Začneme otázkou, kterou autor položil na konci první části:
„Odkud se vezme 'světová vláda', která bude jednat na úkor krátkodobých zájmů 'zlaté miliardy'?“
Je zřejmé, že „nehet amerického politika, který dbá o potřeby světa,“ je stejně vzácnou ingrediencí čarodějnického lektvaru jako „krev herečky v roli panny“, „slina čestného úředníka“ a „vlas pravdomluvného advokáta“.
S přihlédnutím k prvnímu a druhému faktoru přejděme rovnou k třetímu: „Energetická past“, do níž se Amerika i celá západní civilizace chytila.
Jak jsem uvedl dříve, po vyčerpání všech volných externích zdrojů začal Západ projídat vlastní zásoby zdrojů. Jedním z nich jsou investice do základních prostředků tradiční energetiky. Na konci 20. století byly vynakládány velké investice do jaderných, vodních a uhelných elektráren v Americe, Francii a některých dalších zemích. Tehdy za soumraku éry kapitalismu dožívali ještě u moci zástupci „výrobních“ sil.
V energetice chybí bilióny dolarů
V článku Romana Smirnova „Pindostán – 50% generace starší 30 ti let“ jsou uvedeny statistiky stáří amerických elektráren. Pokud odmítneme „zelenou herezi“, která nesouvisí s generacemi prostředků na výrobu elektřiny, je zřejmé, že 60 - 65% elektráren je starší než 30 let. To samo o sobě není tak strašné, ale ukazuje se, že v příštích 10 - 20 letech bude Amerika potřebovat nové obrovské investice na opravy, prodloužení životnosti a výstavbu nových elektráren. Může jít o bilióny dolarů nových investic. A musí to být bilióny podložené zdroji, nikoliv natištěné peníze.
A tady Amerika naráží na problém: stavba jakékoli elektrárny v Americe je dnes nerentabilní.
Pro zabezpečení parazitické populace levnou energií a palivem Amerika s pomocí břidlicového podvodu snížila cenu ropy a plynu. Někteří říkají, že sražením cen v roce 2014 se Obama snažil poškodit Rusko, ale to je jen částečně pravda, šlo při ní pouze o druhořadý a nevýznamný cíl. Hlavním cílem bylo vyhrát volby v roce 2016. Snížení cen paliv zvyšuje přísun bezplatných zdrojů energie do země, vytváří iluzi bohatství a růstu HDP v Americe.
Je třeba říci, že dosáhl svého cíle, voliči hodnotili „ekonomickou politiku“ demokratů spíše pozitivně, ovšem fakt, že si Clintonová neodsouhlasila svoji kandidaturu s Putinem, to je už docela jiný příběh…
V ekonomickém klimatu zamořeném břidlicovou aférou se staly nerentabilní všechny elektrárny, s výjimkou plynových. Nicméně v oblastech s vysokým podílem alternativní energie se i plynové elektrárny staly ztrátové. Za těchto podmínek mohou jistý papírový zisk vykazovat pouze „staré elektrárny“, které již odepsaly amortizaci svých základních prostředků. Jenomže nízké ceny snižují také možnosti jejich oprav a modernizace.
Čtěte ZDE: Na mizině: Spojené státy se rozpadají. Silnice, přehrady, mosty i vodovody na padrť. Největší hora dluhů v dějinách. Lež se stala normou. Pomůže Trump? Éra chlouby a obdivu je v nenávratnu
Sebevražedný ekonomický populismus
Z pohledu rozvoje společnosti a dlouhodobé strategie potřebuje Amerika vysoké ceny za ropu a obecně za energetické zdroje. Amerika musí vytvořit podmínky, za nichž by investice do tradiční energetiky byly opět racionální a ziskové. Avšak z pohledu životních zájmů parazitického obyvatelstva, a to tvoří převážnou většinu americké společnosti, Amerika vyžaduje levnou ropu a energii. Slovo „vyžaduje“ zde není uvedeno přesně, Amerika totiž nemůže existovat při vysokých (přiměřených) cenách za energii, protože by to způsobilo krizi spotřeby, pokles HDP, pokles životní úrovně obyvatelstva a vše by snadno mohlo vést ke krachu v hyperinflaci.
To je to, co nazývám energetickou pastí, a z ní jsou jen dvě východiska, „jedno horší než druhé".
Obecně je díky USA celý svět ve stejné pasti. Aby přišly nové investice do ropy a zemního plynu, musí se dlouhodobě zvýšit cena ropy na úroveň alespoň 70 - 80 dolarů za barel. Jenomže to okamžitě narazí na „problém platební neschopnosti“. Západní parazité nemohou existovat při takových cenách, a proto bezpochyby bude pokračovat politika projídání dříve vynaložených investic a poroste tlak na ochuzování a ničení nadbytečné populace. Z hlediska „zlaté miliardy“ se nadbytečnou jeví veškerá populace žijící v místech těžby ropných zdrojů, která není přímo zapojena do procesu těžby.
Taková politika zaměřená nikoliv na vyvážení spotřeby a možnosti získávání zdrojů, ale na projídání investic a úspor, na rozvrat produktivních oblastí světa, může trvat dlouho, ale ne nekonečně dlouho.
Čtěte ZDE: Jak se kradou země: Cesta mírová a cesta násilná. Co nám to jen připomíná? Osa zla povážlivě hubne. Kdo je další na řadě? Rozbíjet tak dlouho, až budou souhlasit. Pak to nekupte, když je to tak levné
Energetická krize nás nemine
Dříve nebo později bude svět čelit nejtěžšímu fyzickému nedostatku energetických zdrojů a s největší pravděpodobností se tak stane v okamžiku, kdy v jednom velkém, nebo v několika menších regionech zároveň, vypukne válka, občanská válka, nebo nesmyslná a krutá vzpoura. Během takových událostí bude zničena těžební infrastruktura, což způsobí prudký pokles dodávek ropy. Takový násilně vynucený výpadek těžby v některých oblastech se přičte k chronickému (postupnému) obecnému poklesu těžby svázanému s nedostatečným financováním tohoto odvětví.
Je naprosto jasné, že krize postihne „zlatou miliardu“ i „obyvatelstvo zemí BRICS“. A je také jasné, že jeden z nich bude muset výrazně snížit životní úroveň (spotřebu), nebo obyvatelstvo. Prudký pokles životní úrovně „zlaté miliardy“ je nepravděpodobný, protože „vládnoucí profil světa“ patrně přesune problém na „obyvatelstvo BRICS“. Ovšem prudký pokles životní úrovně amerického obyvatelstva, pokud k němu dojde, podle mého názoru vyvolá nekontrolovanou cyklickou samodestrukci této země (což je opět jiný příběh).
Je čas učinit závěr
Přechod k šestému technologickému věku v „produktivní části světa“, tedy v zemích BRICS a v některých dalších zemích, není možný, protože v následujících letech a desetiletích bude v těchto zemích cíleně vynucována politika zaměřená na snížení životní úrovně, spotřeby a výroby.
Přechod k šestému technologickému věku v zemích „zlaté miliardy“ není možný, protože „výrobní sektor“ těchto zemí bude dále degradovat a podléhat ničení.
Snížení úrovně spotřeby „zlaté miliardy“ je možné jejím zchudnutím, nebo cestou [vlastní] likvidace, přičemž jde o jediný optimistický scénář pro další existenci planety.
Dnes, více či méně oprávněně, můžeme mluvit o blížícím se přechodu planety zpět na první či druhý technologický stupeň. To se stane po dalších dvou nebo třech desetiletích amerického vládnutí následovaného mezirasovou válkou o zbývající zdroje.
Již méně oprávněná je varianta přechodu ke třetímu nebo čtvrtému stupni (jen při velkém optimismu můžeme snít o zachování současné páté technologické éry), pokud k hyperinflaci a zničení Ameriky dojde dřív, než ke zničení ekonomiky a státnosti ostatních zemí.
Jestliže během realizace prvního nebo druhého scénáře Amerika vypustí rakety s jadernými hlavicemi, pak je pravděpodobná tvrdá post-apokalyptická éra s návratem do doby kamenné na radioaktivních pouštích. Chci věřit, že ve vedení Ruska a Číny jsou lidé, kteří přivedou svět do situace, v níž bude v blízké budoucnosti reálná cyklická samodestrukce USA (bez doprovodné třetí světové války).
Čtěte ZDE: Vlna imigrace: Součást plánu na zničení evropské civilizace. Nic nového pod sluncem. Idea sjednocené Evropy za pomoci džihádu. Poslední totalita dějin. Odvážný hlas jezuity
Poznámka redakce PP:
Vše nasvědčuje tomu, že výše uvedený „optimistický“ scénář již probíhá. Státy „hostící zlatou miliardu“ jsou zaplavovány migranty a její příslušníci se pasivně vzdávají svých území, domovských práv, existenčních privilegií i potomků. Slovanské země, včetně České republiky, ke „zlaté miliardě“ nikdy nepatřily a dosud nepatří. Můžeme proto doufat, že násilná genocida původního obyvatelstva Západu se nás příliš nedotkne (a zatím přímo nedotýká). S o to větší starostí bychom proto měli střežit naši vlast před alogenními vetřelci, před rozkladným vlivem Západu, před genderovou a depopulační ideologií a snažit se o postupnou nezávislost na západním světě a jeho parazitismu.
Zároveň s tím se sama nabízí odpověď na otázku položenou v úvodu druhé části této analýzy. Autor sám přímou a adresnou odpověď nepodal. Ani naše redakce to neudělá. Je na výhradně na čtenáři, aby se sám dovtípil, kdo se skrývá za prosazováním globalizace, „Nového světového řádu“ a za mocí finančního kapitálu, jemuž jsou tak či onak podřízeny všechny západní vlády. Především však administrativy EU a USA.
Naděje pro nás existuje. Pokud ji lehkomyslně nezahodíme.
Zdroj.
