Před 95 lety došlo v egyptologii k významné události – 4. listopadu 1922 objevili archeologové hrob faraona Tutanchamona. Má se za to, že tento nález vrhl světlo na mnoho tajemství starověké civilizace, o nalezených artefaktech napsali vědci nesčetná pojednání. Ale stále zůstávají otázky, na které nikdo neodpověděl.
Oficiální historie je velmi prostá. Angličan Howard Carter prováděl výkopy v Údolí králů a najednou objevil nedotčené podzemní prostory. Tam spatřil nespočetné poklady, které zůstaly ukryté před zraky lidí mnoho tisíciletí. Archeologové si stáhli vyhrnuté rukávy. Pravda, následně všichni zemřeli na tajemné „prokletí faraonů“ – není radno drancovat hrobky.
Kolejnice vedou pod zem
Akademická verze nálezu je nosná a krásná jen na první pohled. Pokud začnete rozebírat detaily, vše začne vypadat poněkud sporně.
Za prvé, proslulé údolí s hrobkami bylo známé od starověku. Cennosti rozkradli ještě v době faraonů, což samotní historici nepopírají. Hrobka Tutanchamona však nějakým zázrakem neutrpěla, přestože se nacházela téměř na nejviditelnějším místě.
Druhý nepřijatelný aspekt souvisí s činností samotného Cartera. Dva roky tam kopal, přímo v Údolí králů, a nenašel nic, a pak najednou zázračný objev.
Za třetí, otevření hrobu bylo uspořádáno jako velkolepá show, za účasti světových médií. Bylo předem ohlášeno, že se stane něco grandiózního a epochálního (jak to mohli vědět?), a všechny pochybovače autoritativně doslova umlčeli.
Čtvrtý a bezesporu hlavní problém spočívá v tom, že téměř po sto letech se nikdo neobtěžoval provést podrobnou analýzu objevených předmětů. Například prozkoumat složení kovů, aby bylo možné zjistit, z jakých rudných nalezišť pocházejí a jak byly získány. Neméně zajímavé je i opracování výrobků. Podle charakteristických stop dokážou technologové přesně určit, jaký nástroj byl k opracování použit. Totéž platí pro barvy, sklo, tkaniny... Nicméně vědci, jimž se dostaly do rukou drahocenné artefakty, překvapivě neprojevili žádnou zvědavost.
Třeba takové zlato. Ve starověku neznali jeho rafinaci - řemeslníci tepali z toho, co bylo. Většinou z nalezeného materiálu, který se nehonosil přílišnou čistotou. V Egyptě se zlato těžilo na území dnešního Súdánu, kde kov obsahoval velmi specifické příměsi. Projeví-li se potřebná snaha, není těžké určit původ materiálu pro libovolné šperky a ozdoby. Stejně jako v případě mědi a železa – stačí použít spektrometr.
„Veškeré analýzy provedl především sám Howard Carter. Výsledky studií té doby jsou ještě dnes považovány za směrodatné,“ říká Roman Orjechov, kandidát historických věd a výzkumný pracovník Centra egyptologických studií Ruské akademie věd.
Čtěte ZDE: Záhada protažených lebek: Jsou vzrušující nálezy v Peru důkazem mimozemského života? Nejednoduché řešení archelogické hádanky. Zelená pro E.T. - červená pro upíry. Co mají společného Čelákovice a Paracas?
Existuje ale i jiný pohled na problém
„Egyptologové říkají: umíme číst hieroglyfy, takže nepotřebujeme nic jiného. Technologie tak zůstává nevyužita, nejednou byl předložen návrh, aby se provedl výzkum s pomocí moderní techniky, ale oficiální historikové mají z těchto analýz panický strach, snad proto, že by mohl být získán jiný výsledek, než jaký je potřeba. A vědec, který podnikne takový experiment, spadne ihned do kategorie „alternativců“, to znamená, dostane od světa egyptologů černý puntík,“ říká kandidát historických věd, jeden z autorů seriálu „zakázaná témata historie,“ Andrej Žukov.
V roce 2006 předali v Itálii restaurátorům slavný symbol Říma, kapitolskou vlčici, a odbornice na metalurgii Anna-Maria Carruba dospěla k závěru, že socha nemohla být vyrobena dříve, než mezi 18. až 20. stoletím našeho letopočtu. Expertízu podpořil profesor archeologie Adriano Laredzino a další ctihodní vědci. Postupně prozkoumali historii příběhu o „vzácnosti“ a ukázalo se, že zpráva o vlčici vystavené v kapitolském muzeu byla poprvé zveřejněna za Mussoliniho. Tehdy se fašistický diktátor aktivně odvolával na dědictví slávy starověkého Říma.
Stejná situace je s raritními nálezy v zemi Ta-Kemet. Fotografie úzkokolejné dráhy vedoucí k dosud „neodkryté“ hrobce Tutanchamona se staly veřejnou senzací v polovině 20. století. Současně se také objevili první „alternativní historici“, kteří tvrdili, že jde o podvodné klamání veřejnosti. Američan Theodore Davis objevil dutinu, která se později stala známou jako hrobka Tutanchamona, několik let před „odkrytím“ faraónových ostatků, ale uvnitř byla úplně prázdná.
Podle Carterových oponentů právě po těchto kolejích byly po dohodě s egyptskou vládou dovezeny Tutanchamonovy artefakty patřící možná k jiným epochám a dynastiím, nebo mohly být vyrobeny v nové době. Ano, i samotný britský archeolog podával opakovaně zmatená svědectví. Nikdo nikdy neviděl tajemného chlapce, který mu údajně ukázal hrobku. A do stejných podzemních prostor, jak se později ukázalo, sestoupili vědci již dříve, včetně expedice samotného Cartera.
Proč se tedy tento podvrh dosud neprokázal? Zajisté jde o to, že na starožitnostech všichni velmi dobře vydělávali. To se týká jak Britů, tak Egypťanů. Poklady Tutanchamona putují po celé planetě a expozice jsou vždy vyprodané.
Také pro tzv. „prokletí faraonů“, tajemnou nemoc, která sklátila kolektiv archeologů, je možné najít jiné vysvětlení. Jak známo, velice brzy se všichni kolegové anglického archeologa odebrali do Osirisových zahrad, ale on sám z nějakého důvodu zemřel o mnoho let později na rakovinu – ve věku 65 let.
„Medicína neví nic o případech onemocnění starověkými mikroorganismy, které čekaly na své oběti tisíce let. Rovněž jedy se během tak dlouhé doby stihnou opakovaně rozložit, stejně jako všechny ostatní složité chemické látky, především organického původu. Radiace v hrobech rovněž nebyla detekována, takže bych raději nemluvil o nějaké 'kletbě faraonů'. Prostě si ji vymysleli a nikdo na ni neumřel, lidé zemřeli na něco jiného,“ předpokládá terapeut Viktor Nosov.
Leč podivná úmrtí zde byla. Podle různých odhadů zahynulo více než 30 lidí, tak či onak spojených s „objevem“ hrobky Tutanchamona. První odešel muž, který financoval vykopávky. Hrabě George Edward z Carnarvonu náhle zemřel v parném Egyptě na zápal plic. Možná proto, že se respektovanému aristokratovi nelíbilo, co se v Egyptě dělo?
Čtěte ZDE: Záhada bosenských čtverhranných kopců: Byly pyramidy již v době lovců a sběračů? Léčivé jeskyně a uzdravení cukrovkáři. Indiana Jones bojuje s archeology o granty. Šlapeme si po vlastní historii?
Toto zaznamenáme, a to zase ne
Egyptologie jako celek je pevně strukturovaný systém. Úkrok vpravo nebo vlevo se trestá naprosto nemilosrdně, jednou zformulované postuláty jsou neotřesitelné, odpůrci jsou okamžitě prohlášeni za persona non grata a cizí zájemce nepustí přes práh.
Nejlépe vše ilustruje případ německého inženýra Rudolfa Gantenbrinka, který se v roce 1993 rozhodl prozkoumat větrací šachty Cheopsovy pyramidy. Byl najatý na bytové práce, ale odborník chtěl pomoci egyptologům. Jeho robot UPUAUT, vybavený kamerou, lezl po vnitřních kanálech stavby a objevil dříve neznámou 60 metrů dlouhou chodbu s dvířky na konci. Během průchodu se objevily záklopky, které mohly kdysi být připojeny na servopohony. Rychle všem došlo, že pyramida je složitý objekt a my jednoduše nerozumíme jeho skutečné konstrukci a účelu. Ovšem výzkum nedostal šanci na své pokračování – Gantenbrinka v největším spěchu vyhostili z Egypta a zakázali mu další návštěvu země.
Tento příběh není výjimkou, jen se stal nejznámější. Archeologů, kteří obdrželi „červenou kartu“ v Nejvyšší radě pro starověký Egypt, je víc než dost.
Zcela mimo logiku probíhá i selektivní přístup k historickým pramenům stran akademických egyptologů. „Vezmu, řekněme, slavné Manethovy spisy (Manéthó byl egyptský kněz a historik žijící ve 3. století př. n. l.) zahrnující chronologii faraonů, která je základem celé egyptologie. Nikdo se je nesnaží zpochybnit, dokument je uznán jako pravý a pravdivý. Jen z nějakého neznámého důvodu z něho odstřihli 80 procent chronologie od počátku letopisů, z 36.000 let Egypta ponechali jen 5.000. Tento fakt je zamlčován a pro asertivní zvědavce mají vysvětlení: do první dynastie faraonů uvádí chronologie jakési „bohy“ a „polobohy“, a my přece nevěříme pohádkám. O zbytku nepochybují, to je pravda. Kde je však logika? Toto zaznamenáme, a to zase ne,“ dodává Andrej Žukov rozhořčeně.
Disneyland v pustině
Na počátku devadesátých let předložil americký geolog Robert Schoch svou verzi doby výstavby Velké Sfingy v Gíze. Jako přední expert na erozi výzkumník uvedl, že kamenný obr nebyl erodován prašným větrem. Na těle kolosu byly nalezeny četné vertikální žlábky. To znamená, že socha dlouho stála vystavena dešťům, jaké se v těchto oblastech snášely na zem asi sedm tisíc let před naším letopočtem. Geolog učinil opravdu senzační objev: dokázal, že sfinga je mnohem starší, než je dovoleno věřit. Schocha vyslechli, ale tím to skončilo. Závěry však byly učiněny: po tomto incidentu přestali pouštět cizí návštěvníky na egyptologické konference. Nejvíce „nepohodlné“ stavby začali uzavírat pro turisty a artefakty odvážet do neveřejných archivů.
Do té doby bylo v muzeích vystaveno množství předmětů, které nelze vysvětlit v rámci „klasických“ teorií, podle nichž staří obyvatelé země velkého Hapi (staroegyptského boha záplav a úrodnosti) pomocí měděného dláta a dřevěného kladiva hravě opracovávali materiály, které se snadno nepodvolí ani moderním karbidovým a diamantovým frézám. Obzvláště působivé jsou válečky připomínající cívky, mistrovsky vytesané z obsidiánů a dalších tvrdých hornin. Dnes bychom je nedokázali vyrobit ani s použitím CNC strojů. Proč? Zeptáme se egyptologů.
„Ano, dnes to neumíme. Ale všechny výrobky, které obdivujeme, jsou výsledkem mnohaleté tvrdé práce, těžké ruční práce. Pouze tak mohli Egypťané dosáhnout podobných výsledků a nepotřebovali k tomu přesné měřicí přístroje. Používali pouze měděné nástroje a různé brusné materiály. Vzpomeňte si na slavnou „mexickou“ křišťálovou lebku, pochází z přibližně téhož období a vědci nad ní dodnes kroutí hlavou. Ale přesto ji tehdy vyrobili – pouze šikovnýma rukama a s trpělivou pečlivostí,“ domnívá se Roman Orjechov.
Bohužel, přes všechna odhodlání a titánskou pracovitost bude ruční zpracování povrchů stále „pokulhávat“. Na starých egyptských artefaktech to je vidět jasně, plochy jsou na nich rovné jako laserový paprsek. Pokud jde o křišťálovou lebku, vědci z Hewlett-Packard vynesli zvláštní verdikt: „tato proklatá věcička prostě nemůže existovat.“ O nějaké ruční práci vůbec nešla řeč.
Čtěte ZDE: Védská duchovní tradice: Jazyk, který promlouvá z hlubin dávnověku. Kudy na hledání podstaty našeho světa? Zapomenutá moudrost předků. Jeden z pohledů na tajemné poslání člověka. Západní věda odpovědi nenabízí
Technologie polobohů
Na pyramidách a sousedních stavbách je stále ještě možné nalézt stopy obrovských mnohametrových obloukových pil, titánských vrtaček, obřích fréz a dalších nástrojů, pomocí nichž byly postaveny pyramidy a takzvané „chrámy“. Bloky (300-500 tun) jsou sepnuty spojkami z niklové slitiny vyžadující teplotu tavení asi 2000 stupňů.
„Pyramidy nebyly postaveny jako pohřební mohyly, to by bylo příliš. Stavěli je proto, aby upevnili světovou harmonii a stabilitu. Projekt netrval dlouho, pouhých 150 let, pak už na to síly faraónům nestačily. Začali proto budovat stavby jednodušší,“ takový názor má Roman Orjechov.
„V současné době se egyptské památky aktivně „restaurují.“ Mimochodem Sfinga byla omítnutá asi před 20 lety – poté, co Robert Schoch zveřejnil své senzační objevy. Všechny nevhodné důkazy jsou ničeny. V Egyptě jsem byl naposledy v lednu tohoto roku a viděl jsem na vlastní oči, jak z Džoserovy pyramidy dělají „Disneyland“, dokonce jí nově obkládají, 70% nového příběhu – jak se vám to líbí? Muzeum v Káhiře se také činí. Do archivů přetáhli slavného „ptáka“ – starobylý model egyptského letounu s vertikálním opeřením. Onoho ptáka, který, jak se ukázalo, dokáže perfektně létat,“ říká Andrej Žukov.
Žádné spiknutí starověkých egyptských žreců, jejichž potomci údajně přežili až do současnosti a střeží „zakázané poznání“, NE. Za vším je ohromný průmysl vydělávající na pyramidách, Sfingách a Tutanchamonovi. Skutečnost, že tím zároveň trpí celé lidstvo, je podvodníkům jedno.
Přitom by starověké technologie mohly posloužit lidstvu. Ruská organizace „Laboratoř alternativní historie“ se již delší dobu zabývá hledáním ztracených znalostí a na podzim loňského roku se dostavil opravdový úspěch. V prvním přiblížení se podařilo zjistit složení slitiny, ze které byly vyrobeny nástroje, s nimiž ve starověkém Egyptě řezali kámen jako máslo. Nicméně došlo k tragédii – vedoucí projektu Andrej Skljarov zemřel 15. září 2016 na infarkt.
Zájem o starobylý Egypt dosud nevyhasl – věří vědecká pracovnice oddělení starověkého Orientu Puškinova muzea Olga Ďuževová. – Navzdory existenci nových výzkumných metod zůstává v egyptologii mnoho nevyřešených problémů. Mezi ně patří i totožnost Tutanchamona, která od otevření jeho hrobky zůstává stále záhadou.
Zdroj.
