„Zlatá miliarda“ se rychle zmenšuje, rozdíly mezi chudými a bohatými se zvětšují a USA s Británií se z „výlohy lidstva“ pozvolna obracejí v semeniště chudoby. Silně to připomíná propagandu ze sovětských časů, žel v tomto případě jde o závěry OSN a předních světových ekonomů.
Minulý týden vyšla zpráva „O nerovnostech ve světě“, na jejímž sestavení se podílelo více než 100 ekonomů z různých zemí. Tento tým vedl Francouz Thomas Piketty, autor bestselleru „Kapitál ve 21. století“. Statistiky shromážděné jím a jeho kolegy přesvědčivě dokazují, že kapitalismus, k němuž před třiceti lety vzhlíželi obyvatelé bývalého sovětského bloku, již v podstatě neexistuje.
Dnešní kapitalismus připomíná spíše Dickensovy romány: bohatí bohatnou, chudí chudnou. A ti druzí propadají ghettům, jen někteří v chráněných venkovských skanzenech a jiní ve slumech. Sociální výtahy, pokud fungují, jezdí pouze směrem dolů.
Alarmující statistiky sociální nerovnosti
Autoři studie analyzovali tempo růstu příjmů v různých vrstvách populace za posledních 36 let. Ukázalo se, že od roku 1980 na 27 procent z celkového nárůstu světového bohatství dosáhlo 1% lidstva a 4 procenta z téhož přírůstku získalo 0,001% lidí, což je asi 76 tisíc nejbohatších lidí na světě.
Během téže doby se zpomalil růst příjmů slovutné „střední třídy“ (tj. těch, kteří se nacházejí mezi 50% vrstvou chudiny a elitním 1% bohatých) a k dnešnímu dni se prakticky zastavil. Pokud bude pokračovat současný trend chudnutí mas a bohatnutí milionářů, potom v roce 2050 bude mít 0,1% světové populace stejné bohatství jako celá světová střední třída. Ve skutečnosti to znamená, že do roku 2050 už žádná střední třída nezůstane, protože se postupně přesune do řad globální chudiny.
Pikettyho zpráva odhaluje zajímavou zákonitost. Hospodářská nerovnost roste nejrychleji ve vedoucích světových ekonomikách. Za úspěchy zlaté miliardy pyká rychle chudnoucí obyvatelstvo vyspělých zemí.
V roce 1980 jedno procento občanů USA vlastnilo 22% národního bohatství země. Dnes už mu patří 39%. Majitel „Amazonu“ Jeff Bezos přidal v loňském roce ke svému bohatství 33 miliard dolarů a v listopadu byl prohlášen nejbohatším mužem světa s celkovým bohatstvím 100,3 miliardy dolarů. (V žebříčku světových boháčů ovšem nefigurují mnohem majetnější kapitáloví magnáti typu Rothschildů ani stará evropská aristokracie – nejen proto, že se nejedná o novodobé „zbohatlíky“ – pozn. PP)
Přibližně stejný obrázek můžeme vidět i ve Velké Británii. V roce 1984 vlastnilo jedno procento nejbohatších 15% národního bohatství, nyní už 22%. Za posledních třicet let, jak dokazuje Piketty, dosáhly země zlaté miliardy stejné úrovně ekonomické nerovnosti jako země Afriky a Blízkého východu, které jsou v tomto ohledu tradičně považovány za bezpříkladné.
Čtěte ZDE: Zlatá miliarda: hlavní překážka světlé budoucnosti? Svět spadl do energetické pasti. Čeká nás apokalyptická bitva o zdroje? Šance je v samodestrukci USA. Vymírání zlaté miliardy již probíhá
Západ postihla epidemie chudoby
Na rekordní růst příjmů jednoho procenta obyvatel doplácí pracující většina: země zlaté miliardy postihla epidemie chudoby. Nadace Josepha Rowntree, charita, která bojuje s chudobou ve spojeném království více než sto let, počítá mezi chudinu čtrnáct milionů Britů. To je asi jedna pětina celkového počtu obyvatel země. Ve „stísněných podmínkách“ žijí podle fondu čtyři miliony dětí a téměř dva miliony starých lidí.
Situaci nemůže změnit ani rekordně nízká nezaměstnanost v Anglii. Stále větší část platu připadá na rychle rostoucího nájemné a komunální služby a všechny úspory mizí s inflací. To neumožňuje občanům, aby si ušetřili na důstojný důchod. Pořízení vlastního bydlení je pro ně rovněž nedostupné, protože ceny nemovitostí učinily z vlastnictví domu naprostý luxus.
Úřad pro sčítání lidu USA eviduje 41 milionů chudých Američanů (12,7% populace), ale mnozí odborníci a nevládní organizace považují toto číslo za podhodnocené. Přitom 32,6% z celkového počtu chudých jsou děti a mezi bezdomovci žije 21% dětí.
Situace zvyšujícího se počtu chudých obyvatel v Americe se stala tak akutní, že v prosinci zahájil její monitorování zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Philip Alston. Alston slíbil, že prozkoumá, jak chudoba ovlivňuje dodržování práv Američanů „vzhledem k významu, jaký vláda USA přisuzuje otázce lidských práv ve své zahraniční politice.“ Jeho studijní cesta zahrnovala Kalifornii se svými bezdomovci, západní Virginii s nezaměstnanými horníky, Alabamu s dědičnou chudobou barevného obyvatelstva a Washington, kde rychle chudne dělnická třída.
Děsivý obrázek úpadku
Výsledkem Alstonovy cesty je zpráva, která připomíná nejtemnější časy „velké deprese“ a „divokého kapitalismu“:
„Viděl jsem spoustu věcí na této cestě ... Viděl jsem záchodky ve dvorech tam, kde státní správa nevybudovala kanalizaci ... Viděla jsem lidi, kteří ztratili všechny zuby, protože zdravotní pojištění pro nejchudší nehradí zubního lékaře ... Viděl jsem, jak rodiny oplakávají své blízké, kteří zemřeli při předávkování utišujícími léky proti bolesti.“
Alston srovnal Spojené státy s ostatními rozvinutými zeměmi. Ukázalo se, že rozdíl mezi chudými a bohatými v Americe je největší na světě. Země také vede z hlediska chudoby mládeže – v chudobě žije 25% mladých Američanů, přitom v jiných rozvinutých zemích jen 13% jejich vrstevníků. Ale co je horší, Američané nyní žijí kratší dobu, jsou častěji nemocní a tento trend se jen prohlubuje.
Zároveň odhalil mnoho mýtů o chudých Američanech. Například předsudek, podle něhož jsou chudí vesměs „barevní“ lenoši zahálející na podpoře. Ve skutečnosti je bílých nuzáků o osm milionů více než „barevných“. Většina z nich hledá práci po mnoho let, ale rychlá automatizace výroby jim prostě neposkytuje volná místa. Ale i těm, kteří mají práci, už zaměstnání nezaručuje normální živobytí.
Zaměstnanci společnosti Walmart řekli Alstonovi, že v supermarketech této největší sítě na světě mají tak malý plat, že přežijí jen díky kupónům na bezplatné příděly.
Čtěte ZDE: Na mizině: Spojené státy se rozpadají. Silnice, přehrady, mosty i vodovody na padrť. Největší hora dluhů v dějinách. Lež se stala normou. Pomůže Trump? Éra chlouby a obdivu je v nenávratnu
Západní demokracie náš vzor?
Mnoho z těchto mýtů přežívá i v postsovětských zemích. Lidem se podsouvá, že životní úroveň na Západě je tak vysoká, že stížnosti na chudobu jsou pouhé rozmary „rozežraných“ konzumentů. Kromě toho chudoba v zemích zlaté miliardy nemá tak šokující charakter, jako je tomu v Africe nebo v Indii, a nevnucuje se očím turistů. Ale je tu jistá nuance.
Chodci na ulici jsou čistě oblečeni, protože oblečení ve výprodejích nestojí téměř nic. Důchodci si mohou dovolit v kavárně šálek cappuccina, ale jejich domovy jsou po celé měsíce bez vytápění – je příliš drahé.
Skrytá povaha této chudoby neznamená, že je méně bolestivá. V nejrozvinutějších zemích světa miliony lidí pravidelně trpí hladem a nachlazením. Z jejich jídelního lístku zmizelo maso – není na něj dost peněz. Na jejich kreditní kartě narůstá dluh, který nemají žádnou šanci splatit.
Posmíváme se Angličanům, kteří začínají mít obavy o přežití, jakmile napadne první sníh. Protože nechápeme, že pro většinu rodin to znamená obrovské účty za vytápění. Důchodci ve snaze ušetřit vypínají na noc topení a ráno je naleznou zmrzlé. V roce 2016 tak zahynulo čtyřicet tisíc lidí. Během zimy v průměru každých sedm minut zemře podchlazením jeden starší Brit ve svém vlastním domě. Vznikl dokonce zvláštní termín „topná chudoba“, která postihuje 2,3 milionu anglických rodin a 800 tisíc skotských.
V Česku máme veselé Vánoce, jak dlouho ještě?
Miliony Angličanů jsou nuceni chodit pro bezplatné potravinové příděly do potravinářských bank. Největší síť těchto charitativních organizací tvoří The Trussel Trust. V loňském roce fond distribuoval 1,18 milionů třídenních přídělů základních produktů, z toho 446.000 obdržely děti. Za prvních šest měsíců roku 2017 vzrostly jeho výdaje v různých regionech o 12% až 30% a v prosinci byl fond nucen vyhledat dodatečnou pomoc od dárců, přičemž předeslal, že se nemusí vyrovnat s přílivem lidí, kteří se snaží získat zdarma jídlo na Vánoce.
V této souvislosti otevřel časopis „Independent“ v předvečer Vánoc projekt „Pomoci hladovějícím dětem“. Nejsou to žádné africké děti, ale obyčejné anglické děti. Často veškeré jídlo, které se jim dostane během dne, je bezplatné stravování ve školách a všechny ty charitativní balíčky potravin. Redaktor, který navštívil jednu z potravinových bank, hořce ve jmenovaném časopise vzpomněl Dickense:
„Na rozdíl od Olivera Twista děti, které jsme viděli u potravinové banky, neprosily „ještě!“. Byly šťastné za to, že dostaly alespoň něco.“
Má někdo ještě chuť tvrdit, že patříme na Západ?
Zdroj.
