První televizní střetnutí prezidenta Zemana s Jiřím Drahošem dopadlo podle očekávání: Miloš Zeman mluvil jako prezident republiky, jeho soupeř potvrdil, že je pouze dutý „kontejner“ Kavárny (slovy Ondřeje Hejmy) na sběr hlasů k odstranění Zemana z Hradu. Televize Prima připravila korektně pro oba stejné prostředí, témata dostali oba dopředu, takže se mohli připravit. Rozdíl mezi oběma muži byl však tak dramatický, že jej nelze přejít jen konstatováním, že to bylo dopředu jasné. Jde totiž o víc.
Je totiž nesporné, že televizní duely v závěru prezidentské kampaně tohoto typu již moc rozhodnout nemohou. Většina voličů má jasno, bojuje se o pár procent (či jen desetin) těch, kteří zvažují, zda k volbám vůbec jít. Tento typ voleb je totiž jak vystřižený z obdobných klání v jiných zemí, Amerikou počínaje a třeba Rakouskem konče. Místní revoluční Kavárna má v rukou hlavní média a burcuje jimi do primitivního boje: Všichni proti... Ne pro někoho.
Není důležitá kvalita toho, jejž si Kavárna přeje instalovat. Jde pouze o to zabránit, aby se hlavou státu nestal ten, koho Internacionála neovládá – a jehož si naopak obvykle přeje výrazná většina toho kterého národa v sebezáchovné akci. Smyslem televizních debat tedy je odradit část té většiny od volebního aktu – a nedovolit, aby doma naopak zůstala část zmanipulované menšiny, která si suverénní stát a jeho politický lid instinktivně (viz Pavlovův slintající pes) hnusí.
Mimoňové
Naše prezidentské volby se neodehrávají ve vzduchoprázdnu. Jsou součástí celého pohybu v západním světě, mají stejné charakteristiky. Není možné na tomto prostoru popsat složitý proces, k němuž právě dochází. Je ale příznačné, že kavárenští majitelé většiny mainstreamových médií tomu (v lepším případě) nerozumějí, ač nad ním neustále na obrazovkách ČT a v novinách jejích spojenců duchamorně dumají. V horším případě vědí, oč jde a vyplňování veřejného prostoru politologickými nesmysly jim má sloužit jen jako dýmovnice znesnadňující běžnému člověku rozhled po bojišti.
O co jde? Stručně lze říci, že všude probíhající pád „tradičních“ stran má vcelku jednoduchý důvod. Politici i jejich mainstreamová uskupení (obvykle strany) jsou od sebe dávno k nerozeznání. Všichni se shlukli kolem (domnělého) politického středu, odtrhli se od reality a v revolučním nadšení pádí kamsi k „vizionářskému“ horizontu událostí. V něm již nejsou státy ani národy, tradiční rodiny, a staletími ověřené hodnoty a vztahy mezi lidmi.
Už nejsou ani přirozená pohlaví (nových je zhruba 50!), děti se mění ve státní majetek indoktrinovaný od (často povinných) mateřských škol. Na základkách i dalších stupních krouží pak „neziskovky“ s miliardovými rozpočty od nevolených politiků a státních rozpočtů, jež mají připravit mladé generace k „podvolení“. To má proběhnout pomocí „výměny národů“ jejich naředěním milióny migrantů ze zemí s úplně odlišnou kulturou, náboženstvím a postojem k životu (a smrti). Jenže ta politická armáda, která to tlačí, nesmírně pospíchá. Aby si toho ti, kteří mají být v zájmu „revoluce“ obětováni všimli, až bude pozdě.
Tím se ovšem z politiků „tradičních stran“ stali mimoňové zcela odtržení od životní reality většiny občanů. Slouží dvěma pánům: mezinárodnímu revolučnímu hnutí – a současně by chtěli domácí voličské hlasy. Jenže to nejde. Navzdory tomu, že soudruzi v zahraničí rozjeli naplno rotačky ničím nekrytých peněz, aby vytvořili iluzi blahobytu – ačkoli vědí, že spíš dříve než později se to vše musí zhroutit v další obrovské hospodářské, společenské a mravní krizi.
Tohle je ovšem mimoňům jedno. Řeší kvadraturu kruhu pro nejbližší měsíce (doufají, že roky) svých nezasloužených luxusních životů. Potřebují proto na rozhodujících místech plastové loutky, aby tomuto pochodu do propasti dodali zdání legitimity a demokratičnosti. Dosazují tedy do postů mimoně ještě větší a manipulovatelnější, než jsou sami. Ten náš se aktuálně jmenuje Drahoš. Údajně Jiří (nejde-li o fake).
Čtěte ZDE: Zeman ve volebním testu zvítězil ve všech krajích: Volby však začínají teprve nyní. Praha proti zbytku republiky. Kavárna použije cokoli. Pokud Zemana odstraní, brány neštěstí se otevřou dokořán
Odvolají ředitele ČT?
Právě o tom se v pátek a v sobotu bude rozhodovat. Zeman (ať je jaký chce) je s Kavárnou v nesmiřitelném boji. Drahoš je bezduchá a dutá nádoba na sběr bianco šeků pro jeho odstranění. Pustíte-li ty dva k sobě, je to v zoufalé podobě „nahatě“ patrné. První televizní duel bylo tedy nutno okamžitě změnit „interpretací“. Chytřejší manipulátoři proto ihned spustili o jakési remíze, hloupější (s vůdci jako Mitrofanov, Fendrych, Tabery a spol.) dokonce o Drahošově vítězství.
Ve své nesvaté prostotě netuší, že se tím chtějí pouze sami uklidňovat či přesvědčovat přesvědčené, dávno rozhodnuté pro Kontejner (ať by jím byl kdokoli). Tvrdé jádro antizemanovců se ani nezachvěje jako „k ránu květiny“ (z epitafu Jiří Wolkera). Na okrajích jsou však volnější „atomy“, které mohou snadno rozhodnutí změnit. Lživá interpretace toho, co mohli všichni na vlastní oči vidět, je přesně v duchu „mimoňovské“ cesty shora zmíněných politiků a stran, jejichž životy jsou již za horizontem, a padají do kontejneru pekel (v něž nevěří).
Přestřelují (overkill) jako vždy s takovou vášnivostí a tupostí, že dělají Kontejneru medvědí službu. Kdo sledoval duel na Primě, mohl si odečíst realistický komentář během občasných záběrů na „Drahošův tým“ v prvních řadách: Horáček, Hilšer, Drahošová a spol. byli většinu času kamení, bez výrazu a bez krve. Jen zhysterizovaná kloaka (stoka) oddaných příznivců (byli pochopitelně i na druhé straně) svého „zápasníka“ řevem podporovala, ať udělal cokoli. Drahoš opravdu neprohrál. Byl demaskován – zničen. A oni to vědí.
Do protiofenzívy proto druhý den okamžitě nastoupilo mediální ústředí Kavárny na Kavčích horách. Česká televize v poledne narychlo připravila „rozhovor“ s Jiřím Drahošem, který pak opakovala v různých sestřizích během celého dne (i večera). Šlo o to, aby Kontejner nezmizel z očí a vyplnil v nich prázdno, které po sobě v duelu zanechal. Šlo o neslýchané porušení jakéhokoli předstírání fair play – Zemanovi tuto šanci nedali. Jeho protivníka naopak přiměli, aby „dovysvětlil (!), co se nestihlo“ během jeho večerního propadáku. Že neřekl nic? S tím se počítalo. Drahoš nic říci nemůže, protože si nic nemyslí. Ostatně právě proto vypadá i Akademie věd, kterou (údajně) řídil tak, jak vypadá: Nic.
Za takový faul by měl být nicméně ředitel ČT radou okamžitě odvolán. Spolu se sdělením paní Drahošové, „ČT nám fandí“ (ale nesmí se to říkat) jsme svědky nové kvality nerovných podmínek politického zápasu. A také strachu, který „obsluha kontejneru“ prožívá. Odhazuje všechny zábrany. Podpásovky, které na Zemana připraví v závěrečné „diskusi“ ve čtvrtek večer, budou opět „historické“. Ředitele Petra Dvořáka samozřejmě nikdo neodvolá, ba ani nenapomene. Tím spíš však je pravděpodobné, že závěrečná „debata“ bude opět tvrdým „přestřelením“, které může v „rozhodujících procentech“ Drahoše definitivně pohřbít.
Nebezpečí rovin
Miloš Zeman je pochopitelně zkušený muž, takže s tím bezpochyby počítá – a nejspíš to dokáže obrátit ve svůj prospěch. Na Primě byl uvolněný, vtipkoval, vyučoval. Drahoš udělal další chybu – vzal si s sebou poznámkový blok a tužku, takže chvílemi vypadal jako studentík dělající si poznámky od pedagoga. Pokud si tuto „vnitřní“ atmosféru přinese Zeman i do debaty na ČT, nic mu v zásadě nehrozí. Tedy pokud jde o obsah.
V těchto „show“ je však přinejmenším stejně důležitý dojem. Musí si tedy udržet také „do široka otevřené oči“, zvednutou hlavu, při smíchu se nezaklánět atd. Neměl by také zopakovat jedinou chybu, kterou v samém závěru vyprodukoval, když spolu s Drahošem povstal a sháněl se po hůlce. Měl samozřejmě zůstat sedět, v „rooseweltovském“ gestu zamávat divákům, a dát tak najevo: Nohy mám sice možná horší než soupeř, ale hlavu, zkušenosti a schopnosti vést zemi nesrovnatelně lepší.
Největším nebezpečím tak může být pro Miloše Zemana příliš snadné vítězství, kterého na Primě dosáhl. Ty známé „obtíže rovin“. Ne, naopak, teprve teď se pojede po kopcích, které mu „objektivní ČT“ nastaví do cesty. Nesmí také Drahoše příliš zesměšnit, aby u „nerozhodnutých“ nevyvolal ochranitelský reflex. A přitom musí přidat ještě několik nových „bomb“, jež u Drahošových zdravých nohou vybuchnou navzdory mateřské péči nevolených politiků z Kavčích hor. A nepřehnat svou touhu po „intelektuální exhibici“, což je jeho starý problém.
Čtěte ZDE: Zeman proti Kontejneru: Drahoš zmizel, promluvila basa. Těžká honička Kavárny. Zabijácký mix podle Orwella. Ti, kteří vědí, co činí. Orel létat umí. Porazí "venkov" Prahu a zachrání kousek naděje?
Bude to ruleta?
Pokud obtíže rovin zvládne, nemůže ani v duelu na ČT jinak než drtivě zvítězit. Loutka, kterou si Kavárna ve „výběrovém řízení“ (tzv. první kolo volby) proti němu vybrala, je opravdu mimořádně slabá. Jako vždycky, když je výběrové řízení „cinknuté“ a vítěz mediálními manipulacemi dopředu určen. Plast, který je výsledkem, lze sice podle potřeby formovat do jakékoli podoby, ale ocel z něj nelze vyrobit ani virtuálně.
Jenže ONI také samozřejmě na Hradě ocel nechtějí. Nebezpečí, jimž bude naše země v následujících měsících a letech (optimistická varianta) čelit, jsou značná. Ani nějaká ta „barevná revoluce“ majdanovitého typu není vyloučena. Pohled na to, co vyvádějí s Andrejem Babišem, je příznačný. Již teď od něho demonstrativně odcházejí „bruselští občané“ (poslanci Evropského parlamentu Telička a Ježek), kteří po jeho zádech vyšplhali do pohodlných – nekřesťansky placených – trafik v centrále protektorátu.
Vládní puč, proti němuž ten s Nečasem by byl jen odpoledním čajíčkem, není vůbec vyloučen. Jen co se pevněji zformuje vláda v Berlíně, tak Schulz a Macron zaútočí. Otevření českých hranic muslimům Babiš buď zabrání (a bude odejit), nebo se „podvolí“. Pokud nebude mít na Hradě spoluhráče k dvojité obraně, bude podvolení skoro jistotou.
O tom všem ale televizní „duely“ nerozhodnou. Význam však přesto mají. Kavárna dobře ví, že kdyby přišli k volbám všichni potenciální Zemanovi voliči, současný prezident vyhraje rozdílem dvaceti i více procent. Televizní manipulace je pouze o tom, aby zůstali sedět doma. Zůstanou, nebo „zvednou zadky“, aby porazili Prahu a „Internacionálu Kavárny“, která ji z větší části řídí?
Jen z toho se odvíjí, zda bude sčítání lístečků po hlasování nakonec docela klidné, nebo se změní na ruletu. Tou kutálející se kuličkou, která „rozmarně“ rozhodne, pak bude hlava každého z nás. A naší země. Tak, jako všude, kde se lidé probouzejí. V tomhle jsme úplně standardní.
Pán Bůh s námi. V obou případech.
