcí odborníci na používání plynů a jiných toxických látek se nacházejí především v CIA. V době studené války tato špionážní organizace provozovala oddělení, které vyvinulo speciální zbraně pro útoky na zahraniční politiky považované za nepřátelské vůči Spojeným státům. Agenti speciálních služeb byli zásobováni fantastickými technickými prostředky, které střílely jedovaté látky. Zabýval se tím Sidney Gottlieb, jeden z nejlepších odborníků CIA na otravné látky. Jak je známo, Gottlieb zacházel se smrtelně nebezpečnými jedy s úžasným entuziasmem a neustále vynalézal nové způsoby jejich použití. Již v roce 1953 tento chemik vedl projekt MKULTRA a vyvíjel jakési prostředky na vymývání mozků. Mezi jeho kolegy mu říkali „temný mág“ a „špinavý podvodník“.
Jedním z prvních úkolů Gottlieba bylo vylepšení tablet s kyanidem, jež dostávali agenti pro případ prozrazení. Účinnost jedu byla totiž tak pomalá a bolestivá, že se špehové raději vydávali nepříteli.
Gottlieb problém vyřešil skvěle: našel toxin, který zaručoval bezbolestnou smrt během deseti vteřin. Americký pilot Francis Powers, který byl sestřelen nad Sverdlovskem v roce 1960, měl u sebe takový jed, ale neodvážil se ho na sobě vyzkoušet.
Později CIA založila Výbor pro dopady na zdraví – nové oddělení, které se zabývalo vývojem špionážních zbraní. Gottlieb se na dlouho zavíral ve svých laboratořích a vymýšlel zařízení, která připomínala fantastickou techniku filmového Jamese Bonda. Jedním z nejúžasnějších projektů Výboru byla bezhlečná pistole, která střílela otrávené šipky na vzdálenost až 75 metrů. Pro jejich malé rozměry, šest milimetrů dlouhé a tenké jako lidský vlas, bylo téměř nemožné je zpozorovat, přičemž jed v těle nezanechával žádné stopy. Zdálo se, že člověk zemřel z přirozených důvodů.
V září 1960 Gottlieb přišel do Konga s jedy a s infekčním materiálem, aby zavraždil prvního premiéra nezávislého Konga. CIA tehdy plánovala otrávit jídlo a zubní pastu Patrice Lumumby a Gottlieb to chtěl osobně zkontrolovat. Ale ředitel základny CIA v Kongu, Larry Devlin, který měl strach z následků, rozkaz ignoroval. Ujišťoval Gottlieba, že všechno bude provedeno, ale při první příležitosti vyprovodil chemika ze země a jedy uzamkl v trezoru.
V roce 1961 se Gottlieb pokusil otrávit iráckého premiéra Abdula Karima Kásima, který znárodnil britskou ropnou společnost a flirtoval se Sovětským svazem. Kapesník nasáklý botulotoxinem byl přivezen do Iráku a poslán do paláce poštou. Více ho nikdo neviděl. S největší pravděpodobností byla zásilka během doručování ztracena nebo ukradena.
Se známou posedlostí se CIA pokoušela zbavit Fidela Castra. Gottlieb navrhoval počkat, až se kubánský vůdce odebere do zahraničí, a nalít do jeho bot thallium. Zůstane živý, ale vypadají mu vlasy, včetně slavného plnovousu. Potom Castra prý už nikdo nebude brát vážně. Další možností bylo podvrhnout kubánskému vůdci doutník s LSD těsně před důležitým vystoupením.
Vedení CIA však rozhodlo, že polovičatá opatření jsou na nic: Castro musí zemřít. Jeho oblíbené komandérské doutníky byly nasyceny nikoliv halucinogeny, ale smrtelnou dávkou botulotoxinu. K dodání dárku Fidelovi se přihlásil emigrant z Kuby. Co se stalo potom, to CIA dosud neví: dobrovolný pomocník v každém případě zmizel beze stopy spolu s doutníky.
Potom CIA poslala na Kubu jeden z Gottliebových vývojových výrobků: kuličkové pero, v němž byla ukrytá tenká jehla s jedem. Vynálezce ujišťoval, že oběť ani neucítí vpich. Kubánský spiklenec byl vůči zařízení skeptický a poznamenal, že CIA by mohla přijít s něčím zajímavějším. Vedle jedovaté propisovačky obdržel od USA proto ještě konvenční zbraně, ale vše bylo marné: útok se neuskutečnil.
Tehdy Gottlieb navrhl využít Fidelovu vášeň pro potápění a darovat mu neoprén plný patogenů mycetomu a tuberkulózy. Předpokládalo se, že tento dárek mu předá slavný politický vyjednavač James Donovan. Ten se vybral na Kubu, aby prodiskutoval propuštění vězňů zajatých během neúspěšné operace v zátoce Sviní. Gottlieb všechno připravil, ale Donovan odjel bez potápěcího obleku. Pak CIA dala Gottliebovy pilulky s botulotoxinem Fidelově milence Maritě Lorenzové. Dívka je ukryla v krabičce s krémem, kde se zkazily. Fabian Escalante, který kdysi vedl kubánskou kontrarozvědku, prohlásil, že ví o 634 úkladech o Castrův život. Žádný z nich nebyl úspěšný...
Čtěte ZDE: Příčina krveprolití v Sýrii: Špinavý boj o kontrolu zdrojů. Převraty v režii CIA jako obvykle. Není plyn jako plyn. Nepřející Saúdové a hladová americká hydra. Jaká bude role Kataru v dalších konfliktech?
Padli zadkem do louže
Na závěr ještě jeden detail skandálu okolo otravy Skripalových.
Jak uvedl ruský spisovatel Andrej Lazarčuk na svém facebookovém profilu, jedovatý plyn „Novičok“, jímž byl údajně otráven zrádce i s jeho dcerou, ve skutečnosti nikdy neexistoval – jde o dezinformaci KGB, aby oklamala své protivníky.
„Ve druhé polovině osmdesátých let,“ píše Lazarčuk, „KGB provedla rozsáhlou operaci za účelem dezinformování nepřítele, která měla jako vedlejší úkol identifikovat kanály úniku informací. Bylo vypracováno dvacet falešných, ale velmi podrobných, projektů nových chemických super-zbraní, které nelze zjistit stávajícími detektory v NATO a proti nimž neexistuje žádná obrana“ (NOVA s indexy, „Novičok“ s indexy, ASD a další). Do rukou Mirzojanova (zrádce, který se ukryl na Západě a podsunul USA a Anglii informace o „Novičoku“) se ovšem dostal právě jen neexistující „Novičok“.
A tovární laboratoř v Kantubeku (Uzbekistán), která údajně „Novičok“ vyráběla, byla už koncem sedmdesátých let přestavěna na výrobu a testování herbicidů a defoliantů hlavně pro potřeby bavlnářského průmyslu. Mirzojanov byl jako zdroj úniku informace záhy odhalen, a okamžitě v 90. roce odstíněn od všech materiálů majících nějaký reálný podklad, takže skrze něj proudily ven pouze dezinformace. V roce 1992 se sám dobrovolně „odhalil“ zveřejněním známého článku. Od té chvíle se stal „Novičok“ předmětem zájmu médií. V roce 1995 vyšel v „New York Times“ článek o „nové ruské super-zbrani“. „Za vytvoření ochrany proti „smrtelně“ otravné látce utratilo NATO více než 10 miliard dolarů,“ poznamenává Lazarčuk.
Ukazuje se, že vyprávěním o smrtícím „Novičoku“, který ve skutečnosti patrně vůbec neexistuje, se Angličané posadili zadkem do louže, a teď nevědí, jak z toho ven.
Zdroj.
