Od počátku věků hledají lidé odpověď na otázku, proč a za jakým účelem jim bylo dáno žít na planetě Zemi. A zatímco stáli v úžasu nad krásou a dokonalostí stvoření přírody, museli si uvědomit, že místo člověka v tomto úžasném celku není jednoduše dáno jeho ustrojením a přirozenými instinkty, jako je tomu u ostatních živých tvorů.
K tomu, aby v přírodě přežil, potřebuje něco víc, totiž vlastní um. V dalším kroku člověk dospěl k poznání, že um samotného jedince nestačí. Nebylo pro něho těžké si ověřit, že samotné lidské individuum nemá v přírodě moc šancí obstát. Pro plnohodnotný život lidského jedince je potřeba um celého společenství, v němž je zasazen. A tento společný um dokáže takřka zázraky, podobně jako samotná Příroda.
Nutně tak lidé dospěli k závěru, že společenský celek je v podstatě vyšší bytost s vlastní inteligencí a vědomím přesahujícím vědomí jedince. Začali proto onen společenský celek uctívat, dokonce po celé linii jeho předků, a veškerý smysl jejich života se upínal ke konání dobra ve prospěch celku. A záhy zjistili, že to nejen prospívá každému lidskému individuu, ale vytváří se tak organické sociální prostředí, v němž jedině může být člověk šťasten.
Od takového poznání už byl jen krok k pochopení prosté skutečnosti, že lidské společenství jako vyšší bytost je zasazeno v ještě vyšším celku tvořeným matkou Zemí, a samotná Země je součástí ještě vyššího celku, Kosmu. Tvůrčí síla lidského společenství potom vedla k poznání, že musí existovat ještě vyšší tvůrčí síla Stvořitele, jehož dílem je příroda na Zemi a celý Kosmos, že lidský um má cosi společného s umem samotného Stvořitele, byť se s ním nemůže rovnat.
Paradox moderní doby
Bouřlivý rozvoj výrobních sil moderní doby má za následek, že stojíme v úžasu před působivými díly lidského umu, před obřími stavbami, před divy digitálních technologií, před nesmírně složitými strukturami vytvářejícími naše životní prostředí, přitom ztrácíme pojem o podílu každého z nás na tak grandiózním projevu lidské existence. Paradoxem tohoto odcizení je individualistické pojetí smyslu lidského života a lidských práv, přecenění role jedince ve společnosti, rezignace na organické zakotvení jedince v celku, dojem, že racionální egoistické usilování individua o vlastní prospěch je motorem pokroku a smyslem všeho dění, že nikoliv kolektivní zaujetí pro společné dílo a oběť jedince ve prospěch celého kooperujícího společenství, ale nějaký „zlatonosný nápad“ v mozku geniálního individua či schopnosti „zazobaného majitele“ v čele představenstva produkční firmy jsou klíčem úspěchu.
Navíc se vžilo přesvědčení, že k vytvoření jakéhokoliv díla a k uspokojivému naplnění života každého člověka stačí mít k dispozici dostatečnou sumu peněz a tyto peníze „rozumě“ investovat. Nuže toto nevědomé zdání vede k tomu, že lidé chápou hromadění peněz a tvorbu finančního kapitálu jako jediný smysl života a cestu ke štěstí. Není divu, že je většinou čeká jen hořké zklamání.
O to radostněji na nás působí zjištění, že existují na Zemi místa, kde lidé nezapomněli, co dává člověku skutečné naplnění a pocit smysluplného života. Takovým místem je například Bělgorodská oblast v Rusku.
Čtěte ZDE: Eurasie: Utopie nebo šance pro budoucnost? Prohnilému Západu navzdory. Kam zmizela vrstva vládců? Rusko proti Antikristu. Soumrak ideologií a filosofie konce. Každá civilizace má svoji cestu
Společenství solidarity
„Společenství solidarity“ představuje hodnotovou orientaci a hodnotové mechanismy řízení, je to myšlenka, která sjednotila vědce z oblasti sociologie, politologie a odborníky z různých oborů v rámci aplikované vědecké konference konané 31. ledna 2013 na půdě Bělgorodské státní university.
Je třeba poznamenat, že idea solidarismu zaměstnává mysl vládnoucích elit „Bělohoří“ už mnoho let, což je důvod, proč se bělgorodská společnost stala prúkopníkem při pokusu o její realizaci. První náměstek hejtmana Bělgorodského kraje Valerij Sergačov říká: „Jsme první, kdo začal budovat solidární společnost. Žádný jiný region ještě nenašel potřebný ideový základ. Solidarismus by měl být založen na tradiční slovanské kultuře."
Cílem účastníků konference bylo diskutovat o možnosti vytvoření společenství solidarity v jednom konkrétním regionu Ruska. Hlavní úkol, který stál před vědci, bylo najít nosnou ideu společnosti alternativní jejímu liberálnímu konceptu.
Idea solidarismu se rozšířila na počátku 20. století a znamenala ideologickou reakci na marxistické teze o třídním boji, který měl znamenat hnací sílu společenského rozvoje. Vedle svého protimarxistického zaměření byl solidarismus zároveň odpovědí na zásadně individualistické principy buržoazní ideologie z dob industriální éry kapitalismu.
Solidarismem proti liberalismu
Antiliberální založení ideologie solidarismu zdůraznil na konferenci Valerij Korovin, zástupce vedoucího Centra pro konzervativní studia Fakulty sociologie Moskevské státní university. Ve své zprávě „Eurasijský solidarismus: imperiální princip regionálního rozvoje“ podrobil kritice nejen individualismus a liberální ideologii, která od počátku 90. let minulého století prakticky téměř zničila ruskou společnost, ale také představu o buržoazním národním státě jako takovou.
Alternativu k národnímu státu Korovin vidí v "imperiálním" zřízení: „Impérium je zde třeba považovat za pomocný technický termín. Vyjadřuje strategickou jednotu v rozmanitosti, která sdružuje kolektivní subjekty při zachování jejich autonomie. Impérium, to je souhrn autonomií.“
Korovin nenechal bez povšimnutí ani chiméru „občanské společnosti“ importovanou do Ruska zvenčí. Podle něho jsou regionální identity protikladem takzvané občanské společnosti atomizované politickým vedením, jež připravuje národ o jeho identitu. To je důvod, proč je třeba začít s vytvářením regionálních společenství solidarity.
„V jádru identity je pro solidarismus myšlenka reciprocity, vzájemnosti,“ vysvětluje Valerij Korovin: „Služba společenskému celku, to je hlavní cíl společenství solidarity, v němž celek je stejně důležitý jako jedinec.“
„Nezbytná je propagace tradičních a konzervativních hodnot,“ doplnil jeho slova Dmitrij Ježov, hlava uljanovské pobočky Izborského klubu.
Čtěte ZDE: Na pořadu dne stavba nové Archy: Konec dějin, nebo konec iluzí? Ne americkým „hodnotám“. Kolaboranti a pár statečných. Čím více kostelů, tím méně věznic?
Duchovní rozměr
Žádný organický společenský řád se neobejde bez jednoty duchovních a vládnoucích sil, přičemž duchovní složka společenství musí být nadřazená vládnoucí složce, i když sama v rukou netřímá světskou moc. V Rusku funkci duchovní společenské elity plní Ruská pravoslavná církev a nutno říci, že oproti západním křesťanským církvím tuto svoji nezastupitelnou vůdčí roli zastává se ctí. Převzala záštitu nad konferencí i nad celým Bělgorodským krajem.
Podle mínění představitele Moskevského patriarchátu ruské pravoslavné církve otce Serapiona „vznikl analog termínu solidarita v církvi a označuje katolictví. Církev existuje v jednotě rozmanitosti všech jejích členů. V srdci principu solidarity leží křesťanská antropologie.“
Zde je třeba vysvětlit, že se zde katolictví chápe z pohledu ruského pravoslaví, protože katolicismus v pojetí Vatikánu a západní katolické církve znamená především všeobecný boj proti hříchu. Při této „léčbě“ lidské duše se rozlišuje „vnitřní a vnější“ nepřítel: vlastní vnitřní hříšná přirozenost a vnější pokušení ďábla. A do tohoto boje s vlastní hříšností se Vatikán vytrvale snaží zavléct i ruské pravoslaví. Nutno říci, že marně. V případě západního pojetí katolicismu se o smysluplné antropologii dá podle pravoslavných mluvit jen těžko.
Osvícený vládce Svatého Bělohoří
Jen šest měsíců po svém jmenování do funkce vedoucího správy Bělgorodské oblasti, k němuž došlo na konci roku 1993, to znamená ve složité době, kdy v zemi zuřili prozápadní liberálové se svojí privatizací a „šokovou terapii“, přijal Jevgenij Stěpanovič Savčenko paternalistické rozhodnutí: regulovat vývoz produktů z území Bělgorodiny takovým způsobem, aby se především nasytil domácí trh ve vlastním regionu a omezil obchod s dováženým zbožím.
Mezi opatření bělgorodského hejtmana, známá jako 710. usnesení přijaté v roce 1999, patřilo rozhodnutí stimulovat ozdravení nesolventních zemědělských podniků. V důsledku toho se snížil počet ztrátových podniků, a co je nejdůležitější, začaly se tvořit velké zemědělské podniky – agroholdingy.
V roce 2003 vešel z iniciativy téhož hejtmana v platnost regionální program na zlepšení kvality života obyvatelstva, po němž zaznamenal bělgorodský region významný pokrok v sociálním rozvoji, výrazně se zlepšilo mnoho sociálních charakteristik obyvatel kraje - a zvýšila se populace v celé oblasti.
Čtěte ZDE: Totalita sovětského typu v novém kabátě: Západu vládnou bývalí trockisté. Proč muselo Sýrii zachránit Rusko? Vývozem demokracie k rozvratu světa. Veřejná spolupráce elit s pedofily. Zářivá špička ledovce
Zemědělská půda bez privátních vlastníků?
Dnes je Bělgorodská oblast stabilním regionem s dynamicky se rozvíjející ekonomikou, která vykazuje trvalý růst. V zemědělství zaujímá region druhé místo v RF, pokud jde o hrubý domácí produkt, hned za Krasnodarským krajem. Již několik let je Bělgorodina celostátně první ve výrobě drůbeže a vepřového masa.
K tomu je třeba připomenout, že Jevgenij Savčenko je zapřisáhlý odpůrce soukromého vlastnictví půdy vhodné k zemědělskému využití: v 90. letech minulého století a v počátcích nového tisíciletí on a jeho tým dokázali zabránit pokusům o přivlastnění zemědělské půdy velkými investory z Moskvy. Do dnešních dnů v Bělgorodině nadále úspěšně hospodaří dva (původně sovětské) kolchozy s názvem V. J. Gorin v okrese Bělgorod, a „Sovětské Rusko“ v Rovenském okrese.
Zvláštní chloubou oblasti je její důlní a hutní komplex: Lebedinský a Stojlenský kombinát na zpracování rud, Oskolský elektrometalurgický kombinát a Jakovlevský důl přinášejí stálý průmyslový růst, a to i přes probíhající finanční a hospodářskou krizi.
Klíč: vzdělání a péče o zdraví
V současné době v Bělgorodě již funguje víceúrovňový vzdělávací systém. Hejtman zveřejnil strategické cíle pro příštích pět let jeho rozvoje: eliminace dvousměnné výuky ve školách, výstavba nových všeobecně vzdělávacích škol a předškolních zařízení; kompletní renovace škol, učilišť, vysokých škol, odborných škol, ubytoven a internátních vzdělávacích institucí; řešení problému nerovnosti ve vzdělání u absolventů různých škol, aby ke kvalitnímu vzdělání měli přístup všichni nadaní studenti bez ohledu na místo bydliště, zdravotní stav a další subjektivní faktory.
Zaměřuje se na kvalitní vzdělání v technických a IT oborech, vytvoření techno-parků pro děti; vytvoření důstojných podmínek pro seberealizaci mladé generace, příprava specialistů pro budoucnost – architektů informačních systémů, inženýrů pro tvorbu životního prostředí, návrhářů v oblasti 3D technologií, operátorů robotizovaných komplexů, smart-inženýrů.
Ve všech městských částech regionu chce vybudovat moderní socio-kulturní centra pro mládež na podporu iniciativy mládeže, aby byly uspokojeny všechny komunikační, informační a kulturních potřeby mladých lidí, to vše s cílem zlepšit kulturní úroveň, jazykovou a finanční gramotnost mládeže, naučit mladé lidi normám společenské etikety a pravidlům obchodní komunikace; výchova dětí k vysokým kulturním nárokům a preferencím.
V systému zdravotnictví funguje v Bělgorodině již více než rok projekt „Řízené zdraví“. Jeho podstatou je návrat k rodinné medicíně a rodinnému lékaři, upřednostnění prevence před léčbou. Savčenko se domnívá, že tím bude o každého Bělgorodčana rozvíjet smysl pro zodpovědnost za své vlastní zdraví a návyky zdravého životního stylu. Tím chce nejpozději v roce 2030 dosáhnout prodloužení průměrného života Bělgorodčanů minimálně na 80 let.
V krátkodobém horizontu dojde k založení fondu na podporu rodinné medicíny, otevření high-tech kardiochirurgického centra v Starém Oskole, rozšíření polikliniky v regionálním onkologickém zařízení, dokončení rekonstrukce městské nemocnice v Bělgorodě, krajské dětské nemocnice, atd. Hejtman se domnívá, že úkolem regionálních vládních orgánů je udělat všechno možné, aby systém veřejného zdravotnictví dokázal konkurovat soukromé medicíně.
Čtěte ZDE: Kniha již brzy zakázaná: Hrdinství a rytířství kazí mládež! Nahlédnutí pod polštář malého bojovníka. Kde vzal český lev dva ocasy? Dozvuky našich slavných vítězství
Konzervativní cesta k harmonii
Dnes je Jevgenij Savčenko právem považován za jednoho z nejlepších a nejefektivnějších vedoucích představitelů v ruských regionech. Přitom na něj liberálové, skupina prozápadní politologů a rusofobové zuřivě nenávidějící Rusko, neustále lijí špínu v masových médiích a na internetových stránkách.
Proč ho tak nenávidí? Bělgorodský hejtman totiž považuje liberální ekonomický model za nespravedlivý: „Ruská vláda zvolila špatný ekonomický model a navíc jeho krajně nespravedlivou formu – liberálně tržní ekonomiku. V jakémkoliv tržním modelu, a to i na místní úrovni, musíme nalézt mechanismy regulace a rovnováhy, aby byl méně agresivní vůči lidem,“ říká Jevgenij Savčenko.
A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, co nenalezneme v žádném jiném ruském regionu: pod vedením hejtmana vniká v Bělgorodském kraji solidární společnost, kterou on sám považuje za plnou protiváhu a alternativu ke konzumní společnosti. Společnost sjednocená společnými pozitivními cíli a produktivní tvůrčí prací ve prospěch lidu země a otčiny. V roce 2011 představenstvo Bělgorodské oblasti schválilo strategii „Formování regionálního společenství solidarity“ pro léta 2011 – 2025. Ve společenství solidarity jsou zakotveny takové klíčové hodnoty jako vlastenectví, duchovnost, mravnost, jednota, zodpovědnost a důvěra.
Společenství solidarity
Hejtman Savčenko vymezil nejdůležitější znaky společenství solidarity: 1) sociální spravedlnost, upevnění zásad sociální spravedlnosti ve všech oblastech lidského života; 2) vědomí spravedlivého práva a pocit bezpečí – bezpečná města i obce; 3) „kariérní vzestup pro nejlepší lidi“ – preference nadaných, inteligentních a vlasteneckých mladých lidí; 4) péče a starost státu o starší generace, o osoby se zdravotním postižením a o ty, kteří se nemohou bránit; 5) neustálé zlepšování občanské tvůrčí aktivity ve veřejném prostoru; 6) rozvoj duchovnosti.
„Jsme pro takovou solidaritu, která je prodchnuta radostí ze společného díla, naplněna spravedlností, respektem a vzájemnou láskou,“ říká Bělgorodský hejtman a vyslovuje formuli společenství solidarity pro Bělgorodskou oblast: „Společenství solidarity je součet tří složek: inteligentní a čestná vláda + spravedlivá a efektivní ekonomika + aktivní občinná společnost."
Stojí ještě za zmínku, že v Bělgorodině se od počátku 90. let do současné doby opravují dříve zničené pravoslavné kostely a staví nové; na středních školách na území celého kraje jsou pravidlem lekce pravoslavné kultury (jako v jednom z prvních ruských krajů). V zařízeních doplňkového vzdělávání dětí se vyučuje duchovní historie kraje, s podporou diecézí Bělgorodu a Starého Oskolu se budují duchovně-vzdělávací a pedagogicko-metodická centra. Od nedávné doby mají Belgorodčané možnost sledovat satelitní TV programy eurasianistického a konzervativního kanálu „Cargrad“ (televizní kanál Alexandra Dugina), který zastává pravoslavné konzervativní postoje.
Bělgorodská oblast, je prostě země Svatého Bělohoří!
