Americkou pevninu v oblasti Texasu zasáhl v minulém týdnu jeden z největších hurikánů v novodobé historii. Bez ohledu na to, že “Harvey”, jak byla bouře pokřtěna, nedosáhl ničivosti bouře Katrina (2005), ani hurikánu Andrew, který v roce 1992 “oholil” Floridu téměř na kost.
Že by “normálka”?
Přesto je to pěkný “bumbrlíček”, s větrem o síle dosahující čtyřky na pětistupňové Saffir-Simpsonově škále a obrovitými srážkami. Neuvěřitelných 1310 mm srážek trhlo kontinentální americký rekord bouře Amelia z roku 1978. Z tohoto hlediska je Harvey největší severoamerickou bouří vůbec. Už vzala život pěti desítkám lidí.
Nikoli jen proto je ale důvod se ptát: Je Harvey opravdu tím, jako co je nám předkládán? Odpověď může totiž být zásadní i pro nás, kteří momentálně v relativním klidu sedíme za Velkou Louží. I když už také víme, co jsou to slušné záplavy, proti tomu, co se odehrálo v Texasu, jde pořád spíše jen o "louže".
Jinak by zas tak o moc nešlo: Koneckonců, na podobné bouřlivé časy je jižní pobřeží Spojených států zvyklé. A docela dost prší v srpnu leckde - záplavy v Bangladéši nebo Indii, podobně pravidlené a mnohem více nepříjemné (letos od června je odhadováno kolem 1200 obětí), kupodivu naše média tak moc nevzrušují.
Pokud tedy právě nepotřebují spusti falešnou alarmistickou sirénu o "klimatické změně" jako přípravu na změnu společenskou - v prvé řadě útokem na naše peněženky. Dvaačtyřicet miliard, které každý rok platíme z daní "slunečním baronům" jsou v tomto smyslu teprve malou ochutnávkou věcí příštích.
Umělý hurikán versus prdící krávy
Faktem nicméně je, že Harvey se choval docela pozoruhodně. Především tím, s jakou tvrdošíjností “seděl” větší část týdne na hraně texaského pobřeží, soustavně nasával vodu z oceánu a zaléval aglomerace potopou rozměrů téměř biblických. Na hurikán byl opravdu velmi pomalý.
Logicky se okamžitě vyrojily spekulace, zda jde skutečně o bouři zcela přirozeného původu. Konspirační teorie? Z pohledu novinářského mainstreamu jistě. Může ale na nich být něco pravdy? Vzpomeňme na známý český vtip, že jediný rozdíl mezi konspirační teorií a realitou je pět let času.
Navíc je fakt, že - jak si nedávno všiml i populární americký komentátor a “Texas Health Ranger” Mike Adams - jedna konspirační teorie stran počasí vládne světovým mediálním i politickým “elitám”. Má tím na mysli Ala Gorea a další “kněze” novodobého anti-náboženství - již zmíněné "klimatické změny" (dříve "globální oteplování"). I tato “víra” přece pracuje s hypotézou, že člověk svou činností zásadně ovlivňuje počasí - a to rovnou na celé zeměkouli.
Jinými slovy: Titíž lidé, kteří nám s vážnou tváří tvrdí, že nesmíme pěstovat hovězí dobytek, protože prdí metan, a vymýšlejí ty nejbizarnější - a pro civilizaci i divokou zvěř potenciálně smrtelně nebezpečné - způsoby výroby elektřiny (větrné elektrárny a spol.) se současně vysmívají představě, že by moderní technologie mohly řízeně ovlivnit průběh tropické bouře.
Rozdíl mezi těmito dvěma "konspiračními teoriemi" je pouze v tom, že jednu establishment šíří a podporuje (cinkají za ní miliardy dolarů pro koncerny), kdežto druhou popírá bezmála jako teroristický čin, protože se zabývá vládními výzkumy, "do kterých nikomu nic není" - protože jsou tajné.
Čtěte ZDE: Geoinženýring: Taková "normální" kontrola počasí? Konspirační teorie a tvrdá realita. Globální oteplování i slané pouště. Americká armáda si hodlala přivlastnit počasí již v polovině 90. let. Vědecké studie ukazují: chemtrails jsou zde
Patent na počasí
Současně je také dobré si povšimnout - což udělal také Adams ve zmíněném článku, ale především pak na počasí zaměřený nezávislý server WeatherWar101.com - že patenty, zabývající se cíleným ovlivňováním počasí již existují a americký patentový úřad je věru neodmítl jako “konspirační”. Ba naopak - jsou všeobecně považovány za vysoce přínosný nápad - právě v “boji s klimatickou změnou”.
První ze dvou, který přišel v souvislosti s Hrozivým Harveym na přetřes, je americký patent č. #20100074390 A1. Ten se zabývá technologií generování vodní páry v poměrně velkém měřítku. Zdrojem tepla pro výrobu páry má být nukleární reaktor. Účel? “Výroba mraků” - a deště. Podobné mašinky na mraky - byť v menším měřítku - také existují (dokonce je divákům v jednom pořadu předvedla BBC).
Na všem zlém… (myslí si Bill Gates)
Praktické využití trochu podobného nápadu ovšem již existuje: před sedmi lety byl spuštěn “výrobcem pokrokového Dobra” Billem Gatesem financovaný projekt Silver Lining. (Mnohoznačný název lze přeložit jako Stříbrný okraj podle nejen anglického přísloví “every cloud has a silver lining”, volně přeloženo “na všem zlém je něco dobrého”, pozn. aut.).
Idea Stříbrného okraje spočívá ve vypuštění lodí, které by v oceánu generovaly "slané" mraky (injekcí aerolosů do existujících systémů oblačnosti), a tím by zadržovaly hurikány. A také samozřejmě regulovaly množství CO2 v atmosféře - to je pro pány, jako je Bill Gates, tak důležitý ukazatel, že by kvůli němu nejraději viděli snížení populace o pěkných pár miliard zbytečných a škodlivých lidí.
S mraky a jejich výrobou si navíc prý hrají “čarodějové v Dubaji” - kteří zase k výrobě srážek využívají ionizátorů - ty izolují elektrony, které za předpokladu dostatečně horkého okolního vzduchu stoupnou výše do atmosféry a slouží jako kondenzační jádra, z nichž se vytvoří mraky. Jde o švýcarský projekt.
Řiditelný hurikán
Druhý, ještě zajímavější patent (číslo 20100224696 A1) má název “Kontrola počasí pomocí energetického systému umístěného na oběžné dráze”. Sám o sobě se zabývá nejen výrobou mračen či bouří, ale zmiňuje možnost hurikán “řídit” tak, aby minul nějaký cíl, případně ho rozpouštět z oběžné dráhy. O řízení opačném - tedy zvyšování intenzity či navádění na cíl, patent kupodivu nehovoří.
Systém má fungovat pomocí kombinace zrcadel, soustřeďujících sluneční záření na oběžné dráze, jeho přeměny na radiové vlny a jejich vysílání na zem. Tam může paprsek různě “řídit” bouře a hurikány pomocí ohřívání jejich “oka” či dalších systémů, které mimo jiné mění proudění vzduchu.
Čtěte ZDE: Plány do nového roku? Co takhle konec světa? Americký “Rambo” radí, jak neskončit ve vládním gulagu. Šest zákonů přežití ve zhroucené civilizaci. Plus jedna dobrá rada na závěr
Už to tu bylo
Že jde jen o nápady? Nepochybně. Že si lze ovšem představit scénář, v němž podobné “nápady” proběhly hlavou některé části světového vojensko-průmyslového komplexu už před řádnou dobou? Také nepochybně. Že americká armáda nejpozději na konci studené války vážně uvažovala o kontrole počasí jako o zbrani, je věc dobře známá, stejně jako fakt, že některé experimenty (údajně jen v malém měřítku) proběhly. A dávno tomu.
Jeden třeba způsobil katastrofální záplavy v britském městečku Lynmouth už v roce 1952 - a to není konspirační teorie, aledokonce i mainstreamem uznávaná realita, zřejmě proto, že "pět let" už od této události dávno uběhlo. Britské letectvo se tehdy, jak se zdá, pokoušelo “zakládat mraky” pomocí soli. Stejně tak, jako to se solemi barya či hliníku údajně mají činit letadla, “sprejující” kontroverzní a (prozatím) “konspirační” a oficiálně neprokázané ač přinejmenším dobře viditelné mraky chemtrails nad našimi hlavami…
Rozbijem si hračku?
Žádný div, že mnoho “teoretiků počasí” považuje podivné chování hurikánu Harvey za další důkaz toho, že se kdosi pokouší o řízení počasí. Mnozí tvrdí, že dokonce v celosvětovém měřítku - a s ničivými důsledky.
Samozřejmě - jako s každou podobnou věcí platí, že co je bouřlivák Harvey vlastně zač, se nedozvíme. V dohledné době, a nejspíš vůbec nikdy.
Stejně je svým způsobem zajímavá Adamsova v již několikrát citovaném článku zmíněná teze: že totiž pokud bychom na myšlenku celosvětové kontroly počasí přistoupili, stáváme se vlastně takovými “klimaalarmisty” - jen na druhé straně barikády. Protože si myslíme, že člověk může zásadně ovlivnit síly, na něž je prostě krátký.
Je ale sporné, zda lze s touto tezí tak docela souhlasit. Sice je jednoznačné, že člověk je přes své nabubřelé ego příliš malý na to, aby doopravdy “poručil větru, dešti” - ale také je z různých stran vidět, že si můžeme “hračku”, zvanou svět, docela dobře šeredně rozbít. Než se sama, po nějaké katastrofě, zase vrátí k “továrnímu nastavení”.
Proč by k tomu nemohlo dojít třeba nějakou tou potopou? Čtěme Bibli (a jiné starověké zdroje), tam to všechno je. Nejen americké (z definice mírně pověrčivé) protestanty jistě v této souvislosti (stejně jako u nedávného slunečního zatmění) nemálo vyděsil fakt, že hurikán pevninu zasáhl u texaského městečka jménem Corpus Christi, tedy Tělo Kristovo.
Jaké to je, být v epicentru
Každopádně ale platí jiný důležitý Adamsův závěr (o který se podělil v jiném článku) - že je především nutno vzít Harveyho jako jakýsi malý test a ukazatel toho, nač jsme v běžném životě doopravdy připraveni.
Adams s rodinou se totiž sám ocitl v záplavové zóně. Jak konstatoval, je pozoruhodné, jak se najednou z vysmívaných “prepperů” (lidí, připravujících se na konec civilizace) stali lidé docela obyčejně rozumní:
“Bylo by dobré si připomenout, že v podobné kritické situaci se nebudete nejspíš moci spolehnout na nikoho jiného než na sebe,” píše Adams. “Nejspíš bude odříznuti od jakékoli pomoci - stejně jako zrovna teď je spousta obyvatel Texasu. Pojďme si projít, co právě přešlo z kolonky “může se stát” do “stalo se”:
- Voda z obecního vodovodu neteče, a i kdyby tekla, může být kontaminována septiky a je tedy nepoužitelná (můžete ji zkusit pít, pokud se chcete dopracovat k seznámení s velkou kamarádkou třetího světa - cholerou…)
- Elektřina povětšině nejde, protože vichr strhává stromy i vedení. Místní dodavatelé proudu se pokoušejí za větru a deště a mizivé viditelnosti dráty opravovat - marně.
- Tísňové linky jsou totálně přetížené. Nedovoláte se.
- I kdybyste se dovolali, v některých oblastech se k vám šerif ani policie nedostanou.
- Mnoho silnic je kompletně pod vodou, takže doprava nefunguje. Jinde se kvůli tomu tvoří obrovité dopravní zácpy.
- Nemocnice a pohotovosti leckde jedou na záložní generátory - jenže aby vám k něčemu byly, musíte se k nim dostat.
- Vrtulníky do nemocnic nelétají - na to je příliš větrno a není nic vidět. Jediný, kdo může v takovém počasí létat, jsou piloti Pobřežní hlídky ve vojenských vrtulnících. Pro kohokoli jiného je let helikoptérou doporučitelný jen potud, pokud chce spáchat sebevraždu - v lepším případě jen přehlédnutým drátem vysokého napětí.
- Potraviny v místních obchodech často chybí, někde jsou krámy zcela prázdné. Jídlo také nemusí být po celý týden (a to jsme ještě neviděli žádnou pořádnou krizi).
- Město Houston se v jednu chvíli nechalo slyšet, že bude “mimo provoz” celý týden. Tím myslíme všechny státní a veřejné služby. Kdokoli, kdo něco potřebuje od houstonského magistrátu, má zkrátka smůlu. Vláda je pod vodou.
- Selhávají dodávky benzínu do čerpacích stanic, řada z nich začíná být na suchu. Jakmile se obnoví provoz na silnicích, bude to chvíli celkem slušný problém.
- Mobilní sítě mají rozsáhlé výpadky vzhledem k dešti a dalšímu. Takže i kdyby na tísňové lince někdo byl, stejně se ho nedovoláte. Není proto špatné být připraven řešit své vlastní problémy sám.
A to my jsme. Takže jsme docela v pořádku. Máme doma zásoby jídla, filtrů na vodu, záložní generátor elektřiny, zásobu léčiv, zbraně, vysílačky, baterky - a tak dále.
Naše sousedy, kteří si myslí, že být prepperem je “blbárna”, zato katastrofa docela sebrala.
Nějak se to otočilo. Během posledních šestatřiceti hodin si, jak se zdá, většina obyvatel Texasu měla možnost uvědomit, že být prepperem není “blbárna”. Naopak. Je to nejlepší pojistění, do něhož má smysl investovat.”
Čtěte ZDE: Počasí jako válečná zbraň: Začne už konečně pršet? Vyhlásí EU kvóty na vodu? Summit v Paříži o nastolení totality. Politické procesy proti "popíračům"? Geoinženýrská síra
Docela jiná hra
Ostatně si tohoto faktu nemohl nevšimnout i mainstream. Při zhodnocení rozsahu neštěstí se důstojník, který velel federálním záchranným akcím při hurikánu Katrina před dvanácti lety - generálporučík ve výslužbě Russel Honoré - zamyslel nad tím, zda je současná vládní pomoc dostačující, a nechal se slyšet pro CNN:
“Když přijde kombinace větru o síle hurikánu, záplav, které trvají už pět dní - a když především začnete kvůli nim ztrácet vodovody a eletřinu - pak hrajete se životem docela jinou hru než předtím.
“Stačí totiž, když na dvacet čtyři hodin vypadne elektřina - už to je totální neštěstí pro většinu obyvatel Ameriky - protože okamžitě přijdou o pitnou vodu, o odpad, o schopnost komunikovat s kýmkoli.”
Záplavy v Čechách
A to ještě vůbec nemluvil o druhotných neštěstích, která podobný stav zapříčiní - docela dobře ztělesněných chemičkou ve městě Crosby, kde bez proudu (selhaly i záložní generátory) během několika dní vybouchly látky, uskladněné v chladničkách.
Jinou drobnou epizodu ze hry “konec civilizace” zase zažívá město Beaumont, kde lidé v panice stojí hodiny před obchody, aby vykoupili tenčící se zásoby pitné vody. Nemocnice nefunguje - včetně pohotovosti. A tak dále.
Zkrátka - civilizace a její naprostý opak jsou, jak uznává i generálporučík Honoré, od sebe vzdáleny dvacet čtyři hodin bez proudu.
A to je možná vůbec nejdůležitější příspěvek tropické cyklony Harvey k veřejné diskusi - navíc takový, který můžeme uplatnit i u nás: není na škodu samostatně přemýšlet a jednat. A pokud možno být co nejméně závislý na křehkém dobrodiní moderního světa. Nebo alespoň mít k němu připravenou vlastní variantu.
Z tohoto hlediska je jedno, zda živel, který “výpadek” způsobil, vedl lidský záměr, nebo “vyšší moc” jak eufemisticky nazývají Boží prst pojišťovny, aby se zbavily závazků. Je jedno zda půjde o přílivovou vlnu vody, nebo tsunami migrantů. Až vám dojde voda a léky, nebo vás někdo zastřelí kvůli jídlu, vyjde to celkem nastejno.
Ať již jsou události jako Harvey či Fukušima (a spol.) přirozeného či umělého původu, mělií bychom je brát jako důležité připomenutí civilizace balancující nad propastí. Jako znamení.
Znamení doby.
