Putinovo poselství o nových komplexech ruských strategických zbraní zůstává v centru pozornosti celého světa. Na Západě je reakce dvojí. Jedna část západních komentátorů s novou ještě naléhavěji než dříve hořekuje nad „agresivními záměry Moskvy“, „Putinovou zákeřností a nezodpovědností“ a nutností „zvýšit úsilí Západu v odpovědi na novou výzvu Ruska.“ Jde zpravidla o současné politiky a generály, kteří v jistém smyslu chápou závažnost toho, co se stalo.
Druhá část, především novináři a ideologové pracující na vymývání mozků řadových obyvatel Západu, rozvíjjejí prostoduché propagandistické teze: „Rusové blafují“, „Putin lhal“, „Rusko nemůže mít takové zbraně.“
Obecně lze s jistotou říci jediné: Západ je zmatený. Nemá žádnou smysluplnou strategii a neví, jak reagovat na kvalitativní průlom ruského obranného průmyslu v oblasti nejmodernějších a technologicky vyspělých zbraní. Abychom se ujistili, že je tomu opravdu tak, stačí se podívat na to, na jakém geopolitickém a vojensko-strategickém pozadí zazněly výroky ruského prezidenta.
Militaristická předehra
Krátce před jeho projevem proběhla ve dnech od 16. do 18. února 54. bezpečnostní konference, které se zúčastnilo přibližně 20 hlav států a vlád a přibližně 80 ministrů zahraničí a obrany. Hlavním tématem fóra byly vztahy EU s Ruskem a s USA. Přitom tón hlavních projevů byl bezprecedentně znepokojený a ostrý.
Například poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost generál Herbert McMaster uvedl, že „konference se koná v kritickém okamžiku pro celé lidstvo.“ Předseda konference Wolfgang Ischinger nebyl o nic méně pesimistický, když si postěžoval: „Bezpečnostní situace ve světě je nejhorší od rozpadu Sovětského svazu.“ No a generální tajemník OSN António Guterres neváhal vystoupit v apokalyptickém duchu, když prohlásil: „Poprvé od studené války nás ohrožuje jaderný konflikt...“
Televize „Deutsche Welle“ shrnula diskusi takto: „Z výsledku tří dnů konference je jasné jedno: všechno poukazuje na pokračování konfliktů.“ Mimochodem Němci rychle našli viníka (samozřejmě je jím Rusko a Putin) a „mistrovsky“ odhalili hlubinné příčiny krize. Časopis „Stern“ zveřejnil velmi případný článek nazvaný „Ruští vojáci se obětují za slávu kremelského vládce“. Ukazuje se v něm, že za vše může „falešné“ ruské hrdinství a vlastenectví.
V článku se píše: „Ruští vojáci v Sýrii se nenechají zajmout. Jako hrdinové druhé světové války se obětují – a zachraňují tak Putina před nutností přiznat hořkou pravdu války... Například ’ruský Rambo‘ Alexandr Prochorenko, zatímco byl obklíčený islamisty, se odpálil, aby zničil bojovníky ISIL a vyhnul se zajetí. Vojenský osud jako z čítanky o hrdinech ze stalinské doby. A nyní se novým hrdinou v Putinově pantheonu stal pilot ruského bitevníku Su-25 Roman Filipov, který vyhodil granátem do vzduchu sebe i postupující nepřátele. Ruské velikášství, panovačnost, tradice stalinismu a bohatá symbolika pravoslavné církve – z takových ingrediencí vaří putinismus svou mocenskou ideologii...“
Čtěte ZDE: Bomba v Putinových rukách: Silnější než atomová! Klíč k tajemství dneška. Proč je Rusko tak vojensky silné? Pentagon má těžkou migrénu. Látání děr a procitnutí do reality. Kolik papírových dolarů je za dřevěný rubl?
Evropští politici v depresi
Březnová prohlášení představitelů západní vojensko-politické elity, která následovala po Putinově projevu, prokázala stejný zmatek a nedostatek srozumitelné strategie.
1. března generální poručík Paul Nakasone, náčelník kybernetického velitelství pozemních vojsk USA, vystoupil v americkém senátu a řekl: „Co si o nás Rusové myslí? Nebojí se nás. Myslí si, že kdyby nyní zaútočili, nic se jim nestane. A to není dobré ...“
V tentýž den si armádní generál Joseph Votel postěžoval: „Musíme soupeřit s Ruskem v obrovském regionu. Vynucením euroasijské integrace se Moskva snaží dosáhnout převahy na periferii i v nárazníkových zónách. Rusko brání USA ovládnout Blízký východ. Rusko využívá konfliktu v Sýrii k testování a uplatnění svých nových zbraní a bojové taktiky. Rostoucí počet ruských protiletadlových raketových systémů brání našemu přístupu do regionu a ohrožuje naši schopnost získat převahu ve vzdušném prostoru. Moskva rozvíjí vztahy s Íránem a Tureckem, intervenuje v Afghánistánu. Navíc díky rostoucímu ruskému vlivu ve Střední Asii tam USA mají stále méně vojenských možností...“
Náladu mnohých evropských politiků po Putinově řeči lze poměrně obtížně charakterizovat jinak, než jako depresi a bezmocnost. Například 4. března Alis Weidelová, spolupředsedkyně frakce „Alternativy pro Německo" v Bundestagu, uvedla: „V současné době máme sotva nějakou obranu. Dokonce i trpasličí státy jako Lichtenštejnsko nebo Lucembursko nás mohou napadnout a my se nebudeme schopni bránit. Německá armáda upadá. Je nutné zvýšit investice, abychom se mohli vypořádat s našimi vojenskými závazky.“
A 6. března se dánský ministr obrany Claus Frederiksen v rozhovoru pro časopis Defense News rozčiloval: „Rusové jsou mistři zkreslování reality. V současné době ruská aktivita v kyberprostoru dosahuje bezprecedentní úrovně, přitom jejím hlavním cílem je vytvoření nedůvěry k demokratickým institucím a podkopávání demokracie v západních zemích. Pokud chce Evropa převzít zodpovědnost za bezpečnost na kontinentu, musí vytvořit spolehlivé odrazující síly. Je nutné nasměrovat více zdrojů do kolektivní bezpečnosti, aby byla zajištěna rychlá reakce během jakékoli krize nebo války.“
Mezi zbraně, které Putin představil, patří těžká mezikontinentální balistická raketa Sarmat s prakticky neomezeným doletem, možností nést větší množství jaderných hlavic, systémy pro průnik protiraketovou obranou a startovní hmotností 200 tun.
Dále jde o hypersonický letecký raketový systém Kinžal - raketu, nesenou nadzvukovou stíhačkou MiG-31. Dá se vypustit proti cílům ve vzdálenosti až 2000 km a může nést klasickou nebo nukleární hlavici. Je to vlastně ze vzduchu odpalovaná balistická raketa, schopná za letu manévrovat a dosahovat rychlostí údajně až Mach 10, tedy až desetinásobku rychlosti zvuku (cca 12 000 km/h).
Dalším trumfem by měl být systém Avangard. Jedná se v podstatě o okřídlenou jadernou hlavici, která je vynášena mezikontinetální raketou, ale neletí po balistické křivce, místo toho se pohybuje klouzavým letem ve vyšších vrstvách atmosféry rychlostí až Mach 20, přičemž může i manévrovat, takže je pro jakoukoliv protiraketovou obranu zcela nezasažitelná.
Současně byly zmíněny i rychlá podmořská jaderná plavidla bez posádky s jaderným pohonem i jadernou náloží, nebo též nový laserový zbraňový systém. Pozn. PP.
Hysterická reakce USA
Následující den 7. března vystoupil britský ministr obrany Gavin Williamson v parlamentu a vytasil se s celou řadou hysterických obvinění Ruska: „Vladimír Putin rozvíjí stále více nepřátelskou a agresivní doktrínu vůči Británii, USA a našim spojencům. Pozorujeme rostoucí aktivitu Ruska v severním Atlantiku, která se za posledních několik let zvětšila desetkrát. Navíc Rusko již mnoho let navyšuje své síly na východním křídle Evropy. Velká Británie nebude poslušně stát a nenechá Rusko utlačovat celý svět. Musíme povstat, abychom čelili hrozbě, kterou představuje Vladimír Putin a jeho arzenál jaderných zbraní. Ruský vůdce jasně demonstroval své nepřátelské záměry. A my co, přijmeme jako fakt, že prezident Putin si může dělat, co chce? Musíme povstat proti této hrozbě, musíme na ni odpovědět...“
Tentýž den se američtí senátoři z Výboru pro ozbrojené síly zeptali náměstka ministra obrany USA Johna Rooda, zda americký systém protiraketové obrany dokáže čelit nejnovějším ruským zbraním, jaké představil ruský prezident. Rood odpověděl: „USA vědí o vývoji nových ruských zbraní, americká armáda s obavami sleduje změny v ruské vojenské doktríně. Pentagon je rozladěn tím, že ruský prezident Vladimír Putin představil nové typy ruských zbraní přesně tak, jak je prezentoval. Americký systém protiraketové obrany v podobě, v jaké byl vyvinut a nasazen do současnosti, nemá schopnost eliminovat strategický jaderný arzenál Ruska...“
A ředitel zpravodajského oddělení amerického ministerstva obrany, generál Robert Ashley, který ve stejný čas stanul před senátory, řekl: „Strategie Moskvy je založena na tom, aby donutila USA a její spojence uznat bezpečnostní zájmy Ruska a také uznat jeho význam jako globálního hráče, jehož zájmy nelze ignorovat bez následků. Ačkoli Rusko opakovaně zdůrazňovalo, že nemá zájem o novou studenou válku se Spojenými státy, dalo také jasně najevo, že už více nebude usilovat o usmíření se Západem a dělat ústupky. Cíle Kremlu zahrnují ovlivňování států bývalého Sovětského svazu, zabránění dalšímu rozšiřování NATO na východ a zajištění toho, aby se žádné závažné mezinárodní problémy neřešily bez účasti Ruska, nebo na jeho úkor.“
Čtěte ZDE: Putin mění svět: Bude obnoveno Ruské impérium? Sovětský svaz bez socialismu je strategickou nutností. Klepe rudnoucí Čína na dveře? Barevná revoluce se nedaří: Nasazuje Západ do Ruska komunisty?
Zoufalé manévry NATO a blufování generálů
Z pohledu současné americké „elity“ to všechno, prohlášení zájmů Moskvy i boj Kremlu o vliv ve světové aréně, je hrozná rebelie a vyžaduje okamžitou tvrdou odezvu. A jelikož Washington nemá proti novému strategickému raketovému systému Ruska co postavit, nastala nutnost jednat podle starých metod z časů studené války.
Tudíž 7. března velitel americké námořní pěchotní divize generál Robert Neller hrdě oznámil na kongresovém slyšení: „Tento podzim v říjnu budou velká cvičení NATO. Snad největší cvičení zahrnující obrněné vozy a obojživelníky, jaké se nekonaly od dob vrcholu studené války. Plánujeme nasadit desítky lodí a letadel (až 45.000 příslušníků vojsk – pozn. PP). Manévry se budou konat u pobřeží Norska poblíž hranic Ruska. Jsem si jist, že z Ruské federace přijdou demarše a další reakce. Myslím si však, že to ukazuje na odpovědnou strategii USA na podporu našich spojenců v NATO, kteří nás chtějí vidět v Evropě jako svoji záštitu.“
Mimochodem 21. prosince minulého roku provolal tentýž chrabrý americký důstojník před americkými námořníky v Norsku: „Pamatujte si, proč jsme tady. Přichází válka. V Evropě může začít obrovská bitva! Informační a politická válka již probíhá. Rusům se nelíbí, že stojíme proti nim. A nám se zase líbí, že jim se to nelíbí!“
A vrchní velitel sil NATO v Evropě, generál Curtis Scaparrotti, aby povzbudil své skleslé evropské spojence, bodře hlásil kongresmanům: „I když mají Rusové výhody v oblasti konvenčních zbraní díky blízkosti jejich vnitřních linií komunikace a rozmístění živých sil, v dlouhodobé perspektivě má NATO ještě výraznější výhody, které si Rusové uvědomují a bojí se jich. Rozhodně nesouhlasím s tím, že Rusko může v případě ozbrojeného konfliktu v Evropě pokořit NATO palebnou silou.“
Přitom generál moudře neupřesnil, jak do kontextu „dlouhodobých perspektiv“ vojenské operace NATO proti Rusku zapadají hypersonické ruské komplexy „Kinžal“ a „Avangard“, jejichž rakety letí rychlostí 3,5 až 7 kilometrů za sekundu.
Domnívám se, že na základě uvedených prohlášení „euroatlantických" politiků a generálů si může každý samostatně vytvořit svůj vlastní názor na to, jak Západ přijal Putinovo poselství o nových ruských zbraních.
Zdroj.
