Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu 2018 právě skončily - a je dobře, že už skončily. Samozřejmě, tato akce měla svá pozitiva, zejména účast společného týmu korejských hokejistek, pro Česko fenomenální úspěch Ester Ledecké a neméně zářný úspěch v podobě třech medailí biatlonistky Anastázie Kuzminové reprezentující Slovensko.
Olympiáda však ukázala velmi negativní trendy ve světovém sportu: šlo zejména o podezření z pokračování hybridní války Západu proti Rusku prostřednictvím údajného boje proti dopingu. MOV a WADA prosazovaly nepřijatelné politické cíle. Tento stav je třeba do budoucna změnit a ze sportu opět udělat prostředek ke spojování lidí.
Sportovní arbitrážní soud a jeho právní Kocourkov
Není pochyb, že doping v ruském sportu je vážný problém, avšak nesmí být důvodem k zavedení principů kolektivní viny a presumpce viny pro sportovce. Zvlášť, když kontrolu nad bojem proti dopingu v Rusku mají již dva roky britští funkcionáři. Na základě principu kolektivní viny byla přitom vyloučena většina ruských zlatých medailistů ze Soči 2014. Samotný V. Ahn získal v Soči tři zlaté, další Šipulin, Usťugov, Trunenkov, Legkov, Volosožar, Treťakov, Usťugov atd. a jejich nevinu potvrdilo i rozhodnutí CAS ze dne 1. února 2018.
Když 1. února 2018 Sportovní arbitrážní soud (CAS) zrušil sankce od MOV pro 28 sportovců a pro 11 je zmírnil, nevypadalo to pro čisté ruské sportovce až tak beznadějně. Na rozhodnutí z 1. února se podíleli arbitři z Německa, Francie a Rakouska. Jestliže se i tito jednomyslně shodli na naprosté nevině 28 ruských sportovců, musely být důkazy v jejich prospěch přesvědčivé. Na rozdíl od zprávy McLarenovy komise byly před CAS užity seriózní procesní pravidla: ruští sportovci se mohli k obviněním vyjádřit a měli přístup k důkazovému řízení. MOV byl dokonce vyzván, aby své důkazy objasňoval a vypovídat museli i R. McLaren či G. Rodčenkov.
Reakce MOV na rozhodnutí CAS z 1. února však byla šokující: prezident T. Bach řekl, že ruské sportovce do Pjongčangu i tak nepozve, CAS prý ztratil důvěru a urgentně potřebuje reformu. Bohužel vedení MOV po rozhodnutí neudělalo žádnou sebereflexi, nýbrž arogantně prosazovalo svou "neomylnost". Těsně před začátkem olympiády se pak objevilo i druhé rozhodnutí CAS (panel arbitrů z Kanady, Švýcarska a Austrálie), které uznalo právo MOV rozhodovat o tom, koho na ZOH 2018 pozve a koho ne. Prý při nezvaní nejde o sankci... Jedním z hlavních důvodů takového "právního Kocourkova" CAS mohl být přímý nátlak MOV.
Při otázce nátlaku MOV vůči CAS si třeba uvědomit, že CAS vznikl právě na základě podnětu MOV jako arbitrážní orgán ve sportu. Kvůli způsobu svého vzniku byl CAS ve své historii často obviňován z nepřiměřených propojení na MOV. V roce 1994 byla proto zřízena Mezinárodní rada pro arbitráž v oblasti sportu (ICAS), která měla garantovat větší nestrannost soudu. Navzdory nové struktuře a novým tématům však propojení mezi MOV a CAS nezanikly. I J. Coates, současný prezident ICAS do roku 2017 souběžně působil jako viceprezident MOV. Je očividné, že MOV má na fungování CAS stále značný vliv a proto nátlak ze strany prezidenta MOV důvěryhodnost CAS nezvyšuje.
Model arbitrážního rozhodování CAS má jako takový velmi mnoho nedostatků. Na rozdíl od národních soudů nepojednává CAS veřejně, a tak nelze zjistit, jak G. Rodčenkov nebo R. McLaren odpověděli na otázky advokátů ruských sportovců při řízení před CAS. Vzhledem k tomu, že celá kauza ruských sportovců je mediálně ostře sledována, mohla by slabost argumentů R. McLarena, prezentovaná v přímém přenosu při veřejném jednání odhalit úroveň celého jeho vyšetřování. Za nedostatek lze považovat i to, že CAS stále nezveřejnil odůvodnění svých rozhodnutí z 1. a 9. února, ale jen tiskové zprávy. Včasné zveřejnění by bylo potřeba - zejména proto, že po ZOH 2018 zájem veřejnosti o rozhodnutí v případech ruských sportovců klesne.
Čtěte ZDE: Rusové na olympiádě: Pod neutrálními trenýrkami? Ohavná politická hra kočky s myší. Rusko se musí bránit. Nastoupí sportovní vlasovci? Tetka z Francie rozhodne. Antidopingová agentura zaslouží pohřbít
Dopingové případy v Pchjongčchangu
Oficiální boj s dopingem v Pjongčangu 2018 vzbudil mnohé otazníky. Po větší část olympiády se medializovali zejména ruské dopingové případy. Šlo o případy hráče curlingu A. Krušelnického a bobistky N. Sergejevové. Není pochyb, že dané případy pomohly WADA a MOV, které takto mohly legitimizovat své řízení proti Rusku z období před ZOH 2018. Naopak Rusko dopingový skandál poškodil, a projevilo se to i během závěrečného ceremoniálu, který se uskutečnil bez ruské vlajky.
Není zcela jasné, proč dopovala bobistka, avšak zejména případ Krušelnického byl zvláštní: jako bronzový medailista v curlingu měl pozitivní dopingový nález na meldonium. Vznikaly otázky, proč by zrovna toto udělal právě jeden z ruských sportovců, kteří byli nejvíce kontrolováni. A proč právě meldonium a ne například L-karnitin? A proč pouze jednorázová dávka, která jako doping vůbec nepomůže?
Nejzajímavější však byla Krušelnického reakce, jenž o řízení před CAS neprojevil zájem a vyjádřil se, že za současných okolností v tom nevidí smysl. Řekl také, že se nadále cítí čistým sportovcem a že bude spolupracovat s vyšetřováním v Rusku. Krušelnického postoj ukázal, že ačkoliv byl přesvědčen o své nevině, neměl vůči CAS ani takovou důvěru, aby se před tímto soudem šel obhajovat. Jeho nedůvěra může být opodstatněná, když se svých práv před CAS nedomohli ani čistí ruští sportovci, kteří nebyli nikdy na nic pozitivně testování.
Rozporuplnost rozhodnutí CAS zvyšuje i srovnání různých případů. Někteří komentátoři poukázali například na fakt, že zatímco CAS diskvalifikovat ruský tým v curlingu kvůli dopingovému skandálu Krušelnického, při dopingové kauze slovinského hokejisty Ž. Jegliče byl potrestán jen hráč samotný, ale ne celý tým. O oprávněnosti těchto rozhodnutí by se určitě dalo diskutovat a mohou existovat i argumenty pro odlišný přístup v dopingových kauzách, tyto argumenty však mohou působit důvěryhodně pouze tehdy, pokud se podaří zajistit plnou transparentnost v rozhodování CAS a dalších sportovních institucí.
Boj proti dopingu a západní funkcionáři
Problematika dopingu naznačuje, jak nemá fungovat politická dominance určitých funkcionářů ve sportu. Sportovní instituce také nedostatečně řeší "epidemii astmatu", která se rozšířila zejména mezi sportovci některých úspěšných zemí. Kvůli nadměrnému počtu "astmatických medailistů" z posledních desetiletí je podezřelé zejména Norsko, které i na ZOH 2018 celkově zvítězilo v medailové bilanci (14-14-11). Podle zveřejněných informací si norská výprava na olympiádu do Pjongčangu přivezla 6000 léků na astma. Kdyby se to rozpočítalo na počet sportovců a dva olympijské týdny, tak na jednoho sportovce a den vychází asi 3,54 dávky léku. Více než čtvrtina z dovezených léků přitom obsahovala salbutamol - ten je zakázán, pokud se u sportovce objeví ve větším než minimálním množství. Pro srovnání, J. Barnhofer, hlavní lékař Rakouského olympijského výboru, řekl: "Rakousko má v zavazadle 200 léků pro léčbu astmatu. 6.000 kusů si neumíme ani představit."
Právě kvůli takovým podezřením je potřeba vnést do problematiky boje proti dopingu veřejnou kontrolu. Jasně informovat přitom třeba zejména o systému udělování a uznávání tzv. terapeutických výjimek na zakázané látky (TUE). Většinu výjimek udělují národní antidopingové agentury, jež koordinuje WADA. U mezinárodních závodů TUE uznávají, resp. povolení přímo udělují organizátoři velkých akcí jako MOV či sportovní federace. Pokud vzniknou rozpory, rozhodne o nich WADA a vůči jejímu rozhodnutí lze odvolat k CAS. Hlavním problémem je netransparentost tohoto procesu a fakt, že o udělených TUE se nedozvědí ani protihráči. Když se pak objeví informace, že asi 63 % ze všech výjimek za jeden rok získaly tři západní státy, tak to působí velmi špatně...
Problémem MOV je i zpolitizovaný přístup vůči sportovcům z Ruska. MOV opakovaně porušil principy Olympijské charty, když dovolil politizaci sportu a poškodil čisté sportovce. Bylo také nepřijatelné, že o účasti ruských sportovců v Pchjongčchangu rozhodovali právě ti západní politici, kteří se v minulosti zasloužili o zavedení protiruských sankcí. Např. V. Fourneyron jako francouzská ministryně podpořila v březnu 2014 protiruské sankce a v roce 2017 se stala předsedkyní panelu pro výběr ruských sportovců na ZOH do Pchjongčchangu...
Čtěte ZDE: Ostuda světového sportu: Za tři dny to vypukne. Několik fíglů pro ruské fanoušky. Špinavá politická hra MOV. Vznikne další olympiáda? Tahanice o řecké dědictví. Sebere jednou Rusko Západu olympijský oheň?
Je možné olympiády očistit?
O olympiádě v Pchjongčchangu 2018 se bude dlouho mluvit jako o jedné z nejspornějších olympiád v celé historii, zejména kvůli nadměrné politizaci. Sankce vůči ruské hymně a vlajce byly urážkou olympismu a nepřijatelné byly i principy kolektivní viny a presumpce viny. Vyloučení čistých ruských hvězd pouze na základě těchto principů vážně poškodilo olympiádu jako takovou a všechny medaile, které získali jejich konkurenti kvůli zásahům od zeleného stolu, měly nižší hodnotu.
ZOH 2018 ukázaly, že vážným problémem olympijského hnutí je nejen doping samotný, ale i orgány, které tento doping kontrolují a kde nepřiměřeně dominují západní představitelé. O danému tématu jsem opakovaně psal, avšak situace se nezlepšuje. Bylo by zapotřebí "otevřít" antidopingový systém WADA i pro oponenty, kteří by se nebáli kritizovat pochybné kroky jejích orgánů. Pokud mají sportovci hrát roli vzorů pro mládež, nemohou se z nich z jednoho dne na druhý vyklubat "polymorbidní pacienti", kteří vítězí díky netransparentním terapeutickým výjimkám.
Jelikož však transparentnost bude v řízení MOV a WADA zřejmě ještě dlouho chybět, je třeba raději zvážit úplně zrušení stávajícího antidopingového systému ve sportu. Netransparentní zpolitizovaný boj proti dopingu je horší než žádný!
Zdroj.
