Polský projekt Mezimoří: Hraje se o vliv v Evropě na dalších sto let. Jak dlouho bude ve střední Evropě mocenské vakuum? Je to o tom kudy povedou trubky? Čas rozhodování: Špatné, nebo ještě horší?
Petr Trombik se ptá, zda odebírat drahý americky zkapalněný plyn z polských terminálů, nebo ještě dražší africké „uprchlíky“ na německý povel
Polská politika se jeví Čechům jako šílená. Částečně je to kvůli Palatům a Karasům, kteří nás o ní informují. Částečně je to, zvláště pokud jde o minulost, pravda. Češi se Polákům jeví úplně opačně: příliš mnoho zdravého rozumu a pudu sebezáchovy. S tím se však také nedá moc pohodlně přežívat, jak nám i naše dějiny ukazují.
Proto si myslím, že by byl vhodný určitý mix, beztak nám v dohledné době nic jiného nezbude. Jaká je totiž alternativa k aktuálnímu polskému projektu, který sdružuje bývalé satelity SSSR dle starého projektu „Mezimoří-Intermaria“ (oblast od Baltu k Černému moři)?
Historická zkušenost
Pokusím se o stručný historicky exkurs: Intermarium bylo vlastně totéž co cordon sanitaire v pojetí západních spojenců, kterými tehdy byly Francie a Británie. Evropa tak měla být chráněna před světovou komunistickou revolucí z SSSR.
Jako Češi si musíme uvědomit, že takové ochranné pásmo působí oboustranně, není proti někomu. Finsko ani Rakousko se za času soupeření SSSR s USA neměly špatně, dokonce z toho těžily.
Pro nejbližší budoucnost jak z globální úrovně, tak lokální, středoevropské, hodně záleží na tom, zda Trump vysuší washingtonské bažiny, nebo ho ty bažiny pohltí.
Spojenci se mění, velmoci vznikají a upadají. Rusko není totéž co SSSR o Velké Británii nemluvě. Natož o Francii. Velmoci, ať už spojenecké nebo ne, se vždy řídí heslem premiéra GB Palmerstona, aktualizovaného H. Kissingerem nebo G. Friedmannem: "My nemáme trvalé přátele ani trvalé nepřátele, my máme jen trvalé zájmy". Kéž by nám to došlo. Polákům to, zdá se, už došlo. Proto na Trumpovi a na tom jak dopadne, záleží. Protože je na něm, jaké budou americké zájmy.
Díky mainstreamovým informátorům z Polska netušíme, že germanofobie Poláků je stejná ne-li větší, než jejich rusofobie. Není se co divit, mají s oběma zkušenost.
Počátkem XVIII. století bylo Polsko ještě evropská mocnost. Rusko s Pruskem společně hlídali dodržování polské demokracie, ono proslulé "liberum veto". Skončilo to trojím dělením Polska.
V minulém století, od 2. světové války, kde bylo Polsko na straně vítězů, určitě díky Velké Británii, hlídalo polské zřízení SSSR, nástupnický stát ruského carství. V dnešní době hlídá polskou demokracii EU, hlavně z Berlína.
Čtěte ZDE: Trump: Zradí "své" Poláky i Syřany, protože je za své nepovažuje. Satelity USA jsou pouze trumfové karty v geopolitické hře. Výměna spojenců za herní zisk je jen otázkou času
Sofiina volba
Nedivte se Polákům, když se nabízejí USA jako nejvěrnější spojenec, který bude baštou nejen proti Rusům, ale i proti Němcům. „Je to vo tom,“ jak říkají naši abouti, ůkudy povedou trubky“, zda z východu na západ, nebo ze severu na jih. Analogii vidíme v Sýrii.
Co nám zbývá vybrat? Odebírat drahý americky zkapalněný plyn z polských terminálů nebo ještě dražší africké „uprchlíky“ na německy povel?
Je čas rozhodování, čas, kdy se rozdávají karty. Jak dlouho bude ve střední Evropě mocenské vakuum, které bruselští úředníci zaplnit nedokážou? Je jich mnoho a jsou vybíráni dle zákonů profesora Parkinsona. „Neschopní lidé si vybírají ještě neschopnější podřízené.“
Autor je kandidátem pro říjnové volby na kandidátce Okamurova SPD v Praze.
Tagy článku