Prezident Donald Trump představuje odchylku od hlavní linie americké politiky. V tomto smyslu je nečekaným kandidátem, který nepředstavuje ani republikánskou ani demokratickou stranu v podobě, v jaké existovaly během posledních 60-70, nebo dokonce 100 let. Je to člověk, který je sice značně nekonzistentní, ale algoritmus jeho volební kampaně se nesl v duchu realismu v mezinárodních vztazích.
Realismus v mezinárodních vztazích spočívá v odmítání globalizace, proto kritizoval globalismus a zaměřil se na americké národní zájmy. Pokud je v zájmu USA pokračovat v expanzi, pak realismus navrhuje pokračovat v expanzi. Pokud je v zájmu USA, aby nepokračovaly v expanzi, realismus bez problémů souhlasí s tím, že tuto expanzi zastaví. Trump, podle mého názoru, ve své zahraniční politice může plně uspokojit každého, protože předchozí administrativa, republikánská a demokratická, vycházela z potřeby expanze šířením globalizace, a to buď v měkké verzi CFR (Rada pro mezinárodní vztahy založená Davidem Rockefellerem), čili globalizace s více póly (Evropským, možná Čínským), nebo v rámci tvrdého imperialistického programu, který razili neokonzervativci z Republikánské strany.
Trump zosobňuje třetí cestu. Tato pozice, byť samozřejmě nezbavuje Ameriku problémů, dává každému příležitost, jistou šanci všem ... Trump se pokusil začít plnit svůj program ihned, jakmile přišel do kanceláře, a postupně se ubírá jeho směrem. Ale protože všechny klíčové pozice v administrativě byly obsazeny lidmi buď z tradičního demokratického křídla CFR, nebo neokonzervativními republikány, neměl Trump na koho spoléhat ... A protože nemá tým a podobná ideologie neměla v Americe místo celých minulých 100 let, musí tuto situaci rychle změnit.
Trump vystupuje jako jedinec, jako absolutně izolovaná osoba, za níž nestojí nikdo, a snaží se uplatnit zcela nový přístup k americké politice, který v této politice dříve chyběl... To znamená, že je ve velmi obtížné situaci: může být kdykoli odstraněn, a to buď legálně, nebo nelegálně, a proto nemůžeme dost dobře posuzovat jeho politiku, jednoduše proto, že staré struktury mu jí neumožňují rozvinout. Teprve teď začíná tyto lidi nahrazovat. Ale dosazením svých zástupců na Blízkém východě, v Rusku, či v jiných oblastech nepověřuje své lidi (on nemá své vlastní lidi), ale prostě jen jiné lidi. ... A protože všichni byli vychováni v globalizačních, nebo neokonzervativních, paradigmatech, prakticky používá lidi přibližně stejného globalizačního a neokonzervativního smýšlení. Lidé s názory odpovídající tomu, jak Trump sám chápe situaci, prostě nejsou. Dokonce i jeho nejbližší spolupracovníci jsou náhodně vybraní lidé. Proto je problém Trumpa otevřený.
Ale hlavní věc je, že brzdí extrémní eskalaci vztahů s Ruskem. To je to, co opravdu dělá. Ve skutečnosti si „vytváří“ další „nepřátele“: znepřátelil si Írán, Severní Koreu, do určité míry Čínu, a leckoho dalšího. Ale napjatý protiruský vektor uvolňuje. Trump nemůže okamžitě přejít z politiky agresivního imperialismu na politiku pacifismu: to není v jeho situaci možné. Proto hledá další cíle a objekty útoku: Írán, Severní Koreu, možná i Turecko. Ve skutečnosti reformuje dřívější pozici USA.
Čtěte ZDE: Zastavme se a chvilku přemýšlejme: K čemu všechny ty hrůzy kolem nás? Kdo a proč je organizuje? Společnost spektáklu. Islám jako hororová show. Vývoz chaosu made in USA
Trump je racionální politik
Předcházející ideologie byla zaměřena protirusky a především byla spojena s podporou radikálního islámu a globalizace. Trump demontuje protiruskou politiku obecně, ruší podporu ISIL a oslabuje agendu globalizace. Ale je to velmi obtížné, protože je závislý na lidech, kteří zůstali na svých místech...
Takové je moje celkové chápání Trumpa, jde o nový trend, a proto požadovat všechno hned a rychle není realistické. Neměli bychom očekávat spásu celého světa, ale skutečnost, že jedná mnohem adekvátněji a příhodněji pro všechny země, včetně Ameriky, je bezpodmínečná. Trumpem bychom neměli být fascinováni, ale nemusíme být z něho zklamaní. Trump je důsledný, pokud porozumíme podmínkám, v nichž pracuje. Něco z toho, o čem hovořil, už byl schopen realizovat, i když ne zdaleka všechno ... Proto bych Trumpa považoval za racionálního politika.
Všichni si myslí, že je divný, emocionální, nekonzistentní. Naopak, je velmi důsledný, jen nemůže zatím zhmotňovat tuto důslednost: nemá k tomu žádné nástroje ani prostředky. Chce odstranit levicově demokratickou, levicově liberální politiku uvnitř země, tedy ideologii globalizace, genderovou ideologii, nebo přinejmenším je mírně zmrazit. Současně chce vyvést Ameriku z procesu globalizace, zmírnit napětí s Ruskem, aby nebyl nucen zahájit Třetí světovou válku.
Chce opustit Blízký východ, to znamená přenechat tuto funkci svým partnerům – Saúdské Arábii, nebo Izraeli. S Tureckem v této věci nepočítá. Proto Trump v jistém smyslu vytváří vynikající situaci pro eurasijskou geopolitiku: je to kolosální úspěch a bude naprostý zločin, pokud Rusko, Turecko, Írán a jiné země – Sýrie, Irák – nevyužijí takovou příležitost. Toto je pravé „okno možností“. Dokonce i v případě, že se Trumpovi nepodaří plně zavést royalistický model, ty změny ve správě blízkovýchodní politiky, které již běží, přinejmenším zadržují nejagresivnější a nejvíce negativní trendy v regionu, neumožňují jim napřít se na jednu ani na druhou stranu: probíhá cosi jako kolaps politiky USA, a to je velmi dobré pro všechny ostatní země.
Tolik k Trumpovi.
Evropská unie
Druhé téma: EU. Zde existuje několik perspektiv. Evropská unie nyní prožívá hlubokou krizi. Jde o krizi zejména ideologickou, protože ultralevicový liberální model, který zvítězil, jednoduše ničí společnost, a to jak z pohledu přistěhovalců, tak pokud jde o genderovou politiku, nebo o klesající ekonomiku. V evropské politice dochází ke ztrátě identity, a to je problém, časovaná bomba položená pod EU.
Jaké jsou perspektivy Evropské unie? Prosadit svou geopolitickou svrchovanost a vrátit se k linii de Gaullea? Adenauera? Něco takového je při současných politických elitách téměř nemožné. Pod takovým Chirakem, či Schröderem by mohlo být představitelné, že by se EU stala nezávislým geopolitickým elementem, který by byl neutrální mezi Ruskem a Amerikou a měl by vlastní politiku. K něčemu podobnému situace tlačí Macrona, o čemsi takovém mluví i Merkelová, protože s Trumpem se Amerika vzdaluje Evropě, a Putin je poměrně benevolentní vůči Evropské unii, tudíž Evropa nyní dostává šanci odpoutat se od USA a prosadit se jako Třetí pól.
Avšak domnívám se, že tomu odporují všechny evropské elity, celá evropská byrokracie, není na to připravena, přestože procesy se odvíjejí velmi zajímavě. Ve východní Evropě, v Maďarsku, v Polsku, v Rumunsku, ve všech těch zemích, které byly největšími přívrženci atlantismu a NATO, vzniká ve vztahu k EU postupně stále větší nedůvěra. To znamená, že EU se v některých ohledech rozpadá, ale nyní má šanci znovu se postavit na nohy. Soudím však, že tuto šanci nevyužije, protože je velmi obtížné rychle změnit orientaci a vymanit se z ultra-liberální politiky. Pro něco takového čtyřleté prezidentství Trumpa nestačí, a navíc je nutné všemu dát smysl, čehož Evropa nebude schopna. I když šance jsou právě teď, ale celkově se mi situace připadá katastrofální. Proto není dnes na místě očekávat v EU nějaké zázraky. Je jasné, že nikdo nepřijme do EU ani Turecko, ani Rusko.
Samotná myšlenka integrace je značně zdiskreditována, tudíž lidé se nyní budou spíše pokoušet prchnout z EU. Tento svazek už nikomu nic nedává. Myslím, že jde o politickou situaci odsouzenou k nezdaru, ačkoli šance jsou právě teď, protože Rusko je připraveno podporovat suverenitu EU. A Amerika nyní nemá zájem ovlivňovat EU. Trump má jistý odpor vůči evropským ultra-liberálním politickým režimům, více chápe euroskeptiky, včetně anglických, a podporuje BREXIT. Chtěl dokonce jmenovat Teda Mallocha za svého zástupce v EU, který je obecně protivníkem EU. Proto si myslím, že Evropané mají nyní teoreticky jedinečnou příležitost k sebepotvrzení, ale neexistuje k tomu žádná politická vůle, vpravdě neexistují žádné skutečné evropské elity, a proto se zdá, že toho Evropa nevyužije. Nedokáže pochopit, že nastaly nové časy a že je třeba změnit směr z globalizačního a ultra-liberálního na nějaký jiný.
Čtěte ZDE: Svaté Bělohoří: Utopie, návrat ke komunismu, nebo společenství nového typu? Na půdu nesahat! Gubernátor jde za svým cílem - a jeho region vzkvétá. Duchovní rozměr jako stavební kámen - Západu navzdory
Namísto evropských elit jen samá „svoloč“
Evropské elity postrádají subjektivní impuls, rozum i vůli, protože se postupně tak rozložily, že dnes nepředstavují ani odborníky, ani intelektuály, ale obyčejné lidi s úrovní poznání jako podprůměrní Evropané, z toho vyplývá, že politická elita jako taková se v Evropě přestala reprodukovat a k moci se dostali lidé, kteří nemají vyšší schopnosti. Žijí unášeni proudem a nejsou schopni činit vlastní rozhodnutí. Plně závisí na USA. Přitom Amerika se k nim obrátila zády, takže se nacházejí v bezmocném stavu. Jejich pokusy o stanovení vlastního kurzu hraničí se zoufalstvím, neboť již dávno ponechali všechna vážná geopolitická rozhodnutí na USA – centru atlantské civilizace. A sotva nyní naleznou sílu, dostatečný počet adekvátních lidí, protože všechny schopné lidi z evropských elit odstranili – nyní je tam samá „svoloč“.
Proto se Evropa dnes podobá smetišti odpadků, které s sebou přivezli imigranti společně se starověkými pozůstatky kultur, tradic, jež dosud existují, ale jsou stále méně reálné. Připomíná napůl zříceninu, napůl palác. Jako kdyby se prováděla restaurace nějaké výstavní památky a přitom se všechno dělalo na půl: v některých místnostech spí dělníci, jinde se omítá, míchá beton, v některých částech budovy zůstaly krásné místnosti, které jsou pokryté plísní, všichni lidé chodí v pracovním oděvu, vláčí za sebou těžké bedny po drahých parketách ... Všechno vypadá jako rekonstrukce Versailles, kterou řídí gastarbeiteři z Afriky. Upatlaná, nechutná situace.
Rozpadá se Evropa?
Zatím těžko říci. Proces rozkladu může být velmi dlouhý. Rozpad EU je docela možný, ale jen aby se samotné Rusko nerozpadlo. Nemůžeme striktně říci, že se EU rozpadne, ani Amerika, nebo například Turecko. Všichni jsme ve velmi kritické situaci: i Amerika se může rozpadnout, její vnitřní rozpory překračují všechny meze. Evropa se může rozpadnout, Turecko se může rozpadnout, Rusko se může rozpadnout, takže je podle mého názoru nezodpovědné říci: „My se nerozpadneme, ale EU se rozpadne.“ Ne, všichni se dnes mohou rozložit, zbývá jen otázka: „Kdo bude první?“ Protože pokud se Rusko rozloží jako první, prodlouží se existence západního systému, ale pokud se nejprve zhroutí Amerika, procesy v Evropě budou zcela nepředvídatelné.
Pokud se nejdříve rozpadne Evropa, pak bude situace také nepředvídatelná. V našem světě neexistuje žádná konstanta, s níž bychom si mohli být jisti, možná Čína má několik desetiletí zaručené budoucnosti, všechny ostatní země se mohou rozpadnout v průběhu 5-6 let. Turecko například už nemuselo neexistovat před rokem, mohu říci, že taková země by nemusela být na mapě, dnes by tam probíhala občanská válka, podobně jako v Libyi. Nebýt Putina, Rusko by dopadlo stejně: celá země leží na Putinovi, bez Putina by bylo zcela nepředvídatelné, co se stane zítra, zda ještě bude Rusko, protože nebyly vytvořeny žádné instituce, které by udržely Rusko pohromadě, není zde žádná stmelující ideologie. Rusko se drží s Putinem a nebýt jeho, nevěděli bychom, kam se vše může zvrtnout. Protože mohou přijít k moci liberálové a začne občanská válka. To by byl kolaps jako v 90. letech. Může přijít nový silný politik, který bude pokračovat v politice Putina. Obecně nemůžeme mluvit o ničem za hranicemi Putina. Putin je stále naživu, ale představte si, že Putin není a Rusko je opět velkou otázkou. Čína je dnes nejvíce stabilní, ale na druhé straně má Čína také mnoho vnitřních protikladů, i v Indii existuje mnoho rozporů, i v Pákistánu, čili žijeme v přechodovém období.
EU má tedy šanci rozpadnout se, nahromadilo se v ní obrovské množství kritických jevů, je ohrožena ze všech nejvíce, v takovém stavu nemůže existovat dlouho, protože celá situace dospěla do kritického stádia. Co je ale nejdůležitější, evropské liberální elity evidentně zhlouply. Psycholog Jung řekl, že příčinou mnoha duševních nemocí je „snížení mentální úrovně“, úrovně intelektu. Pokud člověk ztratí určitou intelektuální úroveň, začnou mu vládnout vnitřní obrazy jeho podvědomí.
Čtěte ZDE: Americké lekce demokracie ve střední Asii: Bojovníci za svobodu horší diktátorů. Disidentský ráj psychopatů. Výsledek: Chaos a řádění opilé chátry. Odstranit ruský vliv v oblasti především
Intelektuální úpadek civilizace
To se nyní děje v Evropě, jíž je možné stanovit diagnózu: „snížení mentální úrovně liberálních elit.“ Protože tyto liberální elity nejsou při smyslech, ztratily schopnost sebereflexe, ztratily schopnost rozvažování, schopnost dobrat se postupného historického diskursu, jsou zcela ponořeny do halucinogenních, psychogenních procesů a nechápou, co se děje. Současně si hoví v postmoderní kultuře s obrovským množstvím úchylek a deformací. Proto tyto elity samy o sobě upadají před očima, ale nová elita není, nemá je tudíž kdo nahradit. Proto si myslím, že osud EU bude krušný.
Jedná se o společný rys moderního světa a sociolog Christopher Lasch ho popsal na případu Ameriky jako „konzumerismus a kulturu narcismu“. A při pohledu na zástupce Bílého domu můžeme v principu vidět duševní úchylky spojené s poklesem míry schopnosti konceptuálního myšlení, a ano, i schopnosti systematického racionálního jednání. V Turecku existují podobné procesy, stihl jsem si všimnout, že mezi lidmi v tureckém vedení je často možné potkat takové, kteří by měli v zásadě pást kozy a ne zastupovat prezidenta nebo parlament.
Ani v Rusku to není jiné. Ale ve všech těchto zemích probíhají procesy různou rychlostí. V každém případě „snížení mentální úrovně“ je obecný trend.
Od povstání elit ke kolapsu systému
Christopher Lasch napsal zajímavou práci „Povstání elit“, kde ukazuje, že právě elity v sobě nesou prvky nestydatosti a vulgárnosti, jimiž dříve osočovaly masy, když tvrdily, že dav je nemorální, vulgární, má malý rozhled, naslouchá primitivní hudbě a sdílí primitivní stereotypy. Dnes těmito vlastnostmi překypují samotné elity. Jakou hudbu poslouchají? Nejvíce primitivní. Jaké stereotypy sdílí? Nejvíce primitivní. Jejich vkus, životní cíle odrážejí pokleslý ideál, který se utvářel na samém dně naší společnosti. Systém hodnot současných elit je systémem hodnot nízkého černého národa, lumpen-proletariátu, a lidé s takovým vědomím, s takovým profilem, vládnou Evropě, vládnou Rusku, a z velké části i Turecku a Americe. A tak, když na nějakém místě tento proces „snižování mentální úrovně“ dosáhne kritického stupně, jak nás učí Jung, struktura podvědomí (tedy to, co v člověku žije v podvědomí) se stane stále dominantnější a člověk tomu nebude schopen čelit, nebude s tím schopen pracovat.
Tato invaze nevědomí v určitém okamžiku naruší strukturu racionálního myšlení a v tomtéž okamžiku nastane kolaps, osoba, elita, celá země upadnou do stavu šílenství a budou muset být hospitalizováni. Která z moderních zemí bude hospitalizována jako první – to je určitě otázka. Existuje několik kandidátů, bohužel jak Rusko, tak Turecko jsou na seznamu. Stojíme ve frontě, abychom se stali nevyléčitelným psychopatickým případem, protože hloupneme, elity hloupnou. Lidstvo tomu bylo vždy blízko, ale hloupost elit nebývala tak totální. Protože dříve existovalo jasné pravidlo: schopnější, chytřejší vládnou méně schopným, méně chytrým ... To je normální společenská realita.
Nyní tento princip selhal, protože dnes nám vládnou ne snad méně inteligentní, ale stejní hlupáci jako všichni ostatní. A to už je patologický stav. Možná je to vlastnost demokracie, která operuje se zastupitelskými modely. Ve výsledku debilové, stejní jako ti dole, ne hloupější, se ukazují být nahoře.
Jednoduše mezi debily dole je i poptávka malá: šel jsem do obchodu, koupil si věci, najedl se a šel spát, a když se přesně stejná úroveň bytí, jen ve větším měřítku, začíná praktikovat na úrovni parlamentů, politických elit, odborníků, „vážených lidí“, kteří kopírují nejnižší vkus a styl, vede to potom ke kolapsu systému, protože systém se trivializuje, ponižuje, jeho složitost se redukuje a v důsledku toho se společnost hroutí.
Proto si myslím, že EU je odsouzena právě k takovému kolapsu.
Pokračování ve čtvrtek 14. září ve 12:00.
Zdroj.
