Jedna z nejdůležitějších bitev posledních let o další existenci našeho národa a zachování českého státu je u konce. Vítězstvím Miloše Zemana však ta část společnosti, která ještě na smysl našeho tisíciletého státu a národa nerezignovala, dostala pouze odklad. Válka pokračuje a bude vedena s ještě větší zuřivostí a silou než dosud.
Byla by však chyba neužít si trochu tento okamžik, který podle všech hlavních médií, průzkumů, spekulací – ale nakonec i sázkových kanceláří – nesměl přijít. Nese totiž kromě jiného nejen energii, ale i řadu poučení, na něž bychom neměli rychle zapomenout.
Vlastně je to čistý zázrak. Půl miliónu voličů, kteří přišli k urnám navíc proti prvnímu kolu volby, jde zcela proti zkušenosti: Nejen v minulých prezidentských volbách mělo druhé kolo slabší účast než první. Ostatně kvůli tomu je zločinný dvoukolový volební systém vytvořen. V principu má zajistit zvolení toho, o kom rozhodnou „elity“ a skrze jejich média pak manipulovatelná část veřejnosti. Proč se to tentokrát nestalo?
Zázrak nemá běžnou logiku
Zdejší pobočka bruselské (respektive berlínské) Internacionály tzv. liberální demokracie a washingtonských „bažin“ (Deep State) je opět po čase v šoku. U nás jí říkáme Kavárna (pražská, brněnská atd.) a je fakt, že je to až příliš milé označení pro Pátou kolonu, která má za úkol dotvořit z našeho státu protektorát a národ rozpustit v děsivém sociálně-inženýrském experimentu. Vytvoření nové euronegroidní rasy není žádný výmysl konspiračních teoretiků. Jde o reálný plán již z první poloviny minulého století (Kalergi) na legální genocidu evropských národů.
Není jisté, že celá Kavárna ví, čemu slouží. Jsou to vesměs poněkud namyšlení hloupí lidé s komplexem „světovosti“, kteří žijí jen tím, jak nás vidí věhlasná centra Západu. Současně jsou napojeni na jejich penězovody a domnívají se, že jsou „intelektuálními elitami“. Ve své ničivé pýše vědomě či nevědomky slouží těm, kdo plán na odnárodnění již pomocí migrační invaze realizují. Jejich želízky v ohni pro odstranění Miloše Zemana bylo šest z osmi Zemanových protikandidátů – Jiří Drahoš dokonce výslovně (podpis pod peticí). Bylo vlastně úplně jedno, který z nich se stane „kontejnerem na sběr hlasů proti Zemanovi“ (definice Ondřeje Hejmy). I když tenhle podivný "vědec" byl z hlediska volitelnosti snad ze všech nejhorší.
Čas mezi prvním a druhým kolem posloužil opět k obvyklé totální (a totalitní) politické a mediální kampani. Jako vždy přestřelené (overkill), protože bruselští bolševici to jinak neumějí. Zeman je zlo, kontejner Drahoš (to příznačné jméno by nikdo asi nevymyslel) dobro. Útok byl všeobecný, komplexní a vlastně úspěšný. V kontejneru zmizel prakticky celý rezervoár hlasů, které má Pátá kolona pro převrat k dispozici. Víc už jich není, což je jedno z důležitých poučení pro budoucí zápasy. Proč to přesto nestačilo? Anatomie zázraku se neřídí běžnou logikou. Jak řekl jeden můj kolega, ta tři procenta mezi Zemanem a Kontejnerem – byly modlitby (už vidím, jak se Tomáš Halík chechtá).
Čtěte ZDE: Prezidentská volba: Zemana, nebo maskota, který dále oslabí náš stát? Rozvrat politického systému. Agenti a nepřátelé si mnou ruce. Deset minut, které mohou vše rozhodnout
Vměšování
Západním centrálám posvátné „liberální demokracie“ (kdepak ji asi máme zapsanou v ústavě?, tam se přece hovoří „pouze“ o demokracii – což je ostatně v reálu také mystifikace) tentokrát volby v bezvýznamné provincii tak úplně jedno nebyly. A doporučení "poradců", kteří po převratu 1989 vystřídali ty sovětské, bylo součástí obrovského tlaku především na voliče z velkých měst – onu snadno manipulovatelnou masu „bezprizorných“: lidí, kteří tvrdou měnu národní identity rozměnili za drobné relativního blahobytu a pocitu světovosti – oné berličky všech slabých a malých.
Výsledky prezidentských voleb v České republice naznačí, zda kompas české politiky bude ukazovat na východ, nebo na západ, shodují se čtvrteční článek britského listu The Guardian a komentář amerického deníku The Wall Street Journal. Zatímco prezident Miloš Zeman je prezentován jako proruský politik stojící v čele negativní kampaně, jeho soupeř Jiří Drahoš je popisován jako vlídný vědec, který chce upevnit roli Česka v EU a NATO.
"Chatrný, o berli chodící třiasedmdesátiletý muž rozděluje, ale pro některé voliče je hrdinou: na ruského prezidenta Vladimira Putina pěje ódy, několikrát žertoval o zabíjení novinářů a vybídl české občany, aby si koupili zbraně na ochranu před Islámským státem (IS) - řekl, že tato teroristická organizace plánuje holocaust křesťanů v Evropě," píše o současném prezidentovi The Wall Street Journal.
Drahoš je na rozdíl od Zemana hodnocen jako zásadně proevropský. Oba listy také připomínají Drahošovo tvrzení, že se stal terčem řady lživých obvinění na sociálních sítích, v řetězových e-mailech a na pochybných proputinovských webech. The Wall Street Journal s Drahošem udělal rozhovor po e-mailu. "To zasévání strachu je chytré," komentoval Drahoš podle listu Zemanovu kampaň s tím, že ji provází silná indoktrinace voličů.
Tato malá ukázka z obvyklého „zpravodajství“ jednoho mainstreamového média Kavárny z doby těsně předvolební ilustruje otevřené zapojení západních politických a mediálních centrál do našich voleb. V tomto případě samozřejmě nešlo o žádné vměšování, ale „dobré rady našich přátel“. Pokud by někdo obdobně citoval úvahy třeba z ruského tisku, byl by okamžitě označen za agenta Kremlu, případně by mu byl „smáznut“ Facebook s diskusí (jako se stalo Parlamentním listům). Tak vypadá posvátná „liberální demokracie“ v praxi. A opět: Jak to, že to přesto nestačilo?
Kde zůstali mýtičtí hackeři?
V první povolební debatě České televize proto „vítězství venkovanů a buranů“ hodnotili pouze čtyři Drahošovi novináři: od Bakaly, od Babiše, od Křetínského plus osvědčený rusobijec z Českého rozhlasu. Dát okamžitý směr interpretaci fatální porážky (která je podle těch, kdo hovořili ústy Kontejneru prý ve skutečnosti vítězstvím) je první povinností mediální pevnosti Kavárny.
Mimochodem: Přímo fantaskně působila bezradnost, s níž na porážku v prvních několika hodinách v ČT (ne)reagovali. Nedělo se nic, v podstatě pouze opakovali první tiskovku Miloše Zemana a kyselé Drahošovo „Jedeme dál!“ (opsaný slavný výrok Václava Klause z dob Sarajevského atentátu). Drahoš působil v těch chvílích už úplně jako robot. Jeho naslouchátko (kvůli němuž nosil ony směšné brýle bez dioptrií) velelo, on prkenně deklamoval - stejně jako ve druhé televizní debatě v ČT. Kavčí hory prostě vůbec nebyly připraveny na Zemanovo vítězství.
Naše vlastní prezidentské volby (narozdíl od kterýchkoli zahraničních) tak zůstaly v podstatě až do 22. hodiny bez komentáře od mainstreamových „externích“ spolupracovníků ČT. Čtveřice „novinářů“ pak tutéž bezradnost dokumentovala ještě výrazněji. Dozvěděli jsme se, že Zemanovi voliči (většina národa) jsou frustrovaní, nevzdělaní a nemajetní. OK. Ve vzduchu však pořád visela hlavní otázka: Kde jsou ruští hackeři, kteří to celé spunktovali (jak dopředu signalizoval Kontejner ve stížnosti dnes již dávno mrtvému a zapomenutému premiéru Sobotkovi)? Odpověď přišla. Skvostná. Od Bakaly (Petr Honzejk, HN):
Musíme prý rozlišovat. Je sice pravda, že naše tajné služby žádné ruské vměšování do voleb nezaznamenaly, ale je prý rozdíl mezi vměšováním „ilegálním a legálním“. To druhé, notovali si soudruzi ve studiu, prý probíhalo naplno v prokremelských webech. Je jich údajně už dvaačtyřicet, hlásil rusobijec z ČRo. Již jsem se dmul pýchou, neboť Protiproud je mezi nimi uváděn obvykle jako jeden z nejvýznamnějších, ale pak mi sklaplo: Soudruzi zoufale pravili, že ale ani to prý Zemanovo vítězství rozhodujícím způsobem neovlivnilo. Takže znovu: Co to tedy bylo?
Čtěte ZDE: Matka měst: Blíž do Berlína nežli do Žďáru? V metropoli roste omezenost a agresivita. Praha nesmí určovat politiku celé země. Kavárna, Drahoš a slovenská zlatokopka. Mějme obdiv k normálním Pražanům
Živí proti zombiím?
Proč přišlo ke druhému kolu o půl miliónu lidí více? Proč dostal prezident Zeman o více než tři čtvrtě miliónu hlasů navíc, proti volbám v roce 2013? Proč nestačilo, že do Kontejneru vybrali ještě víc, než dostal Zeman v první přímé volbě? Máme se pouštět do analýzy s hosty ČT o tom, ve kterých krajích a okresech se zvedlo ze židlí oněch půl miliónu nevzdělaných zadnic – a komu daly hlas? To je nesmysl, který má význam jen pro rozválcování zázračného vítězství na statistické „fake news“. Důležitá je otázka PROČ se tak stalo.
Ano: dokonce i v Praze volilo Miloše Zemana více než třicet procent lidí. Zásadně pomohla severní, ale také jižní Morava, část severních Čech. Skvělé bylo Olomoucko, ač se je (marně) snažil ovlivnit sídelní biskup Jan Graubner (O několika dalších biskupech jako Holub, Malý a spol. raději neztrácet řeč. Patrně si stále ještě nechápavě telefonují s knězem-neknězem Tomášem Halíkem a spolu s Drahošovým „poradcem“ Grygarem přemýšlejí, jak vyvolat kýžený Majdan). Ale v podstatě všude, kde se zvedla volební účast – zvláště ve velkých městech, baštách Kavárny – to současně znamenalo zeslabení přílivu hlasů do Kontejneru. Zázrak.
Zázrak je opravdu těžké „analyzovat“. Lze třeba říci, že i lidé vystavení přímo ďábelské manipulativní kampani v klíčových okamžicích nakonec obvykle jednají posvém. Říká se tomu hlas lidu, hlas Boží. Že prostě když je opravdu zle, nemusejí mít mnozí Drahošova naslouchátka a falešné brýle, aby zaslechli jeden tichý hlas. A to dokonce i ti, kteří na takový „hlas“ nevěří. Když jde do tuhého, zdá se, že živí lidé stále ještě naslouchají. Jak jsme viděli v Británii (brexit), v USA (Trump) a v řadě dalších zemí, kde „selhaly“ všechny mediální manipulace a „průzkumy“ atd.
Odklad
Je to úžasné vítězství – a nenechme si je vzít, ač Kontejner stále ještě pečlivě naslouchá svým loutkovodičům a deklamuje. Jeho zlobné výkřiky proti vítězi – naposledy v nedělním ČRo – signalizují dvojí: Jednak, že je zoufalý amatér. Jak kdysi říkala režisérka Věra Chytilová, která s amatérskými herci hodně pracovala: „Takového postavíte před kameru – a on už nikdy nepochopí, že jsme přestali natáčet a dál hraje a hraje...“ Jednak ale neberme na lehkou váhu zmíněný výrok páně Grygarův, že budou ve svých „divadlech“ pokračovat, dokud nás nakonec neudolají. Inspirací je podle něj převrat v roce 1989. Prostě demokraté. Liberální.
Dostali jsme tedy pouze odklad. V opačném případě už by se do ČR valily ze všech stran gratulace (zatímco teď je v centrálách v podstatě užaslé ticho) – a pak i hordy migrantů: to hlavní, o co v těchto volbách šlo. Jaký bude prezident Zeman ve svém druhém období, těžko říci. Asi z toho nebudeme vždycky nadšeni. Avšak určitě se neobrátí ve svůj protiklad. A to je nejpodstatnější. Když jde o samu existenci, na jemnůstky není kdy. A teď o ni jde. A půjde.
Čtěte ZDE: Prezidentská volba a ukrajinský teror: Kdo stojí na čí straně? Knížecí parta zase pohromadě. Zeman nesmí projít, i kdybychom měli (znovu) vraždit a upalovat! Femen bojují za Kavárnu. Starosti pana Drahoše na naši hlavu
Dospělí
Využijme ten zázračný odklad k něčemu užitečnému. Například ke hledání osobnosti, jež by jeho úkol v dohledné budoucnosti převzala. Možná i k pokusu o změnu volebního systému. A možná i politického: prezidentský či poloprezidentský systém, v němž se volí jednoznačně – a jednoznačná je pak i odpovědnost – by vůbec nebyl k zahození.
Vysoká volební účast dokumentuje, že takové opravdové rozhodování lidi zajímá, zatímco na hry na demokracii intuitivně správně kašlou. Přímá či většinová volba je vždycky svého druhu referendum – pojem, kterého se všichni současní politici (kromě Okamury, komunistů a Zemana) tak zoufale bojí. Zvláště pokud jde o možnost referenda k vystoupení z EU.
Soudruh Kontejner z naslouchátka slyšel (a publiku převyprávěl), že na takové referendum jsou prý lidé u nás moc hloupí. Nevyspělí. Že by neměli dost informací k tomu, aby se „zodpovědně rozhodovali“. Zvláštní, že když šlo o referendum schvalující náš vstup do EU, nikdo takové obavy neměl. Že bychom mezitím životem v tom protektorátním ráji zhloupli? Anebo se naopak bojí, že jsme už nebezpečně dospěli? My, kteří jsme teď většinově rozhodli.
Ne. Majitelé kontejnerů jsou přesvědčeni (spolu s M. Štěpánem blahé paměti), že jsme děti. Že příkazy, nařízení, bič a bonbóny na nás stačí. Mnohdy ano. V kritických chvílích, zvláště v posledních letech, jim to však nefunguje. My, dospělí, kteří jsme před pár hodinami zablokovali Páté koloně vstup na staroslavný Pražský hrad, jsme to právě ukázali. Sobě i světu. Nyní jde o to tuhle šanci nezmarnit. Zázraky se obvykle neopakují. Nelze s nimi počítat. Známe ostatně i Boží dopuštění.
Prostě si to užijme, ale neuchvacujme se tímto vítězstvím. Je před námi neskutečně složitá každodenní práce proti neskutečné přesile. Politické, ekonomické i mediální. Tím hůř, že jsou to zombie. Prostě staré dobré modlit se a pracovat. Dnes jsme v našem kostele zpívali Svatováclavský chorál. Mysleme na něj a prosme:
Bože ochraňuj Země Koruny české, její (převážně) stále ještě živý národ a jejich prezidenta!
