Proběhlo první kolo prezidentské volby, takže se zdá, že jsme v poločase. Rozhodne se definitivně až za čtrnáct dní. První půli vyhrál celkem suverénně prezident Zeman, podle předpokladů na druhém místě skončil kandidát Kavárny – tedy Prahy a těch, kteří se jí v některých dalších velkých městech s obdivem klaní – Jiří Drahoš.
Jenže ono to tak není. Manipulace zvaná dvoukolový volební systém (psal jsem zde o něm před pár dny) je vystavěna jen proto, aby regulérní vítěz mohl být vystaven štvanici všichni proti... komukoli, kdo jí nevyhovuje – a odstraněn. Kavárna velmi dobře ví, že v normálním (jednokolovém) volebním klání má jen malou šanci proti „zbytku republiky“ zvítězit.
Elitáři, kterým jde o všechno jiné než jsou zájmy naší země, mají k tomu v rukou hlavní média. A tak doufají, že se jim podaří štvanici na Miloše Zemana úspěšně zorganizovat jako v jiných zemích, kde funguje dvoukolový systém (v Americe vyhrál Trump především proto, že se volí jednokolově). Před pěti roky se to se Schwarzenbergem havlistům nepovedlo. Před sebou mají dva týdny na reparát. Užijeme si.
Pokácet symbol odporu
V politice hrají symboly významnou, často základní, roli. Miloš Zeman, ať si o jeho „stylu“ myslí kdokoli cokoli, takovým symbolem samozřejmě je. Na prvním místě symbolem odporu proti otevření našich hranic muslimské (tzv. migrantské) invazi, ať už bude mít jakoukoli podobu. Nejspíš „úpravou“ pravidel pro rozdělování importovaných migrantů Bruselem v podobě „povinných kvót“, ať už to bude otevřeně řečeno, či skryto v nějaké podobě „s lidskou tváří“.
Nikoli náhodou se ihned po sečtení hlasů ozval exprezident Václav Klaus. Zemanův předchůdce na Hradě, skutečný odpůrce bruselské diktatury, který za naši vlast bojoval (nejen v případě Lisabonské smlouvy) i v době, kdy mu za to média spílala, je zcela konsistentní. Miloš Zeman jako svůj první prezidentský akt vztyčil na Hradě bruselskou vlajku. Naštěstí postupně pochopil, že šlo o tragický omyl. Je mu to možné odpustit, protože současnému prezidentovi nelze upřít, že je opravdu vnitřně vlastenec a životní zájmy naší země jsou u něj na prvním místě. To je zjevně také za jednoznačným prohlášením Václava Klause:
„Chci ocenit všechny voliče, kteří se nenechali zastrašit militantní protizemanovskou propagandou a dali svůj hlas dnešnímu prezidentovi. Tím prokázali, že jim jde o naši zemi, ne o poklonkování cizím zájmům a ne o vyvolávání chaosu a diskontinuity za každou cenu. Řekli tím, že nechtějí masovou migraci a z ní plynoucí nebezpečí likvidace evropské a spolu s ní i české kultury, tradic a hodnot. Obávám se, že kandidát, který v prvním kole obsadil druhé místo, toto nebezpečí necítí a nebude mu umět čelit. Miloš Zeman vyhrál ve všech krajích Čech, Moravy a Slezska, kromě Prahy. Věřím, že venkov – nikoliv pražská kavárna – rozhodne i kolo druhé.“
Věta o „druhém na pásce“ je řečena velmi „prezidentsky“, diplomaticky. Jiří Drahoš totiž otevřeně reprezentuje zájmy těch, kdo chtějí naši vlast vydat do rukou „cizákům“, tedy „tradičně“ německé dominanci, jakkoli dnes maskované Bruselem a vládnoucí socialistickou internacionálou. Její německý „genosse“ Schulz, který brzy zasedne s Merkelovou ve vládě, to řekl již zcela otevřeně: národní státy v Evropě musí zmizet, aby mohl pokračovat experiment s výměnou národů – zvláště těch „etnicky homogenních“ ve střední Evropě – za novou „euronegroidní“ rasu (viz Kalergiho plán).
Čtěte ZDE: Kavárna opět v hysterickém opojení: Všichni proti Zemanovi! Volby jsou hrou o větší "sázky" než minule. Babišova karta cinknutá Bruselem. Pokud nerozhodne již první kolo, za dva týdny přijde ruleta
Vloudila se chybička?
Miloš Zeman opravdu vyhrál v celé zemi – kromě Prahy a okolí. Mapa jeho vítězství je fascinující – ale, jak řečeno, pro druhé kolo neznamená téměř nic. Pro Kavárnu bylo první kolo pouze testovací. Proto dovolila nasadit hned trojici protikandidátů: Drahoš, Hilšer – a především Fischer. Horáček a Topolánek k ní sice „ideově“ rovněž patří, ale to byli solitéři, kteří se jen chtěli zviditelnit pro další (byznys-politickou) kariéru.
Pavel Fischer měl být dokonce na poslední chvíli „vyměněn“ za Drahoše. Jenže se ukázalo, že „oprava“ (tak jako v minulých volbách výměna Jana Fischera za Karla Schwarzenberga) přišla příliš pozdě. Veřejnoprávní a s nimi spojená (především Bakalova) média již Drahošovi vytvořila příliš silnou pozici. Nepomohla ani hra na to, že P. Fischer je „umírněný katolík“ (souhlasí například s potraty), takže by jej mohli volit i věřící.
A tak je tím „vyvoleným“ nakonec Drahoš – i když mnohem protřelejší a „kluzčí“ Fischer, někdejší blízký Havlův spolupracovník, na jehož volební konto pršely i milióny ze zahraničí (jsme jedna z mála zemí, kde je to možné), by byl pro druhé kolo Zemanovi nebezpečnější. Takže se sice „vloudila chybička“, ale tu teď bude nutné napravit o to dramatičtější mediální válkou proti Hradu.
Rozjela se okamžitě po sečtení výsledků prvního kola. Pro jistotu se do ní okamžitě přidal i Andrej Babiš. Sice zopakoval, že Zemana podporuje, ale že by prezident měl nyní definovat svůj „příklon“ k Západu, ne k Rusku a k Číně – a udělat si „pořádek“ ve svém okolí. Tedy mystifikační rétorika Kavárny jako z praku. K tomu nelze říci nic jiného, než – holt Babiš. Ve své (bezideové) genialitě a (politické) omezenosti však netuší, že právě tento typ lavírování, který ho vynesl na vrchol, ho nakonec může stát všechno. Ale to je jiná – i když související – kapitola naší nebezpečné současnosti.
Malá ochutnávka: „nápravy dle metody“
Fauly, které byly proti Zemanovi použity v prvním kole – samy o sobě dosud nevídané a fantaskní – rovněž patřily teprve k zastřelovací sérii popravčí artilérie. Dosud neznámý útok na prezidenta ve volební místnosti interpretovala ČT již večer slovy, že jej žena „slovně napadla a byla odvedena ochrankou“. A to navzdory tomu, že vše mohli diváci spatřit na vlastní oči a expert na bezpečnost dokonce vyslovil, že jsme klidně mohli mít místo voleb státní pohřeb. Šlo ale o interpretační „návod“ anizemanovcům, jak pracovat s tou nepříjemností, jež by mohla v „ochranitelském instinktu“ aktivovat v druhém kole Zemanovy voliče, kteří zatím zůstali doma (je jich cca 30%!).
Přímo tragikomický byl nevysvěcený kněz Halík, který útok interpretoval jako pravděpodobný Zemanův úskok. Zato Jaroslav Foldyna z ČSSD přistoupil téměř k definici – označil polonahou útočnici z hnutí Femen za fašistku: „Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty,“ citoval Winstona Churchilla. A reagoval pak i na vyjádření Jiřího Drahoše, který v komentáři na útok projevil pouze obavy o útočnici: „Byla to velká nerozvážnost. Prezident je chráněná osoba, ta žena riskovala život.“ „Doufám, že starost o zdraví útočníka má opravdu jen pan Drahoš,“ řekl Foldyna.
Lze ironicky poznamenat, že vlastně tak došlo na Drahošovy obavy, že se zahraniční agenti pokusí ovlivnit prezidentské volby. Jaroslav Foldyna se však naopak mýlil, protože Kavárna, tak zaníceně bojující proti „nenávisti, lžím (fake news) a manipulacím“ je kdykoli schopna sáhnout i k fyzickému násilí, jak příkladně vidět v akcích ANTIFy. V malém to u nás předvedli ti, kdo šířili do schránek leták, že v prvním kole netřeba Zemana volit, protože postupuje do druhého kola automaticky. A (v podstatě kriminální) vrchol obstaral „poctivý a transparentní“ Michal Horáček podvrženým videem s montáží „předvolební diskuse s prezidentem“.
„Šíření dezinformací, pokus o fyzický útok, snaha zabránit svobodné volbě. To je nenávistný svět odpůrců pana prezidenta,“ shrnul prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Což v komentáři k útoku doplnil vlivný člen ČSSD a jihomoravský exhejtman Michal Hašek: „Výsledek permanentního hanění hlavy státu, otřesné. Halík, Mitrofanov a spol. spokojeni? Ochrance díky za profi zásah, v USA by paní byla jako řešeto.“
Čtěte ZDE: Druhé dějství vzpoury je před námi: Plastoví panáci Kavárny utrácejí milióny zbytečně. Jenom Petr Hannig pochopil. Zločin dvoukolové volby. Brexit i Trump začal před časem u nás. K Zemanovi není alternativa
Všechny prostředky budou dobré
Máme se tedy na co těšit. Tím, že Zeman, údajný „rozpolcovač“ společnosti ji nebývale sjednotil (viz pohled na „jednobarevnou“ vítěznou volební mapu s toliko jediným „hnisajícím vředem“ uprostřed), bude třeba ji opět dramaticky rozpoltit. Zvednout vášně – mnohem systematičtěji, než se to dělo se Schwarzenbergem. Ostatně to je smyslem „dvoukolového“ volebního systému. A tak dost pravděpodobně přijdou na řadu metody, o kterých se nám zatím ani nezdálo.
Kavárna se totiž kojí nadějí, že matematický součet výsledků Zemanových protivníků by měl na Drahošovo vítězství stačit. Musí je ovšem teď „přehodit“ na amorfní „fíkus“ (viz Ovčáčkovu pomůcku v diskusi na tv. Barrandov) v podobě Jiřího Drahoše. Ani avízované televizní debaty Zeman – Drahoš nemusejí tentokrát nic podstatného přinést – pokud vůbec proběhnou, a „akademik“ se z nich nevykroutí. Bude to pro manipulátory s Drahošem fuška. Lze naštěstí předpokládat, že to nepoučitelní mediální mágové opět přestřelí (jev zvaný v politologii „overkill“) jako vždy.
Odhadovat v této chvíli výsledek je proto prakticky nemožné. Nálady příznivců i odpůrců Miloše Zemana (jen o to jde, politická nula v podobě protikandidáta samozřejmě téměř nikoho nezajímá) se mohou proměnit v jediném okamžiku nějakou napohled úplnou hloupostí. Kavárna bude hrát riskantně o ještě větší vznícení emocí – a to je (i pro ni) nekontrolovatelný prostor.
Ti ze Zemanových voličů, kteří by se tím, co nyní zažijeme, nechali otrávit a k druhému kolu voleb nešli, by si však měli stále opakovat: Začíná se úplně znovu. A jediné, oč havlistické Kavárně jde, je odstranit z čela státu symbol odporu proti likvidaci naší republiky v podobě, jakou ji – přes tolikerá úskalí a nebezpečí – do dnešních dnů známe.
Podaří-li se jí to – brány neštěstí se otevřou dokořán.
