Je počátek roku 2018 a z většiny medií se na nás valí obavy a temné předpovědi. Jako by se jejich autoři vzájemně trumfovali v pesimismu, co vše se může letos zhoršit a pokazit. Ani na alternativě to nevypadá o moc jinak. Zkrátka, optimismu se nám na startu nového roku jaksi nedostává.
Přesto si myslím, že k němu, tu a tam, nějaké drobné důvody jsou. Že při pečlivějším hledání se občas nějaké pozitivní zprávičky, nějaké klíčky možných změn k lepšímu najít dají. A to třeba i přímo v samotném srdci Mordoru. Tedy pardon, v Bruselu.
Strach?
Britský Guardian přinesl na přelomu roku zajímavou zprávu. Hlavním tématem roku 2018 se prý v Evropské unii stane její boj proti "darebáckým státům" ve střední Evropě, především proti Polsku a Maďarsku. A v zápětí se na stejné téma, jako z udělání, velmi hlasitě vyjádřil i bývalý europoslanec za stranu zelených, šedá eminence bruselských kuloárů, Daniel Cohn-Benditt.
Tento výstřední, zelený (a podle wikipedie i pro-pedofilní) aktivista řekl natvrdo: "Brexit by měl být vzorem pro Polsko, Maďarsko a ČR, které nechtějí spolupracovat s Bruselem. Tyto země by měly mít možnost odejít z Evropské unie, pokud se nechtějí podílet na její plánované restrukturalizaci. Vzorem pro to by měl být Brexit..."
Řeknete si: drzé a už neskrývané vyhrožování. Co v tom kdo může vidět pozitivního? Kupodivu mnohé. Podívejte se kolem, v naší části Evropy a pak ještě jednou na ta prohlášení. Nezaslechnete v jejich zpupnosti také jakýsi podivný, dříve neslýchaný podtón? Jakoby trošičku zoufalství a maličko strachu? Strachu, že se to začíná sypat. Obav, aby nákaza nepřeskočila...
Když už na ten "zdivočelý východ" ani hrozba soudy nepomáhá, když tamější, kolaborující elity a nezisková agentura ztrácejí pozice volby od voleb a lidová nespokojenost s dosavadním uspořádáním EU tam probublává do oficiálních průzkumů a dokonce i do parlamentů. A když ani aktivace článku 7, dříve považovaná za "atomovou bombu", za nejkrajnější řešení, nevede k povolnosti, ale naopak. K další zatrvrzelosti a hledání spojenců v odporu.
Čtěte ZDE: Tajemné začátky a konce: Prožíváme konec začátku německé Čtvrté říše? Po stu letech je nám Rakousko překvapivě inspirací. Další slovenská zrada? Co udělají slovenští vůdci v ČR? Osmnáctý bude těžký
Úder na srdce
Ta slova se dají číst i tak, že jsme, jako státy střední Evropy, oficiálně postoupili z kategorie "bezvýznamná montovna kdesi na periferii", vedená bezejmenným kývalem, o které nemá cenu hovořit, do kategorie "veliký, nebezpečný problém". Takový, že si na něm celá slavná únie může vylámat zuby. Zkrátka zdá se, že Bruselu začíná už konečně docházet, že doba, kdy se zadupalo a východ se uctivě přelomil v pase, definitivně skončila.
Ba co hůř. Ti hnusní "untermenschen" z poskomunistické bídy, nejen že stále odmítají spolupracovat na hlavním úkolu EU, na islamizační eutanasii evropské civilizace, ale v poslední době jakoby drze přecházeli do protiofenzivy! Četli jste prohlášení nového polského premiéra?
Asi těžko. Díky řekněme selektivnímu přístupu našich medií k "nevhodným" událostem si proto jen málokdo u nás umí představit, jak obrovské pozdvižení vyvolalo na konci roku po celé západní Evropě jeho vystoupení. Něco takového tu už dlouho nebylo. Mateusz Morawiecki promluvil o svém snu. On chce učinit Evropu znovu křesťanskou!
A směrem k západním vůdcům pronesl doslova: "Well, I would love to help the West with proper values.” Tedy něco jako „Rád bych pomohl Západu se správnými hodnotami.“ Nebo volněji, "...znovu najít ty správné hodnoty". To už není jen obyčejná vzpoura, kácení pokrokářských model a ideové kacířství. To je úder na srdce, na samotnou podstatu NWO, kterému bruselské elity slouží. Kdyby se tohle mělo rozšířit....
Navíc se po bok těch kverulujících, "necivilizovaných" a problémových středovýchodních států začíná stavět i Rakousko. Kdysi jeden z pokrokových pilířů EU. Jeho nová vláda vyhlásila program, za který by se ani náš Tomio nemusel stydět. Doslova se v něm mluví o "boji s politickým islámem" a o mnoha dalších, v Evropě už dlouho neslýchaných věcech. Není divu, že se nás s jeho plným zněním média jaksi ostýchají seznámit...
Čtěte ZDE: Deset let v Schengenu: Hlavní vchod i byty bez dozoru? Nechtěný mejdan za naším prahem. Vzájemná důvěra je v troskách, zbývá návrat k zámkům. Oslavíme napřesrok letní dveřovrat?
Kobyla bude kopat
Ale vraťme se zpět k Cohn Bendittovi. To pro nás nejdůležitější, co zaznívá z páně pedofilova výroku je, že elity Bruselu zjevně zvažují všechny možnosti. Opravdu všechny, včetně dříve nemyslitelných. Když takovýhle, extrémně dobře informovaný, zákulisní šíbr Bruselu, začíná vypouštět pokusné balónky o exitech východních států, může to znamenat, že se o rozvodu v tichosti uvažuje na obou stranách. Pro případ, že by padla kosa na kámen a ten zmiňovaný "boj proti darebáckým státům" nějak neklapl.
Budí to dojem, že nějaká forma rozchodu, úplného, nebo částečného oddělení není až tak vyloučená a nemyslitelná, jak nám všelijací oficiální mudrlanti předkládají. Stačí vytrvat!
Ne, nebude to jednoduchý rok. Kobyla, která chcípá, jak známo nejvíce kope. A bruselští k tomu navíc vyznávají teorii, že to, co nejde silou, to půjde ještě větší silou. Čeká nás řada zkoušek. Ale naše pozice vůbec není tak beznadějná, jak se nám havlistická televize a babišovsko-bakalovská media snaží namluvit. Oni se začínají bát.
