Vatikán ve středu přiznal, že upravil fotografii dopisu bývalého papeže Benedikta XVI. nynější hlavě katolické církve Františkovi, kterou poskytl médiím. Manipulace s fotografií zkreslila smysl způsobem, který se příčí nejen zásadám žurnalistiky, především je skutečně neuvěřitelným aktem neúcty vůči Benediktu XVI. a současně celému křesťanskému světu. To vše ve snaze maskovat Františkovy destruktivní nekatolické postoje, které jsou v přímém rozporu s minulým pontifikátem a zejména s celou tisíciletou naukou Církve.
Vatikán diletantsky rozmazal poslední dva řádky první strany dopisu, kde Benedikt začíná vysvětlovat, že výše zmíněné Františkovy knihy nečetl, a z teologického hlediska je tedy posoudit nemůže.
Kauza cenzurovaného dopisu vzápětí pokračovala, když se novináři začali zajímat, co se píše na druhé straně dopisu. Tam Benedikt dále píše, že na předmětné knihy v blízké době nebude ani mít čas. Potom se však ještě podivuje nad tím, že chvalozpěv na Františka sepsal i teolog, který jinak celý život zasvětil útokům na něho a na Jana Pavla II.
Ani tuto část si neměl nikdo přečíst. Mnozí se ptají, co se bude dít s odkazem Benedikta XVI. po jeho smrti, když už za jeho života si vůči němu dovolí toto. Modernistický Vatikán opět ukázal svoji zkorumpovanou totalitní povahu. Tentokrát navíc mimořádně hloupým způsobem. Přesně, jak píše ve svém zamyšlení Lubomír Štula: "dnes stupidita září a nevadne". Nutí nás tím v předvelikonočním čase k hlubšímu zamyšlení nad věcmi, jichž jsme v současné době svědky, přičemž kauza s podvodem a cenzurovaným dopisem je pouze jejich - jakkoli odsouzeníhodným - povrchovým jevem.
Lubomír Štula: Moudrost a stupidita
„Moudrost září a nevadne a lehce ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těm, kdo ji hledají. Sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni.“ Tak nás poučuje Kniha moudrosti, stará nejméně jedenadvacet staletí. Při těchto slovech nám v mysli spontánně vyvstane Ježíšova modlitba: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, zjevils je maličkým.“
„Moudrost dává Hospodin, poznání a rozumnost pochází z jeho úst,“ čteme v knize Přísloví. Moudrost jako klíč k pravému poznání je drahocenný Boží dar, který Bůh dává těm, v nichž má zalíbení. Jen si vzpomeňte, jak se Bůh zaradoval, když ho veliký Šalomoun požádal právě o moudrost, o učenlivé srdce schopné rozlišovat dobro a zlo, schopné poznávat pravdu. Setkali jsme se již s řadou omilostněných, kteří byli velmi prostí, zastávali zde na zemi nejposlednější místa, platili za nevzdělané, ale pro svou pokoru, prostotu a obětavost byli Bohu velmi milí. A Pán je obdařil takovou moudrostí, že nakonec vzdělaní a moudří přicházeli zdaleka široka, aby prosili o radu vrátné, kuchařky a pomocné síly v klášterech. Prosté řeholní sestry si vysloužily stejný titul jako největší učitelé církve. „Počátek moudrosti je bázeň Boží,“ říká Žalmista.
Čtěte ZDE: Rozpolcený Západ: Nejen politicky, rozpadá se především rodina. V Británii už mají ministerstvo pro samotu. Máte lidi, kteří vám pomohou? Italové prý zaniknou. Jen Italové? Bratrství na smetišti dějin
Destruktivní síla
Ale nejen Bůh, i ďábel rozděluje svou moudrost těm, kteří jsou jeho. Spolupracovníky obdařené Boží moudrostí nemůže potřebovat. Ti by okamžitě prohlédli jeho prolhanost a taktiku. Jak však pojmenovat a odlišit onen pravý opak moudrosti, kterým satan disponuje? Ze všech antonym moudrosti se pro tu jeho nejlépe hodí výraz stupidita. Stupidita není duševní zaostalost ani posměšná degradace. Existují autoři v minulosti i v současnosti, které tento pojem zaujal, začali se problémem stupidity zabývat, a dospěli k zajímavým závěrům. Zjistili, že je to problém příliš vážný, než abychom v něm viděli spíše něco komického.
James Welles na závěr své knihy o stupiditě konstatuje: „Stupidita je příliš důležitá, než aby bylo možno dát ji stranou jako tragikomický zdroj humoru.“ A Giancarlo Livraghi v knize Il potere della stupidita napsal: „Stupidita je největší destruktivní síla lidského rodu.“ Stupidita je vlastnost i velmi inteligentních lidí, kteří jsou oportunisticky tak zamilovaní do svého přesvědčení, že nejsou schopni domyslet jeho osobní ani společenské důsledky. Této „moudrosti“ schází právě ono „učenlivé srdce“, schopné rozlišovat dobro a zlo, schopné poznávat pravdu.
Není takovýto opak pravé moudrosti přímo předurčen, aby si jím posloužil Boží Protivník? Satan nepotřebuje ani idioty, ani hlupáky. Ti by nebyli věrohodní, nikoho by nepřesvědčili, ale také by nebyli akceschopní. Satanovi agenti musí být svým způsobem mazaní, ale jejich rozum musí být postižen zvláštní vadou, které si vůbec nejsou vědomi, zkreslující optikou, která jim dává jistotu, že to, co vidí jako bílé, je bílé, i když je to černé, a naopak. Stupidita vytváří pro satana široké pole působnosti. Albert Einstein prohlásil: „Jsou dvě nekonečné věci: Vesmír a stupidita. U vesmíru si tím nejsem jist.“ A to Einstein ještě nezažil všemohoucnost dnešních sdělovacích prostředků.
Čtěte ZDE: Nejhorší mezi zločiny: Ničí duši a zhasíná rozum. Proč svěřují svá těla démonům? Duhový nátěr na nádobách hněvu. Světcova řeč po tisíci letech. Doba, kdy autority zcela selhaly. Jediné řešení: Potlačovat mor neřesti
Nadvláda satana
Podle toho, čeho jsme svědky v současné době, můžeme říci, že výše citovaný výrok z knihy Přísloví platí i o úplném opaku moudrosti: Nejen moudrost, ale také stupidita září a nevadne. Hledá ty, kteří jsou jí hodni. Nachází je docela snadno dokonce mezi těmi, v jejichž rukou jsou osudy kontinentu a světa. „Problém tohoto světa je v tom, že stupidní jsou si příliš jisti a inteligentní jsou plni pochybností,“ konstatoval Bertrand Russsell.
Vysoký rozsah nadvlády Satana nad tímto světem se projevuje v tom, že se jeho "moudrost" v podobě stupidity stala přímo módní. Nevystupuje ovšem pod jménem „stupidní“, ale pod pseudonymem „politicky korektní“. „Všechny mozky světa nejsou schopny překonat stupiditu, která se stala módou.“ (J. de La Fontaine)
Jestliže někdo vystoupí s požadavkem odstranit z lidského slovníku takové pojmy, jako je „otec“ a „matka“, a nikdo ho přitom neokřikne, je tím potvrzen výrok L. Longanesiho: „Jeden stupidní je jeden stupidní. Dva stupidní jsou dva stupidní. Tisíc stupidních je historická síla.“ Toho jsme dnes svědky: Generace, která si zakládá na své vyspělosti, pokládá za rozumné a potřebné pošlapat a podkopat samotné základy lidství. Zdrcující většina lidí, kteří žijí podle své zdravé lidské přirozenosti, se mají zříct pojmů starých jako lidstvo samo, které mají ve všech jazycích dokonce společný kořen, a to jen proto, že menšina, která opustila to, co je přirozené, nechce být diskriminována. Je to manévr, který má racionálně zdůvodnit zničení přirozené tradiční rodiny. A lidé zatím mlčí. „Zdravý úsudek sice existuje, ale zůstává skrytý ze strachu před veřejným míněním.“ (Alessandro Manzoni) A to není jediný příklad stupidity. Setkáváme se s ní i v rozhodnutích některých nejvyšších státních představitelů. Jako jeden příklad za všechny může posloužit válka v Iráku i ty, které následovaly.
Když dobrý Bůh vypouští svou moudrost jako kdysi Noe holubici, ale ta už nenachází, kam by usedla a vrací se s nepořízenou zpět, je to svědectví, že stav lidstva je vážný, dokonce smrtelně vážný. Kde nepomáhá terapie, tam zbývá poslední možnost, a tou je chirurgický zásah.
Pane, sešli svého Ducha a obnov tvář země!
Zdroj.
