Před pár dny jsem se na tomto místě zamýšlel nad epidemií psychických poruch, která zachvacuje Evropu i Ameriku. Ptal jsem se, jaká to schválnost osudu, že postihuje především ty nejbezbrannější: všechny ty mírumilovné nešťastníky, kteří vraždí v ulicích – nemluvě o tom, že shodou okolností jsou to převážně naši vzorně se integrující multikulturní muslimové.
Jenže ono to jde dál. Ta vlna psychických poruch zasahuje už i na nejvyšší místa! Tedy alespoň v některých zemích – a naštěstí jen některé státníky. Výhradně ty, kteří varují před islámským terorem a snaží se proti němu něco skutečného dělat. Aktuálně Donald Trump a Miloš Zeman. O bývalém prezidentu Václavu Klausovi nemluvě.
Psychózy kam se podíváš
Jen pár hodin po uveřejnění mého článku řidič, v jihofrancouzském Marseille najel do dvou zastávek, přičemž zabil jednu ženu a jednoho muže zranil. Podle psychiatrického vyšetření, které proběhlo zázračnou rychlostí, z něhož by si naši soudní znalci měli vzít příklad, byl prý útočník „pravděpodobně v psychotickém stavu“. Navzdory tomu nemusí do blázince, ale zatím si ho ponechají ve vazbě. Asi aby si neublížil.
Tři dny před atentátem ukradl v Marseille dodávku, s níž pak srazil dvě osoby u autobusových zastávek ve dvou různých čtvrtích města. "Čin, který s pomocí vozu spáchal, ovšem nijak nevysvětlil," konstatoval bezradně prokurátor Xavier Tarabeux. Aby doložil, že vlastně o atentát nešlo, podotkl, že ve voze psychotikově byla nalezena „filozofická kniha a kniha s velmi obecnými informacemi o islámu. Nedá se říci, že by šlo o někoho, kdo by měl sklon k páchání teroristických činů," zafilosofoval prokurátor.
Čtěte ZDE: Češi: Největší rasisté v Evropě? Fakta versus propaganda. Psychologická přípava k likvidaci bílých národů. Neziskovky a jiní parazité mají žně. Boj s vymyšleným nepřítelem pokračuje. Kolik tu máme kulatofobů?
Správná diagnóza
Do blázince totiž patří naopak ti, kteří z těchto bezvýznamných drobností při úspěšné aplikaci multikulturního obohacení Evropanů dělají kdo ví co. Pokrokový švédský psychiatr Johan Westernholm nyní například popsal islamofobii své pacientky jako vážnou psychotickou poruchu, kterou je třeba léčit. Vysvětlil, že jeho pacientka žila v „no go zóně“ v Malmö a lékařské poradenství vyhledala (udala se) sama – kvůli své hrůze a strachu nad rostoucí islámskou radikalizací ve svém okolí.
Vyšetření prokázalo, že je vskutku vážně nemocná, neboť tvrdila, že není nepřátelská vůči všem formám islámu, ale jen těm extrémním jako je salafismus, džihádismus a terorismus. Ošetřující lékař jí proto naordinoval vysoké dávky těžkých antipsychotických léků, přičemž – aby ji dále nerozrušoval – raději ji neinformoval, že mají jisté vedlejší účinky (obvykle chronické motorické poruchy), které jsou ovšem proti její zpátečnické islamofobii ozdravný čajíček. Skutečně velká a zásadní pomoc však přichází teprve nyní. A odkud jinud, než z Německa?
Droga lásky k migrantům
Jak informuje americký konzervativní web Breitbart, němečtí vědci přišli nyní s návrhem, že kombinace drog a vlivu „dobrých vrstevníků“ by mohla Evropany obměkčit a učinit je povolnější k přijímání hord imigrantů z Asie a Afriky. Vyplývá to alespoň ze studie zveřejněné univerzitou v Bonnu:
„Výzkumníci z Bonnské univerzity, z Univerzity v Lübecku a z Lareátského institutu pro výzkum mozku v USA byli překvapeni, když zjistili, že pokusní lidé začali po léčbě dávat o nějakých 20 procent almužen více migrantům než místním chudákům. A když jim byl podán oxytocin, takzvaný hormon lásky, byli účastníci výzkumu natolik dobře naladěni, že byli k migrantům dokonce ještě štědřejší“.
Rene Hurlemann, profesor na katedře psychiatrie Bonnské univerzity, dospěl na základě tohoto výzkumu k závěru, že „kombinovaným přidáváním oxytocinu a vlivu dobrých vrstevníků“ by šel utlumit pud, který nazval „sobeckou motivací“. (Dříve pud sebezáchovy, pozn. PH). „Oxytocin by za příhodných okolností mohl pomoci s přijímáním a s integrací imigrantů do západních kultur,“ tvrdí vědec, o němž prý není známo, že by měl mezi předky „vědce“ z nacistických koncentračních táborů. Asi se to v Německu šíří jiným hormonem.
Hoďte na ně sítě!
To je ovšem samozřejmě jen zlá interpretace. Jak by také ne, když Breitbart opět rediguje Steve Bannon, před pár dny ještě hlavní strategický poradce prezidenta Trumpa. Právě toho Donalda Trumpa, který je podle zjištění některých kongresmanů – zvláště těch „demokratických“ – prý vážně psychicky nemocen. Dokonce tak, že patrně není schopen prezidentovat.
A tak již studují, za jakých okolností by šel zbavit prezidentského úřadu dokonce bez soudu či jinak nezbytného „impeachmentu“ – a být „rozhodnutím rady moudrých“ nahrazen viceprezidentem Pencem. Americká demokracie v nejvyšších obrátkách
Podobné je to s touto epidemií u nás. Zvěřina (to je jméno redaktora Lidových novin, nikoli označení pochoutky ze zlínských vepřových pralesů nakažených africkým morem) se zabývá lékařskou zprávou, podle níž je český prezident v podstatě zcela zdráv a píše:
„Veřejnost by měla být informována o dost zevrubněji o zdraví člověka, který chce být hlavou státu, než jen sedmiřádkovou obecnou deklarací,“ tvrdí, neboť patrně v antizemanovské psychóze přehlédl, že Miloš Zeman hlavou státu aktuálně je. V závěru článku si na to ale vzpomene i bez Oxytocinu, a tak dodává: „Veřejnost má nárok znát podrobněji zdravotní kondici každého, kdo se o úřad uchází. Existuje i spousta diagnóz, které mohou ovlivnit duševní výkonnost nemocného.“
Jsou to všechno hodní lidé, tihle Zvěřinové od Washingtonu po Prahu. Mají o své prezidenty starost a péči. Zrovna takovou měli o prezidenta Klause, když odmítal podepsal Lisabonskou smlouvu, která dnes otevřela dveře k násilnému stěhování migrantů k nám (pomocí „povinných kvót). Také ho chtěli strčit do blázince.
Nepodařilo se – a proto dnes řediteluje svému institutu, odkud nám chodí texty jeho spolupracovníků, kteří zjevně naléhavě potřebují vysoké dávky Oxytocinu – jako třeba Filip Šebesta.
Čtěte ZDE: Německo na cestě k zániku: Za 100 let již třetí kapitulace? Barbarství, strach a cenzura. Němci vymírají, islám nastupuje. Pokáním k národní sebevraždě? Imigranti pracovat nebudou. 820 km hranic s chalífátem
Filip Šebesta: Klid zachovat nesmíme
S každým dalším teroristickým útokem v Evropě, které přicházejí s děsivě železnou pravidelností, se podobně pravidelně opakují i výzvy evropských politiků a jejich pomocníků v médiích, kteří si překvapivě osvojili typický britský stoicismus – výzvy abychom zachovali klid. Aby se prý občané evropských států chovali jako každý den, aby nepodléhali panice a nervozitě, nenechali se zlomit, protože to by přece bylo vítězstvím teroristů a to nechceme. Zdálo by se skoro, že máme útoky trpělivě snášet, a to že je oním chtěným hrdinstvím. (A skutečně i takové hlasy někdy médii problesknou.)
Tato variace na okřídlené druhoválečné britské KEEP CALM AND CARRY ON, zachovat klid a pokračovat v úsilí, by jistě za „normální situace“ byla strategií správnou a na místě.
Ale má to jeden háček. Nemáme v čem pokračovat. Ono CARRY ON není dnes čím naplnit. A zůstat v klidu nestačí. Zůstat v klidu má smysl pouze pokud s nebezpečím něco aktivně děláme, pokud se nepřátelství stavíme na odpor. Pak jsou taková hesla, jako v případě Velké Británie zuřivě se bránící německé agresi za druhé světové války (před vstupem SSSR do války dokonce nějakou dobu téměř zcela osamoceně), na místě. Taková strategie je správná, jen tehdy, když se bojuje. Pokud se bráníme.
My se však nebráníme ničemu. My podléháme. Ba co víc, my dokonce svou nekončící sebevražednou politikou a neuváženými politickými kroky nebezpečí dále přiživujeme. V takovém případě není stoicismus trpělivým hrdinstvím ducha hodným obdivu, ale pouhým bláznovstvím.
Dokud si evropští politici, kteří se až doposud prokazovali svou mimořádnou nekompetentností a chybnými politickými rozhodnutími, nevezmou za svou i onu druhou část britského válečného citátu, odkazující na Churchillovské buldočí vytrvalé úsilí nebezpečí zamezit a porazit jej, není žádný stoicismus a klid na místě. Na místě je dnes naopak oprávněné rozhořčení lidí, nervozita a neklid.
Je třeba aby došlo k ortegovské vzpouře davů a evropskými státníky ordinovaná trpělivost s jejich dlouhodobě prokázanou schopností pouze replikovat špatná řešení, lidem konečně došla.
Je nutné udělat vše proto, abychom se dostali když ne na konec nebo začátek konce, tak alespoň ke konci začátku, zůstaneme-li u Churchilla. Chybnou evropskou politiku už musíme konečně začít měnit.
Klid zachovat nesmíme.
Zdroj.
